Patery knihy plodů básnických/Píseň vesničanů

Patery knihy plodů básnických
Ze »Slávy Dcery«	Píseň vesničanů	Vodník

Údaje o textu
Titulek:	Píseň vesničanů
Autor:	Josef Vlastimil Kamarýt
Zdroj:	BÍLÝ, František. Patery knihy plodů básnických. Kutná Hora : Emil Šolc, 1892. S. 30–31. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1797
Licence:	PD old 70
Související:	Padesát deklamovánek pro mládež/Píseň vesničanů – jiná verze

Kdo chce vidět Boží ráje,
čistou rozkoš požívat,
ten se musí v naše kraje
z města jíti podívat.

Kde zeď vysoká zaclání,
tam nevidět žádný máj;
u nás plny radování
louky, sady, stráň i háj

Tam se stěna, řeč i líce,
snad i srdce raduje;
zde nic jináč a nic více,
než jak Bůh vše daruje.

Jasněji se zde nad námi
modrá nebes klenutí,
stromy nám jsou záclonami
v sladkém odpočinutí.

V městě tma, když slunce zlaté
v růžích z hory vstupuje;
tam se spí, když city svaté
zvonek vísky zvěstuje.

Náš skřivánek prozpěvuje
pod nebem si s veselím;
v městě v kleci hořekuje
nad ukrutným vězením.

Pěkné jab’ko, plná višně
stromů našich plodem jest;
však to nečiní nás pyšné,
Bohu za to dík a čest.

Marných skvostností neznáme
ni lahůdek strojených;
více než bohatství máme
v chyžinkách spokojených.

Čistý potok stříbro dává,
zlato — naši klasové;
z nich se zdraví, síla brává,
při nich zlatí časové!

Naše panství, vísky, lesy
tam se draze malují;
ale život, krásy, plesy
v skutku s námi obcují.

Věru, kdo chce vidět ráje,
čistou rozkoš požívat,
ó ten musí v naše kraje,
k nám se musí podívat.