Poesie francouzská nové doby/Vedická modlitba za mrtvé

Poesie francouzská nové doby
Suryâ	Vedická modlitba za mrtvé	Venuše Miloská

Údaje o textu
Titulek:	Vedická modlitba za mrtvé
Autor:	Charles Marie René Leconte de Lisle
Krátký popis:	Prière védique pour les Morts
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 195–197. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ty světa Pastýři, kéž tvůj prst víčka tíží
dvou Yamy černých psů, jenž v temnotách se plíží.

Jdi duše, odcestuj! svých otců drahou spěj!
Hrob šťastný otevři, ať spočine tam jemně,
ó zemi, dobrým všem jež’s vlídná, přijmi jej,
jej obleč v mlčení a ticho, matko země,
a stínů polibek mu dlouhý na zrak dej!

Kéž Pastýř nebeský sbor psů zažene divých,
jenž bloudí vyjíce po stopách spravedlivých!

Ať necítí tvůj žár, kdo žil bez výčitek!
a jako černý pták, jak mravenec, jak zmije
ho králi netrhej, svůj utaj před ním vztek,
spíš zářná sláva tvá ať proniknouc jej skryje,
ať, Bože světla, spí tich, nehnut v dlouhý vek.

Ty, světa Pastýři, ztiš kolem něho vytí,
s nímž pekla šedí psi přes pekla práh se řítí.

Juž čas, on v dechu svém měj vítr, v oku jas!
ó svatá Libace, zros jeho víčka vřelá,
ať duše splyne s vším, co místo je, co čas,
ty Části živoucí stkej světlem si háv těla,
vzplaň znovu, Boha tvar vem nesmrtelný zas!

Kéž Pastýř nebeský psů dásně stiskne dlaní,
a v dálku odvrátí jich bystré čenichání!

Tu čerstvé máslo je, tu čistá Soma, med
pro věštce hrdiny zde tekou ve peřejích,
v snu věčném sedí, jak si v slávu každý sed,
jdi duše, zapal tvář na jejich obličejích,
jak oni v nebeskou též slávu sedni hned!

Ty světa Pastýři, svou oslep rukou žhoucí
krvavé zornice psů Yamy v tmách se stkvoucí.

Ti černí psové dva nevědí, co sen jest,
jich dlouhé čumáky jdou za patami lidí,
kéž mohou ztratiti, ó Yamo, podél cest,
na horách, v údolích těch stopu, po nichž slídí,
by dlouho viděli zář slunce i zář hvězd!

Kéž Pastýř nebeský sám vzdálí rukou svojí
psy od kořisti jich na rohu cesty dvojí.

Ty s výše ledovců se v údol valící,
jimž plodné moře jest, kam zlatá zář tvá svítí,
jenž obě mystické znáš Cesty mlčící,
ó Agni, Savitri, buď zdráv ty králi býtí,
na sedmi hřebcích tys rek velký zářící!

Ty světa Pastýři pojď, ať tvůj plamen žhavý
psy Yamy oslepí, psy, kteří duše dáví.