Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XLIV

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XLIII	XLIV	XLV

Údaje o textu
Titulek:	XLIV.
Podtitulek:	Porážka Němcův u Domažlic.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 75 - 77.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Břetislav I.

Polené z násilie na Čechy žałovachu,
a na ně v Římě právo ustachu.
Papež je sě Čechóm velmi hroziti,
ale když uzřě, že sě Čechové nechtie modliti,
káza jim někak Bohu polepšiti.
Kněz za to káza kłášter v Bolesłavi učiniti.
Tehdy ciesař, Jutčin otec, snide,
s jehož smrtiú Čechóm mnoho cti ujide.
Druhý ciesař, chtě ot Čech polské złato jmieti,
chtieše Bračisłavovi kněžstvo otjieti.
S velikým vojskem do Čech pojide.
Když bavorského lesu dojide,
to kněziu Bračisłavovi pověděchu,
že juž Němci u lesa stojiechu.
Bračisłav tak svým povědě:
„Však jáz to dobřě vědě,
že nemámy lučišť borových,
ani mečóv lípových,
a z ciesařě-ť mléko za krev nepójde.
Ač ti jeho mój meč dojde,
takéž ti krev z jeho boka poteče.“
Jakž to brzo dořěče,
káza všěm v Domažlicích býti,
řka: „Tu sě nám jesť s ciesařem sníti.“
Usłyšě, že Sasici jdú s druhé strany,
vecě jim kněz: „Nebojte sě saské rány.“
I káza Prkošovi z Bieliny na Sasy jeti
a z jednoho słova boj s nimi vzieti,
řka: „Nedaj sě jim s ciesařem snieti.
Ztratíš-li co, nedám ti ni v čem škody vzieti.
Nehledaj přěd bojem na mnoho neb na máło:
často nad mnohým máło liudu česť vzało.
Máło sršnóv mnoho much zapúzie,
a jeden jastřáb mnoho vran vzpúzie.
Sasici biełé vłasy jmajú,
a písmo svědčí, že tací řiedko udatni bývajú.
Dobrý rytieřiu, střěz sě jmene złého;
dražšieho-ť nic nenie jmene dobrého.
Donidž jsem živ, chciu tě s tvým rodem płoditi.
Jeď s Bohem! Ten rač s tobú býti!“
Provodiv Prkošě, na ciesařě jide,
a když do Domažlic přijide,
vzvěděv, že juž jesť v lesě,
se všemi svými vzdvižě sě.
Káza všěm v les vníti,
i káza Chodóm o Němcích i o sobě les zarúbiti.
Páni počěchu mu za złé jmieti,
řkúc: „Budú-li nem silni, kudy chcem ujeti?“
Kněz vecě: „ Jáz sem pro to kázał zarúbiti.
Anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti:
jáz nechciu ottudto beze cti otjeti.
Ktož ote mne poběhne, kázał sem jej Chodóm zabiti;
pro to vem słušie sě udatně jmieti.
Oni jdú, chtiec našě sbožie bez práva otjieti.
Nechcete-li svých žen Némcóm dáti,
tehdy vem słušie pohromadě státi.
Nám sě jesť s právem úsiliu brániti.“
Jakž to vecě, káza na ciesařě udeřiti.
Tu Čechové Němcě hrdinsky pobichu
a mnoho jich velmi zbichu.
Kniežat, hrabí němečských mnoho snide,
ciesař s životem sotně ujide.
Tu velmi mnoho słovútných liudí zbichu,
za jich dušě na tom miestě kapliciu postavichu.
Ale Prkoš nechtěł był Sasicóv utkati
i dał sě jim po zemi túłati.
Každému sě nevěra zdieše,
že saský vévoda, žha zemiu, Prkošovi neškodieše.
Vrátiv sě kněz, káza Prkošovi oči vynieti,
potom rucě i nozě utieti,
že Sasicóv nerodił utkati
i dał sě jim v zemi po vóli tkáti.