Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/VIII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
VII	VIII	IX

Údaje o textu
Titulek:	VIII.
Podtitulek:	Smrť Libušina. Vlastiny snahy.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 15 - 17
Licence:	PD old 70
Související:	A. Jirásek: Dívčí válka
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)

Skončě svój život Liubušě,
pohřěbú ju ve vsi, jiež diechu Liubicě.
Po niej jejie knieně válku počěchu
a právě podobnú k smiechu;
neb tomu za právo chtiechu,
aby takež dievka zemiú vłádła,
a mužie sě držěli rádła.
Chtiece své řěči užiti,
jechu sě hradu staviti.
Dievky hradu Děvín vzděchu
a Vłastu za knieniu vzěchu.
Ta po všiej zemi k dievkám posła posły,
řkúc: „Podbímy pod sě ty bradaté kozły.“
Neb se tehdy po pohansku jmiechu,
mužie dłúhé brady nosiechu.
Vecě Vlasta: „Která leží na nich moc?
Zpíjejú-ť sě na každú noc.
Když nad nimi svítězímy,
co chtiece z nich učinímy.“
Pro tu řěč mnoho sě dievek k Vłastě obra,
na šesť set jich sě do Děvína dobra.
Jako hołubi letiec z svých kotcóv,
takež sě dievky brachu od svých otcóv.
Když bieše mužóm to brániti,
každému svú dceru bíti:
dvorno jim to bieše viděti,
i jechu sě tomu smieti,
že dievka okročmo na koniu jezdieše,
druhá po niej prázdný kóň vodieše.
Mužie z smiecha nemúdrého
dojidú smutka velikého;
mohúc to złé słovem uhasiti,
i dachu velikému złému býti.
Snad sú byli nepomněli,
že múdří sú za příslovie jměli,
řkúc: „Kto chce v domu škody zbýti,
ten nedaj jiskřě uhlem býti;
neb uhel často ohněm bývá,
proněž bohatý sbožie zbývá.“
Tak mužie, mohúc słovem obrániti,
i dachu z mála vojsku býti.
Kněz Přěmysł chtieše to brániti,
páni řěchu: „Pokus'my, čso-ť mohú učiniti.“
Vecě Přěmysł: „Viděch ve sně dievku krev łočiúcě
a po všiej zemi jako vztekłú běhajúcě.
Pro ten sen boju sě země złého.“
Páni na smiech obrátichu sen knězě svého.