Poesie francouzská nové doby/Bouře

Poesie francouzská nové doby
Kdo bude králem?	Bouře	Ulétlá hodina

Údaje o textu
Titulek:	Bouře
Autor:	Delphine de Girardinová (jako Mme Émile de Girardin)
Původní titulek:	L’Orage
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 115–117. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

français

Řekni mi, matičko drahá,
co to dnes ve srdci mém?
píseň proč v hrdle mi váhá?
v lázni proč usnula jsem?

V ruce mé v zimničném plání
jehla proč zůstává stát,
co ve snech smutných pohání
kroky mé v nejistý chvat?

— To bouře, dítě, k nám kráčí,
plachý ti vdechnula strach,
jehlu ti v prstech otáčí,
z tváře ti vyhání nach.

Velký mrak halí vše v stínu,
valí se a spěchá sem,
nech práce, pojď, na mém klínu
zdřímni si blaženým snem.

Poslechla — usnula; krátká
bouř zatím hřímala zlá,
a když ji zbudila matka,
hle, slunce zas na nebi plá!

Pozvedla skráň a se smála,
setřásla dlouhý svůj vlas,
strach její zmizel snem, vstala,
k hračkám svým spěchala zas.

Tu šla a zrosila v trávě
střevíček i šatů lem,
viděla strom, v živlů vřavě
bouře jejž zaryla v zem.

Tu pestrých škeblí nasbírá,
jež řeka vychrlila,
bouři se diví, když zírá,
co všecko spustošila.

Jest volný duch její plachý,
tužby vše vyplněny,
před bouří úzkost a strachy
v radost jsou proměněny.

Radostné mládí! Ó blazí
časové nevinných snů,
kde jen strach před bouří zkazí
veselost čarovných dnů.

Kéž rovněž tak mé plyne žití,
kéž jeho mohu se vzdát,
a když se bouř na mne řítí,
kéž mohu jak děcko spát!

Přelude svatý, ó sladká
ty písni, strážcem mým buď,
po bouři jak dítě matka,
paprskem slunce mne vzbuď!