Ottův slovník naučný/Versailles

Ottův slovník naučný
Ver sacrum	Versailles	Versálky

Údaje o textu
Titulek:	Versailles
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 591–592. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Versailles (město)

Versailles [versàj], město ve Francii, hl. m. departementu Seine-et-Oise, 18 km jihozáp. od Paříže a na jižní straně lesa Marlyského, stanice dráhy Západní a to tratí Paříž (rive droite)-V. (23 km), Paříž (rive gauche)-V. (18 km), Paříž-Granville a Paříž-Brest, pak dráhy Grande-Ceinture; tramwaye vedou z Paříže (Louvre) do V-ll a z V-ll do Saint-Cyru a do Maule. V. jsou bývalým sídlem franc. králů Ludvíka XIV., XV. a XVI. a nyní sídlem prefektury, biskupství, velitelství 3. brigády dělostřelecké a brigády ženijní, soud. dvoru I. stolice, obch. soudu, zemědělské komory, filiálky banky Francouzské a Société générale a má 44.291, jakožto obec 54.982 obyv. (1901). Mimo to má velký a malý seminář, lyceum Hoche, od r. 1894 lyceum dívčí, učitelský ústav, školu zahradnickou, konservatoř (1883) a velkou knihovnu o 150.000 svazcích se 208 inkunabulemi a 1209 rukopisy: Město zaujímá polohu nadmíru pittoreskní na vysočině proti Paříži dosti značné, již vroubí se severu, východu a jihu vlnitý terrain s velikými lesy, jako bois de Vaucresson, des Fausses-Reposes, de Chaville, des Gonards s půvabnými procházkami. Jedinou chybou této krajiny je nedostatek vodstva. Ale železná vůle Ludvíka XIV. dovedla ji poněkud odstraniti, tak že z V-ll učinil město z nejzajímavějších Francie jak krásami přírodními, tak památkami historickými. Versailles jsou pravidelně stavěny a široká třída Avenue de Paris dělí je ve dvě polovice, severní a jižní. Teď ovšem je mnohem klidnější, než bývalo jakožto residence, a oživuje se jen několikrát do roka, kdy spouštějí se všecky vodovody zámeckého parku a kdy tisícové diváků hrnou se sem z Paříže. Z budov vyniká především zámek, o němž níže, pak kathedrála sv. Ludvíka a 7 jiných kostelů (1 reformovaný a 1 anglikánský), z pomníků bronzová socha abbéa de l'Épée (od Michauta) a bronz. socha gener. Hoche na Place Hoche (od Lemaira), posléze městské divadlo. R. 1900 obnovena tu radnice velikolepým způsobem; knihovna je umístěna v bývalém paláci ministerstva vnějších záležitostí. Průmysl není tu valný, ač je tu pivovar, výroba rukavic, jirchárna; obchod vede se tu s dřívím, obilím, železem, vlnou, vínem a kořalkou. V. jsou sídlem mnoha učených, literárních a uměleckých společností, jako zejména Société des sciences morales et des arts (z r. 1834), vydávající svoji »Revue«, Soc. des sciences naturelles et médicales de Seine-et-Oise (1878) a j. Z rodáků versailleských nejznamenitější jsou: maršál Berthier, abbé de l'Épée, sochař Jean Houdon, Hoche a Ferd. de Lesseps. Hlavní a největší památností versailleskou jest zámek, zbudovaný v místech kdysi docela pustých a nesrovnaných. Při úpravě terrainu pro zahrady, silnici do Paříže a vodovod maintenonský, který měl převésti vody řeky Eure do jiného řečiště, bylo zaměstnáno neméně než 36.000 lidí a 6000 koní. Již r. 1624–26 Jindřich IV. a Ludvík XIII. dali v místech těch zbudovati lovecký zámek, a teprve koncem stol. XVII. vznikla nádherná a rozsáhlá budova nynější, podle plánů zprvu dvor. architekta Louise Levau, od r. 1676 J. Hardouina Mansarta, jež bývala pak vzorem mnohým jiným zámkům velmožským. Po dokončení stavby r. 1688 mělo zahradní průčelí zámku 580 m délky a 375 oken a místa pro 10.000 obyvatelův. Se strany dvoru ruší jednotný dojem pavillony ve slohu novoklassickém, zbudované po obou stranách, t. zv. Cour royale, za Ludvíka XV. od Gabriela (který zbudoval také divadlo, sev. křídlo zámku zakončující) a za Ludvíka XVIII. od Dufoura. Uprostřed zevního dvoru (Cour ďhonneur) stojí jízdecká socha Ludvika XIV. (od Cartelliera a Petitota) a 16 soch franc. státníků a vojevůdců. Stejně nádherný jako zevnějšek, je i vnitřek zámku. Celé zahradní průčelí střední budovy zámecké zaujímá veliká galerie (Galerie des glaces, také Galerie de Louis XIV), jež působí se svými krásnými nástropními obrazy, zrcadly, sloupy, pilastry atd. mohutným dojmem. V této galerii byla 18. led. 1871 obnovena Německa říše a pruský král Vilém uprostřed skvělého shromáždění německých knížat, ministrů, důstojníků a j. prohlášen za císaře německého. – Vedle toho zasluhují zmínky ještě Galerie des batailles s obrazy H. Verneta, Delacroix a j., Oeil de Boeuf, kaple a j. – Zahrady za zámkem jsou z části ještě v tomtéž stavu, v jakém je založil nejproslulejší umělecký zahradník své doby Le Nôtre (od r. 1667) a přes to, že nynější zahradní vkus valně se změnil a odchýlil od ztrnulého slohu oné doby, činí přece s rozsáhlými záhony květinovými, trávníky, četnými umělecky provedenými sochami a skupinami, přistřiženými alejemi stromů, orangeriemi, bassiny a vodotrysky překrásný, malebný obraz, který býval asi nadmíru pestrý, dokud skvělý francouzský dvůr konával zde svoje velikolepé slavnosti. Náklad Ludvíka XIV. na versailleský zámek činil asi 500 mill. franků, nehledě ku práci robotní, již sedláci konali zdarma. Roční náklad činil 500.000 liber, a ještě dnes stojí udržování zámku, zahrad a vodotrysků 600.000 až 650.000 franků.

Od r. 1682 V. byly skoro nepřetržitě residencí král. dvoru a proto jsou úzce spojeny s dějinami těch dob. Dne 30. pros. 1758 byly zde podepsány smlouvy mezi Rakouskem a Francií proti Bedřichovi II. Pruskému, 30. listop. 1782 ujednány tu praeliminarie a 3. září 1783 konečný mír mezi Anglií na straně jedné a Sev. Amerikou a Francií na straně druhé.

Do V.-ll byli povoláni r. 1789 říšští stavové radit se o nesnázích vniterné situace, zejména však o hrozící finanční zkáze státu. Dne 5. květ. t. r. konáno zde slavnostní zahájeni tohoto shromáždění králem. Poněvadž šlechta a klerus odmítli hlasováni podle hlav (místo dosud obvyklého hlasování podle tří stavů), ustavil se 17. květ. třetí stav jako národní shromážděni a učinil tak první krok na cestě k revoluci. Dne 5. a 6. říj. 1789 byl Ludvík XVI. pařížským lidem, mezi nímž bylo několik tisíc žen, z bázně před reakcionářským zakročením z Versailles-ll odveden a přinucen přestěhovati se do Tuilerií. Počet obyvatelstva, který za Ludvíka XV. činil přes 100.000, na počátku revoluce ne-li 80.000, tož jistě 50.000, klesl brzo potom na 25.000. Ve vojně prusko-francouzské V. byly obsazeny 19. září 1870 od třetí armády a od 5. říj. 1870 do 6. břez. 1871 byly sídlem něm. hlavního stanu. Velká čásť zámku byla přeměněna v kanceláře a v nemocnici. Král Vilém sídlil tehda v prefektuře. O prohlášení jeho za císaře viz svrchu. Bismarck jednal tu s Julesem Favrem o kapitulaci Paříže a o praeliminářich míru. Po odchodu Němců vedl odtud maršálek Mac Mahon boj proti kommuně a do r. 1879 V. byly sídlem franc. vlády a obou komor. Posud koná se tu volba presidenta franc. republiky. – Po revoluci byl zámek udržován jen pokud bylo nejnutněji třeba, až za Ludvíka Filipa věnována mu větší péče, zámek změněn ve veliké historické národní museum, a umístěny v něm četné práce sochařské (poprsí, sochy) a díla malířská, většinou však ceny spíše historické. Obsahuje pak také nádherné komnaty Ludvíka XIV. – V parku versailleském leží letohrady le Grand-Trianon a le Petit-Trianon. Grand Trianon dal zbudovati Ludvík XIV. v l. 1687–88 podle plánů J. Hardouin-Mansarta pro paní de Maintenon (nedaleko je nyní Musée des voitures, sbírka státních kočárů); Petit Trianon s krásnou zahradou dal zbudovati Ludvík XV. pro hraběnku Dubarry podle plánů Gabrielových. – Srv. J. B. de Monicart, V. immortalisé (Pař., 1720); Laborde, V. ancien et moderne (t., 1839); Gavard, Galeries historiques de V. (3. vyd. t., 1837–44, 3 sv., skvostné dílo s mědirytinami, dodatek 6 sv., 1847–49); Boudin, Histoire généalogique du musée des croisades, palais de V. (t., 1858–66, 4 sv.); Laurent-Hanin, Histoire municipale de V. (V., 1885–89, 4 sv.); Dussieux, Le château de V. (t., 1887, 2 sv.); Bosq, V. et les Trianons (t., 1887); Lambert a Gille, V. et les deux Trianons (Pař., 1900); P. de Nolhac, La création de V. (1901); Gallet, Eglise de St. Louis de V. (1898); Aug. Jehan, La ville de V., son histoire, ses monuments (1900); V. Manuel-guide (Pař., 1889); de Nolhac a Pératé, Le musée national de V. (t., 1896); Ein Tag in V.; illustrierter Führer (V. a Lipsko, 1900). Mimo to »Almanach de V., Annuaire de Seine-et-Oise« (sborník roční) a »V. illustré« (měsičnik).