Přeskočit na obsah

Padesát deklamovánek pro mládež/Píseň vesničanů

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Píseň vesničanů
Autor: Josef Vlastimil Kamarýt
Zdroj: SKLENÁŘ, Jan. Padesát deklamovánek pro mládež. Hradec Králové : Jan H. Pospíšil, 1855. S. 88–91.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související: Patery knihy plodů básnických/Píseň vesničanů

Kdo chce vidět Boží ráje,
    čistou rozkoš požívat,
teprv musí v naše kraje
    z města jít se podívat.

Kde zeď vysoko zaslání,
    tam nevidět žádný máj:
u nás plny radování
    louky, sady, stráň i háj.

V městě tma, když slunce zlaté
    v růžích z hory vstupuje;
tam se spí, když city svaté
    zvonek vísky zvěstuje.

Tam se hluk a zmatek děje,
    pokoj bydlí v kraji jen;
libě nám zde ptactvo pěje
    veselí nám každý den.

Náš skřivánek prozpěvuje
    pod nebem si s veselím,
v městě v kleci hořekuje
    nad ukrutným vězením.

Tam se stěna, řeč a líce,
    snad i srdce maluje;
zde nic jináč a nic více,
    než jak Bůh vše daruje.

Z hedbáví je slečen kvítí,
    nevoní-li — co po něm?
na našem se rosa třpytí,
    a je med a vůně v něm.

Ani slunce ani deště
    růži naší neškodí,
ano tím sličnějších ještě
    z poupátek ven vyvodí.

Jasněji se nade námi
    modrá nebes klenuti,
stromy nám jsou záslonami
    v sladkém odpočinutí.

Pěkné jablko, plná višně,
    stromů chutný plod náš jest;
však to nečiní nás pyšné,
    Bohu za to dík a čest.

Marných skvostností neznáme,
    ni lahůdek strojených;
více než bohatství máme,
    v chyžinkách spokojených.

Čistý potok stříbro dává,
    zlato — naši klasové;
z těch se zdraví, síla brává,
    při nich zlatí časové!

Když se v slunci rosa mění,
    perly sype po lukách,
takých krásot v panstvu není
    na hrdle ni na rukách.

Naše panství, vísky, lesy
    tam se draze malují,
ale život, krásy, plesy
    v skutku s námi obcují.

Věru, kdo che vidět ráje,
    čistou rozkoš požívat,
ó, ten musí v naše kraje,
    zde se musí podívat.