Sepsání války peloponnesské/70.

Sepsání války peloponnesské Thúkydidés
69.	70.	71.

Údaje o textu
Titulek:	70.
Autor:	Thúkydidés
Zdroj:	THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad:	PD old 70

„Spolu pak myslíme, že my, jestliže kteří jiní, oprávněni jsme, abychom své sousedy pokárali, jak vůbec, tak zvláště, když se jedná o záležitosti veledůležité, o nichž vy, jak se podobá, ani zdání nemáte, poněvadž jste nikdy nepovážili, jací jsou Atheňané a jak veliký zápas vám nastane s muži, vás daleko jinačejšími. Neboť oni po novotách horlí, jsouce bystří i v úmyslech svých i u vyvádění toho, co byli umyslili; vy pak toliko pečlivi jsouce o zachování toho, co máte, nic jiného ani neumýšlíte, skutkem pak ani potřebných věcí nedosáhnete. Oni opět jsou i nad sílu svou statni a nad úmysl odvážlivi i v nesnázích důvěřivi; vaše pak povaha jest u vykonání neužiti náležitě síly své, úmyslu sebe jistějšímu nedůvěřovati a v nehodách stále nezdaru se obávati. Jsouť oni zajisté přičinliví proti vám váhavcům, cizích krajů žádostivi proti vám přílišným domomilcům; oni zajisté domnívají se svým od domova se vzdálením nějaký prospěch si získati, vy pak se bojíte, abyste polním tažením majetku svého nestenčili. Přemohše své nepřátele, oni co nejdále vítězství své vytěžují, přemoženi pak jsouce co nejméně na mysli ochabují. K tomu pak těla svá, jakoby ani jejich nebyla, za obec obětují; rozum pak, jakožto svoji vlastní bytnosť věnují k tomu, aby pro vlasť cosi působili. A nevyvedou-li úmyslů svých, považují to za svou vlastní ztrátu; pakli čehosi dobyli, to za maličkosť pokládají proti tomu, k čemu se nadějí do budoucnosti nesou. Potkají-li se při některém pokusu s nezdarem, nadějí na cosi jiného nedostatek ten napraví; jsouť zajisté jediní, jimž důvěřiti se v to, co si byli umyslili, jest jakoby to již měli, protože neprodleně se chopívají vyvedení úmyslů svých. A o to všecko pracují po celý věk s úsilím a s nesnázemi, nejméně užívajíce majetku svého, poněvadž si jej rozmnožiti hledí; nic si nepokládají za slavnosť leč vykonati svou povinnosť,^[1] nečinná pak prázdeň jest jim nesnází o nic menší, nežli úsilná práce. Chtěl-li by tedy člověk přirozenou jich povahu stručně vylíčiti, řka, že jim není dáno, ani aby sami pokoj měli, ani aby ho jiným dali, pravdu by pravil.

---

1. Naráží tím na způsob Lakedaimoňanů, kteří na den slavnostní nebojovali. (Sch.) Týž obyčej měli i židé zdržujíce se bitvy v sobotu, až velikou svou škodou jinak se usnesli. (I. Machab. 2, 38. 40.)