Poesie francouzská nové doby/Suryâ

Poesie francouzská nové doby
Býci	Suryâ	Vedická modlitba za mrtvé

Údaje o textu
Titulek:	Suryâ
Podtitulek:	Hymna vedická
Autor:	Charles Marie René Leconte de Lisle
Původní titulek:	Sourya
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 193–195. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Přes božskou tvoji tvář a pěnící se záda
ti propast pravěků ve vlnách tichých padá,
tvé vlasy, které kdys ve víru mračen plály,
teď na pobřeží kol ve rozvalené skály
jak černé močály tu visí; vlna moře
a větry bez konce v nich sténají své hoře.
Suryâ! vězeň tys neproniklého stínu!
ty dřímáš položen v tichého písku klínu,
dech strašný, hrozivý se v tvojich plících valí,
kol boků strmých hor sníh bloudící on kalí,
a v chmurné propasti on hvězdy tíží bouře,
jež potopeny jsou ve hustých mračen kouře,
on zvedá ve sboru hlas vzdechů i hlas plesu,
jež v ňadrech ctihodných se valí velkých lesů.

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Hle, Zora k tobě jde lotosem opásána
a ruce krásné má a nohy třpytné z rána,
co zatím u moře ty leže dumáš tmavý,
ku vozu modrému růžové vpřáhne krávy.
Viz božské palmy kol stříbrné olše snivé
a svěží nymfey, jež plují v vodě živé,
i údol, ve kterém své tance splétajíce
se točí Apsaras ve kruzích víc a více,
vše mlhou vlnivou a měkkou zahaleno
se vzbouzí plameny a rosou naplněno.
Sedmerých nebes kruh bys mohl obsáhnouti,
ku zlaté voji spěj sedm ořů zapřáhnouti,
kus mdloby poslední do mořských větrů střes,
vzplaň ve vší síle své, vstaň, velebný se vznes!

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Líp než pták obrovský, jejž v mraku kroužit zočíš,
ty skokem vítězným, ó bojovníku, skočíš!
jak řeka valíš se, ó králi, býti zdroji
a nekonečnost kol jsouc spita září tvojí,
a vroucně rozchvěna ve vln tvých světle zlatém
se třese sílou tvou a tvojím majestátem.
Ve vzduchu planoucím jak nádhernou máš dráhu,
bys dospěl nesměrný ku věčné noci práhu!
Když vůz tvůj poklesne a oblohou se koulí,
což obzor vznešený se v řasy valné choulí!
Tvé tělo zářící se kloní nad proud tmavý,
Suryâ, oděno jsouc hávem věčné slávy.
Propasť ti jásá vstříc a otvírá se zdáli
před tebou! na břeh vstup a tiše spi, ó králi!

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Zářící vojíne, jenž kráčíš nebes jasem
a valným prostorem a věčné tichým časem,
ty, který do ňader mohutné vlíváš zemi
své teplo velebné a plodné ručejemi,
jenž sedáš v poledni na vršcích sluncem žhoucích,
nás, králi světa, slyš! v nynějších i v budoucích
chraň časech pokojný a čisté krve rod,
jenž chválu pěje ti na břehu starých vod.