Ottův slovník naučný/Směnka

Ottův slovník naučný
Směnečný řád	Směnka	Směnkovatel

Údaje o textu
Titulek:	Směnka
Autor:	Karel Hermann-Otavský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 489. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Směnka

Směnka (cambium, angl. bill of exchange, promissory note, fr. lettre de change, billet a ordre, něm. Wechsel, rus. vekselj) jest cenný papír vykazující určité formální náležitosti, v němžto vydatel buďto činí platební peněžný slib anebo platební peněžný příkaz ve prospěch osoby v listině vyznačené (remittenta) a pozdějších nabyvatelů listiny. S-ku obsahující platební slib zoveme vlastní, s-ku obsahující platební příkaz s-kou cizí č. vydanou (tratta); vydatel této zove se trasant (směnkovatel) a ten, komu se v ní příkaz platební uděluje, trassát (směnečník). S. jest ordrepapírem t. zv. zákonným, může býti totiž indossována, i když neobsahuje - ač to jest pravidlem - doložku na řad (ordre); indossace směnečně účinná jest jen tenkráte vyloučena, je-li ve s-nce výslovně zapověděna, zejm. t. zv. zápornou ordredoložkou (»nikoli na řad«), ve kterémžto případě označuje se s. jakožto rektasměnka (Srv. Rektapapíry.)

Historicky lze s-ku konstatovati již od XI. stol. ve městech severoitalských obchodem slynoucích; prvotně vyskytuje se jakožto s. vlastní splatná na místě od místa vydání různém (distantia loci, viz Distanční směnka), sloužíc zejména prostředkování platů na místa vzdálená; to dělo se zvláště pomocí bankéřů (campsores) veřejně autorisovaných, kteří vůči tomu, kdo u nich za tím účelem peníze složil (remittent), zvláštní listinou (cambium) se zavazovali částku tu vyplatiti na místě určení buď sami nebo svými obchodními přáteli. Vedle s-ky vlastní lze již od XIII. stol. shledati s-ku cizí č. trattu; byl to původně dopis campsorem vydávaný (litera, car a tracta), jímž tento (trassant) poukazoval svého obchodního přítele v místě určení (trassáta), aby vlastní s-ku trassantem současně vydávanou vyplatil remittentovi nebo podle jeho příkazu (ordre) osobě jiné. Vzhledem k tomu pak, že v dopise tomto, remittentovi spolu se s-kou odevzdávaném, docházel závazek campsorův vyznačení úplnějšího než ve s-nce a dopouštěna v jeho základě postupem doby remittentovi i postihací žaloba na trassanta, když trassát s-ku nevyplatil, upouštěno při platech distančních vůbec od vydávání s-ky vlastní a užíváno výhradně zmíněného dopisu jakožto podkladu směnečného práva i závazku. Když pak místní směnečný obchod, kde pro s-ku vlastní působiště zůstalo volným, značně byl obmezován kanonickým zákazem úroků jsa pokládán za lichvu, tratta ovládla směnečný obchod téměř úplně. Vytvořením se právních ústavů indossamentu čili gira (srv. Giro) a akceptu (srv. Akcept) ve stoletích následujících, zejména XVII., dovršen rozvoj základních dogmatických zásad práva směnečného na úroveň celkem až posud v zákonodárstvích směnečných zachovanou.

Ve všech zemích obchodem směnečným se vykazujících, zejména v Italii, Francii, Španělích a zemích Německých, vydány více méně obšírné předpisy směnečněprávní, tak zvláště ve statutech městských, později pak jakožto t. zv. směnečné řády; z těchto jmenovati jest zejména slavnou Ordonnance du commerce z r. 1673, směn. řád pro země Rakouské z r. 1763, příslušný oddíl v Pruském Landrechtu a v Code de commerce.

Značně arci směnečný obchod při mezinárodní své tendenci trpěl roztříštěností zákonné úpravy s-ky, což vedlo v popředí mezi státy v Německém bundu spojenými k unifikačním snahám. Výsledkem jich bylo r. 1847 sestoupeni konference v Lipsku, jež vypracovala v základě osnovy pruské návrh řádu směnečného, jenž ve státech zúčastněných postupně byl prohlášen za zákon. V Rakousku stalo se tak cís. pat. z 25. led. 1850 čís. 51 ř. z.

S. vyznačuje se v právní své úpravě zvláštní přísností (rigor cambialis), a to po stránce jak hmotně, tak formálně právní. To jeví se již ve přesných ustanoveních o podstatných náležitostech s-ky (čl. 4, 7 a 96 sm. ř.) o úkonech předepsaných k zachováni a výkonu práv směn., zejména o praesentaci a protestaci s-ky (čl. 19, 20, 24, 41, 43), v krátkých lhůtách promlčecích a obmezení důvodů promlčení přerušujících (čl. 77.—80.), zejména pak ve vyloučení obran z osob směnečných předchůdců nabyvatele s-ky (čl. 82.). Co do předpisů processních srovnati jest §§ 555 až 559 civ. soud. ř. Závazky směnečné dělí se na přímé a nepřímé čili postihací (regressní); ve přímém závazku jsou: akceptant tratty, vydatel s-ky vlastní a jejich směneční rukojmí (avalisté), v nepřímém t. zv. předchůdci majitele s-ky, totiž indossanti a při trattě též trassant, jakož i jejich avalisté. Směnečný regress č. postih jest dvojí: pro nezaplacení s-ky (čl. 41 sl., 98 č. 6), a zjišťovací (čl. 25 sl.); tohoto jsou opět dva případy: pro nepřijetí tratty (čl. 25—-28) a pro nejistotu přímého dlužníka (čl. 29, 98 č. 4).

Vedle hlavního rozdělení s-nek na vlastní a cizí různí se s-ky též podle své doby platební na s-ky denní (na určitý den splatné, viz Denní směnka), s-ky na viděnou (a vista) neb určitý čas po viděné splatné, d a t o s-ky (v. t.), a s-ky tržní neb veletržní o trhu neb veletrhu splatné. S-kou na vlastní řád (W. an eigene Ordre) zove se s., v níž trassant sám udává se za remittenta, vydanou vlastní (trassirt-eigener W.) pak taková, v níž trassant sám se označuje trassátem. Umíštěnou č. domocilovanou jest tratta obsahující místo splatnosti různé od trassátova bydliště ve s-nce udaného, vlastní s. pak mající místo splatnosti různé od bydliště vydatele ze s-ky patrného; pro s-ky takové platí některé normy zvláštní (čl. 24, 43, 99).

K doplnění srovnati jest zejména články: Giro, Akcept, Adressa (2) podpůrná), Protest. Hmn.

S. depositní č. depotní viz Depositní směnka.

S. lodní viz Půjčka, str. 974 a

S. námořní viz Právo, str. 577 b.