Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/XXIX. Témuž

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: XXIX. Témuž
Autor: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj: VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 77–79.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Alois Vinařický
Licence překlad: PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

O nepokoji ve vlasti a zištnosti ouředníků zemských, a nevyplacené své službě, a t. d. D. 11. Května 1503.

Jsi-li zdráv, těším se: i já v dosti dobrém zdraví do vlasti se navrátil, což, pokud mi známa Tvá ke mně láska, i Tobě milo bude. Příhody na cestě odporné i libé Lukáš Tobě vypraví: co se však u nás děje, nemohu Tobě bez veliké bolesti vypsati. Kromě pahrbků, hájů a dědin, kde jsem narozen a vychován, co by mne těšilo ve vlasti, nenalezám. Loupeže se den ke dni rozmáhají; různice nesčíslné vypukují; stavové na se vrčí; a nepopustí-li Páni něco od práva svého, města chopí se zbraně. Nepřátel nejen domácích ale i přespolních máme se co báti. S Albertem Bavorským, s Filippem Rejnským, a s Fridrichem Braniborským, nevypukla-li již, vypuknouti alespoň válka hrozí. Sasové zbrojí se zjevně; a čím váhavěji počínají, tím déle, tuším, dotrvají.

Nejvyšší ouředníci naši, ka poroučení hotovi, k upokojení rozepří domácích liknavi jsou, a co nejhoršího, jednák zastaralé záští proti sobě chovajíce jen potud se snášejí, pokud jejich osobní užitek žádá, jednák rozkoším a lakotě oddáni, svými dosti častými schůzkami a sjezdy žádné pomoci obecenstvu nezjednávají. Přítel náš, který se nedávno do rady městské dostal, posud se nezměnil; vedlé povahy své o mnoho více se pokouší, než vyvésti s to jest; všickni téměř naň sobě stěžují, a ze svéhlavosti ho viní. Slovem, doma ni v zápolí nic není utišeného, a není naděje, že lépe bude; pročež Vlasti své nic dobrého nepředpovídám, a raději bych se, nedím, mezi Maďary, ale mezi Garamanty a Hindy viděl. I připomínám sobě často Senekovu průpověď: „Před válkou strach horší jest války samé.“

Naděje má k vyplacení mé služby se rozplynula, proč, dovíš se z listu Pana Plavenského k Jeho k. Milosti. Co Tobě Lukáš povídati bude, věř, jakobych sám Tobě povídal; a dále také, jako posavád, věcí mých Tobě svěřených, bedlivě šetři, čím předešlé zásluhy o mne nad míru rozmnožíš. Zdráv buď a poručena mne učiň důstojnému biskupu Varadinskému, a Vesprymskému, Panu Labskému a příteli mému Filippovi Morovi.