Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXXI

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXX	XXXI	XXXII

Údaje o textu
Titulek:	XXXI.
Podtitulek:	Boleslav Litý.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 52 - 54.
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Boleslav I.

Když snide svatý Vácłav,
by knězem bratr jeho, liútí Bolesłav.
Toho léta ciesař, mstě svatého Vácłava,
jide na knězě Bolesłava.
Bolesłav počě proti jemu jíti,
ale pro své hřiechy nemože dobřě projíti.
Ciesař Čechy bojem pobi
a zemiu v daň porobi.
Kněziu u dvora słužbu jmieti,
koteł nad ohněm káza držěti.
Bóh, svatého Vácłava chtě svatosť ohłásiti,
počě skřězě jeho veliké pomoci činiti.
Uzřěv Boleslav, že sě božiej moci nomóž' protiviti,
i počě v svatosť svého bratra ot połú věřiti.
Po třech letiech káza jeho do Prahy přěnesti
a v svatého Víta kostele jej tajně pohřiesti.
Když to svaté těło do Prahy nesiechu,
nadvú městú s těłem svatým hnúti nemožiechu.
Dvě řěcě bez mostu a łodí přějedú,
vězni s okovami z žałářě vynidú.
Rány jeho všě zacěleły běchu,
ránu jednu jako novú vidiechu,
juž liútý bratr był učinił
a tiem znamením jeho vinił,
a úško, jež był uťał, toho nebieše.
Ale svatý Vácłav sestru Přibysłavu jmieše,
ta svatá dievka kněziu povědě:
„Já-ť svého bratra zjevením vědě,
že úško svaté mezi stěnú a dřěvem do té doby ležało,
so tu kdež sě było to złé dieło stało.“
Nalezše ucho, k hłavě přičinichu:
tak přicěle k hłavě, až sě podivichu.
Tehdy kněz jeden tu bieše,
ten s velikým płáčem prosieše,
aby j'mu těła ráčił uděliti,
sliubuje, že j'mu chce tiem nábožněje słúžiti.
Inhed sě je jeden nehtek viklati;
vzem jej, je sě jemu děkovati.
Již tu biechu, Bohu chváłu vzdachu
a to svaté těło schovachu.
Bolesłav, znamenav, čso zavini,
za svú vinu Strachkvasa, syna svého, mnichem učini.
Ale neměł-li jesť pokánie pravého,
máło by spomohła svatosť syna jeho.
Pak kněz Bolesłav káza zemanóm u Bolesłavi miesto zdíti,
o to sě zeměné jechu raditi.
Po řěčníku kněziu v tom otpověděchu,
a toho učiniti nerodiechu.
Kněz povědě jich řěčníku:
„Běda tobě, mój starý vinníku!“
Sám jemu inhed stě hłavu,
a vržě za sě tak krvavú.
Vskočiv na peň, je sě młuviti:
„Kto sě chce mně protiviti?“
Páni sě kněziu pokořichu,
a Bolesłav zdiú ohradichu.