Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXXXII

Přidat odkazy
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila
Josef Jireček
LXXXI LXXXII LXXXIII
Údaje o textu
Titulek: LXXXII.
Podtitulek: Záhuby vpádu tatarského.
Autor: neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 137 - 139.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Bitva u Lehnice

Léta ot narozenie Jezu Krista miłostivého
po tisiúciu po dvú stú po čtyřech dcětech druhého
Kartasi jdiechu,
taterščí spytáci biechu.
Na pěť set těch liudí jdieše,
a tento obyčěj jich bieše.
Kłobúčky vysoké velmi jmějiechu,
rúcho krátké a tobołky nosiechu.
Všickni v nohavičkách chodiechu,
holi dłúhé v rukú držiechu.
Když píti chtiechu, s břěha nakłoňmo pijiechu,
když chleba prosiechu, „Kartas boh“ tak młuviechu;
pro to jim Kartasi vzděchu.
Łomičští Kartasa na ščít vzěchu.
Ti liudie, když Rýna dojidú,
opěť za sě pojidú.
Ach českého nedomyšlenie,
jich nemúdré dopuščenie,
že dachu neznámým liudem po zemi sě túłati,
svú zemiu dachu komu's spytati!
Kací sú liudie, było jim vzvěděti,
skrzě svú zemiu było jich nepúščěti.
Na léto Tateři pojidú
a třmi prameny vnidú.
Jako po své vezde jdiechu,
neb spytáci je vediechu.
Jedni v Rusi Kyjova, města velikého, hołuby dobychu,
druzí krále uherského pobichu,
třetí všě Polsko zhubichu
a mnoho křěsťanstva zbichu.
Přěd Ołomúcem sě stavichu,
tu Tateři kralovicě ztratichu.
Jeho pěstúny Tateři zjímachu
a přěd městem je zvázachu.
Že svého kralovicě nechovali,
pro to je nepřátełóm na smrť dali.
Tateři sě za sě vrátichu,
přěd Vratisłavem sě połožichu.
Kněz Jindřich proti jim vynide
tu velmi žałostně snide.
Na kopiu hłavu jeho Tateři nosiechu,
a všiucku zemiu hubiechu.
Tehdy Čechy, Tater sě bojiecě,
neprázdni bychu, hrady činiecě.
Král Prahy zdiú je sě hraditi
a s hradu cěsty k řěcě je sě zdiú činiti.
Tateři všecko Polsko zhubichu,
až sě přěd Kładskem stavichu.
Do Čech mnoho liudí z Němec přijide,
král s nimi mimo Žitavu na Tatery jide.
Tateři, když to vzvěděchu,
za sě sě inhed vzpodjechu;
neb spytáci byli řekli, nikohého sě nebáti,
kromě českého krále, toho nikoli nedočakávati.

Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Rýmovaná_kronika_česká_tak_řečeného_Dalimila/LXXXII&oldid=277740“