Politická abeceda pro Čechy/Ř

Politická abeceda pro Čechy Václav Řezníček
R	Ř	S

Údaje o textu
Titulek:	Ř
Autor:	Václav Řezníček
Zdroj:	ŘEZNÍČEK, Václav. Politická abeceda pro Čechy. Praha : A. Storch syn, 1891. s. 46–48. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Říšská rada jest společné zastoupení rakouského obyvatelstva ve příčině jeho práv, povinností a zájmů. Její činnosť vztahuje se k zákonodárství, k nejdůležitějším správním záležitostem a k kontrole vlády. Její funkce jsou: hlasování při usnášení zákonů, pronášení mínění adresami a resolucemi; zkoumání činnosti vlády a slyšení jejich zpráv; přijímání petic obyvatelstva; právo interpelovati vládu a žalovati ministry; při změně trůnu přijímání slibu císařova; schvalování obchodních a státních smluv, které mají závazky nebo ustoupení území v zápětí; dále povolování odvodu k vojsku; pak zákonodárství finanční, mincovní a bankovní, jakož i ve příčině váh a měr; zákonodárství medicinální; zákonodárství ve příčině státního občanství a domovského práva, dále ve příčině sčítání lidu, konfesionelních záležitostí, dále pak v záležitostech spolčovacího a shromažďovacího práva; ve příčině tisku a pak ochrany duševního majetku. Potom určuje zásady ve příčině obecného školství, gymnasií a ve příčině zákonodárství universitního atd. Záležitosti týkající se společných poměrů obou polovicí říší vyřizují se prostřednictvím delegací.

Říšská rada sestává ze dvou sněmoven (komor nebo domů) a sice ze sněmovny panské (sněmovna horní) a ze sněmovny poslanecké (sněmovna dolní). Obě sněmovny říšské rady mohou se jen současně svolati, shromážditi, odročiti, uzavříti a rozpustiti. Usnesením říšské rady jest, když obě sněmovny souhlasí. Proto třeba usnesení jedné sděliti druhé. U finančního zákona (návrhu rozpočtu) a při zákoně o rekrutech platí výjminka a sice ta, že platí za povolenou menší cifra, pak-li souhlasu nebylo docíleno. Nikdo však nemůže býti zároveň členem obou domů. V záležitostech kontroly vlády jest každý dům oprávněn samostatně jednat. Vládní předlohy mohou býti dříve buď v panské anebo v poslanecké sněmovně předloženy; jen zákon finanční a o rekrutech musí býti podán nejprve ve sněmovně poslanecké.

Říšské ministerstvo války jest nejvyšší vojenský úřad — pod bezprostředním rozkazem panovníkovým — nad vojskem i válečným námořnictvem. V čele ministerstva tohoto stojí říšský ministr války. Ministerstvu války připadá obstarávání veškerých operativních záležitostí; bdění nad vykonáváním služby při vojenských územních velitelstvech; obstarávání personálií všech osob vojska; vedení vojenské administrace v nejširším smyslu; obstarávání materialií a zásob všech druhů; obstarávání a účtování peněz; řízení doplňování vojska a obstarávání nových koní a nejvyšší vedení všech justičních, zdravotních a duchovních záležitostí. Vnitřní roztřídění říšského ministerstva války spočívá na druhu záležitosti a záleží z presidiální kanceláře a 15 ve čtyři sekce ustavených oddělení. Zástupcem ministra války jest vyšší jenerál, který jest také přednostou jedné ze sekcí.

Říšské rady jednací řád. Sezení obou sněmoven jsou veřejná. Usnesení dějí se v obou sněmovnách po absolutní většině. Ku platnému usnesení sněmovny poslanecké jest třeba přítomnosti 100, sněmovny panské 40 členů žádoucí. K usnesení o změně státních základních zákonů jest ve sněmovně poslanecké přítomnost nejméně polovice všech členů a v obou domech dvě třetiny hlasů přítomných žádoucí. Schůzi zahajují a skoncují a průběh její řídí předsedové, kteří bdí nad jednacím řádem a zastupují sněmovny na venek. Vládní předlohy a návrhy zákonů rozdělují se členům sněmoven tištěné. Po prvním čtení odevzdává se předloha, pak-li nebyla zamítnuta, příslušnému výboru (komisi), který má o ní podati sněmovně zprávu. O této zprávě jedná druhé čtení, jenerální a specielní debata a třetí čtení (hlasování). O sezeních píšou se těsnopisné protokoly.