Ottův slovník naučný/Otázky

Ottův slovník naučný
Otavožaty	Otázky	Otcové církevní

Údaje o textu
Titulek:	Otázky
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 963–965. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Otázky porotcům. Na rozdíl od práva anglického, kdež porotci rozhodují prostě o tom, zda jest obžalovaný vinen podle obžaloby, reformované řády trestní, řídíce se vzorem práva francouzského, přijaly pro řízení porotní systém otázkový. Materiál obsažený v obžalobě a ve výsledcích řízení průvodního, provedeného ve hlavním přelíčení, formuluje se totiž v určité o. a tyto předkládají se porotcům, aby k nim odpověděli. Hlavní důvod, o nějž tento systém opírán, že totiž porotci mají rozhodovati jen o-ku skutkovou (nikoliv tedy celou obžalobu), kdežto o-ku právní rozhodovati mají soudcové úřední, tento důvod jest sice nesprávný; neboť o-ku viny nelze naprosto rozštěpovati v o-ku skutkovou a právní. Avšak přes to doporučuje se systém otázkový. Důvodem toho jest nejprve, že na porotcích třeba žádati, aby při své odpovědi hleděli nejen k okolnostem, jež obsaženy jsou v obžalobě, nýbrž i k těm, jež teprve ve hlavním přelíčení vyšly na jevo a skutek žalobní na př. co do místa, času, vlastností předmětu atd. modifikují; Mimo to třeba povážiti, že reformované řády trestní dopouštějí, aby hlavní přelíčení bylo rozšířeno i na zcela nový, teprve tam na jevo vyšlý skutek trestný téhož obžalovaného. Nerozhodují tedy porotci výlučně jen o tom, co jest obsaženo v obžalobě, a jest proto nezbytno, aby to, o čem mají rozhodnouti, bylo teprve ve zvláštní o. upraveno a jim předloženo. Rakouský řád tr. z r. 1873 správně sice uznává, že porotci mají rozhodovati celou, nedělenou o-ku viny, avšak pokládaje nicméně ostatní uvedené důvody za dosti vážné, zachovává systém otázkový. K tomu vztahují se ustanovení §§ 316–323.

Ta čásť hlavního přelíčení, v níž dávají se porotcům o., vložena jest mezi řízení průvodní a řeči stran. Úkol zdělávati o. přikázán jest předsedovi, kterýž má o tom, když byl prve řízení průvodní prohlásil za skončené, poraditi se s ostatními (dvěma) členy sborového soudu porotního. Když o. byly sepsány a předsedou podepsány, mají – a to pod neplatností – býti přečteny a žalobci i obhájci k jejich žádosti také písemně předloženy. Strany (a rovněž i porotci) mají právo navrhovati, aby o. byly změněny nebo jiné o. připojeny, o čemž sborový soud (senát) ihned rozhodne. Byla-li změna povolena, třeba o. znova přečísti (§ 316 a § 327 odst. 4). Výjimkou nedojde k o-kám, nýbrž sborový soud porotní vynese rozsudek bez spolupůsobení poroty, shledá-li, že jsou tu určité dávody práva processního nebo hmotného, pro kteréž obžalovaný musí býti (rozsudkem) osvobozen, nechať vina jeho pokládá se za dokázanou čili nic. Tak stane se (§ 317): 1. když by se ukázalo, že bylo řízení trestní bez návrhu oprávněného žalobce zavedeno nebo proti jeho vůli dále konáno (§ 259 č. 1); 2. když by žalobce dříve, než o. byly přečteny, od obžaloby ustoupil (§ 259 č. 2 a § 324); 3. když trestnost skutku pominula promlčením aneb udělenou milostí, nebo 4. nelze ho stíhati z příčin práva processního (na př. dle § 112 odst. 2). Po stránce formálně se tu jen nařizuje, že soud prve, než vynese osvobozující rozsudek, má vyslechnouti strany.

O povšechné formě o-zek máme jen ustanovení § 323 odst. 1, že mají dávány býti tak, aby bylo lze k nim odpověděti prostým »ano« nebo »ne«. Z toho vyplývá, že o. z pravidla alespoň nemají býti stylisovány alternativně, t. j. tak, že by jedna a táž o-ka obsahovala alternativně dvě nebo více okolností, z nichžto jedna vylučuje druhou (v. Alternativní otázka); neboť z prostého »ano« porotcův nebylo by lze poznati, ke které z obou se vylučujících alternativ chtěli přisvědčiti, kterou zavrhnouti. Podobně jsou z pravidla nepřístupny o. komplexní, v nichž vedle sebe se uvádí několik samostatných činů trestných, nebo několik spoluobžalovaných, nebo několik okolností trestnost skutku vylučujících a pod. Toliko při spoluvině a účastenství nesnadno uvarovati se komplexity, a jest tu také tento způsob o-zek nezávadným. Na př. o-ka I. Jest-li obžalovaný A vinen, že dopustil se toho a toho skutku trestného? O-ka II. Jest-li obžalovaný B vinen, že obžalovanému A při skutku naznačeném v o-ce I. byl tím a tím způsobem nápomocen?

Způsoby o-zek jsou: I. O-ka hlavní (§ 318), jež dává se o tom, »jest-li obžalovaný vinen, že dopustil se činu, který jest základem obžaloby?« Slova: »jest-li obžalovaný vinen« znamenají: jest-li vinen podle zákona trestního, t. j. může-li mu čin trestný býti přičítán. Tato slova jsou podstatná, o-ka hlavní se jimi charakterisuje jako vlastni o-ka viny. Předmětem této o. jest čin trestný, k němuž vztahuje se obžaloba. Čin tento sluší vyznačiti ve hlavní o-zce jednak zákonnými jeho znaky, jednak konkrétními okolnostmi skutkovými. Zákonné znaky sluší v o-ku pojmouti všechny a to vůbec tak, jak je při jednotlivém činu trestném (na př. při vraždě, zabití, žhářství, krádeži) nebo zvláštních jeho podobách (jako jsou: pokus, spoluvina a pod.) podává zákon trestní; neboť přisvědčivá odpověď porotců jest náčrtem budoucího rozsudku odsuzujícího, sborový soud porotní nemohl by však obžalovaného odsouditi pro čin trestný žalobní, kdyby výrokem poroty nebylo ke všem těmto znakům přisvědčeno. Naproti tomu konkrétní okolnosti skutkové (co do místa, času, předmětu atd.) sluší zahrnouti v o-ku (nikoliv úplné, nýbrž) jen potud, pokud toho třeba k individualisování skutku, tak aby pro všecku budoucnost bylo zjištěno, o jakém konkrétním skutku bylo rozhodnuto, obžalovaný pak aby byl cbráněn nového stíhání pro týž skutek (»ne bis in idem«). Vedle toho zákon nařizuje, že mají ve hlavní o-ku okolnosti skutkové pojaty býti také potud, pokud toho třeba k rozhodnutí o nárocích soukromoprávných. Bylo-li hlavní přelíčení k návrhu žalobcovu rozšířeno na nový skutek trestný téhož obžalovaného, sluší o tom dáti novou o-ku hlavní; jest-li však tento nový skutek těžším činem trestným než původní skutek žalobní, třeba k tomu svolení obžalovaného (§ 321).

II. O. dodatečné neboli vedlejší dávají se pro ten případ, že by porotci k některé určité o-zce předcházející přisvědčili. Obsahem jejich jsou okolnosti, které doplňuji obsah dotčené o. předcházející a mohou tedy trvati vedle okolnosti v ní obsažených. Takové o. třeba dáti:

1. Byla-li tvrzena okolnost, kterou se trestnost skutku vylučuje nebo ruší (§ 319), ač nejde-li o případ, kde soud podle § 317 vynésti má rozsudek osvobozující bez spolupůsobení poroty. Okolnostmi trestnost vylučujícími sluší rozuměti také nepříčetnost, nutnou obranu a pod. Poněvadž takové okolnosti vylučují i vinu obžalovaného, jsou mlčky zahrnuty již v o-zce viny, a porotci, jsou-li na př. přesvědčeni, že obžalovaný byl nepříčetným, měli by již k o-zce viny odpověděti záporně. Nicméně tím, že zákon žádá, aby o této okolnosti dána byla o-ka zvláštní, dává porotcům možnost, aby, jsou-li přesvědčeni o nepříčetnosti, přisvědčili k o-ce viny, zároveň přisvědčíce k o-zce dodatečné. Přisvědčivé odpovědi k o-zce viny sluší potom rozuměti tak, že porotci při tom prozatím nehledí k příčetnosti nebo nepříčetnosti, zamýšlejíce vyjádřiti se o tom teprve při odpovědi k o-zce dodatečné.

2. Jde-li o zjištění okolností přitěžujících nebo polehčujících, avšak jen takových, jichžto zákonným účinkem jest, že mění se sazba trestová nebo způsob trestu (§ 322).

3. Má-li nějaký zákonný znak, v některé předcházející o-zce obsažený, rozveden býti na skutkové okolnosti pod něj náležející (t. zv. o-ka kontrolní, § 323 odst. 3). Účelem o. dodatečné jest tu zabezpečiti se proti možnému právnímu omylu porotcův. Kdyby na př. ve hlavní o-zce vedle určitého zákonného znaku činu trestného nebyly uvedeny zároveň skutkové okolnosti pod onen znak náležející, a porotci by k této o-zce přisvědčili, nebylo by lze již zjistiti, zdali sobě porotci správně či nesprávně vykládali dotčený zákonný znak. Proto § 323 odst. 3 dává stranám právo žádati, aby připojena byla zvláštní o-ka (dodatečná), obsahující příslušné okolnosti skutkové. Přisvědčí-li porotci i k o-zce hlavní i k dodatečné, možno potom zkoumati, zdali tyto okolnosti skutkové pod onen zákonný znak správně byly pojaty čili nic.

IIÍ. O. eventuální (§ 319). Viz Eventuální otázka.

Povšechnou podmínkou o-zek dodatečných i eventuálních jest, že byly »tvrzeny« skutečnosti, jež mohou vyplňovati obsah takové o. (srv. §§ 319 a 320). Toto »tvrzení« může se státi teprve ve hlavním přelíčení, na př. ve výpovědi obžalovaného nebo některého svědka nebo znalce; ale také jest možno, že bylo obsaženo již původně v obžalobé. Ba není ani třeba, aby takové okolnosti (na př. při o zce eventuální, že obžalovaný jednal toliko s povšechným úmyslem »nepřátelským« a nikoli, jak tvrdí obžaloba, s úmyslem člověka usmrtiti) výslovně byly tvrzeny; stačí, když podle celkového výsledku řízení průvodního taková okolnost jeví se býti možnou. Naproti tomu sborový soud porotní nemá práva zamítnouti návrh na připojení takové o., poněvadž snad tvrzenou okolnost podle výsledků průvodního řízení pokládá za pravdě nepodobnou; neboť tím zasahoval by v působnost porotců, na nichž jest, aby podle zásady volného uvažování důkazů (§ 326 odst. 2) rozhodovali o tom, zda pokládají některou okolnost za dokázanou čili nic.

Porušení předpisův §§ 318 až 323 o dávání o-zek porotcům bylo by (relativným) důvodem zmatečným (§ 344 č. 6). -rch.