Ottův slovník naučný/Dědinníci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dědinníci
Autor: Josef Kalousek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 146. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Dědinníci sluli v XV. věku a později takoví rolníci ve vesnicích mezi sedláky nebo na osamělých dvořích přebývající, jejichž usedlosti byly svobodné, žádná vrchnosti nepoplatné a nerobotné, oni pak sami, jako páni a vladykové, neměli nad sebou jiného pána než krále. Od drobné šlechty lišili se tím, že nepožívali šlechtického jména a důstojenství. Podle podoby jména soudí se, že d. byli potomci oné částky starověkých dědiců, kterým, když většina jich upadala v poddanství šlechty, podařilo se uhájiti svého svobodného postavení. D. jinak sluli svobodníci (libertini). Také privilegiemi vznikali svobodní rolníci, kteříž díkům byli podobni, ač ne ve všem rovni; to byli jmenovitě nápravníci a dědiční rychtáři. D-íků od XV. věku stále ubývalo tím, že šlechta skupovala od nich svobodné dědiny a spojovala je se svými panskými pozemky; jini zase rozmanitou nouzí bývali k tomu vedeni, aby dali se v poddanství svého šlechtického souseda. Srv. Čechy 485 a 516. Klk.