Ottův slovník naučný/Paříž

Ottův slovník naučný
Pařízov	Paříž	Parjanya

Údaje o textu
Titulek:	Paříž
Autor:	Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 230–242. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Paříž

PAŘÍŽ.

PAŘÍŽ A OKOLÍ.

PAŘÍŽ.

Paříž, franc. Paris [pari], hl. m. republiky Franc., sídlo jejího presidenta, vlády a parlamentu, hl. m. departementu seineského, po Londýně největší město Evropy. Leží na 48° 50′ s. š. a 2° 20′ 9″ v. d. Gr., 168 km od Atlant. okeánu (Dieppe), 25 (u Grenelle) až 128 (na Montmartru) m n. m., v široké kotlině, po obou březích Seiny, která protékajíc městem obloukem od vjv. k záp. přijímá nad P-í hl. svůj přítok Marne, pod P-í Oisu, při mostě d'Austerlitz pak zakrytou Bièvru a je široká 138–276 m. Řeka Seina tvoří uvnitř P-e dva ostrovy, Ile St. Louis a Cité. Kolem města leží výšiny Montrouge, Bicètre, Villejuif, Châtillon, Meudon a St. Cloud, vybíhající na záp. v Mont Valérien (136 m). – Podnebí převládá v zimě pevninové, v létě přímořské. Dle pozorování již asi stoletých průměrná teplota jest 10,74 °C (v zimě 3,3°, v létě 18,1°); max. 38,4 °C (9. čce r. 1874), min. –23,9°C (10. pros. 1879). Seina zamrzá však jen asi 20krát za sto let, sníh nejčastější bývá v lednu, bouřky v červnu; při větru s.-v. bývají mlhy zvláště husté, ježto v sv. části P-e je nejvíce továren. Množství srážek při 145 dešť. dnech bývá 565 mm do roka. Průměr barometrický 755 mm; max. 780,9 mm (6. ún. 1821), min. 713,2 (24. pros. r. 1821). Pozorování meteorol. dějí se na Observatoři, v Montsouris, na věži Eiffelově, na věži Saint-Jacques a v parku Saint-Maur. Celkem podnebí P-e je velmi příjemné a přes časté změny velmi zdravé. – Pod P-í jsou širá ložiska pískovcová, zvl. na pr. bř. Seiny, a ode dávna z nich těženo tak, že vznikly celé podzemní chodby, řečené katakomby, ve stol. XVIII. částečně vyzděné, do nichž ještě dnes ukládají se kosti z hrobův a hřbitovů zrušených.

Rozloha P-e činila ve XIII. stol. 252 ha, za Ludvíka XIV. 1103 ha, za Ludvíka XVI. 3300 ha, dnes činí 7802 ha, tedy jen asi čtvrtinu rozlohy Londýna. Obvod města měří 36 km, délka asi 12 km (od v. k z.) a šířka (od s. k j.) asi 9 km. P. obehnána jest hradbami, tak že jest i s pevnostními stavbami největší pevností světa.

Hradby, založ. v l. 1840–44, od r. 1871 značně rozšířené, skládají se z příkopu 33 km dl. a násypu kolem vlastního města, pak z vniterného pásu tvrzí ve vzdálenosti 3–17 km a tvrzí vzdálenějších (celkem 7 tvrzí řádu prvního, 16 řádu druhého a asi 50 redut a batterií), jež v délce 124 km zaujímají plochu asi 1200 km² a chrání vedle P-e ještě také Versailles, Sceaux, Villeneuve-St. Georges, St. Denis, Argenteuil, Enghien a St. Germainen-Laye. Hradební zeď má 70 průchodův a to 57 bran a 9 passáží železničních a 4 tvořené Seinou a průplavy St. Denis a Ourcq. Avšak již po léta jedná se o to, aby tato hradební zeď vůbec byla odstraněna. Výtěžku pozemků zrušením hradeb nabytých má býti užito k založení nových tvrzí na sz. od P-e.

P. jakožto sídlo presidenta republiky a vlády je sídlem též nejvyšších státních úřadův, arcibiskupa, kassačního dvoru, appellačního soudu, tribunálu první instance, průmyslového soudu a 20 soudů smírčích. Vojenská posádka skládá se z 9 pluků pěchoty, 4 praporů pěchoty námořní, 2 pl. jízdných a 2 bat. dělostřeleckých. Všecky státy mají zde svoje zástupce.

Znak P-e rozdělen je na přič tak, že v hořejším poli modrém jsou zlaté květy liliové, v dolejším poli červeném trojstěžnová plachetní loď na vlnách; znak je korunován zlatou korunou městskou o čtyřech zubatých věžích, nad ní stuha s nápisem Fluctuat nec mergitur. Dekretem z 9. září 1900 uděleno městu právo vésti ve znaku kříž řádu čestné legie, visící na zelených ratolestech vavřínové a dubové.

Obyvatelstvo. Statistika obyv. přesně je vedena teprve od počátku XIX. století. Než o vzrůstu města svědčí tyto údaje:
r. 1328 bylo (asi) ......   150.000 ob.
» 1700      »         ......   720.000 »
» 1762      »         ......   600.000 »
» 1784      »         ......   620.000 »
» 1791      »         ......   631.000 »
» 1801      »         ......   547.756 »
» 1831      »         ......   785.812 »
» 1841      »         ......   955.261 »
» 1851      »         ......1,053.262 »
» 1861      »         ......1,696.141 »
» 1872      »         ......1,851.792 »
» 1881      »         ......2,239.928 »
» 1891      »         ......2,424.705 »
» 1896      »         ......2,511.629 »
» 1901      »         ......2,660.559 »

V posledním století se tedy obyvatelstvo zpětinásobilo, ovšem nikoli tak převahou narození nad úmrtími, jako spíše stálým přílivem obyvatelstva venkovského i cizího a pak zejména připojením mnohých obcí sousedních k P-i. Počítají-li se pak k P-i i všecka místa, jež tvoří s ní ve skutečnosti město jediné, vzroste počet obyvatelů na 3,599.870. Obce ty jsou: Boulogne s. Seine (32.569 ob. dle sčítání z r. 1896; výsledky sčítání z r. 1901 nejsou dosud všecky zpracovány), Charenton-le-Pont (15.306), Clichy-la-Garenne (30.698), Gentilly (15.017), Issy (12.830), Ivry (22.357), Montrouge (11.992), Neuilly s. Seine (29.444), Pantin (21.847), Saint-Mandé (11.329), Vanves (6815) a Vincennes (24.626); mimo to také Bagnolet (6124), Les Près-St.-Gervais (8138), Les Liles (6405) a Malakoff (9144). Obyvatelstva dep. seinského bez P-e jest 1,009.371 (1901). P. sama rozdělena jest na 20 arrondissementů čili okresů, z nichž každý dělí se na 4 čtvrti, quartiers. Okresy ty jsou: I. Louvre (rozloha v ha 190, počet obyv. 66.133, hustota obyv. na 1 ha: 348), II. Bourse (97,5, 67.167, 690), III. Temple (116, 87.617, 756), IV. Hôtel de Ville (156,5, 97.674, 625), V. Panthéon (249, 116.113, 466), VI. Luxembourg (211, 100.804, 479), VII. Palais Bourbon (403, 93.832, 243), VIII. Elysée (381, 102.110, 268), IX. Opéra (213, 119.985, 840), X. Enclos Saint Laurent (286, 151.768, 532), XI. Popincourt (361, 222.009, 616), XII. Reuilly (568, 117.715, 207), XIII. Gobelins (625, 114.711, 183), XIV. Observatoire (464, 122.126, 263), XV. Vaugirard (721, 133.288, 185), XVI. Passy (709, 101.577, 144), XVII. Batignolles-Monceaux (445, 182.071, 409), XVIII. Butte-Montmartre (519, 225.005, 434), XIX. Buttes Chaumont (566, 134.128, 237), XX. Ménil-Montant (521, 151.796, 292), celkem 7802 ha, 2,511.629 obyv. Pravý břeh Seiny má třikrát tolik obyvatelstva co levý, ač tento je nejstarší zároveň s ostrovem Cité. Teď střediskem moderního života je břeh pravý, na bř. levém jsou stavby památné, ministeria, vyslanectva, justiční palác, policejní prefektura, universita, mincovna atd. P. šíří se mimo svoje meze zvl. na záp., pak na sz. a s.

Z obyvatelů bylo 156.843 cizinců, z nichž 57.056 naturalisovaných. Dle národností pak bylo: Rakušanů 4007, Angličanů 11.951, Belgičanů 33.126, nejvíce dělníků, Němců (jichž stále přibývá) i s Elsasany a Lothrinčany 27.407, Švýcarů 21.344, Lucemburčanů 18.503, Vlachů 18.503, většinou umělcův a řemeslníků, Rusů 9200 (z těch 9/10 židů), posléze Američanů 6414, kteří obývají většinou drahé okolí Champs Elysées. – Dle pohlaví bylo 1,190.597 mužů (629.197 svob., 503.830 ženat., 50.951 vdovců, 6619 rozved.), 1,321.012 žen (630.255 svob., 506.101 vdan., 174.433 vdov, 10.243 rozved.). Sňatků bylo r. 1898 uzavřeno 24.257, rozvodů bylo 1435. Téhož roku narodilo se 55.719 dítek živých (40.622 manž. a 15.097 nemanž.) a 5378 mrtvých. Počet narození stále klesá od r. 1883, kdy dosáhl absolut. maxima 63.404 (mrtvých 4964) ze 2,239.928 obyvatelů. Úmrtí bylo 49.574 (1898), nečítaje 2793 úmrtí ve veřejných nemocnicích. Průměr narození jest 25‰, úmrtí 22 až 23‰, sňatků 9‰; průměrné stáří obyvatelstva 28 let, proti 40 v celé Francii. Domácností čítalo se 953.644.

Dle náboženství je skoro všecko obyvatelstvo katolické. V celém departementu seinském jest jen 6000 protestantův a 25.000 židů, pak menší obce a sekty všeho druhu.

V 85.240 domech jest (1898) 885.745 bytů (z těch prázdných 42.571), z nichž 782.118 stojí méně než 1000 fr. činže, kdežto 2979 přes 10.000 fr. (z těch 535 přes 20.000 fr). Nejvíce bytů (23,63%) je v ceně 200–299 fr. Průměrně jeden dům má 33 obyvatelův. Ve čtvrti Champs Elysées platí obyvatel 1024 fr. (max.), ve čtvrti la Gare 55 fr. (min.). První domy dělnické stavěl stát r. 1852 na boul. Diderot; dnes jsou všude ve čtvrtích obvodních.

O výživě Pařížanů svědčí tato data (z r. 1898): na dobytčím trhu v La Villette prodáno: 331.417 kusů bravu, 175.942 telata, 1,906.879 kusů skotu, 517.681 vepřů. Mimo to dovezeno sem z venčí: 196,324.310 kg čerstvého masa a v koňské porážce ve Villejne poraženo 15.010 koní ke spotřebě. Ztrávilo se v P-i: 161,071.479 kg masa porážkového, 27,096.961 kg vepřov., 2,899.470 kg uzeného, 5,256.700 kg koňského, 30,663.703 kg ryb a mušlí, 9,382.190 kg ústřic, 27,152.229 kg drůbeže a zvěře (mezi tím 1,4 mill. kusů skřivanů), 26,914.956 kg čili 538,299.120 kusů vajec, 21,662.748 kg másla, 6,978.186 kg sýra, 1,852.518 kg paštik a krabicového masa, 17,851.747 kg soli, 225 mill. kg mouky, obilí, bramborů, zeleniny a 1,4 mill. q cukru. Nápojů se vypilo: alkoholu 204.805 hl, piva 240.395 hl, ovocného vína 49.358 hl, vína 4,494.632 hl.

Popis. K nejznamenitějším ulicím P-e náležejí boulevardy, zvl. veliké čili vnitřní, které táhnou se od chrámu Madeleiny v délce 4300 m a v šířce 30 m až k náměstí Bastilly a vznikly při rozšiřování města za Ludvíka XIII. upravením starých příkopův a hradeb, podobně jako boulevardy vnější, které tvořily až do r. 1860 hranici města. Jméno boulevardů opakuje se ještě po třetí při boulevardech pásových (b. de l'enceinte), které se táhnou podél vniterné strany nynějšího opevnění, a od r. 1852 přešlo také ještě na jiné ulice, jež nemají vztahu k pevnostem města. Boulevardy vůbec znamenají však jen b. vniterné, jež jsou středem pařížského života a ruchu. Jsou jako většina velikých ulic pařížských dlážděny dřevem, čímž veliký hluk nesčíslných povozů značně se tlumí. Široké, asfaltované chodníky jsou vroubeny stromy. V domech 5–7 pater vysokých, boulevardy vroubících, jsou nejskvostnější krámy, nejlepší restauranty a kavárny, které vynášejí svoje stolky daleko do širokých chodníků. Při přechodech a křižovatkách zřízeny jsou t. zv. refuges, kruhové vyvýšené chodníky pro pěší.

Nábřeží, vesměs krásná a široká, táhnou se po obou březích Seiny v délce 23 km a jsou venkoncem vysázena alejemi. Ke třídám světovým náležejí Champs Elysées, pole Elysejská, z konce XVII. stol., obnovená r. 1815, spojující zahrady Tuilerijské s Boulogneským lesem.

Z veřejných parkův a sadů největší jest Boulogneský les (viz Boulogne s. Seine), pak les Vincenneský (Bois de Vincennes) na vých. od P-e z r. 1860–67. Mimo to má P. 119 promenád, squares, parkův a zahrad (nečítaje zahrady Tuilerijské, Luxemburskou, Louvreskou, Jardin des Plantes a square musea de Cluny, jež náležejí státu), jež měří dohromady 1,124.220 m². Největší z nich jsou: Parc des Buttes-Chaumont (231.567 m²) uprostřed dělnické čtvrti Belleville, jest poslední z velikolepých podniků seinského prefekta Napoleonova Haussmanna, z r. 1866–67, a nejromantičtější ze všech parků pařížských; parc de Montsouris (154.640 m²) ve XIV. arrond., s hvězdárnou (napodobenina bejova paláce zv. Bardo v Túnisu); Exposition universelle čili Champ de Mars asi 91.000 m², Fleuriste d'Auteuil, na j. konci Boulogn. lesa (93.200 m²), městská zahrada; parc Monceau (84.632 m²) v VIII. arrond. atd.

Zahrada Tuilerijská na vých. straně Place de la Concorde (226.000 m²) jest nejčetněji navštěvovanou promenádou a zvl. rejdištěm dětským na pr. bř. Seiny. Jardin des Plantes vedle Halles aux Vins na jv. P-e měří 230.000 m² a byla založena v l. 1586 až 1641 od botanika Guy de Labrasse ke studiu rostlin léčivých, ale nabyla významu teprve za řízení přírodozpytce G. L. Leclerca hraběte Buffona (1707–88), který v zahradě zřídil sbírky ze všech říší přírodních; odtud také dosavadní officiálni název Musée d'histoire naturelle (viz školství).

Náměstí má P. 136, valnou většinou krásných a nádherných. Nejznamenitější i historicky nejzajímavější jest place de la Concorde, náměstí Svornosti, střed celé skvělé západní části P-e mezi Champs Elysées a zahradou Tuilerijskou, nejkrásnější to náměstí světa. Uprostřed vypíná se obelisk Luxorský ze XIV. stol. př. Kr., darovaný od místokrále Mehmeda Alího králi Ludv. Filipovi r. 1831 a postavený r. 1836, z jediného kusu růžové žuly, 22,83 m vysoký. Na druhém konci poli Elysejských je place de l'Etoile, středisko to paprskovitě odtud se rozbíhajících avenuí, s největší triumfální branou světa Arc de Triomphe de l'Etoile od Chalgrina zbudovanou na oslavu činů Napoleona I., dokončenou však teprve r. 1836 nákl. 9 mill. fr. Z ostatních náměstí uvádíme: Pl. Vendôme se sloupem Vendômským, napodobeninou sloupu Trajanova v Římě (43,5 m vys., 3,5 m v prům.), postaveným dle návrhů Gondouina a Lepèra na oslavu veliké armády r. 1805, z litiny 1200 rakouských a ruských děl, se sochou Napoleona I. na temeni. R. 1871 byl sloup kommunou pobořen, potom však znova postaven. Pl. de la Bastille, kde stávala pověstná Bastilla. Uprostřed vypíná se krásný Sloup červencový (Colonne de Juillet), zřízený r. 1831 na počest bojovníků na barikádách v revoluci červencove; pak pl. du Carrousel s krásnými sady a triumfálni branou; pl. du Châtelet s fontánou; pl. de la Nation, středisko východní části P-e, s bronzovou skupinou od Daloua Triumf Republiky; pl. de l'Opéra před velkou Operou, nejživější místo z celé P-e, rovněž jako pl. du Palais Royal, křižovatka četných omnibusů.

Pomníků má P. jako málokteré město. Nejvýznačnější z nich jsou: Arc de Triomphe de l'Etoile a jeho menší protějšek A. d. T du Carrousel; Tour St. Jacques, 53 m vysoká got. věž, zbytek to kostela za revoluce zničeného z l. 1508–22, s pomníkem Pascalovým; 72 fontán, z nichž zmínky zasluhuji: fontaine des Innocents od Pierra Lescota a Jeana Goujona, f. Molière (1844 v sl. renaiss. od Viscontiho), f. Richelieu čili Louvois, od téhož, f. St. Michel (1860 od Daviouda), f. de l'Observatoire, f. Cuvier (1840), f. de Grenelle, f. de Notre Dame (1845 od Vigoureuxa) a j. Monumentální brány jsou Porte St. Denis (1673 od Blondela), P. St. Martin (1675 od Bulleta).

Mosty. Nejnovější z nich, Pont Alexandre III, zbudovaný k výstavě r. 1900 a spojující Espl. Invalidů s Ave Nicolas II, jest zároveň nejširší a výzdobou architektonickou i figurální nejkrásnější. P. de l'Alma zbudován r. 1856 na pamět krymské války; P. d'Iéna r. 1809–13 na pamět vítězství Napoleona I. nad Prusy; níže P. de Grenelle se zmenšenou kopií sochy Svobody v přistavu new-yorském. Nad mostem Alexandrovým jsou: P. de la Concorde z r. 1787–90 z kamenů Bastilly a s krásným pohledem na obě strany Seiny, četné mosty, nádherná nábřeží a okolní budovy; P. de Solférino z r. 1858–59; P. Royal z r. 1685, z nejstarších; P. du Carrousel (1834); P. des Arts pro pěší (1802); pak řada mostů, spojujících Ile de la Cité a Ile St. Louis s oběma břehy, z nichž vyniká Pont Neuf pův. z let 1578 až 1604, uprostřed s krásnou jízd. sochou Jindřicha IV., pak Pont au Change z nejstarších města; P. d'Austerlitz (1807, rozšíř. 1885) a poslední Pont National. Celkem je mostův a lávek 31.

Kostely. Ze 70 katol. kostelů nejstarší je St. Germain-des-Prés na boul. St. Germain, jenž náležel původně k opatství t. jm. r. 543 od Childeberta založeného. Loď jeho je zbytek stavby z konce XI. století. R. 1836 byl chrám, od revoluce valně zanedbaný, opět obnoven. Nejkrásnější kostel pařížský je však arcibiskupská kathedrála Notre Dame, zal. r. 1163, ale dokončená teprve ve století XIII., ač věže ani dnes nejsou dohotoveny. Nejvíce vyniká čistě gotická façada, nejstarší svého druhu. Za revoluce byl chrám silně poškozen a v l. 1793–94 sloužil za »chrám Rozumu«. Za Napoleona I. r. 1802 opět vrácen kultu katolickému a od r. 1845 restaurován od Viollet-le-Duca. Vnitřek má 5 lodí a 37 kaplí a mnohé cenné památky umělecké. St. Germain l'Auxerrois proti Louvru, také got. slohu, je ze stol. XIII. až XIV.; St. Gérvais z počátku XIII. stol., ale v XVI. století přestavěn slohem gotickorenaissančním, má sloupovou façadu, první toho druhu ve Francii; rovněž smíšeným slohem got.-renaissančním zbudován v l. 1517 až 1541 St. Etienne-du-Mont za Pantheonem, jehož vnitřek, zdobený krásnými malovanými okny, náleží k největším v P-i; pak St. Eustache ze stol. XVI. a XVII., rest. r. 1846 až 1854; Val-de-Grâce s krásnou kupolí, zbud. r. 1645 od Fr. Mansarta podle vzoru Petrova chrámu v Římě, dokonč. r. 1666; St. Sulpice v Rue Bonaparte, největší na lev. břehu Seiny, s dvojpatrovou façadou s dórským a iónským sloupením, nejlepší z poč. XVIII. stol., podle plánů Gamartových. Chrám sv. Magdaleny, zvaný krátce Madeleine, na vel. Boulevardech, náleží k nejvznešenějším P-e. Zbudován za Napoleona I. jakožto chrám slávy od P. Vignona, ale dok. až r. 1842 a představuje řecký chrám 108 m dlouhý 43 m šir. s 54 kor. sloupy na podstavbě 7 m vys., velikým reliefem ve štítě od Lemaira a bronzovými vraty 10,5 m vys., 5 m šir. od Triquetiho.

Z kostelů jiných církví uvádíme: ruský kostel v Ave Hoche z r. 1859–61 s pozlacenými kupolemi a monumentální synagogu v rue de la Victoire z l. 1865–74 od Aldropha.

Hřbitovů jest v P-i 21 (jen 9 pro hroby stálé), jež pokrývají 316 ha. Největší z nich jsou Père-Lachaise čili Cimetière de l'Est na východě, zvaný dle jesuity Lachaisa, zpovědníka Ludvíka XIV., který zde měl venkovské sídlo. Hřbitov tu založen r. 1804 a zaujímá plochu 43 ha. Na hřbitově tomto odpočívá nesmírné množství vynikajících mužů. Menší je hřbitov Montmartre na sev. P-e a Montparnasse (z roku 1824) na jihu. Vzhledem k nedostatku místa vykopávají se mrtvoly z hrobů nezakoupených již po 5 letech a hromadí se v katakombách. Nový hřbitov 828 ha veliký je v Méry s. Oise. Od r. 1889 je v činnosti také ústav ke spalování mrtvol. Pohřby obstarává jediná Compagnie des Pompes Funèbres. R. 1898 bylo pohřbů 52.893, z nichž 22.528 zdarma. Morgue jest umrlčí komora poblíž kathedrály Notre Damské, sloužící k rekognoskováni nalezených mrtvol, jež pomocí chladicích přístrojů při temperatuře –4 °C zachovají se po měsíce. R. 1898 deponováno tu 537 mužů, 175 žen, dohrom. 712 osob dorostlých a 84 dětí; z těch nepoznáno zůstalo 74.

Stavby světské. Nejstarší stavby pařížské jsou zbytky řím. amfitheatru ze II. a III. stol. po Kr., mezi ulicemi Monge a Navarre, objevené r. 1870 a 1883. Několik řad sedadel je obnoveno a celek obklopen sady; mimo to zbytky paláce des Thermes v zahradě Hôtelu de Cluny. Tuto buďtež uvedeny jen znamenitější z vynikajících budov veřejných, jež jsou: Louvre (v. t.), Palais Royal (v. t.), Luxemburský palác (v. t.); Palác Elysejský, nyní sídlo presidenta republiky Francouzské, zbud. r. 1718, obývaný později od markýzy de Pompadour, r. 1786 od vévodkyně Bourbonské (odtud »Elysée-Bourbone), Napoleona I. a j., posléze od Napoleona III. jako presidenta republiky. Nedaleko v Ave Nicolas II výstavní paláce Grand Palais od Deglana, Louveta a Thomase, s bohatým sloupením, kupolí a nádherným portálem, pak Petit Palais od Giraulta, oba z r. 1901; v onom jest umístěn Salon pařížský, v tomto bude museum města P-e. O paláci Tuilerijském viz Tuilerie. Sněmovna, zvaná také Palais Bourbon, proti mostu de la Concorde, jest palác, zbudovaný původně r. 1722 dle plánů Girardiho, od r. 1798 zřízený pro sedění zákonodárných sborů; façada proti mostu, provedená r. 1804 až 1807 od Poyeta, zdobena 12 korint. sloupy. O něco dále krásná budova ministerstva vnějších zál. r. 1845 od Lacornéea. Na Quai d'Orsay nové nádraží d'Orléans z r. 1900, spojené tunnelem 3 km dl. (pohon na této trati elektrický) se starým nádražím. Proti nádraží Palais de la Légion d'honneur z r. 1786. Před mostem des Arts vypíná se těžkopádný Palais de l'Institut se sloupením a kupolí, zbudovaný koncem XVII. století z legátu kardinála Mazarina jakožto Collège Mazarin, za revoluce byl vězením, od r. 1805 sídlem Institutu. Na ostrově Cité a na místě starého hradu franc. králů stojí rozsáhlý palác Spravedlnosti, Palais de Justice, který zaujímá celý veliký čtverec domů a od boul. du Palais oddělen je železnou mříží. Uvnitř zajímavý je sál des Pas-Perdus z r. 1871, 73 m dl., 28 m šir., 10 m vys., pak zvláště Sainte Chapelle, stará hradní kaple, zbudovaná v. 1245–48 pro svaté ostatky, jež král přinesl z vojen křižáckých. Přes neveliké svoje rozměry je to skvost gotické architektury. Proti paláci jest renaissanční Tribunal de Commerce z r. 1860–66. V pravo policejní prefektura, pak Hôtel Dieu, v dnešní podobě z r. 1868–78 od Dieta. Na nejvyšším místě levobřežní části P-e stojí Panthéon, náhrobek vynikajících mužů národa francouzského. Je to velikolepá stavba s kupolí 83 m vysokou, nesenou korinthským sloupením. Záp. frontu tvoří obrovská předsíň se 22 sloupy korinth. o 25 m výšky. V kryptě odpočívají Mirabeau, Voltaire, Marceau, Baudin, presid. Sadi Carnot, Victor Hugo a j. Nedaleko Sorbonna (v. t.). Poblíž Pont Neuf mincovna z r. 1771–75 s façadou 120 m dlouhou. Vysoko nad moře domů pařížských vyniká ozlacená kupole rozsáhlého hôtelu des Invalides, v pozadí esplanady Invalidů, kde r. 1900 rozkládala se valná čásť svět. výstavy. Před hôtelem zajímavá řada ukořistěných děl. Budova zaujímá plochu 126.985 m² s façadou 210 m dlouhou. Byla zařízena na 5000, později 7000 invalidů, teď jich tam je sotva 200 a místností užívá se pro museum d'artillerie a musée d'armée s památkami na Napoleona I. a jeho dobu. Vedle toho nejzajímavější tu jest dóm Invalidů, dokonč. r. 1735, s nádhernou hrobkou Napoleona I. Dále École Militaire, rovněž budova rozsáhlá z r. 1751, 116.528 m² zaujímajicí. O hôtelu de Cluny viz Cluny. Na boul. St. Germain veliká budova École de médecine z r. 1878 s posluchárnou pro 1400 posluchačů. Opéra jest z nejkrásnějších budov na pr. bř. Seiny a nejkrásnější i největší divadlo světa; zbud. v l. 1861–74. Zaujímá prostoru 11.237 m². Náklad na stavbu 36,5 mill. fr. Při hlavní façadě, zdobené bohatou dekorací sochařskou, je v I. posch. nádherná loggia o 16 sloupech 10 m vys. a uvnitř zvlášť velkolepé je hl. schodiště, mistrovské to dílo Garnierovo; nejkrásnější však jest foyer du public s ben. mosaikou, monum. krby a obrazy Baudryho. Palác Trocadéro na výšině proti poli Martově jest působivá dekorační stavba orient. slohu z výstavy r. 1878. Nad stavením prostředním, po jehož stranách jsou dvě 70 m vys. minaretové věže a jež zdobeno je dvěma galeriemi s řadou 30 soch, vypíná se obrovská socha Slávy, 58 m nad zemí, od Ant. Mercié. Naproti Eiffelova věž (v. t.). Pod palácem terasovité kaskády a sady s bohatou ozdobou skulpturní. Hôtel de Ville na nám. t. jm. jest skvostná budova ve franc. slohu renaissančním z l. 1876–84, v podstatě opakování staré radnice z l. 1533.

Správu města má v rukou préfet de la Seine (prefekt departementu seinského) a préfet de la police (prefekt policejní), oba jmenovaní vládou, pak Conseil municipal (městská rada), volená občanstvem tak, že z každého arrondissementu volí se 4 (na každou čtvrť 1), dohromady 80 členů, na 3 roky. Conseil municipal volí si pak ze svého středu předsedu, 2 náměstky, 4 tajemníky a 1 syndika, kteří tvoří praesidium. Každý arrondissement má svého maira a 3–5 příručích (adjoints), vesměs jmenované presidentem republiky; tito nemohou býti členy městské rady. Řádné příjmy činily roku 1898: 317,665.428 fr., mimořádné (také půjčka) 441,058.216 fr., dohr. 758,723.642 fr. (řádné příjmy r. 1875: 215 mill., r. 1885: 246 mill., r. 1895: 293,5 mill.); řádné výdaje 309,068.359 fr., mimoř. (výstava) 353,392.398 fr. (rok před tím jen 52,063.753 fr.), dohromady 662,460.757 fr., kdežto před sto lety výdaje činily pouze 7 mill. fr. Dlužno bylo město celkem 4941 mill. fr., z nichž 4135 mill. vlastní půjčky; z té platil se úrok 105,717.814 fr. Hlavni výdaje jsou: na policii 32,664.415 fr., na obecné školství 27,635.389 fr., ulice atd. 24,521.401 fr., ústavy dobročinné, nemocnice 29,141.202 fr.

Policie dělí se na Police municipale pro udržení veřejného pořádku a bezpečnost obyvatelů (vedle vyšších úředníků 7500 strážníků pěších {gardiens de la paix} a 860 jízdních {brigadiers} a {sousbrigadiers}) a Police de sûreté, asi tolik, co tajná policie. Mimo to 106 kommissařů policejních jakožto stálých zástupců prefekta pro případy soudního rázu. Garde Républicaine (131 důst. a 3890 mužů od r. 1790, ač od té doby devětkrát změnila jméno) jsou aktivní vojáci, určení výhradně ke hlídce města.

Hasiče (sapeurs-pompier) vydržuje město nákladem 2,610.000 fr., ale organisací svou podléhají ministru vojenství. Jejich pluk o 1701 muži tvoří 12 setnin, jimž velí plukovník a 52 důstojníků. Ve městě je 27 stanic a r. 1898 bylo 1283 požárů, mezi nimi 11 velikých. Nejnověji opatřují se stanice hasičské také přístroji elektrickými (stříkačkami) a automobily.

Osvětlení počali zaváděti v P-i teprve od roku 1667, svítilny veřejné ujaly se až r. 1757, plynové r. 1819, s elektrickými počato r. 1878. Plynu spotřebovalo se r. 1898: 298,650.820 m³ v ceně 80,971.744 fr. (m3 za 0,2711 fr.) a to pro veřejné ulice a náměstí 52,965.666 m³, pro plyn. motory 8,5 mill. m³; strojův těch bylo 2796 o 10.960 koňských silách. Mimo to svítilo obloukových lamp veřejných 990, soukromých 11.577, žárovek veř. 860, soukr. 698.168, jež spotřebovaly dohrom. 135,360.040 hektowatthodin v ceně 13.477.518 fr.

Ulic je v P-i 2345, boulevardů 82, avenuí 115, náměstí 166, nábřeží 42, mostů 31, a zabírají plochy 16,591.761 m², kdežto domy a stavby zabírají přes 48 mill. m², zahrady a staveniště 10 mill. m², promenády městské 1,124.220 m². Každá ulice širší než 20 m je vysázena stromy a těch celkem je vysázeno 84.599. veř. lavic je po ulicích 7900. Číslovaní dle ulic je zavedeno od r. 1805. Frekvence ulic největší je na Place d'Opéra, kde přejede a přejde denně 60.000 povozů, 70.000 koní a přes 400.000 osob. Ročně bývá v P-i prům. 150 osob na ulici zabitých, 1200 raněných.

První dlažba vyskytuje se v P-i r. 1185. R. 1605 platil všecku dlažbu král, za Ludvíka XIII. ještě polovina města byla nedlážděna. Dlažba dřevěná počíná se šířiti od r. 1881, chodníky zavedeny r. 1782, všeobecně však až r. 1823; dnes mají délky 1,587.949 m a plochy 6,474.328 m². Ale ještě r. 1830 dlažba byla tak nedostatečná, že za nečasu dávali se lidé přes ulice přenášeti. Nyní platí dlažbu z polovice stát, z polovice město, které nakládá na udržování svých cest ročně 15,204.338 fr.; čištění ulic stojí do roka 9,317.066 fr., dohrom. 24,521.404 fr.; při tom zaměstnáno 530 úředníkův a 5905 stálých dělníků.

Dobytčí trh (Marché aux Bestiaux), kam ročně dopravuje se přes 3 mill. kusů dobytka, je v La Vilette na sv. P-e a pokrývá povrch 22 ha. Vedle toho jsou jatky (Abattoirs), jež náležejí i s trhem k nejvelikolepějším toho druhu a byly zbudovány od města nákladem 60 mill. fr. Na trhu tomto kupuje se veškeren dobytek pro P. určený. Skládá se předem ze tří obrovských síní o 4 ha plochy, kam se vejde 5080 kusů dobytka hovězího, 7800 telat a vepřů, 31.300 kusů skotu. Za tím jsou pak ještě veliké chlévy. V jatkách poráží se denně až 1200 kusů dob. hovězího, 500 telat a 800 jehňat.

Z tržnic krytých největší jsou Halles Centrales, jež se skládají ze 12 oddělených pavillonů, cele ze železa. Každý obsahuje 250 krámův o 4 m² povrchu, pak veliké prostory sklepní. Denně 15.000 povozů přiváží sem potraviny. Hlavní trhy (ve velikém), k nimž se dostavují i cizinci, trvají denně v zimě od 4 do 9, v létě od 3 do 8 hod. ráno.

Město samo řídí 29 potravních trhů, z nichž 12 krytých, a dohlíží na 20 krytých tržnic; 4 tržnice jsou soukromé. Mimo to potraviny, zvláště zeleniny a ovoce, prodává 5–6000 pouličních prodavačů, zvaných marchands ambulants čili des quatre-saisons.

Vodovody. Nejstarší hydraulická stavba pařížská je římský vodovod Arcueilský (odtud také jméno místa, z lat. arculi), ze III. neb IV. stol., na jehož místě dnes vypíná se dvojobloukový vodovod, zbudovaný roku 1613–24 pro zahradu Luxemburskou, v lelech 1868–72 rozšířený druhým delším a vyšším vedením pro Réservoir de la Vanne. Až do poč. XVII. stol. zásobovaly P. vodou jedině vodovody Pré Saint-Gervais a Belleville, datující se ze středověku. Vodařství pařížské zreformoval Belgrand za II. císařství, a v posledních 50 letech P. vydala za vodovody přes 250 mill. fr. Z nádržek vodních největší je Réservoir de la Vanne v parku de Montsouris, mohutná stavba s mistem pro 250.000 m³ vody, jež přitéká ze vzdálenost 156 km z říčky Vanne v Champagni. Réservoirs de la Dhuis zásobují východní části P-e vodou pramenitou sváděnou ze vzdál. 120 km. R. de Montretout čili de l'Avre z r. 1893 u St. Cloudu skládá se ze dvou nádržek po 100.000 m³ vody z Avry a jejích přítoků z dálky 102 km. Mimo to má P. dvě studně artéské, v Passy a Grenelle (549 m). Vodovodná síť pařížská měřila r. 1898 2441 km (r. 1878 jen 1440 km); průměry rour vodovodných činí max. 1,5 m (3,6 km), min. 6 cm (62,8 km). Vody z Arcueilu potřebuje se denně průměrně 6925 m³, z průplavu Ourcqského 106.425 m³, z řeky Dhuis 21.567 m³, Vanne 113.608 m³, Avre 86.283 m³, Marne 76.183 m³ a Seiny 123.492 m³, celkem 534.483 m³; z těch 228.383 m³ vody pitné pramenité (91,3 l na osobu) a 306.100 m³ vody říčné na splachování ulic a jinou potřebu. Teď zřizuje se ještě vodovod Loingský a Lunainský.

Stoky (égouts) měly počátkem XIX. stol. délky celkem 26 km a všecky ústily do potoka Ménilmontant, od r. 1750 krytého. Ted mají délky skoro 1420 km. Hlavní stoka pr. břehu jest pod boulev. de Sébastopol, na l. břehu pod boulev. St. Michel, pod Seinou jsou oba spojeny. Veliký bassin sběrný je pod pl. de la Concorde. Dva kanály odvádějí výkaly do Asničres a Clichy. V širokých chodbách podzemních, z nichž největši (collecteurs) jsou 5 m vys. a 5–6 m šir., jsou umístěny nejen roury stokové, ale také roury pošty pneumatické, kanalisace k rozvádění hybné síly, dráty telegrafické a telefonické.

Vězení velikých má P. sedm, a to: Maison d'arrêt et de la correction cellulaire z r. 1850 pro 1200 vězňů, M. de correction de Ste. Pélagie, donucovací pracovna (600 vězňů), Prison de la santé (1000), M. d'arrêt et de correction de St. Lazare (1000 ženských vězňů), Conciergerie z dob Ludvíka IX. slouží k vazbě vyšetřovací a v době revoluce seděli zde vězňové političtí před popravou, také Maria Antoinette, jejíž cella proměněna v kapli, M. d'éducation correctionelle, polepšovna pro 300 mladých vězňů, La Roquette pro 400 vězňů k deportaci nebo trestu smrti určených, kde do r. 1899 konány popravy.

Školství. Universita pařížská je vedle bolognské z nejstarších světa byvši založena poč. XIII. stol., později byla vzorem všem universitám německým. Od r. 1896, kdy akademiím franc. vrácena samostatnost, jest hlavním sídlem jejím Sorbonna a skládá se z fakult: protestantsko-theologické, r. 1871 přenesené sem ze Štrasburka, právnické, lékařské (s bibliotékou o 90.000 sv., museum anatom. a anthropol., zvl. školou praktickou a farmaceutickou), mathematicko-přírodovědecké a filosofické. Má asi 130 řád. a 25 mimoř. a honorov. professorův a asi 170 jiných docentův a 12.171 stud. (1900). Budget na r. 1901. 5,846.135 fr. Knihovna univ. obsahuje 477.590 svazků (budg. 165.800 fr.). Z ostatních vyšších učilišť uvádíme: Collège de France (v. t.), École pratique des hautes études à la Sorbonne, komplex to historicko-filol. seminářů, přírodovědeckých a mathemat. ústavů, jež uvedl v život ministr Duruy (1868), aby theoretické přednášky akademické byly doplněny praxí; budget 321.000 fr.; École normale supérieure z r. 1794, pro vzdělání učitelů gymnasijních (budg. 515.600 fr., žáků 110); École spéciale des langues orientales vivantes, škola jazyků orientálních, s knih. o 34.000 sv. (b. 168.000 fr., ž. 415); Éc. nat. des chartes^{[red 1]} z r. 1821, škola palaeografická s knihovnou o 15.000 sv. (b. 74.950 fr., ž. 69); Éc. nat. des Beaux Arts, vys. škola pro malířství, sochařství, mědiryjectví a stavitelství, vzniklá za revoluce sloučením dvou akademií; vítěz při každoroční konkurrenci žákův o »grand prix de Rome« posílá se pak na 4 roky na státní útraty do Říma (b. 420.260 fr., ž. 2000 ze všech dílů světa, prof. 33); při škole sbírka kopií a sádr. odlitkův a prosl. nást. obrazy od Delaroche; Éc. libre des sciences politiques pro aspiranty služeb diplomatických (ž. 600); Éc. polytechnique, zal. r. 1794 math. Mongem, pod dozorem min. vojenství, vojensky zorganisovaná (b. 1,300.000 fr., ž. 472); Éc. nat. des ponts et chaussées pro stavbu silnic a mostů (b. min. veř. prací 355.800, ž. 118); Éc. nat. supér. des mines z r. 1778, škola hornická (b. 167.000, ž. 146); Éc. supér. de guerre z r. 1751, vys. škola vojenská; Institut nat. agronomique, škola zemědělská (b. min. orby 330.775, ž. 160); Éc. centrale des arts et manufactures z r. 1829, škola umělecko-prům. (b. 700.000, ž. 700); Éc. d'anthropologie s veř. a bezplat. přednáškami; Éc. municipale de physique et de chimie industrielles, přípravna škola pro vědy technické, založená r. 1882 (b. 292.824, ž. 100); Éc. supérieure d'électricité, jednoroční kurs (ž. 80); Éc. spéc. d'architecture z r. 1865 (ž. 70); Musée d'histoire naturelle v Jardin des Plantes, vys. šk. přírodovědecká se 17 prof. a 25 assist., s knihovnou o 175.000 svazcích a 2180 rukop., zahradou botanickou (19.200 růz. rostlin), školou botanickou a zahradou zoologickou (1400 zvířat). Přírodovědecké sbírky v Jardin des Plantes náležejí k nejbohatším světa. Knihovna má 175.000 svazků, 2180 rukop., 18.700 kreseb a 3800 map. O zahradě Luxemburské viz Luxemburský palác. – Školství obecné. P. má (r. 1898) 158 školek mateřských veřejných, do nichž chodí 53.092 děti, soukromých 61 s 9960 dětmi. Obecných škol chlapeckých veř. je 200 (85.877 žáků), soukromých 144 (27.303 ž.), dívčích 191 veř. (72.343 ž.), soukromých 622 (57.485 ž.). Celkem škol nižších 1376, jež navštěvuje 306.060 dětí. – Školství střednímu slouží 14 lyceí státních s 11.166 žáky. Dívčích lyceí je 5 s 1436 žákyněmi. Vedle toho jsou ještě střední školy soukromé.

Knihovny a musea. Státní knihovna Bibliothèque nationale jest nejbohatší světa. Založena za Ludvíka XII., obsahuje přes 3 mill. svazků, 250.000 map., 101.972 rukop., 250.000 mědirytin a 150.000 mincí. Roční budget činí 817.800 fr., čtenářů ročně asi 160.000. Městských knihoven jest 75; r. 1898 půjčeno z nich domů 1,778.525 knih, na místě 149.692. Z ostatních velikých knihoven uvádíme: B. de l'Arsenal z r. 1781 se 454.000 sv., B. Mazarine v Akademii z r. 1643 se 300.000 sv., 1000 prvotisky, 5800 rukopisy; B. Ste. Geneviève, založ. r. 1624, ma 200.000 sv., z nichž mnoho vzácných tisků, 2392 rukop. ze stol. XI.–XVII.; B. de la vile de Paris, zal. r. 1871, vztahuje se výhradně k dějinám P-e a revoluce, obsahuje 190.000 sv., 50.000 mědirytin, 20.000 mincí; B. du conservatoire nat. de Musique z r. 1795, nejbohatší ze všech knihoven hudebních; B. du comité de législation étrangère, v minist, spravedlnosti, z r. 1876, se sbírkou zákonů skoro všech států; Archives nationales, založ. r. 1789, jest generální archiv zemský, vydávající řadu publikací; mezi 400.000 listinami nejstarší z r. 625 a j. – Pokladů uměleckých není v žádném jiném městě tolik jako v P-i, proto také je tam veliké množství znamenitých museí, z nichž především dlužno uvésti Musée du Louvre (viz Louvre), pak Musée d'ethnographie a M. de sculpture comparé v Trocadéru; M. Guimet, od zakladatele téhož jm. darované r. 1886 státu, sbírky týkající se dějin náboženstev a umění nejzazšího východu; M. Luxembourg (viz Luxemburský palác); M. de Cluny (viz Cluny); M. d'Artillerie v hôt. Invalidů, více než 10.000 zbraní všech věků; Conservatoire des arts et métiers, nejznamenitější ústav toho druhu v Evropě, z r. 1794, ač počátky jeho sahají až do stol XVII., obsahuje důlež. sbírku starých strojů, nástrojů, modelů atd., s ústavem je spojena vyšší škola, na které se vyučuje zdarma a kde přednáší 20 professorů v kursech až o 600 posluchačích; M. Cernuschi, r. 1897 městu věnovaná sbírka čínských a japanských předmětů uměleckých; M. de Gobelins v národní továrně na gobeliny, obsahuje sbírku starých i moderních koberců.

Z vynikajících ústavů vědeckých sluší zaznamenati: hvězdárnu (Observatoire) z r. 1672, která stojí přesně na délkovém stupni P-e (2° 20' 9'' vých. od Greenw.); Institut Pasteurův zal. r. 1887 Pasteurem pomocí mezinár. subskripce 2,500.000 fr. a subskripci »Figara« 1 mill. fr.; Bureau central météorologique de France, přijímá denně 167 depeší z Ameriky a Evropy, rozesílá 47; Bureau de Longitudes: Jardin zoologique d'acclimatation, zal. r. 1854, a j. – Učených společností mimo akademii (v. t.) má P. celou řadu, jež zde uváděti netřeba. – Hudbu pěstuje předem – nehledě k operám – Conservatoire de Musique et de Déclamation (viz Francie, str. 563 a 569) – Umělecké výstavy jsou především světoznámý Salon, jejž pořádá 1. května Société des Beaux Arts a Soc. des Artistes français, od r. 1901 v Grand Palais des Beaux Arts. výstavním paláci z r. 1900.

Novinářství viz Časopis, str. 873.

O divadlech pařížských viz Divadlo, str. 642. O příjmech divadel viz níže Chudinství. Vedle velikých divadel jsou menší zvaná théâtres à côté a přes 300 café-concerts. Cirky veliké jsou čtyři. Tak zv. Cabarets artistiques jsou většinou malá divadélka s elegantním obecenstvem, dílem také krčmy umělecké. Zvláštností pařížskou jsou bals publics, veřejné plesy, jako v Moulin Rouge, Bal Bullier, Moulin de la Galette. V úterý a ve čtvrtek ve středopostí házejí se po ulicích způsobem co nejrozpustilejším confetti a serpentins nebo papírové proužky, jež pak třeba odvážeti na stech povozech.

Sporty. První pravidelné koňské dostihy pořádány r. 1833 na poli Martově; od těch dob staly se takořka lidovými slavnostmi. Tak zvláště dostihy červnové na Longchamp s velikou cenou 280.000 fr. »Première de Longchamp« poč. dubna zahajuje jarní saisonu a ukazuje nové módy. V Auteuilu bývají dostihy v ún., bř., čnu, čci, list. a pros., nejv. cena 120.000 fr. V Chantilly z jara prix du Jockey Club 100.000 fr. Sázky při těchto i jiných dostizích (Mais. Laffitte, LevalloisPerret, Vincennes a j.) obnášejí ok. 200 mill. franků ročně; z toho 1% na povznesení chovu koní, 2% na účely dobročinné, 4% na výdaje režijní. – Cyklistický sport má 63 jednot, daň z kola 6 fr. Také veslařský sport velmi jest oblíben, bruslařství na jezeře Boulogneském a od října do dubna na umělém kluzišti v Palais de Glace. Střediskem sportů athletických je veliká Union des Sociétés françaises de sports athlétiques. Všecky sporty mají svoje odborné časopisy, ba i denníky.

Dobročinné ústavy. Nemocnic má P. celkem 28, a to 14 nem. všeobecných (Hôpitaux généraux) k léčení nemocí akutních, pak nemocnice zvláštní, 8 pro dorostlé, 5 pro děti. Ve všeobecných nemocnicích bylo přijato r. 1898 nemocných 108.676 osob. Nemocnice zvláštní přijaly 37.110, nemocnice dětské 15.840, tak že dohromady léčilo se v pař. nemocnicích 163.592 nemoc. (a z min. roku zbylých 11.891). Z těch uzdravilo se nebo z nemocnic odešlo během roku 147.501, zemřelo 15.795, průměrně 1 z 10,33. – Hospices jsou ústavy pro starce, choromyslné a nevyléčitelné nemocné, jakož i pro jisté kategorie zdarma připuštěných děti. Jsou to Bicêtre (v. t.), Salpétrière, chorobinec pro staré nebo choromyslné ženy na boul. de l'Hôpital, původně arsenál, teď skládá se z 45 budov, Ivry, Brévannes, pro obojí pohlaví. Maisons de retraite jsou útulny pro starce a nevyléčitelné nemocné. V těch všech bylo ošetřováno roku 1898 celkem 21.332 osoby. – Blázinců pro P. a depart. seinský jest 8 se 7451 nemoc., dále jsou tu dva ústavy pro slepé, ústav pro hluchoněmé, jesličky pro malé děti (35), noclehárny (2), obecní lázně (3) atd. – Chudinství podporuje město P. ročním (1898) příspěvkem 29,454.437 fr. Ústavy, které podléhají dani chudinské (divadla státem podporovaná: Opéra, Th. Français, Opéra Comique, Odéon; 43 priv. divadla všeho druhu, 41 Concerts a Cafés-Concerts, 5 veř. plesů, 4 cirky a vélodromy, 14 panoramat a kinematografův, 16 museí a stálých výstav), měly celkový příjem 34,788.324 (z toho Veliká Opera 3,163.364, Th. Français 1,970.028 fr.), kdežto daň chudinská činí 101.780 fr.

V obchodě zaujímá první místo peněžnictví; bank a pojišťoven i peněžních ústavů, věťšinou poblíž bursy a na velikých boulevardech, jest přes 2000.Pojišťovacích společností jest přes 400, bankéřův a směnárníků 1300. Z velikých ústavů dlužno uvésti Banque de France (viz Banka, str. 251) a Crédit foncier (t., 252); ze spořitelen: Caisse nationale d'épargne č. C. d'épargne postale z r. 1881, v níž bylo r. 1898 od 705.791 vkladatelů vloženo 65,824.709 fr. a vybráno od 367.545 vkl. 65,357.346 fr.; C. d'ép. de Paris z r. 1818 má 40 filiálek a přijala (1898) od 293.636 vklad, 38,283.871 fr., kdežto 192.498 vklad. vybralo 46,119.052 fr. Pak je v P-i 151 společností vzájemně pojišťovacích, z nichž 20 spol. pojišťovacích pro život má kapitálu asi 3 milliardy. Státními ústavy jsou Caisse nat. des retraites pour la vieillesse (z r. 1830) a C. n. d'assurance en cas de déces (z r. 1868). První pojišťovny toho druhu datují z let 1787. Proti ohni pojišťuje 18 spol. s kapitálem 350 mill. fr,, vedle toho 30 společností námořních se 70 mill. fr., 5 hospodářských aj. Z větších ústavů peněžních dlužno ještě uvésti: Crédit lyonnais s 22 filiálkami v samé P-i, Comptoir d'Escompte, Crédit mobilier (viz Banka, 252) a j. Zastavárna Mont-de-Piété je z r. 1777 a půjčila r. 1898 na 50.515 předmětů 13,259.897 fr., někdy půjčovala ročně až 56 mill. fr. Ve městě má 22 bureaux auxiliaires. Neofficiálních agencií, půjčoven a zastaváren je veliké množství. Obchodní komora pařížská, Chambre de commerce de Paris, skládá se z prefekta seinského jako tit. předsedy a 31 členův. S ní spojena jest obchodně politická knihovna a pod jejím dozorem stojí nižší i vyšší školy obchodní. Mimo ni jsou v P-i cizí obch. komory: britská, italská, rak.-uherská, belgická a americká. O burse viz Bursa, str. 967. Největší protivu v obchodě pařížském tvoří množství drobných malých prodavačů pouličních (camelots) a veliké domy obchodní, t. zv. Grands Magasins de Nouveautés, které znenáhla zabírají víc a více odvětví obchodních, zatlačujíce obchody malé; jsou to zejména: Bon Marché (kap. 22 mill. fr.), Grand Mag. du Louvre (20 mill. fr.), Printemps a j. Podobného druhu jsou Bazary, zvl. pro nářadí domácí a předměty přepychové i jiné. Rozsáhlý je také obchod s drahokamy. Hôtelů, restaurací, kaváren a vináren počítá se na 30.000 a zaměstnávají 100.000 lidí, z těch 8% žen. Nejznamenitější hôtely jsou: Bristol, du Rhin, kde bývají cizí osoby panovnické, Elysée Palace Hôtel, Hôtel Continental se 600 a Grand Hôtel s 900 pokoji a j. Z restaurantů světové pověsti těší se Paillard, Ritz Hôtel, Café Anglais, Durand a j. Kaváren je přes 1000 a zvlášť četně navštěvovány jsou kavárny na boulevardech.

Poštovní úřad v P-i (petite poste) zorganisován v XVIII. stol. (pošta zaved. 1464), telegraf r. 1854, telefon r. 1881. Hl. pošt. úřad je v Rue du Louvre, přest. r. 1880–84; mimo to je ve městě 105 bureaux de poste, spojených s úřadem telegraf., 48 bureaux auxiliaires a přes 2000 schránek na psaní. Vedle toho také pošta pneumatická. Hôtel des Téléphones zbudován po způsobu assyrských staveb z polévaných cihel; odtud je spojení telefonické s cizinou, Londýnem, Brusselem atd. – Zásilek pošty pneumatické r. 1898 bylo: 4,413.800, telegrammů 16,465.402; obyč. dopisů 69,527.825, za popl. 10,776.812,96 fr.; korrespondenčních lístků 15,757.000, zálepek 3,228.400; lístků se zapl. odpovědí 54.825; listů rekommandovaných 6,202.369, předmětů 1,338.199; zásilek cenných: listů 1,450.408, předmětů 469.766, v úhrn. ceně 720,891,274 fr. Žurnálův a děl periodických dopravila pošta (1898) politických pro departement seinský 22,922.845, jinam 121,779.389; nepolitických pro departement seinský 23,124.278, jinam 53,822.840. Poukázek francouz. přijala pošta 4,024.751 v ceně 109,150.291 fr., vyplatila 8,010.945 v ceně 176,571.626 fr.; mezinárodních přijala 301.840 v ceně 11,753.481 fr., vydala 503.656 v ceně 21,448.181 fr. nečítaje v to peněžní poukázky telegrafické, jichž cena přijatých byla 7,672.327 fr., vyplacených 5,514.104 fr. Balíků poštovních z P-e do P-e bylo 1,136.253. Na venek expedováno celkem 17,113.692 kusů, přijato 4,752.941; do kolonií a do ciziny expedováno 1,940.411, do P-e došlo 737.216. – Po ukončení sítě telefonické bude P. míti 7 telef. centrálek. Abonnentů bylo r. 1887 toliko 6690, r. 1893 již. 12.191, r. 1898 19.351. Předplatné činí ročně 400 fr. Sdělení telefonických bylo r. 1898 92,845.607.

Jakožto přístav a vodní reservoir slouží Bassin de la Viliette, v sv. části města, 25 m nad prostředním stavem vody seinské. V bassinu tomto stýkají se tři veliké průplavy, a to východně Canal de l'Ourcq, který spojuje přítok Marny Ourcq přímo se Seinou, severně od tohoto odbočují Canal St. Denis (6,647 km), který s Canalem St. Martin (4,554 m), ústícím do z. konce bassinu, spojuje Seinu nad P-í a pod ní, tak že lodím ušetřena je plavba městem.

Průplavem Ourcqským plulo do P-e (1898) 498.467 t zboží, vyplulo 111.038 t; průplavem St. Deniským 1,336.210 a 1,533.459 t; průplavem St. Martin 315.200 a 743.004 t. Celkem 1,149.887 a 2,388.501 t, dohr. 3,538.378 t v ceně 1,293.181 fr.

Průmysl. P. je z prvních průmyslových měst světa a jsou zde zastoupena všecka odvětví průmyslu, ač nejvíce jest vyvinut průmysl umělecký, jehož výrobky zvláště, jakož vůbec průmysl. výrobky paříž., vynikají elegancí. Zvláštností průmyslu pařížského jsou t. zv. Articles de Paris, t. j. jemnější hračky, ozdoby, zboží přepychové z kovu, dřeva, želvoviny, slonoviny, jantaru, mramoru, alabastru, mořské pěny, kůže, kaučuku atd., jako galanterní zboží všeho druhu, umělé květiny, vějíře, deštníky, slunečníky atd. Veliké závody víc a více ustupují na předměstí, kde také daně za spotřebu uhlí atd. jsou menší, za to v P-i samé je veliké množství závodů malých a menších, a práce pokud možno jest rozdělena. Zaměstnavatelů je tu 300.000, z nichž 27.000 cizinců; ze zřízenců připadá na 15 francouzských 1 cizí, z dělníků na 12 franc. 1 cizí. Mezi cizinci průmyslníky mají převahu Belgičané. Hlavní větve průmyslu pařížského vedle již zmíněných jsou: zlatnictví a klenotnictví, průmysl tkalcovský, kovový, závody kamenické, zpracování kovů surových a kůže, stavba kočárů, stavba lodí, hrnčířství, fabrikace chemikálií, průmysl stavitelský, výroba zařízení domácího, šatstvo a předměty toilettní, parfumerie, papírnictví, tiskařství a knihařství, gobeliny, zbrojovky. Asi 16.000 parních strojů repraesentuje tu přes 80.000 koňských sil. V menším průmyslu užívá se také hojně motorův elektrických, vodních a strojů se stlačeným vzduchem. Vývoz předmětů v P-i zhotovených obnáší pětinu všeho vývozu francouzského. Stávky jsou v P-i velmi časté, poslední veliká byla r. 1898, kdy stávkovali dělníci prací pozemních. Société d'encouragement pour l'industrie nationale udílí ceny a medaille za vynálezy a zdokonalení uměleckých výtvorů; S. nat. d'agriculture de France (1878) řeší pro vládu otázky hospodářské a S. n. d'horticulture pořádá roční výstavy zahradnické.

Dopravnictví. P. je středem celé franc. sítě železniční a všecky veliké společnosti vyjma Jižní mají zde svá ředitelství a nádraží. Celkem je v P-i 21 nádraží a 30 stanic dráhy okružní. Cestujících přijelo r. 1898 všemi drahami pařížskými 58,346.470, odjelo 58,489.846; zboží bylo dopraveno 10 mill. t, do čehož nenáleží živý dobytek a koně. – Ve vývoji moderního dopravnictví P. vždy kráčela v čele měst. Již za Ludvíka XIV., jistě však od r. 1662 byly tu nájemné povozy, zvané fiakry (v. t.). Touže dobou počalo se také užívati pravidelných omnibusů, jež však teprve r. 1827 vešly v užívání obecné (v Londýně až r. 1829). Za to drah elektrických je poměrně málo a to pro četnou frekvenci ulic hlavních a závazné smlouvy se společností omnibusovou. Nejnověji snaží se tento nedostatek nahraditi, zvláště velikolepou drahou podzemní le Métropolitain (od r. 1898), jež drahou okružní a několika drahami příčními, dohromady 65 km délky, bude spojovati části města. Roku 1900 otevřena první hlavní trať od Porte Maillot až ke Cours de Vincennes; ostatní byly a budou otevřeny později. – Okružní dráhy jsou dvě: Chemin de fer de Petite Ceinture, v délce 34 km, vedoucí příbližně po obvodu města, s vlaky každou 1/4 hodiny, a Ch. d. f. de Grande Ceinture, obepínající P. ve veliké vzdálenosti. – Omnibusy náležejí společnosti, zal. r. 1855, jíž přísluší jediné právo dopravnictví až do r. 1910. Tramwaye náležejí třem společnostem, linií tramwayových jest více než 100. Jízdné vesměs jest jednotné: 15 c. na imperialu, 3 c. ve voze. Po Seině plují přečetné rychlé parníčky ve třech oddílech: mezi Charentonem a Auteuilem, Pont d'Austerlitz a Auteuil, Pont Royal a Suresnes. Mimo to společnosti železniční mají omnibusy, pak veliké vozy vyjížďkové. Frekvence dopravních prostředků byla r. 1898 v P-i tato: Malá (vnitřní) okružní dráha 28,462.477 osob, dráha St. Lazare Auteuil 23,902.712, tramway 29,648.777, lanová dráha (s nám. de la République ke kostelu Bellevillskému) 4,941.640, společnost omnibusů 266,237.056, spol. parníků 27,047.322, dohromady 380,239.981 osob. Nájemných povozů, většinou povozů jednokoňských, je v P-i 14.872, omnibusův a vozů tramwayových společnosti omnibusové 1226, ostatních vagonů tramwayových 519, všeho všudy veř. povozů 17.668. Koňský pohon zaměňuje se víc a více strojním, ač spol. omnibusová má dosud 15.766 koní, jichž bylo v P-i 31. pros. 1899 celkem 125.892. – Předmětů, zapomenutých ve vozech, parnících atd., bylo r. 1898: 63.596 (z toho 9860 deštníků), z nichž vráceno 19.612.

Z nejzajímavějších míst pařížského okolí jest předem Versailles (v. t.) a nádherné moderní sídlo v Chantilly (v. t.). Nejkrásnější pohled na P. podává terasa v St. Cloudu. V St. Denisu jsou hroby králů. Poněkud vzdálenější je Fontainebleau se starým zámkem renaissančním a velikým lesem. Proslulá je konečně vyhlídka s terasy St. Germain-en-Laye (v. t.). Celkem jest okolí pařížské nadmíru půvabné, zvl. podél dolních břehů Seiny, a vesměs rychle a pohodlně přístupné. Z každého nádraží vyjíždějí vlaky aspoň každou 1/2 hodinu, obyčejně každou 1/4 hodinu, do nejbližšího okolí a stejně často vracejí se odtamtud do P-e, zejména ovšem v době letní.

Dějiny. První zmínka o P-i děje se u Caesara, za jehož času P. byla sídlem keltského kmene Parisiů a slula Lutuhezi, t. j. vodní obydlí, u Římanův a Řeků Lucotitia či Lutetia. Caesar svolal sem r. 53 př. Kr. gallský sněm a dal zde stavěti svoje britské loďstvo učiniv P. svým říčním přístavištěm. Odtud také znak P-e, loď na vlnách. Lutetia účastnila se také odboje Vercingetorigovar. 52, načež Labienus ji pobořil a přivedl k poslušnosti. Potom znova byvší vystavěna P. šířila se po levém břehu Seiny a v I. nebo II. stol. zbudovány zde arény (zbytky nalezeny v ulici Monge). Koncem III. stol. císař řím. Constantinus Chlorus dal si zbudovati v těchto předměstích palác (zbytky z něho v Musée Cluny), jejž pak rozšířil cisař Julian Apostata. Mimo to rádi pobývali v P-i také Konstantin Vel., constans, Valentinian I., Valens a Gratian, který padl v okolí P-e v bitvě proti Maximovi. Stálý tábor, obklopený silnými zdmi, rozkládal se v nynější ulici Soufflot. Tehda nebo ve IV. stol. Lutetia začala jmenovati se Civitas Parisiorum, také Parisii nebo Parisia. Roku 406 byl opevněn ostrov Cité a v pol. V. stol. na místě chrámu Jovova vznikly dva chrámy křesť., St. Etienne a Notre Dame, a do téže doby padá legenda o sv. Genovefě, patronce P-e. Roku 497 vtáhl do města Chlodvik a učinil r. 508 P. svou residencí, a králové z rodu Meroveovců sídlili dílem v paláci Julianově, dílem v bývalém paláci prokonsulském v Cité. Na obou březích byla založena dvě opatství, St. Pierre a St. Paul (později St. Geneviève a St. Germain des Prés) a P. vzrůstala s mocí Meroveovců, s kterou však také klesala tak, že za prvních Karlovců měla jen význam hlavn. města hrabství pařížského, jsouc za Karla Vel. toliko sídlem hraběte pařížského. Trpěla mnoho vpády loupeživých Normanů a obležení z let 885–886, trvající 13 měsíců, jest prvním z vynikajících. Normané jen velikým výkupným dali se pohnouti k odchodu. Od IX. stol. vyvíjely se zvláště školy kathedrály Notredamské a po odvrácení nebezpečí normanských začala růsti předměstí pařížská zvláště na břehu pravém. Roku 987 Hugo Capet prohlásil P. hlavním městem Francie. Asi v l. 1020 P. byla opevněna po druhé, Na vysokém učení pařížském proslavil se Guillaume de Champeaux, jeho žák Abélard a jejich nástupci, tak že o mistrech pařížských mluvilo se jako o sedmi mudrcích a na universitě pařížské studovali příslušníci všech národů, aby byli zde uvedeni v tajnosti vědy scholastické, která se zde mistrné přednášela. Také ruch stavební se počíná, neboť r. 1163 zahájena stavba nynější kathedrály. Vedle toho vyvíjel se také průmysl a obchod, valně podporovaný příznivou polohou města a ochranou království. Veliký trh, který co rok býval konán v červnu na široké pláni mezi P-í a St. Denis, a proslulý zákonník pro cechy, jejž sestavil Etienne Boileau (v. t.) r. 1258, dokazují, kterak záhy P. hospodářsky se povznesla. Tehda správa města byla v rukou t. zv. prévôt du roi (první r. 1060), který jménem královým vykonával spravedlnost a policii. Municipální záležitosti spravoval prévôt des marchands (první r. 1263) s přísedícími a 24 konšely, jež volilo obchodnictvo. Za Filipa Augusta v l. 1190–1220 P. opevněna po třetí v rozměrech daleko širších a hradby v délce 6 km opatřeny 100 kulatých věží a 20 branami. P. měla asi 100.000 obyv., 33 farností a 220 ulic, v nichž za téhož krále vyskytuje se poprvé dláždění. Zřizovány tržnice, veřejné kašny, veliký hřbitov a počato se stavbou Louvru. Učení pařížské povýšeno na studium generale čili universitu, jež čítala 20.000 posluchačů, nejvíc na fakultě theologické. V první pol. XIV. stol., kdy v P-i mor uchvátil třetinu obyvatelstva, vzbouřilo se občanstvo utiskováno jsouc panovníky z rodu Valois, kteří potlačivše odpor přeložili svoje sídlo na pravý břeh Seiny, kde sídlil předtím vítězný občanský prévôt Etienne Marcel (v. t.) do r. 1357. Tehda město mělo 150.000 obyv. Karel V. založil nové sídlo královské hôtel St. Paul a proti Angličanům, jakož i proti buřičským choutkám Pařížanů zbudoval Bastillu. V jeho snahách, provésti četné veřejné práce obecně užitečné (nové mosty, přístaviště, kryté stoky), podstatně jej podporoval prévôt Hugues Aubriot. Ale za Karla VI. došlo k novým bouřím a to pro veliké daně vypsané od vladaře vévody z Anjou, avšak lid ozbrojený kladivy (odtud sluli maillotins) záhy byl zkrocen a svobody městské odstraněny. Na ochranu království P. teď již nemohla spoléhati, tím méně, když bylo samo seslabeno a sídlo jeho bývalo začasté mimo P. Za to vyvíjelo se občanství, jež stalo se nadále vládnoucím živlem v pařížské vzdělanosti a utvořilo vlastního pařížského ducha, jak se projadřuje v soudobé literatuře. Roku 1464 zavedena tu pošta, r. 1470 založena první tiskárna (v Sorbonně) a zřízeny medicinské ústavy universitní. Krátký čas, koncem stol. XV. a zač. XVI., zdálo se, jakoby aspoň umělecká kultura rozbila svůj stánek mimo P., neboť počátkem renaissanční periody hromadila se knížecí a panská sídla v Touraine. Ale už v polovici XVI. stol. P. dobyla si své vlády zpět i v této věci a za Františka I. byla středem nejen vědecké, ale i umělecké činnosti Francie. Místo Louvru zbudován velikolepý palác, r. 1533 počato se stavbou nové radnice a založena král. kollej, později Collège de France. Za vojen hugenotských P. stála na straně katolické a v noci bartolomějské dne 24. srp. 1572 zavražděno tu na 2000 Hugenotův. P. pak byla obléhána, trpěla morem a hladem, při němž 13.000 osob pomřelo, a když 15. květ. 1588 do P-e vtáhl vévoda de Guise s vojskem katol. ligy, nastal boj barrikádový, načež Jindřich III. byl vyhnán a P. vzdala se Jindřichu IV., ale teprv když tento přestoupil ke katolicismu r. 1594, nastal klid a P. mohla se opět vyvíjeti. V těch dobách rozšířeny Tuilerie, založen Place Royale, zbudována nábřeží a knihovna. Roku 1615 Maria de Medici položila základ k pal. Luxemburskému. Za Ludvíka XIII. strženy hradby a brány a zřízeny na nich vnitřní čili veliké boulevardy, zal. r. 1642 Faubourg St. Germain, Jardin des Plantes, ústavy vědecké, akademie, zbudovány četné kostely a rozšířena předměstí St. Honoré a St. Antoine. Ačkoli za nezletilosti Ludvíka XIV. P. trpěla bouřemi frondy (druhý den barrikád 26. srp. 1648 a 2. čna 1652 sražka vojsk frondy s král. vojskem, viz Fronde), i přes to, že Ludvík XIV., přeložil své sídlo do Versailles, kde zůstalo až do r. 1789, přece P. zůstávala středem francouzské společnosti. Triumf království za Ludvíka XV. (1643–1715) byl ovšem také s prospěchem vzrůstu a okrase města, byť toto po stránce samosprávy hrálo úlohu dosti nepatrnou, ježto králové víc a více přistřihovali její svobody. Umění i literatura slavily v XVII. stol. v P-i svůj zlatý věk, zřízena byla opera, Théâtre français, před Tuileriemi založena zahrada (1664), elysejská pole, nová nábřeží a přístaviště; zbudovány triumfální brány, hôtel des Invalides, nalezinec, všeob. nemocnice, kollej des QuatreNations, později Palais de l'Institut, pont Royal, kolonnáda Louvreská. V tu dobu spadá také první osvětlení ulic 6500 svítilnami a rozdělení P-e na 20 policejních okresů (1702). Roku 1728 označeny ulice tabulkami, domy číslovány a místo svítilen zavedeny kandelábry. Roku 1751 zbudována vojenská škola na poli Martově, pak Hôtel des Monnaies, kostel Madeleiny, place Louis XV (nynější de la Concorde) s kolonnádami a vypěstovala se architektura t. zv. hôtelů, t. j. soukromých domů nebo paláců franc. šlechty, docela rozdílná od palácové architektury italské, vypočítaná na úplné odloučení domu od ulice a snažící se převésti tichou venkovskou villu do hlučného města, nikoli nádhernou na venek, ale za to tím bohatší a úpravnější uvnitř. Nejvíce však byly fedrovány dekorativní uměny, jež tehda začaly vlásti celé Evropě, zvláště od časů Colbertových, velikého fin. ministra Ludvíka XIV. Dne 10. ún. 1763 dojednán v P-i mír, kterým ukončena vojna koloniální. Za Ludvíka XVI. vystavěn Odéon a král žil s městem ve stycích velmi příjemných, jakož svědčí slavnosti strojené na jeho počest v Hôtelu de Ville r. 1782 a ochota, se kterou Pařížané volívali králem navrženého prévôta. Nové hradby z r. 1726 byly r. 1786 znova rozšířeny k zamezení podloudnictví, dobudováno Théâtre français, veliká opera a opera italská (Opéra Comique). Centralisace nabyla vrcholu za revoluce (viz Francie, str. 591 a sl.) a doby následující (1789–1804). Jenom v prvních letech revoluce vývoj P-e poněkud se zastavil, a Londýn hrozil ji překonati, ač již za doby direktoria (1795) a zvl. za prvního císařství r. 1804–1814 vrátil se starý její význam. Co Napoleon ukořistil na svých válečných výpravách, přišlo do jeho hl. města, jehož politický zájem snažil se odvrátiti čilým ruchem stavebním. Počal budovati křídlo spojující Louvre s Tuileriemi, prorazil ulici Rivoli a stavěl bursu; na jeho rozkaz vznikly trhy, mosty, nábřeží a kanály, ale při jeho pádu většina zůstala nedokončena. Roku 1814 P. byla obléhána 100.000 m. silným vojskem spojencův a 31. břez, t. r., když Napoleon den před tím byl poražen před P-í, město se vzdalo, načež král pruský a císař ruský slavili svůj vjezd do P-e v čele 36.000 mužů, za jásotu obyvatelstva válčením stálým už zemdleného; potom Napoleon vzdal se trůnu a byl dopraven na ostrov Elbu. Dne 30. květ. za Ludvíka XVIII. podepsán první mír pařížský mezi Francií a spojenci a 1. čna vojsko spojenecké z P-e odtáhlo. Když pak 1. břez. 1815 Napoleon znovu přistal v Cannech, král prchl z P-e a 20. břez. hl. město vítalo císaře znovu. Dne 1. čna slaveno obnovení císařství velikou slavností na poli Martově, ale po bitvě u Waterloo vojsko spojenecké přitáhlo znova před P., kterou byl Napoleon již 25. čna opustil navždy. Dne 7. čce vtáhli do P-e spojenci; gen. Blücher uložil městu válečnou kontribuci a vítězové odnášeli z P-e poklady dříve jim odňaté. Po dlouhém jednání smluven 20. list. druhý Pařížský mír s Ludvíkem XVIII., který se byl vrátil 8. čce t. r. Za periody restaurační (1814–30) nastal v životě P-e velikolepý vzmach: literatura a umění znovu dobývaly světové své nadvlády. Jen že vláda reakcionářskými úkazy dráždila lid, který zvlášť v předměstích vracel se k ideám revolucionářským, jež měly za následek červencovou bouři 27.–29. čce 1830, za Karla X. Dělníci porazili vojsko pod maršálkem Marmontem a Bourbonové padli, načež bourgeoisie uvedla na trůn Orléanovce. S obnovenou horlivostí ujal se Ludvík Filip plánu Napoleona I. k vybudování moderní P-e: dokončena Madeleina, brána de l'Etoile, postaven obelisk Luxorský na pl. de la Concorde, červencový sloup na náměstí Bastilly, založeny stoky atd. nákladem více než 100 mill. fr. Roku 1840 usnesl se parlament na nynějším opevnění P-e. Všechen stavební ruch však byl převýšen za Napoleona III. (1848 presid. republiky, r. 1852–70 císař), který postavil r. 1853 prefekta Jiřího Eug. Haussmanna v čelo seinského departementu. Jím stala se P. městem moderním, jehož rozloha a zařízení nejen ve Francii, ale také v cizině staly se vzorem. Počátek byl učiněn proražením sev.-jižní tepny Boul. de Strassbourg a de Sébastopol na břehu pr., du Palais a St. Michel na Cité a bř. l. Mimo to: Boul. Haussmann, Magenta, St. Germain, prodloužení ulice de Rivoli, Turbigo, Lafayette a j., jakož i nádherná čtvrť na Champs Elysées. Z veř. budov rozšířen Louvre, zbudována ústř. tržnice, Tribunal de Commerce, Nová Opera, rozšířena Nár. knihovna atd. R. 1855 konána tu první veliká mezinárodni výstava, 30. břez. 1856 podepsán tu mír, kterým ukončena válka krymská, r. 1859 rozšířena P. až k valům hradeb stavěných za Ludvíka Filipa a r. 1867 konána tu výstava druhá. Ale nedlouho potom vojna francouzsko-německá (v. t. a Francie, 599) způsobila obležení P-e, pak dělnické vzbouření a kommunu (v. t.). Poněvadž město pro valné výdaje dřívější silně bylo prodluženo, pokračováno za třetí republiky v pracích okrašlovacích poněkud volněji, ačkoli z ran způsobených vojnami a bouřemi P. ku podivu rychle se zotavovala. Zničené budovy stavěny byly znovu, vyjma Tuilerie, počaté práce dokončovány, jako Opera, Hôtel de Ville, otevřeny nové ulice, rekonstruována Sorbonna, pošta, vystavěny četné školy a vykonány mnohé práce assanační, a již r. 1878 mohla býti konána nová výstava světová, ke které zbudován nádherný palác Trocadéro. Roku 1879 sídlo vlády a komor přeneseno z Versailles do P-e a z posledních událostí jen ještě zaznamenáváme: zavedení národního svátku 14. července (1880), návštěvu krále španělského v P-i r. 1883, velikolepou výstavu světovou r. 1889 a zbudování věže Eiffelovy, sbratření rusko-francouzské slavené v P-i a r. 1896 přivítání cara Mikuláše II. Obec pařížská stále zůstávala nakloněna opposici; zvl. když po amnestii r. 1879 a 1880 vrátili se vypovědění kommunardi, nabyla na radnici vrchu strana radikální stavíc se proti vládě. V podobném postavení jest i dnes městská rada nacionalistická. Značnou měrou veřejnost franc. vůbec a pařížská zvláště byla pobouřena v letech 1898 a 1899 affairou Dreyfusovou, důstojníka pro domnělou zradu k deportaci určeného, a jest asi děkovati jediné veliké světové výstavě potom následující, že nevypukly bouře nové. Ale město i stát už příliš se byly připravovaly na veliké to dílo míru, než aby je nechaly zničiti, a tak P. znova vítala hosty z celého světa při výstavě r. 1900, která rozměry a nádherou, byť i ne soustavností, předčila všechny dřívější. Návštěvníků bylo 51,654.477, ale přes to deficit činil 2,040.000 fr., jejž však převzal stát, ježto na druhé staně výstavou jeho příjmy valně vzrostly (do konce listopadu 1900 přijal o 43,080.000 franků víc než r. 1899, nečítaje příjmů železničních). Subvence města vyvažily rovněž vyšší příjmy městských daní a mimo to zůstanou jí most Alexandra III. a výstavní paláce na polích Elysejských. V únoru 1902 konána v P. i velikolepá oslava stých narozenin V. Huga.

Literatura. Nejstarší dílo o P-i jest Gilles Corozet, La Fleur des antiquitez, singularitez et excellence de Paris z r. 1532, pak Du Breul, Théâtre des antiquités de Paris (1612). Potom jest literatura o P-i čím dál tím četnější a podává její přehled: Lacombe, Bibliographie parisienne. Tableaux de moeurs 1600–1880 (P., 1886). Z novější literatury vyjímáme jen díla vynikající, jako: F. Hotbauer, Paris â travers les âges (P-, 1875 až 1882, 2 fol. sv.); H. Gourdon de Genouillac, Paris â travers les siècles (t., 1879–81, 5 sv.), Histoire gén. de la ville de Paris, dějiny, jež vydává město samo (1874–94, 31 sv.); A. Schmidt, Pariser Zustände während der Revolutionszeit 1789 bis 1800 (Jena, 1874); Lasteyrie, Cartulaire gén. de Paris (P.,1887); Jourdain, Histoire de l'Université de Paris au XVIIe et au XVIIIe siècle (t., 1862–66, 2 sv.); Denifle et Chatelain, Chartularium universitatis Parisiensis (t., 1889); P. popisují vedle známých příručních knih (Joanne, Baedeker, Meyer): Max. du Camp, Paris, ses organes, ses fonctions et sa vie (P., 1869 až 1875, 6 sv.); Colin, Paris, sa topographie, son hygiène, ses maladies (P., 1885); Pontich, Administration de la ville de Paris (1884); Bournon, Paris, histoire, monuments, administration (t., 1887); Hellwald, Paris u. Umgebung (Lip., 1889); L. Barron, Les environs de Paris (P., 1886); Bongard, La vie de Paris (t., 1891); P. Strauss, Paris ignoré (1892); Simond, La vie parisienne au XIXe siècle (1899, 3 sv.); Larousse, Paris-Atlas (t., 1900); Barron, Paris pittoresque 1800–1900, la vie, les moeurs, les plaisirs (1900); W. Gensel, Paris, Studien u. Eindrücke (Lip., 1900); Cadoux, Les finances de la ville de Paris de 1789 à 1900 (P., 1900). O umění pařížském jednají: Viollet-le-Duc, Dictionnaire raisonné d'architecture française (t., 1854–69, 10 sv.); Gonse, La sculpture française (t., 1894); týž, L'art gothique (t., 1890); Riat, Paris, eine Geschichte seiner Kunstdenkmäler (Lipsko, 1900). O poslední výstavě srv. Meyer-Gräfe: Die Weltausstellung in Paris (P., 1900); Witt, Pariser Weltausstellungsbriefe (Berl., 1900); Pendl, Oesterreich auf der Weltausstellung (Víd., 1900). Ze spisů českých o P-i uvádíme: P. a okolí, s dodatkem: Rouen, Havre, Trouville (Praha, 1899); Jindř. Hantich, P. a okolí, prakt. průvodce (t., 1900); týž, Osm dní v P-i (t., 1900); týž, Světová výstava v P-i (t., 1900); Em. ryt. z Cenkova, P-, básně (t., 1900); Do P-e (Třebíč, 1900). Srv. také »Časopis turistů«, roč. X., »Pařížská příloha«. Statistické zprávy o P-i podává co rok městská statist. kancelář pařížská ve svých četných publikacích, zvl. v Annuaire statistique de la ville de Paris, jehož zpracování vyžaduje arci dvou až tří let. Gh.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. v originále: Ec. nat. des chartes