Ottův slovník naučný/Hejtman

Ottův slovník naučný
Hejšovina	Hejtman	Hejtmánek

Údaje o textu
Titulek:	Hejtman
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 35–38. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hejtman

Hejtman (pol. hetman, rus. ataman, něm. Hauptmann), náčelník, představený; název h. jindy dáván vrchním vůdcům vojenským, nyní již také zastarale velitelům setnin nebo kompanií pěších a batterií dělostřeleckých, jinak zvaným kapitány, nejnověji a správně česky setníky, též u výpomocných zástupů, jako u zákopníků a pod. V Čechách jindy známi h-i hradní, tak hradu Pražského, Karlštejnského a j., h-i krajští jako nejvyšší političtí úředníci v bývalých krajích, h-i nad panstvími, zemědělští ředitelé velestatků ve stol. XVI. a XVII., h-i německých lén co vyšší úředníci zemští. Nyní spravují okresní h-i okresy politické. Na Moravě a v jiných menších zemích rakouských sluje h. zemský nejvyšší úředník zemské samosprávy. – Též vůdcům tlup loupežnických říkáno h. FM.

H. čtvrtní byl jeden ze samosprávných orgánů českých měst počínajíc 2. pol. XIV. stol. Původně měl na starosti vojenské záležitosti oné čtvrti města, pro kterou byl zvolen, později i různé funkce policejní. První h-é čtv. vyskytají se v Čechách již za Karla IV. Dle řádu ustanoveného tímto panovníkem byla česká města rozdělena na čtvrti, v jejichž čele stáli čtv. h-é, majíce pod sebou setníky, padesátníky a desátníky. Každý čtv. h. vedl seznam sousedů své čtvrti, kteří všichni byli povinni službou vojenskou, a kromě toho vedl přehled o tom, mnoholi který ze sousedů měl v domě svém zbraně. Byla-li nařízena válečná výprava, měl každý soused povinnost, jakmile dáno bylo znamení zvonem na radnici nebo jiným způsobem, dostaviti se ke korouhvi své čtvrti. Aby celé město nebylo od mužův opuštěno, nekonaly brannou povinnost všechny čtvrti najednou, nýbrž střídaly se. H-é čtv. i orgány jim podřízené byli asi nejen v míru, nýbrž i ve válce představenými mobilisovaného sousedstva. Sami byli v čas války podřízeni h-ovi polnímu, který velel veškerému společnému vojsku a vybírán byl obyčejně ze stavu zemanského nebo z měšťanů bohatých vojenskými zkušenostmi. O policejní funkci čtv. h-ů poskytuje dobré naučení policejní řád, vydaný r. 1523 pro Staré a Nové Město Pražské. H-ům náležela péče o veřejnou bezpečnost a jiné obecné dobro ve čtvrti jim svěřené. Bezprostřední policejní službu vykonávaly vlastně jen orgány nejnižší: desátníci; funkcionáři vyšší; padesátníci, setníci a čtv. h-é měli jen dohlížeti nad činností desátníků. Dle uvedeného řádu z r. 1523 měl každý desátník vésti popis svého desátku; měl míti zapsány hospodáře, jich ženy, čeleď a podruhy a čím se kdo živí. Každou čtvrtou neděli měl po obědě zajíti do domů svého desátku, aby seznal, stala-li se nějaká změna. Nalezl-li nějakého povaleče, měl ho do 3 dnů vypověděti, a kdyby jej znova dopadl, oznámiti rychtáři. Desátníci měli též míti dozor nad šenkovnami svých desátků, zejména aby šenkýři byli zachovalí lidé a aby netrpěli darebných ženských a povalečů. Policejním řádem z roku 1523 přikázána byla čtv. h-ům též policie požární. Vznikl-li oheň v některé čtvrti, měl čtv. h. se svými setníky a padesátníky odebrati se k požáru a rozděliti své desátky: jedny aby hasily, druhé aby rozháněly zevlující lid a nedaly krásti věci z ohně vynášené. Zvláště pak měli přidržovati čtv. h-é vozky a tesaře své čtvrti, aby pomáhali hasiti. Také měli povinnost ohledávati s jedním setníkem neb padesátníkem a s jedním desátníkem všechny komíny ve své čtvrti, aby se nestalo žádné neštěstí. Podobné a ještě jiné funkce (na př. péči o to, aby domy včas byly zavírány, vybírání obecních daní, dohled nad městskými hradbami a j.) měli čtv. h-é též ve venkovských městech českých. – Srv. Tomek, Dějepis města Prahy; Winter, Kulturní obraz českých měst. -dlc.

H. krajský nazýval se v Čechách od pol. XV. stol. funkcionář politické, vojenské, finanční a soudní správy v kraji. Původně byl h. kr. zřízencem samosprávným, znenáhla však stával se víc a více zeměpanským úředníkem. Úplná změna nastala reformou Marie Terezie r. 1751 (viz Čechy, str. 532), kdy organisovány t. zv. krajské úřady s h-em krajským v čele. Od té doby zaváděny byly krajské úřady po vzoru českém též v rakouských zemích alpských. Od r. 1751 staly se krajské úřady orgány politické správy nižší (prvé) instance, jsouce podřízeny zemským úřadům (bývalým místodržitelstvům, nazvaným od dob reforem guberniemi a po březnovém patentu z r. 1849, resp. po sylvestrovském patentu z r. 1851 ve větších zemích opět místodržitelstvími, v menších pak zems. vládami). V této reformované podobě trvaly krajské úřady po celé jedno století. Po vydání patentu ze 4. bř 1849 č. 150 ř. z. přejmenovány byly krajské úřady na krajské vlády a krajští h-é na krajské presidenty a zavedena ještě jedna nižší instance: okresní hejtmanství, jež brzo nahrazena t. zv. smíšenými okresními úřady (viz Hejtmanství okresní). Jen Korutany, Krajina, Solnohradsko, Slezsko a Bukovina nebyly rozděleny na kraje. V zemích těchto působnost zemských úřadů rozšířena byla i na ony záležitosti, jež v ostatních zemích náležely do kompetence krajských vlád. Po vydání sylvestrovského patentu z r. 1851 upravena byla působnost krajských vlád (právě tak jako působnost zemských i okresních úřadů) naříz. min. vnitra, sprav. a fin. z 19. led. 1853 č. 10 ř. z. lit. B. V létech šedesátých byly krajské úřady ve všech rak. zemích zrušeny, a sice postupně takto: nejdříve v Dol. Rakousích a Štýrsku (nař. z 19. pros. 1859 č. 225 ř. z.) a pak v Horních Rakousích (nař. ze 28. pros. 1859 č. 237 ř. z.) dnem 30. dub. 1860, potom v Tyrolsku a Vorarlberku (nař. ze 12. dub. 1860 č. 92 ř. z.), na Moravě (nař. z 5. června 1860 č. 142 ř. z.), v Přímoří (nař. ze 17. čna 1860 č. 155), v Čechách (nař. ze 23. říj. 1862 č. 73 ř. z. ode dne 31. říj. 1862), v Haliči (nař. ze 23. září 1865 č. 92 ř. z.) a konečně v Dalmacii (nař. z 5. pros. 1865 č. 129 ř. z.). Agenda zrušených krajských úřadů přešla pak částečně na místodržitelstva, částečně na smíšené okr. úřady, jež od r. 1868 nahrazeny jsou, pokud se týče správy politické, okresními hejtmanstvími. -dlc.

H. královský byl v pražských městech představený královského rychtáře. Oba úřady zřídil Ferdinand I. po potlačení stavovského odporu r. 1547, vykonávaje jimi dozor nad městskou samosprávou. Pražská města potrestána byla více než města ostatní. Byliť ve městech ostatních zavedeni pouze královští (později zváni též císařští) rychtáři, kdežto městům pražským dáno kromě rychtářů též po jednom královském hejtmanu. Dle instrukce vydané r. 1551 Petru Bechyňovi z Lažan, h-ovi ve Starém Městě, byl úřad hejtmanský v Praze zřízen »pro uvarování budoucích neřestí a aby poddanost, poslušnost a věrnost králi byla zachována«. Jednalo-li se v městské radě o obecních záležitostech, býval h. vždycky přítomen. Do záležitostí soudních se nemíchal; ty náležely rychtáři. Stejně jako rychtář měl h. »užitečné královo všemi obyčeji obmýšleti, jednati a působiti, jestliže by v ouřadě konšelském neb mezi obcí co toho zvěděl, že by se co proti králi nebo proti ouředníkům a soudcím zemským, soudu komornímu nebo kterým radám královským předsebralo, o tom aby bez meškání oznamoval«. Protož »aby ustavičně v městě bydlil, v radě mezi ouřadem konšelským nejvyšší místo držel, a bez přítomnosti jeho aby žádné rady nemívali ... Jestliže by konšelé lidem průtahy bez potřeby činiti chtěli, anebo v čas do rady se nescházeli, má se o to k nim domlouvati, pakli by toho nepřestali, vznésti to má u krále. Avšak tajnost rady má zachovati, leč by co toho slyšel, že by se proti králi jednalo. Ouřad konšelský obce (valné) bez povolení hejtmana obsílati nemá. Vyrozuměje příčinu, proč by obci pohromadě býti potřebí bylo, má h. toho králi oznámiti a o tom další vůle jeho vyrozuměti«. Jmenováni bývali kr. h-i králem z panstva. – Srv. Z. Winter, Kulturní obraz českých měst (I., 1890), J. Kalousek, České státní právo. -dlc.

H. lén německých viz Hejtmanství lén německých.

H. okresní viz Hejtmanství okresní.

H. zemský (též h. království Českého, správce zemský, později místodržící, lat. capitaneus) nazýval se v Čechách počínajíc stoletím XV. náměstek krále, v zemi nepřítomného. Někdy ustanovovali králové zem. h-ů více, někdy jen jediného. Vybírali je obyčejně z nejvyšších zemských úředníků, později jmenovali zem. h-y i své syny. Někdy tvořili náměstnickou vládu všichni nejvyšší zemští úředníci a vůbec celá zemská rada. Tak ustanovil na sklonku r. 1437 král Sigmund na dobu nepřítomnosti své v Čechách 6 vladařů čili h-ů zemských. Týž počet h-ů zvolen na sněmu pražském hned po smrti Sigmundově. Nástupce Sigmundův Albrecht II. jmenoval r. 1438 po přání českých stavů nejvyšším zem. h-em hr. Oldřicha Celského, jemuž přidal k radě několik českých pánů, avšak již za rok na to odňal mu zemské hejtmanství a ustanovil na jeho místě h-y dva: Oldřicha z Rožmberka a Menharta z Hradce. Viděloť se králi »užitečnějším a poctivějším, dáti stavům za správce a za h-y pány té země nežli cizozemce«. Často ustanovováni bývali v Čechách zem. h-é za krále Vladislava, který se zdržoval nejvíce v Uhřích. Tak odcházeje r. 1490 z Čech, jmenoval 4 h-y král. Českého, z nichž dva náleželi stavu panskému a dva k rytířskému, a svěřil jim zemskou vládu. Jakého však rozsahu byla moc jim udělená, není nám blíže známo. Ze však byla asi větší než moc nejvyšších zem. úředníků za přítomnosti královy v zemi, jest nepochybno. Odebíraje se na novo do Uher r 1497, ustanovil Vladislav jen jediného nejv. h-a král. Českého, a sice p. Petra z Rožmberka. Ani v tomto případě neudávají prameny, jakého rozsahu byla moc udělená zem. hejtmanu. R. 1510 zřídil Vladislav náměstnickou vládu z velkého počtu (asi ze 24) osob. Sestávalať z nejvyš. úředníků a soudců zemských i ostatních královských radů. Náměstkové tito nazývali se správci čili regenty král. Českého a byli vesměs stavu panského neb rytířského. Na sněmě svatodušním r. 1515 zvoleni byli 4 ředitelé král. důchodů, kteří r. 1517 na sněmě v Praze propuštěni, aby na jejich místě zvoleni byli čtyři »h-é krále JMti v král. Českém«, po dvou z každého stavu, a to předběžně na jeden rok. Ti měli na péči všecky záležitosti království, pokud nenáležely soudům a zemským úřadům, zejména měli se starati o král. zámky, důchody a dluhy, přijímati královské berně, brániti pomocí kraj. h-ů, jež mohli sami dosazovati a měniti, všem výtržnostem v zemi, a byla-li potřeba, požádati nejvyššího purkrabí, aby nařídil zemskou hotovost. Král Ludvík jmenoval v Čechách r. 1523 opět jediného nejv. zem. h-a (Karla kn. Minsterberského). Také Ferdinand I., odcházeje r. 1527 z Čech, jmenoval na svém místě zem. h-y z nejv. zemských úředníků, v pozdějších však létech odevzdával zemskou správu v Čechách v době své nepřítomnosti druhému synu svému Ferdinandovi, který byl po půl druhého roku místodržícím též po smrti otce svého Ferdinanda (1564), když králem českým se stal starší jeho bratr Maximilián. Název místodržící vešel od té doby v užívání. Stále úřadovali pak v Čechách místodržící od r. 1627, kdy Ferdinand II. trvale opustil Čechy, až do r. 1749, v němž král. místodržitelstvo v Praze zrušeno a zřízen nový úřad repraesentace a komora. – Dle starobylého obyčeje zavazovali se čeští králové, že zemskou hejtmanskou vládu nebudou odevzdávati cizincům, nýbrž jen domácím obyvatelům, a slib svůj také plnívali. Ačkoli byla moc zem. h-ů velice obsáhlá, nezahrnovala přece všechna práva královská a nebyla také v praxi tak vydatná jako vláda samého panovníka. Důkazem jest doba Vladislavova, plná nepokojů. Hlavní péčí zem. h-ů bylo, aby v zemi udržen byl řád a pokoj. Dle zem. zřízení z r. 1530 (č. 181) měli h-é míti »zvláštní pilnost o všecky věci neřádné a mimo řád a právo výtržné, jakožto o odpovědnících, o jich fedrovnících, mordéřích a falešnících a jiných všelijakých lidech neřádných a zemi škodlivých, aneb těch, kteříž by pohrůžky činili, i všech jiných k tomu podobných, aby takové věci přetrhávali a průchodu takovým věcem nedali. A na takového každého neřádného a toho, kterýž by jinak než právem chtěl živ býti, aneb svou vůli na kom provozovati, opustiv řád a právo, a to skutečně bylo shledáno a poznáno: aby sáhali a k němu se tak zachovali, jak by toho potřebu poznali«. Nebyla-li vina takového výtržníka a násilníka dokázána, nesoudili zem. h-é tuto záležitost, nýbrž vykonávali pouze iniciativu soudního stíhání. Obesílaliť vinníka před zemský soud, aby se tam zodpovídal, a jestliže zemský soud právě nezasedal, svolávali na hrad pražský pány, vladyky a soudce zemské, aby sami věc rozsoudili. Jinak kompetence hejtmanského soudu positivně vyměřena nebyla, nýbrž jen negativně. Měliť h-é zemští (dle zem. zř. z r. 1530 č. 180, zem. zř. z roku 1549 R 16, zem. zř. z r. 1564 R 9) »o to pečovati, které jsou věci potřebné tohoto království, ty, což k soudům zemským a úřadům zemským nenáležejí a vyměřeny nejsou«. Ačkoli soud hejtmanský jakožto soud králova náměstka měl býti soudem královským, jevil celkem přece jen povahu stavovskou a klesl naproti soudu zemskému na místo druhé. Přispěla k tomu mimo rostoucí moc českých stavů zajisté i ta okolnost, že byl soudem jen výjimečným, právě tak jako hodnost nejv. zem. h-a. Dle zem. zř. z r. 1530 (č. 180) měla rada h-a zem. skládati se ze 6 osob stavu panského a rytířského, dle zem. zř. z r. 1549 (R 16) měla býti 12členná. Dle téhož zem zř. (1549 R 3) připojen byl soud hejtmanský k soudu komornímu, s nímž již v XV. stol. osobami zem. h-ů býval spojen (viz Čechy, 505). – Poněkud jiná byla hodnost h-a zemského na Moravě čili h-a markrabství Moravského, který měl především tu působnost, která v Čechách náležela nejv. purkrabí pražskému, a kromě toho zastupoval krále a v této vlastnosti opatřen byl mocí samostatnější. Hodnost zem. h-a na Moravě jest mnohem starší než v Čechách. Dějeť se o ní zmínka již r. 1298. Od dob markraběte Jošta nazýval se zemský h. na Moravě též starostou, od roku 1621 často též gubernátorem a od roku 1782 praesidentem gubernia. Ve starších dobách býval jen tenkráte jmenován, když neměla Morava žádného markraběte; později vyvinula se na Moravě hejtmanství zemské jako hodnost stálá, a tím tedy měl úřad zem. h-a markrabství Moravského daleko větší význam než podobný úřad v Čechách. Jako náměstek králův předsedal zem. h. moravský na sněmu a zemském soudě, byl nejvyš. poručníkem všech sirotků, jejichž rodičové neustanovili žádného poručníka, a povoloval spolky o statky (sstupky). K zem. h-u mor. šla též appellace král. měst z rozhodnutí podkomořího. Ve sporech o česť (o urážkách) soudil zem. h. s několika pány a rytíři stejně jako král dle toho, kam strana se žalobou svou se obrátila. Dle nálezu sněmovního z r. 1511 mohla strana, nedovedl-li zem. h. spor srovnati, odvolati se ke králi (k soudu komornímu). Pravidlo to, přijato byvši do zřízení zemských markr. Moravského, platilo až asi do r. 1611, od kteréž doby žádná pře z Moravy neměla jíti před soud komorní. Také na Moravě musil být zem. h. rodákem zemským a kromě toho pocházeti ze starého panského stavu a v zemi míti statky. Teprve dv. dekret ze 29. ledna 1791 ustanovoval, že stačí pouhý inkolát. K rukoum měl zem. h. od r. 1636 úřad král. zem. hejtmanství pro záležitosti politické a královský tribunál pro záležitosti soudní a vedle toho různé kommisse a deputace, od r. 1650, resp. 1680 zemský výbor a od r. 1763 gubernium. V nové době nazývají se v menších zemích rakouských zem. h-y předsedové a ředitelé zemských sněmů. Jmenováni jsou ze středu poslancův od císaře. Hodnost ta jest v užívání v těchto zemích: na Moravě, ve Slezsku, v Bukovině, v Horních Rakousích, ve Štýrsku, v Korutanech, v Krajině, v Solnohradsku, ve Vorarlbersku, v Tyrolsku, v Goricku, Gradišťsku a Istrii. – Srv. Tomek, Dějepis města Prahy; Palacký, Dějiny národu českého; Kalousek, České státní právo; Zemská zřízení česká a moravská; Kniha Tovačovská; Brandl, Glossarium. -dlc.