Ottův slovník naučný/Cluny

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cluny
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 468. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Cluny

Cluny [klynì] též Clugny (lat. Cluniacum), hl. město kantonu ve franc. dep. Saône et Loire, arrond. mâconském, na l. bř. řeky Grosne a při dráze pařížsko-lyonsko-středomořské, má několik starých chrámů (St. Marcel ze XII., a Notre-Dame ze XIII. stol.), domy ze stol. XII.–XIV., školu normální a hedvábnickou, museum, veř. knihovnu, hřebčinec, továrny na zboží majolikové, kůže, papír i aksamít a 4362 obyv. (1886). Slavný někdy klášter obsahuje školu průmyslovou, ze starého pak chrámu klášterního zachovány jsou jen trosky – bylť na poč. XIX. stol. zničen od lupičské roty zv. »bande noire« – avšak i tyto svědčí o bývalé velkoleposti i kráse. – V C. založil r. 909 aquitanský vévoda Vilém Pobožný klášter benediktinský. Opat Berno obnovil tu přísnou kázeň řádovou, a nástupce jeho Odo (927–941) zostřiv ještě více řády řeholní, vytvořil benediktinské bratrstvo cluniacké, které bylo takřka řádem v řádě a byvši po drahnou dobu vzorem kázně a přísných mravů klášterních, mělo ohromný vliv na reorganisaci mnišstva a důležitou úlohu v boji církve proti moci státní. Přísnými předpisy řádovými (consuetudines Cluniacenses) byl život klášterní přesně vymezen, i oděv, pokrm, doba a způsob zotavení ustanoveny, tak že individuální vývoj jednotlivce byl nemožný; pro některé doby předepsáno mnichům i mlčení. Za nástupců Odonových vzmáhalo se bratrstvo stále, nové kláštery z C. zakládány a staré podlé něho reformovány, tak že ve XII. stol. čítala kongregace cluniacká 2000 klášterů po Francii, Italii, Německu, Španělsku, Anglii i Polsku, jež všecky uznávaly za hlavu svou opata v C.; tento měl nad podřízenými kláštery moc skoro neobmezenou a užíval titulu »arciopat« (archiabbas), klášter pak rovněž nazýván archimonasterium. Papežové. z nichž Řehoř VII., Urban II. a Paschalis II. sami byli členy tohoto bratrstva, propůjčili klášteru rozsáhlých výsad, postavili opata na roveň biskupům a podřídili jej přímo stolici papežské, začež opět měli v kongregaci vytrvalého stoupence v zápasu s císaři, a papež Gelasius II. hledal r. 1119 v Cluny ochrany před cís. Jindřichem V. Avšak od XII. stol. počala sláva cluniackých benediktinů blednouti, jiní řádové, zejména cisterciáci a žebraví mnichové, nabývali nad nimi převahy, vzrůstem statků a moci uvolňovala se též přísná kázeň, a když r. 1528 kardinál Jan Lotrinský stal se opatem, dostala se celá kongregace v odvislost Guisů. Od XIII. stol. dály se různé pokusy o reformaci bratrstva, ale zmařeny jsou pokaždé odporem mnichů, a když kardinál Richelieu zamýšlel r. 1634 spojiti bratrstvo cluniacké s kongregací maurinskou, nastaly následkem odporu některých klášterů tuhé spory, jež trvaly až do franc. revoluce. R. 1790 opatství zrušeno. Palác řádový v Paříži, zv. Hôtel de Cluny, zbudovaný r. 1480 od opata Jana Bourbonského, upravil r. 1833 Du Sommérard za museum pro své sbírky uměleckých předmětů středověkých, a r. 1842 dostal se palác i s museem v majetek státní.