Poesie (Asnyk)/Jitro v horách

Poesie (Asnyk)
Mořské oko	Jitro v horách	Noc pod Vysokou

Údaje o textu
Titulek:	Jitro v horách
Autor:	Adam Asnyk
Původní titulek:	Ranek w górach
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 8–9. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Vyzlacené sluncem štíty
v nach se noří každou chvílí,
lazur plá, tím jasnem zpitý,
nad korunu skal se chýlí.

Dole háje, spjaté stínem,
v mlhu perlovou se halí,
ve svitu jež ranním siném
zvolna prchá přes úvaly.

Větřík mhu však ptýlí z temna,
ta v roj mráčků rve se bledá,
pavučin jak příze jemná
na římsy hor mlčky sedá.

Pod záclonou její z mraků
svět vždy blíž se dívá mladý,
ze sna budí se, máj v zraku,
jasný, vonný, svěží všady.

Stříbrem vše se leskne, třpytí
pod perletí rosy, tiše
sosny, tráva, kleč i kvítí
balsamickou vůní dýše.

Paprsk do žhava již hoří,
stále hlouběji zrak tane,
divů svět se pne a tvoří
v koruně své zlatem tkané.

Hory z lázně vstaly šeré,
čistým lůnem září mračny,
úběl žuly blesky steré
vrhá ve vzduch ve průzračný.

Každý štít a lom již jásá,
ven se noří v hávu zkvětlém,
slunce v skály život střásá,
sloupení z nich tesá světlem.

Vše jen jiskří se a mění,
zrak vždy vidí tvary jiné,
barev hra i stínů v chvění
v širší stále kruh se vine.

Pěnou stříbrnou zdroj trýská,
po štěrku když šumí, hučí…
Třpyt a žár se vždy víc blýská
modrých jezer ve náručí.

Hle, již zkrásněl proužek lesa —
dol se usmál v květů třísni,
ze salaše echo plesá,
zalétá k nám plachou písní.

Svěžím kobercem luk zvoní
k pastvě jdoucí stáda hbitá —
rozkoš, máj se v duši roní,
štěstí, volnosť srdce vítá.

Hruď se zvedá, šíří, loká
chtivě vzduch, jenž dýchá jarem,
duše prchnouti chce z oka,
nesyta, jen zpilá žárem.

Zdvihá svoje křídla v jasu,
budí se jak ze zakletí
a tu celou světa krásu
ve svou náruč stisknout letí!