Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXVIII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXVII	XXVIII	XXIX

Údaje o textu
Titulek:	XXVIII.
Podtitulek:	Setkání s Radislavem Zlickým.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 47 - 48.
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Svatý Václav

Uzřěv to kněz zličský Radisłav,
že jesť tak pokoren kněz Vácłav,
nemně, by sě směł brániti,
i je sě jemu zemi škoditi.
K tomu jej jeho nemúdrosť připudi,
že všě Zličsko proti jemu vzbudi.
I je sě žitomirského dvoru dobývati,
kněziu Vácłavovi pletichy dávati.
Mýlieše sě v tom zličský kněz.
Neb to ote mne každý jistě věz,
že dobrodružské jesť znamenie:
tiší skutci a pokorné młuvenie.
Neudatný nevie jedno łáti,
dobrý dá sě u příhodě znáti.
To sobú kněz Vácłav dobřě ukáza:
kako-ti bieše tich, všěm na vojnu vstáti káza.
Když kněz Vácłav z Prahy potěže,
kněz zličský proti jemu vytěže.
Kněz Vácłav, vida, že sě boju sníti,
po posłu je sě kněziu Radisłavovi młuviti:
„Který cti a užitka žádá,
tomu sě slušie bíti, to má rada.
Proto mně a tobě słušie sě bíti,
a nedaj vě liudu u boju býti.
Kterýž mezi náma živ ostane,
ten v obojiem kněžstviu knězem zóstane.
Obojiemu vojsku kažvě s mírem státi,
ni mně ni tobě pomáhati.“
Radisłav, nevěda, co tomu zdieti,
so pro hanbu musi v tu řěč podjieti.
V tu dobu raději by na Zličsku był,
aby toho, jemuž pletichy dáváše, zbył.
Vynidesta dva knězě z svých liudí:
slyš, kako-ti je Bóh dvorné skliudi!
Když Radisłav blíz knězě Vácłava bieše,
uzřě, že kněz Vácłav kříž złatý na čele jmějieše,
dva angeły s obú stranú jeho.
Uzřěv to, užěse sě knězě českého.
Radisłav skoči s koně svého,
i da sě na miłosť jeho.
Kněz Vácłav přije jeho k miłosti,
řka: „Báťo, mého nechaj, jměj v svém dosti.“
Přěbyv s ním tu v Žitomiři,
o všě dobré s ním sě smíři.