Prostonárodní české písně a říkadla/Cedulička

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cedulička
Autor: zapsal Karel Jaromír Erben
Zdroj:
Online na Internet Archive
  • ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1864. Kapitola Písně věku mládeneckého a panenského, s. 220. Č. 469. 
  • ERBEN, Karel Jaromír. Nápěvy prostonárodních písní českých. Praha : [s.n.], 1862. Nápěv 442, s. 113.  
Licence: PD traditional
Související:

\relative c'' {
 \key f \major
 \time 2/4
 \mark \markup{\italic "Andante"}
 \autoBeamOff
 c8 c c c f4 c a8 a a a c4 a
 \repeat volta 2 {bes8 d d([ bes)] a c c([ a)] g a bes a g4 f8 r}
 }
\addlyrics {
Na tom na -- šem po -- li
dvě rů -- ži -- čky sto -- jí;
je -- ště jsem da -- le -- ko
už mi je -- dna vo -- ní
 }

Na tom našem poli
dvě růžičky stojí;
ještě jsem daleko
už mi jedna voní.

Jedna už mi voní,
a druhá rozkvétá:
že musíš, můj milej,
daleko do světa.

Daleko do světa,
za ty modré hory:
což mě, ach můj milej,
pro tě srdce bolí!

Kdybych byla ptáčkem,
zlítnou vlašťovičkou,
snášela bych se vám
nad vaší světničkou.

Ne tak nad světničkou,
co nad maštalema:
Jen abych věděla,
co můj milej dělá.

Nejdřív vodu nese,
potom koně češe;
po třetí za stolem[1]
ceduličku píše.

Komu to, můj milej,
ceduličku píšeš?
Tobě to, má milá,
že moje nebudeš.

Z Hradecka. Srov. Suš 283, 579

  1. Jiní zde skončují takto:

    po třetí miluje
    černooké děvče.