Ottův slovník naučný/Alternativní otázka

Ottův slovník naučný
Alternativní odkaz	Alternativní otázka	Alternativní sazby trestní

Údaje o textu
Titulek:	Alternativní otázka
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 15–16. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Alternativní otázka v řízení porotním jest ta, jež obsahuje v sobě dvě nebo více okolností vespolek sebe vylučujících. Otázky toho způsobu jsou dosti na pováženou. Jednak zajisté z odpovědi porotců k takové otázce nebude lze poznati, vztahuje-li se přesvědčení nebo popření k oběma alternativám či jen k některé z nich a ke které. Jednak také jest tu nebezpečenství, že porotci k otázce přisvědčí, jakkoli mezi nimi není zákonné většiny, která by právě některou určitou z dotčených alternativ pokládala za dokázanou. Přes to však nelze obejíti se zúplna bez takových otázek. Možná totiž, že mezi porotci jest zákonná většina těch, kdož jsou přesvědčeni o vině obžalovaného, že však není mezi nimi shody o nějaké okolnosti vedlejší. Když by tu místo jedné a. o-ky dány byly alternativně dvě otázky samostatné, nebylo by k žádné z těchto dvou otázek přisvědčeno zákonitou většinou, obžalovaný musil by tedy proti přesvědčení porotců býti osvobozen. V řádu trest. rak. nemáme ustanovení, kterým by se zapovídalo dávati a. o-ky. Hledíc k dotčené praktické potřebě půjde tedy jen o to, vytknouti meze, ve kterých a. o-ky lze připustiti. V té příčině budiž připomenuto: 1. Dvě nebo více konkretních okolností skutkových lze zpravidla pojati alternativně v tutéž otázku, ač-li náležejí pod jeden a týž zákonný pojem a vztahují se k témuž skutku trestnému, tak že pro pojem činu trestního jest úplně jednostejno, nastala-li ve skutečnosti alternativa ta či ona. Tak na př. při vraždě: zdali usmrcení člověka způsobeno bylo bodnutím nebo seknutím, nástrojem tím neb oním; při krádeži: náležela-li věc ukradená osobě A nebo B; při podvodu: zamýšlel-li pachatel způsobiti škodu osobě té neb oné. Ani tu však a. o. nemohla by míti místa, jakmile stala by se tím pochybnou sama identita skutku, na př. při vraždě: byl-li usmrcen člověk A nebo B; při krádeži: byla-li vzata věc x nebo y. — 2. Pojmy zákonné nelze shrnovati alternativně v tutéž otázku. Tak zejména pojmy rozličných činů trestných (na př. krádeže a podvodu, vraždy a zabití), nebo rozličných způsobů trestné činnosti nebo spolučinnosti (na př. činu trestního dokonaného a pokusu, samého spáchání činu trestního a spoluviny v cizím činu trestním), rozličných okolností trestnost skutku vylučujících nebo rušících (na př. podstatný skutkový omyl a nutnou obranu). — 3. Rovněž nelze vůbec pokládati za dovolené, aby v tutéž otázku alternativně byly pojímány rozličné zákonné znaky téhož zákonného pojmu, na př. téhož činu trestného. Doktrina a zvláště praxe připouštějí tu však bez rozpaků výjimku, když buď lze vpraviti dotčené zákonné známky pod jeden a týž právní pojem (na př. při nutné obraně v příčině obou způsobů jejích: pravé nutné obrany a vykročení z mezí nutné obrany), nebo když zákon sám rozličné ty znaky alternativně uvádí (na př. při pokuse: bylo-li provedení skutku zmařeno jenom nemohoucností pachatelovou nebo cizí překážkou nebo náhodou; při podvodu: uvedl-li pachatel někoho lstivě v omyl, nebo použil-li lstivě omylu jeho; při utrhání na cti: vynaložil-li pachatel zvláštní lstivost, aby svému utrhání zjednal víry, nebo vydal-li tím obviňovaného většímu nebezpečenství). V pravdě bylo by tu však třeba vždy ještě uvážiti, zamýšlel-li zákon takovou alternativnou stilisací skutečně vyjádřiti určitý vyšší právní pojem, nebo chtěl-li snad tím prostě vytknouti řadu pojmův a případů zcela samostatných a vespolek se vylučujících. rch.