Ottův slovník naučný/Obzor

Ottův slovník naučný
Obytecký z Obytec	Obzor	Obžaloba

Údaje o textu
Titulek:	Obzor
Autor:	Václav Rosický
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 602–603. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Obzor

Obzor (řec. horizont) je největší kruh, v němž rovina kolmá na poloměr zemský nějakého místa protíná kouli nebeskou. O. ten sluje zdánlivý, rovina jeho dotýká se zeměkoule v místě pozorovacím. Myslíme-li si rovinu položenou středem zeměkoule rovnoběžně s rovinou kolmou na svislici (se zdánlivým o-em), bude protínati kouli nebeskou v témž největším kruhu, jenž sluje o-em pravým (v. Nebe). O. zdánlivý určuje na nějakém místě klidná hladina tekutiny (vody, rtuti a j.). Rovina taková sluje horizontální. Přirozeným o-em sluje povrch země, který se stanoviska nějakého přehlížíme; o. ten není přesně týž s o-em zdánlivým astron., nýbrž zvětšuje se, čím vyšším je stanovisko. Průměr kruhu, který vidíme se stanoviska $h$ metrů nad mořem, udán je vzorcem ${\frac {2r}{r+h}}{\sqrt {h(2r+h)}}$, v němž znamená $r$ poloměr zemský. O. uměý je povrch kapaliny (vody, rtuti a j.) v misce 25—100 cm² nebo rovina zrcadla postaveného vodorovně pomocí vodní váhy; slouží k odrazu světla při užívání měřických strojů se zrcadly, hranoly (sextantu a j.). O. slujepřímým, je-li rovník nebeský k němu kolmý. O. rovnoběžný s rovníkem je možný jen na pólu severním a jižním. Na místech mezi rovníkem a póly je o. šikmý. O. východní určen je východním bodem slunce, o. západní bodem západním. O depressi o-u v. Depresse horizontu. VRý.