Prostonárodní české písně a říkadla/Zakletá dcera

Prostonárodní české písně a říkadla Karel Jaromír Erben
Osudný bál	Zakletá dcera	Sirotek

Údaje o textu
Titulek:	Zakletá dcera
Autor:	zapsal Karel Jaromír Erben
Zdroj:	Online na Internet Archive ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1864. Kapitola Písně rozpravné, s. 466-467. Č. 1. ERBEN, Karel Jaromír. Nápěvy prostonárodních písní českých. Praha : [s.n.], 1862. Nápěv 708, s. 180.
Licence:	PD traditional

$\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} \relative a' { \key a \minor \mark \markup{\italic "Lento"} \time 4/2 a4 d2 b4 c b2 a4 \time 3/2 c d e e d c e e a, c b a \time 4/2 e' e a, c b2 a^\fermata \bar "|." } \addlyrics { Van -- dro -- va -- li hud -- ci, van -- dro -- va -- li hud -- ci, dva pě -- kní mlá -- den -- ci, dva pě -- kní mlá -- den -- ci. }$

Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.

Řek’ jeden druhému,
bratr bratru svému:

„Slyšíš, milý bratře!
vímť já dřevo krásné.

Dřevo javorové,
na housličky dobré.

Pojďme, je utněme,
houslí nadělejme.

Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě.“

Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.

Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.

Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:

„Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!

Však já nejsem dřevo,
jsem já krev a tělo.

Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.

Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala.

Když jsem vodu brala,
s milým si postála:

Abych zdřevěněla
a javorem byla.

Javorem vysokým
s tím listem širokým.

Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte.

Zahrejte u dveří
o té její dceři.“

Hudci počnou hráti,
matička plakati.

„Nehrejte mi hudci,
vy pěkní mládenci!

Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.

Dosti já hoře mám,^[1]
když dcery své nemám.

Přenešťastná máti,
co klne své děti!“

Z Budějovicka. — Srov. Suš. 143; Kol. II, 4; Rob. 70; Mein. 122.

↑

Mám já dosti hoře
po dceři Barboře

[p1-1] 

Mám já dosti hoře
po dceři Barboře

[1]