Případ čísla 128 a jiné historky/Čirok

Případ čísla 128 a jiné historky Eduard Bass
Čtyřicet jedna a tři desetiny	Čirok	Odpůldne na náplavce

Údaje o textu
Titulek:	Čirok
Autor:	Eduard Bass
Krátký popis:	povídka
Zdroj:	BASS, Eduard: Případ čísla 128 a jiné historky. Brno: Polygrafia, 1921. S. 85–93 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Index stran

Čirok.

Kdyby byl Kovacs Lajos věděl nebo jen tušil, že se kdy setká s Mr. G. O. Alisterem z koštatového trustu chicagského, byl by zůstal u svého kramářství v Dolní Vatře a byl by se ještě dnes jmenoval Lövy Kohn. Ale tak se stal předním maďarským exportérem čiroku^[1] a jeho žena Arasska zasedala celé dny u okna kavárny National.

Když se blížily žně, nahromadila se Kovacsovi korespondence: sedláci i ředitelé panství mu oznamovali, kolik metráků věrojatně sklidí, Kovacs vyvolal několik rozčilujících hádek na burse, než se cena ustálila a pak prodával rakouským továrníkům vagon po vagoně, dokud ještě měl něco v záznamu. Do dvou měsíců se mu sezóna skončila, měsíc pak ještě trvalo inkaso, koncem září byl už obyčejně volný. Od října do května přicházely pak stížnosti, reklamace, hrubiánské dopisy a hrozby žalobou. O to se však už Kovacs nestaral, to vyřizoval přímo JUDr. Kiss a byl by v tom čert, aby ten nevykouzlil aspoň pět procesů za zimu. A to byly procesy, panečku, srdce se smálo! Všechno „splatno a žalovatelno v Pešti — oba kontrahenti se podrobují usancím pešťské bursy“ — tak to bylo na každé smlouvě černé na bílém. Jak se chýlilo k rozepři, oznámil doktor Kiss adresu odpůrcovu doktoru Hajnalovi a ten už si dovedl zaříditi, aby dostal zastupování protivné strany. A když Kiss s Hajnalem uspořádali štvanici, mohl se nad cizím klientem udělati kříž. První instanci vyhrál Kiss, druhou pro útěchu Hajnal, pak však Kiss rekuroval až k sedmi kurfiřtům, Kovacs rozhoupal makléře, sensály a přísežné znalce, politikové intervenovali u soudců, maďarské zájmy byly na výsost ohroženy a maďarské zákony jim pomohly: cizinec se ukličkoval a síť výdajů obrovského procesu se nad ním zatáhla. Kovacs byl slušný, spokojil se s 10% palmáre obou advokátů a nadehnal příští sezónu novou zvěř.

Někdy se arci Kovacs spletl a začal si při i se svými dodavateli. Ale pak klesl u maďarských soudců zájem a Lövy Kohn proces prohrál. A tak měl rok pravidelně rozdělený: tři měsíce pracoval a devět měsíců seděl. Jmění mu rostlo stejně hlavou jako zadnicí.

Jednou — bylo to ještě v těch dobách, kdy metrický cent sorgha stál třicet korun — seděl ve své kanceláři a prohlížel celou korespondenci. Bylo to těsně před sklizní a kupa dopisů před ním představovala věrojatný výsledek žní všech jižních komitátů, kde se sorghum pěstovalo. Najednou někdo zazvoní a služka přinese navštívenku: Mr. G. O. Alister, Chicago, Illinois, U. S. A.

Kovacs Lajos mu vyšel vstříc. Mr. Allster byl drobný mužíček s vycpanými rameny a hluboce vystřiženou vestou. Mluvil tvrdou němčinou a jeho zamyšlený pohled vypadal trochu nesměle. V klubovce skoro zmizel, nebýti mohutných žlutých střevíců.

Pomalu se rozpovídal: v Americe se čirok neurodil a trust výrobců košťat poslal ho, aby se poohlédl po sklizni evropské.

Kovacsovi zasvítily oči.

„Škoda, že jste nepřišel loni. To jsme nevěděli kam se slamou. Letos je jí jen maličko a cena ovšem stoupla.“

„Na ceně nezáleží, Mr. Kovacsi. Hlavně na množství. Jde o to, abychom mohli naložit plné lodi, jinak se převoz nevyplatí.“

„Hm — to je arci trochu těžké. Část sklizně už je zakoupena. Museli byste ji přeplatit, abychom mohli rozvázati smlouvy.“

„Prosím, kolik žádáte za cent? Nabízím vám devadesát korun s dodáním do Terstu.“

Kovacs se musel zdrželi, aby se prudkým pohybem neprozradil. On nakupoval za 25! A dopisy na stole nabízely mu sta vagonů!

„Rozhodněte se, Mr. Kovacsi. Kolik set vagonů můžete dodat?“ Kovacs se obrátil ke stolu, aby zakryl své rozčilení. Proběhl korespondenci, tužkou si dělaje poznámky. Mr. Alister čekal s ospalým výrazem.

„Měl bych tu sedm set vagonů.“

„Více ne?“

Kovacsovi se zachvěla ruka. Na těch sedmi stech by vydělal přes šest milionů. Cítil, jak se mu krev žene do hlavy a žíly na čele nabíhají. Podíval se na Mr. Alistera. Seděl v klubovce a div neusnul. Kovacs se znovu prohrábl korespondencí. Věděl ze zkušenosti, že výdělek žní překročí vždy o dobrých 30 % tyto nabídky. A kdyby se ostře šlo po sedlácích, sehnalo by se snad i více. Jen když mu nevpadne do toho konkurence. Ale při těchto cenách může vše přeplatit.

„Mr. Alister, co byste říkal tisíci vagonů?“

„Tisíc je víc než sedm set. Víc byste nesehnal?“

Kovacse div neranila mrtvice. Tohle už bylo devět milionů zisku!

„Řekněme, že ještě něco po vsích vyškrabu. Jedenáct set vagonů celkem. Velkých, stopadesátek.“

„Jedenáct set vagonů. To je 16.500 tun. Dobrá. Jakou mi dáte záruku za dodání?“

Kovacs se rozmýšlel. Jeho jmění vydřené z obchodů, z vyhraných procesů i z těch, jež si raději odseděl, odhadovali na milion, ve skutečnosti blížilo se dvěma. Kdyby se spojil s menšími handlíři, sehnal by snad tři miliony, kdyby přibral oba své doktory, dosáhl by i pěti milionů. Ale pak by se musel dělit a to se mu nijak nechtělo.

„Mr. Alister, podívám se zítra do banky. Vždyť tu stejně nějaký den zůstanete. Znáte Budapešť?“

Mr. Alister zavrtěl hlavou. Kovacsovi napadla myšlenka: prožene Amerikána nočním životem! Však on někde v chambru změkne a bude s ním jiné pohovoření.

„Musíte býti mým hostem, Mr. Alister. Podíváme se dnes do Orfea. Jste volný?“

Mr. Alister ospale přikývl, ač se zdák, že mu při zmínce o Orfeu očka trochu oživla. Smluvili se pak krátce: za hodinu se sejdou v kavárně.

Kovacs ho vyprovodil až na schody a vrátil se, aby si oddechl.

Vyhlídkou na ohromný zisk se přímo dusil. Ne, neřekne o tom nikomu, snad se mu podaří shrábnouti vše sám. Měl by arci hned telegrafovat na všechny strany, aby si čirok zajistil, ale byl příliš vzrušen. Ostatně je dost času až zítra, se sklizní se stejně dosud nezačalo. A zazvonil na sluhu, aby mu připravil večerní oblek.

Zato G. O. Alister se na schodech jako by vyměnil. Sotva za Kovacsem zapadly dveře, seběhl se schodů, vyrazil z domu jako raketa, vskočil do jedoucího auta a za dvě minuty se vřítil do hotelu. V salonku se houpal v židli ramenatý chlap s lulkou.

„Halo, Murphy,“ křikl naň Alister, „jsou vaši lidé pohromadě?“

„Kdykoli poručíte, Mr. Alister!“

„Pusťte se tedy do práce! Za půl hodiny ať tu nikoho nevidím. Mohou jít až na 35 korun, rozumíte?“

„Rozumím, Mr. Alister!“

„A teď jděte ke všem čertům.“

Chlap s lulkou se zvedl a vyběhl ven. Kolem hotelu se potloukalo na dvacet Američanů s rukama v kapsách. Murphy ve vratech zahvízdl na dva prsty, jeho krajané se kol něho seskupili. Dal jim stručně nějaké rozkazy a zmizel s nimi v hotelu. Za pět minut nato snášeli všichni sluhové hotelu odřené kufry s namalovanými vlajkami, polepené cedulkami z drah i hotelů. Vzadu v garáži se pekelně rozhučely motory automobilů a než se poplašení hosté v prvním patře podívali z okna, co se to děje, vyjížděla z hotelu Fordka za Fordkou.

Mr. Alister si zatím napsal dvojí text dodací smlouvy a vložil je do náprsní tašky. Když za 25 minut vstoupil do salonku, houpal se Murphy opět v lenošce, jako by se nic nestalo.

„Hotovo, Murphy?“

„Hotovo, Mr. Alister!“

„Vezmete si nyní na starost moji korespondenci. Zítra večer budou tu první telegramy. Sestavíte z nich každý den přehlednou tabelu a dáte mi ji na noční stolek. Mimo to musí být pro mne stále připravena koupel s masáží. Budu mít málo času na spaní tyto dny, ať mě tedy nic nezdržuje. Rozuměl jste, Murphy?“

„Rozuměl, Mr. Alister. Buďte klidný!“

„Jste obratný hoch, Murphy. Když se to povede, víte, co vás čeká.“

Murphy se jen usmál a G. O. Alister mu potřásl rukou. A pak mu opět zmizela s tváře všechna živost a s ospalým výrazem šel do kavárny na schůzku s Kovacsem.

Teprve o páté hodině ranní se vraceli domů. O obchodních záležitostech však nepadlo ani slůvka. Naopak Mr. Alister projevil přání, že by si rád prohlédl město ve dne. Sešli se tedy o jedenácté hodině. Kovacs-Kohn nebyl příliš vyspalý, ale nechtěl, aby mu unikla jakákoli příležitost. Posnídal a spěchal na schůzku. Po obědě se hovořilo trochu o obchodě, ale Amerikán se vytasil s podmínkou, že místo plnění je Chicago a kontrahenti se podrobí usancím bursy chicagské.

„Však ty změkneš,“ myslil si Kovacs a objednal loži ve Folies Bergères.

Probili noc ve dvou tančírnách, ale Mr. Allster o smlouvě ani muk. Seděl u stolku, pil a bavil se, ale ani Lola la Falière nevyburcovala ho z jeho ospalosti. Šli domů za bílého dne a Kovacs spal až do oběda. Místo aby poslal telegramy, přemýšlel, co by asi na Amerikána platilo. Vytáhl jej tedy večer do Varieté a pak do dvou vináren. Pomalu, pomalu Allster rozvazoval. Kovacs napial všechno své úsilí. Šampaňské se rozlévalo po stole, cikáni bouřili s čardáši, děvčata jim tančila polonahá, likéry se střídaly s vínem a když ráno sedali do automobilu, rozjařený Kovacs se lehce potácel, kdežto Mr. Alister jen spokojeně mžoural očima.

Když se Kovacs odpoledne probudil, připadlo mu to vše jako šílená hra. Pět milionů měl vsaditi, kde mohl vyhráti deset. Výhra byla jistá, jen šlo o to, jak zmenšiti vklad a tím i risiko. Jeho sok byl vytrvalý: neústupně požadoval, aby garanční peníz byl uložen v bance. Nebylo lehko ho zdolati. Táhli spolu, každý s připravenou smlouvou v tobolce, ale po třech prohýřených nocech nebyl Kovacs dále než na začátku. A to pil opatrně, dbal, aby se stále nalévalo Alisterovi, sám lil víno vedle a tajně si dával mokka i večeře. A mužíček z Chicaga přijal každý chod, s úsměvem měřil baterii vypitých lahví a sám objednal novou a tak zůstávala partie Kovacs-Alister stále nerozhodnou. Kdyby byl Kovacs neviděl na vlastní oči Alisterův ček na patnáct milionů, snad by již od hry upustil. Ale tento papírek musí patřiti jemu! Co na tom, že čtvrtý den již neviděl kanceláře! Dnes nebo zítra musí Amerikán podlehnout. Kovacs sám cítil únavu z hýření, tím spíše se utluče cizinec, zvláště když pije tak hltavě jako pan Alister z Chicaga.

S novou nadějí šel Kovacs za svým soupeřem. Zdálo se, že poslední noc přece jen účinkovala. Mr. Alister byl v roztomilé náladě.

„Včera jsme se bavili výborně, Mr. Kovacsi! Pojďme dnes rovnou na víno!“

Kovacs se arci nebránil. Po druhé lahvi tentokráte mužíček rozvázal, překypoval humorem a rozpustilými nápady. Při šesté lahvi jal se sám tančit a strhl i Kovacse do svého veselí. Při deváté lahvi obracel Mr. Alister vinárnu na ruby, kdežto Kovacs cítil jasně, že se ho zmocňuje opička. Bránil se vší svou vůlí, ale podléhal nakažlivému smíchu Alisterovu a jeho opojení stoupalo. Ve dvě hodiny ráno mu Alister zaklepal na rameno.

„Mr. Kovacsi, dosud jsem byl vaším hostem. Nyní mi musíte oplatit. Pojďte se mnou.“

Kovacs zabručel jakousi slabou obranu a usedl pak do automobilu. Mr. Alister zavezl ho do baru Continental.

„Tady je mixer krajan. Mohu vás tedy uctíti po našem. Johny, namíchejte mi dvakrát Mississippi; ale first class.“

Vyholený mixer se jen usmál a rozhlédl se po třpytivé baterii likérových lahví. Vzal z kouta jednu s hnědou vinětou Hendersonova ginu a nalil jej do dvou sklenek jako podklad, do nějž střikl Irish Whisky a Old Scotch. Rozbil tři žloutky do niklové nádobky, přidal cukru, pokryl ji jinou, a rytmickým pohybem potřepával obsah, zatím co jeho pomocník drtil v ubrousku led. Johny nalil žloutek do sklenek a přidával pak likér za likérem, slévaje je opatrně jako v lékárně. Pak stříbrnou lžičkou nanášel na cobbler jahody, nakládané třešně, řízky broskví, citronovou kůru, cukr, roztlučený led. Kovacs pozoroval jeho přípravy, ale v hlavě mu bzučel jen operetní valčík.

„Tož na vaše zdraví, Mr. Kovacsi. Můžete píti naráz, tohle je lehká směs!“

Kovacs ochutnal. Ledová směs likérů s lahodnou chutí ovoce působila osvěživě. Vyprázdnil sklenku a Mr. Alister objednal znovu. Po třetí sklence teprve Kovacs pocítil, jaké těžké lihoviny byly v drinku smíchány. Jeho oči rázem zeskelnatěly a každý pohyb těla byl nemotorný.

Mr. Alister jej pozoroval, objednávaje si čtvrtý drink. Pak řekl klidně míchači:

„Dost! Tohle již stačí.“

Objednal povoz. Kovacs se do něj svalil jako špalek. Mr. Alister ho poslal domů, sám se rozejel do hotelu, vskočil do koupele, dal si tělo proklepati studenou sprchou, pak zavolal maséra a po masáži usnul na tvrdé lavici. Za dvě hodiny se probudil, odbyl si svá prostná a šel dolů mohutné snídani. Murphy ho již čekal; celé dopoledne věnovali poradám.

Odpoledne navštívil Kovacse, jejž skoro musel stáhnouti s postele. Byl bledý, jako z vosku, a potácel se zmámeně.

„Haló, Mr. Kovacsi, vy jste nemocen? Posaďte se, ať neupadnete! Měl byste snad poslat pro lékaře! A já chtěl dnes s vámi dodělali smlouvu. Vidíte, to máte z toho, že tolik pijete. Čtyři noci za sebou, to je na vás mnoho!“

Výsměch, který zněl z jeho slov, připomenul Kovacsovi stav jejich hry. A těžce sbíraje myšlenky cítil, že svou partii s Mr. Alisterem prohrál.

„Nic plátno, příteli, chcete-li se Společností podepsat smlouvu, musí se to státi dnes. Dostal jsem nové rozkazy a zítra odjíždím. Jsem tu pro tu maličkost příliš dlouho.“

Kovacs se instinktivně vzchopil k odporu.

„Nemohu přijmouti vašich podmínek. Nemohu dát pětimilionovou záruku. Mám disposici pouze dva miliony.“

„Nu, jste-li si jist svými jedenácti sty vagony, spokojím se se dvěma. Jako záruka to Společnosti konečně stačí. A pojďte podepsat smlouvu.“

V pohledu i řeči Alisterově bylo příliš energie a Kovacs se bezděky poddal. Podepsal smlouvu s cizími podmínkami a podepsal i rozkaz pro svoji banku.

Mr. Alister se přátelsky rozloučil. Očka mu svítila a svaly ve tváři oživly jako rtuť. Kovacs se převalil na pohovku a usnul znovu s jedinou myšlenkou: že musí zítra zatáhnouti do této spekulace doktory Kisse a Hajnala, aby se risiko zmenšilo. Něco mu říkalo, že prohrál vše. Ale zatím se mu chtělo jen spát…

Ráno prohlédl důkladně smlouvu. Vypadala nevinně: zavazoval se dodati do dvou měsíců jedenáct set velkých vagonů čirokové slámy (sorghum S.) do terstského přístaviště. Sláma musí býti prvotřídní, uherské provenience, nikoli druhá třída ze Srbska nebo Rumunska. Společnost vyplatí mu za každý metrický cent 90 K, dodá-li však do dvou měsíců méně než pět set padesát vagonů, propadá jeho záruka 2,000.000 korun, složená v Eskomptní bance. Při všech sporech podrobují se obě strany soudům a bursovním usancím v Chicagu.

Oba advokáti prohlíželi smlouvu a probírali ji se všech stran. Až na poslední větu nebylo v tom nic nebezpečného. Pět set padesát vagonů mohl Kovacs sehnati i při neúrodě. A pak ten zisk! Počítali sem, počítali tam, a vždycky to vylezlo na deset milionů. Amerika to může platit! K polednímu se domluvili: oba advokáti převzali polovinu záruky a dostanou třetinu ze zisku. Odpoledne konečně Kovacs mohl diktovali nekonečnou řadu dopisů dodavatelům a pěstitelům.

Pak byla neděle, Kovacs odpočíval. V pondělí čekal první odpovědi. Přišla jich kupa. A když je pročetl, shroutil se do křesla s vypoulenýma očima.

V celých Uhrách nebyl na prodej ani vagon!

---

V té době seděl Mr. Allster na lavičce před Reiterovým hotelem v Szegedině. Jeho tvář zářila veselím a Murphy s lulkou vedle něho šklebil se taky. Náměstím rachotil třaskot a praskot automobilových motorů. Staré Fordky primitivní konstrukce, s koly široce roztaženými a sedadly vysoko zdviženými, přijížděly jedna po druhé a řadily se před hotelem. A z nich vyskakovali Murphyovi lidé, opálení, zaprášení, ale veselí a hlásili se Mr. Alisterovi. Když poslal posledního z nich do jídelny na pivo, obrátil se ke svému společníku:

„Murphy, všechna čest, provedl jste s hochy znamenitou práci. Ještě dnes napíši o vás zprávu Společnosti. A teď si to zhruba spočítáme, protože je to pro mladého chlapíka, jako vy, poučné. Skoupili jsme přímo od sedláků celkem 1400 vagonů, což dělá 21.000 tun. Počítáno průměrně po 300 korunách za tunu, máme 6,300.000 korun. Výdaje naší výpravy i s tlumočníky a průvodčími nedělají více než 200.000,—. A teď pozor! S tím zlodějem v Budapešti jsem podepsal smlouvu na jedenáct set vagonů, nedodá-li je, propadá jeho záruka 2,000.000 korum Kolik pak mu vaši hoši nechali ve vesnicích?“

„Ani stébla, Mr. Alister!“

„Bůh vás požehnej! Můžeme ty dva miliónky připsati Společnosti k dobru. A tak je celkový výdej 4,500.000 korun, čili jeden metrický cent přijde nám i s dopravou na 22 korun.“

„A my jej v Americe nedostali při neobyčejné úrodě pod deset dolarů!“

„Ano, Murphy, to je výsledek veliké myšlenky: zaplatit své výdaje z cizích kapes! Pamatujte si to, Murphy, budete toho často potřebovat: Zůstanete tu ještě se svými lidmi dva měsíce a budete dohlížeti při nakládání. Ale než přijdete domů, bude pro vás připraveno místo šéfa nákupního oddělení, rozumíte?“

„Děkuji vám, Mr. Alister! Nepůjdete taky na skleničku?“

„Děkuji, nemohu od nějaké doby alkohol ani cítit.“

(1919)

---

1. Čirok (sorghum) jest rostlina, dávající t. zv. „rýžovou“slámu na košťata.