Ottův slovník naučný/Protest

Ottův slovník naučný
Prótesilaos	Protest	Protestantismus

Údaje o textu
Titulek:	Protest
Autor:	Ferdinand Heller mladší
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 794–795. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Protest jest prohlášeni ústní nebo písemné, jímž se odporuje jistému prohlášení neb jednání, právo odporující osoby zkracujícímu, za tím účelem, aby toto ohrožené právo bylo zachováno. V oboru právním, a to jak v právě veřejném, tak i v civilním a trestním, užívá se výrazu p. v nejširším smysle; zejména v soudním řízení trestním i civilním rozumí se výrazem tím každý, jiné jméno nemající, ústní nebo písemný odpor proti formálnímu postupu řízení, jako na př. proti připouštění důkazů, vyhovění návrhům, vzetí svědka do přísahy, proti protokolování atd.

Jiný význam má však p. podle práva směnečného. V právě tom jest p. důležitou formalitou předepsanou směnečným řádem za účelem zachování směnečného práva neb alespoň některých výhod a záleží v listinném zjištění jistých skutečností. Skutečnosti, které se p-em zjišfují, jsou tyto:

Předložení vydané směnky trassátovi ku přijetí (akceptu), odmítnutí přijetí neb nedatování téhož. P. o tom sepsán býti musí pod následky ztráty směnečného nároku proti vydateli a postupníkum (indossantům) jen tehdy, když směnka jest splatná v určitý čas »po viděné« (a vista). Je-li splatnost určena jinak, pak jest p-u třeba jen za tím účelem, aby majitel směnky mohl od vydatele a všech postupníků žádati jistotu.

Nesložení jistoty od akceptanta nejistého (majetkově). Skutečnost tu třeba zjistiti jen za tim účelem, aby mohl býti akceptant o složení jistoty žalován a aby táž také od předchůdců žádána býti mohla. Jest to t. zv. sikuritní p.

Předložení směnky splatné k placení a nezaplacení téže. P-u jest tu třeba k zachování regressního práva na vydatele a všechny postupníky směnky a musí býti sepsán nejdéle druhého všedního dne po dni splatnosti směnky. K zachování směnečného práva vůči příjemci směnky jest však p-u o předloženi a neplacení třeba jen tehdy, když jde o směnku umístněnou.

O formě p-u ustanovuje směnečný řád, že sepsán býti musí notářem neb soudním úředníkem. V listinu tu pojme se opis celé směnky, udání, kdo o p. žádal a proti komu, žádání na tuto poslední osobu vznesené a její odpověď resp. poznámka, že nebyla dána odpověď žádná, neb že osoba ta nebyla zastižena, a konečně přesné datum a podpis notáře neb soudního úředníka.

Také obchodní zákon zná p. jako zjištění veřejnou listinou a připouští jej při tak zv. obchodech fixních ke zjištění, že nebylo plněno tou neb onou stranou v čas, ač opominutí p-u nemá žádných následků právních. Hlr.

P. námořní viz Právo, str. 578a.