Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/XXX. Janu Pibrovi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: XXX. Janu Pibrovi
Autor: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj: VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 79–81.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Alois Vinařický
Licence překlad: PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

O korunování Ludvíka za krále Uherského, a o jednotě obcí Pražských. Na Hasištejně, 5. Září 1506.

(Ep. 126.)

Nuže jsi opět, jakýs býval. Psals mi velmi přívětivě, a čím další bylo tvoje mlčení, tím milejší mi byl tento důkaz tvého přátelského upamatování. Zdáloť se mi, žes buď zesnul, aneb že již nedbáš, živ-li jsem čili mrtev, ač jsem ti jindy milý býval a vzácný. Ostatně obsah listu Tvého, abych upřímě mluvil, dílem byl potěšitedlný, dílem tesklivý. Že mladický královic korunováním v Uhřích své dědictví pojistil a upevnil, raduji se velmi; neb tak zmařeni budou zámyslové těch, kteří pro rozšíření své vlády božská i lidská práva rušiti se neostýchají. Otec také bude nad míru potěšen, za živobytí ještě vida velebný znak na hlavě syna svého. I neohlížím se na ty, kdož na měnivou povahu lidu, a nestálost panského i městského stavu stále ukazujíce, vždy jen Ladislava v ústech mají. Pošetilé jest smýšleti sobě daremných péčí, a strašiti se věcmi, které se tak snadno nepřiházejí.

Co ale píšeš o Pražanech, že se sjednotili, a sice že obě obce jednu radu a právo mají, nemohu pochváliti, obávaje se, aby z toho pramene nevypuklo nové zanícení nejen panstvu ale i celé zemi záhubné. Než není divu, že cos takového denně se děje při této naší netečnosti, ač ji někteří pochlebníci velikomyslností a dobrotivostí nazývají. Mimo jiné Císař Fridrich, téhož jmene první, odbůjné město Mediolán obořil, a obyvatele, aby k odboji zemdleli, na šestero tříd rozdělil: my však Prahu tolikráte bouřlivou a nevím s kterým králem dobře smejšlející na místě abychom moci její oslabili, aneb dokonce zrušili, v jednu mocnější obec se spojiti dopouštíme. Tolikerými příhodami jsme se posud nenaučili znáti, co by nám a krajinám koruně naší poddaným zvláště užitečno bylo. Leč buď neznám povahy Pražan, aneb tato jejich jednota nesvorná shrne se na hlavy původů, a mnoho krve ještě proleje. Zanechme ale vše to božskému opatření, které, jak kdo zasluhuje, brzy nad národy knížata buď lenivá buď zuřivá usazuje, brzy zase proti králům, vedlé zákona božího nekráčejícím nezkušené množství zaněcuje, a zpupné a odbojné činí. Zdráv buď!