Ottův slovník naučný/Dědinné právo

Ottův slovník naučný
Dědinná léta	Dědinné právo	Dědinníci

Údaje o textu
Titulek:	Dědinné právo
Autor:	Josef Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 146. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Dědinné právo vztahuje se k dědině v rozmanitých smyslech toho slova. Zřídka vyskytá se to slovo v tom smyslu, že znamená jistý určitý způsob držby statku, a sice snad ten způsob, jakým dědici a dědinníci drželi své usedlosti (dědin jure, jure hereditario praediali alias právem dědinným). V Moravě d. p. znamenalo právo vesnické, zvláště pak v tom právním obyčeji, že, chtěl-li poddaný sedlák se vyprodati a vystěhovati pryč pod jinou vrchnost, musil si opatřiti rukojmí, kteří za něho uručili d. p., že on ve 14 dnech zapraví vše, co jest povinen pánovi nebo jiným lidem v dědině, v níž dosud bydlil. Srv. Čechy 516. Klk.