Sázka v klubu AGS/Nevítané dobrodružství

Sázka v klubu AGS
Velký omyl Petra Hogga	Nevítané dobrodružství	Mezi dvěma světadíly

Údaje o textu
Titulek:	Nevítané dobrodružství
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Sázka v klubu AGS Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Pátého srpna navrátili se naši lovci do Punta Arena. Ihned po vyřízení nejnutnějších cestovních záležitostí splnil Gregor přání pana Modráčka a poslal mu po zvláštním poslu pravou havajskou kytaru. Pak se dali do příprav na cestu do Jižní Ameriky. Spojení bylo dobré a Gregor zakoupil lodní lístky tentokráte na skutečný „rychloparník“, který odjížděl z Punta Aréna dne 9. srpna ráno a plul bez zastávky do kolumbijského přístavu Buenaventury.

Cesta směřovala k jihu podél Panamské šíje. Během plavby měli naši cestovatelé možnost poznat nejen krásy Tichého oceánu, ale i jeho hrůzy. Téhož dne, kdy opustili Punta Arena, přihnala se bouře, která trvala až do středy a byla původcem mnohahodinového zpoždění. Cestující musili trávit většinu času ve svých kabinách, a to bylo v panujícím vedru krajně nepříjemné. Po strastiplné cestě a se značným zpožděním doplul konečně parník „Marajo“ do Buenaventury. Psalo se datum 15. srpna, když naši tři přátelé se dotkli nohou zase pevné země. Druhý den pokračovali v cestě drahou do vnitrozemského města Cah, které bylo poslední stanicí civilisace v těchto končinách a vzdáleno něco přes 100 km od pobřeží. Těch sto kilometrů cesty vlakem bylo po předchozí cestě parníkem pravý požitek. Trať vedla většinou neobydlenými pralesy a jen telegrafní tyče, míhající se kolem oken vlaku, naznačovaly, že tam někde vpředu jsou ještě lidé. Co je to za „město“ Cah? Několik stavení uprostřed pralesů, s několika stovkami obyvatel – domorodců, včetně kreolů, Indiánů, černochů, mulatů a mesticů. Vždyť již za řekou Magdalenou, trochu k východu, leží tisíce a tisíce čtverečních kilometrů dosud neprobádané země, obývané divokými kmeny Mitua, Guacamay, Guahibo, které žijí dosud životem Křováků a jsou bělochu nebezpeční.

V úterý 17. srpna v odpoledních hodinách přijel vlak do stanice. Vláček o třech vozech s malou lokomotivkou zastavil u jakési plechové boudy – u nádraží. Profesor, který se dívá zvědavě z okna, ohlašuje přátelům, co vidí na nástupišti: „Aj, aj, tady budeme nějak okázale uvítáni! Pojďte se jen podívat! Celá četa bosých vojáků, vedená nějakým „generálem“ nás očekává! Určitě platí ta pocta nám, vždyť mimo několika bosých domorodců ve vlaku nikdo nejede!“

Vláček zastavil, Petr, který vleče několik zavazadel, a za ním naši přátelé opouštějí vůz. Muž, černý jako uhel v uniformě plné zlata, ale uboze potrhané, předstupuje. – „Aha, teď přijde nějaká uvítací řeč, tak zaujměte, Franku, nějaký důstojný postoj,“ napomíná profesor Gregora, narovnávaje si důležité svou tropickou přílbu. Ostatní vojáci, v počtu asi dvaceti mužů, obstupují v kruhu lovce, „Sinhores y sta - arestandos!“

Gregor, který mluví dobře španělsky i portugalsky, obrací se k profesoru Bathamovi: „Tak, Joah, ta uvítací řeč, kterou tady tenhle pán pravé pronesl, zní: Pánové, jste – zatčeni! – Jsem opravdu zvědav, co tohle zase znamená!“ Dav různobarevných diváků zvědavé obklopil celou společnost. Gregor se klidně dotazuje na důvod zatčení. Dovídá se, že přišel „telegramo“, aby tři „Americanos“ byli ihned za příjezdu vlaku zatčeni, že prý cestují na cizí dokumenty nějakého pana Gregora, Bathama a Hogga. – „Vždyť to jsme přece my!“ vysvětluje Gregor. – Marně. Rozkaz je rozkaz. Hádka se stupňuje a – vojáci zaujímají hrozivou pozici! Ústí starodávných pušek jsou namířena na zdráhající se lovce.

„Nemá smyslu klást odpor. Ti chlapi jsou schopni provést nějakou hloupost, pojďme, uvidíme, co bude dále!“ rozhodne Gregor.

„Calabuso“, vězení, do kterého byli odvedeni, byla zamřížovaná místnost na kraji „města“. Po klidné rozvaze poznali naši přátelé, co je asi příčinou jejich trapné situace. Radiogram, odeslaný z americké válečné lodi, byl asi zachycen současně úřady v Buenaventuře a nějak zkomolen, V Kolumbii se domnívají, že nějací podvodníci cestují nyní na ztracené doklady. Jejich příjezd do Buenaventury nezůstal nepovšimnut a telegram do Cah dovršil dílo.

Veškeré věci i obsah kapes byl lovcům odebrán. Malá místnost, zamořená hmyzem všeho druhu, byla učiněným peklem. Nic nepomáhaly protesty a hrozby. „Generál“ vedl svou – rozkaz je rozkaz!

Již tři dny byli naši přátelé zavřeni, – „Zavolejte nám amerického konsula z Buenaventury, k čertu, dělejte, chlape, něco!“ běsní Gregor panu generálu do očí, „Později,“ klidně odpovídá „generál“ a pokuřuje dlouhý doutník. V sobotu dne 21. srpna bleskla lovcům jiskerka naděje! U zamřížovaného okénka se objevil obličej - černoch. „Gentlemen, mluvím anglicky. Byl jsem ve Státech a četl jsem o vás v novinách. Náš „komandante“ je pitomec. Napište zprávu, pošlu ji vašemu konsulovi do Buenaventury,“ překotně mluví černá hlava v okně. Na kus papíru píše Gregor zprávu, snímá své náramkové hodinky a podává vše mluvčímu.

Neděle – nic! Pondělí – zas nic! Úterý – marné volání. Středa 25. srpna – něco se děje! Dveře vězení se otevřou a do nich vstupuje v oslnivě bílých šatech muž, Evropan, za ním se dere do cely elegantně oděný mulat a jako poslední, černý vzadu – pan „generál“! – „Jsem americký konsul Benett, zde kolumbijský guvernér senhor de Alstaz. Co se to, pro pána krále, s vámi tady stalo?!“ – Přichází spousta omluv. Guvernér na místě zbavuje „generála“ hodnosti a předává ji v podobě zlatem premovaného kabátu vzadu stojícímu a líbezně se usmívajícímu černochu, kterému se skvějí na pravém zápěstí náramkové hodinky Franka Gregora!

Guvernér napravuje omyl. Rozkaz stíhá rozkaz! Dvacet, ne, padesát mužů je Gregorovi k službám. Ihned jsou vysláni běžci do kraje Indiánů, aby připravili vše na lov „anacondas“ – velkého hada jihoamerických řek. Guvernér v návalu ochoty slibuje nejdelšího hada z Kolumbie. 26. opouští Cah velká výprava a směřuje k řece Rio Ganca. Výprava, provázená četou vojska, pochoduje co nejrychleji na východ. Po těžké a namáhavé cestě dosáhne území Indiánů Mitua a 4. září utáboří se uprostřed bažinatých lagun. – K výpravě přibírá Gregor řadu „Indios“ kmene Mitua a tito soustavně pátrají po obrovském plazu. Ale teprve třetího dne přiběhne do ležení mladý divoch a domorodým nářečím vypráví tlumočníkovi, že našel ve velké bahnité kaluži odpočívajícího hroznýše – anakondu!

Dvacet domorodců v čele s Gregorem, profesorem a Petrem spěchá k označenému místu. Prosekávají si cestu „machetami“ a obezřetně postupují k laguně. Konečně jsou u ní. Na jejím kraji, stočen do kotouče, odpočívá hledaný obrovský plaz! Netvor je nejméně 8 metrů dlouhý a má až 40 centimetrů v průměru!

Gregor nařizuje plán lovu. Obludu nelze střelit, jistě by, třeba i smrtelně zasažena, unikla do tůně. Jeden z Indiánů se opatrně a bez nejmenšího šelestu plíží na druhou stranu tůně. Tam připevňuje na silný kmen dlouhý kožený řemen, opatřený kličkou. Opatrně se nadzvedá, třímá připravenou kličku v ruce. V levé ruce má kus ztrouchnivělého dřeva a hází jej na odpočívajícího netvora. Had, vyrušen ze svého klidu, vztyčí nepatrně hlavu a – v témže okamžiku padá mu mistrně vržená klička za širokou lebku a v další vteřině zarachotí výstřel, druhý, třetí!

Na kraji tůně se otevře hotové peklo! Bahno, tráva, kusy dřeva, vše se mísí v divokém víru. Opět zarachotí několik ran. Okolí se pokrývá bahnem, které létá na všechny strany. Had se divoce zmítá, strom, na kterém je kožená smyčka připevněna, se chvěje! Vydrží řemen strašlivý nápor několika metrických centů těžkého plaza? „Šest ran, a vím, že každá do hlavy, a ta nestvůra je stále při síle! Což je ta bestie nesmrtelná?“ podivuje se Gregor.

Profesor Batham s klidem válečného reportéra pořizuje fotografické snímky. Plaz se ztišil. Jen vláčné pohyby obrovského těla svědčí o tom, že život z něj ještě nevyprchal.

Dne 7. září byla splněna další podmínka zeměpisné společnosti „AGS“ – uloven obrovský vodní had. Byl to jeden z nejnapínavějších lovů, který naši lovci dosud podnikli. Výprava se vydala na zpáteční cestu a bez zvláštních příhod dorazila 16. září do základny Cah. Tady byli tentokrát „oficiálně“ uvítáni novopečeným „generálem“ skvělého jména, donem Silvestrem. V sobotu přijeli lovci ve znamenité náladě do Buenaventury, aby byli hosty guvernéra. Bedna, obsahující vydělanou kůži anakondy, byla již na cestě do Států.

Nyní se vydá naše lovecká výprava na cestu do Atlantického oceánu. Propluje Panamským průplavem, aby se dostala k lovu – aligátora.