Ottův slovník naučný/Eventuální otázka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Eventuální otázka
Autor: František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 847–848. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Eventuální otázka v řízení porotním jest ta, která se dává pro ten případ, když by porotci k jiné otázce předcházející odpověděli záporně (§ 323, odst. 3 rak. ř. tr., v německém ř. tr. »otázka pomocná«). Obsahem těchto otázek jsou vůbec takové okolnosti, které se s okolnostmi obsaženými v některé jiné otázce vespolek vylučují. Potřeba jich nastává všude tam, kde takové vespolek se vylučující okolnosti nelze alternativně shrnouti v otázku jedinou (viz Alternativní otázka), zvláště tam, kde skutek obsažený ve spise obžalovacím, buďsi již sám o sobě nebo ve spojení s okolnostmi, jež vyšly na jevo teprv ve hlavním přelíčení, jeví se v jiné právní podobě, než jakou mu přičítá spis obžalovací. Poněvadž totiž hlavní otázku sluší bezvýminečně dáti podle spisu obžalovacího (§ 318 ř. tr.), nemůže ona odchylná právní podoba skutku dojíti vyjádření již v samé otázce hlavní, nýbrž jenom v otázce zvláštní k otázce hlavní způsobem alternativným připojené; porotci mají potom na vybranou, chtějí-li přisvědčiti k alternativě obsažené v otázce hlavní či k té, již vyjadřuje e. o. Ř. tr. rakouský uvádí v § 320, odst. 1. tyto způsoby dotčených otázek: 1) když by skutek, jejž obžaloba označuje za čin trestný dokonaný, jevil se býti toliko pokusem (nebo naopak); 2) kdyžby skutek, v němž obžaloba spatřuje samo spáchání činu trestného, jevil se býti spoluvinou neb účastenstvím v témž činu (nebo naopak); 3) když by skutek jevil se býti jiným činem trestným, než za jaký jej pokládá obžaloba, ku př. podvodem nebo zpronevěřením místo krádeže; kulposním usmrcením místo vraždy nebo zabití atd. Při tom zákon zároveň dbá toho, aby takovou změnou v právním posuzování skutku nastalou teprv ve hlavním přelíčení netrpěla újmy právní obrana obžalovaného. Proto dovoluje dávati takové e. o-ky vůbec jen tenkráte, kdyžby skutek podle této změněné právní povahy své nejevil se býti činem trestnějším, než jakým jej označuje obžaloba, jinak bylo by k tomu třeba svolení obžalovaného; odepřel-li by obžalovaný svého svolení, mohlo by míti proti němu místa jen nové samostatné stíhání za příčinou dotčených skutečností, ač učinil-li žalobce nejdéle před početím porady porotců takový návrh, podle něhož mu sborový soud porotní toto stíhání vyhradil. Totéž může učiniti zmíněný soud vždy, kdykoli vidí se mu toho třeba, aby se jednání důkladněji připravilo (§ 320, odst. 2.). -rch.