Ottův slovník naučný/Alkoholism

Ottův slovník naučný
Alkoholik	Alkoholism	Alkoholometr

Údaje o textu
Titulek:	Alkoholism
Autor:	Karel Adámek, Emerich Maixner, Josef Reinsberg
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 892–898. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Alkoholismus

Alkoholism, otrava líhem, kořaleční mor: 1) A., soubor tělesních, duševních, mravních i hmotných následků nemírného pití líhovin (opilství), jest častou příčinou duševní i hmotné poroby, nejmocnějším zdrojem sociální bídy. Nemírné pití alkoholických nápojů jest rozšířeno od věků po celém světě. ovšem ne všude stejnoměrně; všeobecně se věří v theorii, že jest nejméně nestřídmosti v krajinách rovníkových, odtud pak že přibývá opilství stále tím více, čím blíže severu. Tento Bowditchův t. zv. kosmický zákon neplatí všeobecně, ano shledáváme dle sdělení Floodova (z Christianie), že v Norsku a Švédsku od doby, kdy byly vydány vhodné zákony, spotřeby líhu nápadně ubývá, a víme, že ve mnohých jižních krajinách se opilství v míře povážlivé jeviti počíná. Účinky líhovin na lidský organism liší se netoliko dle množství, ale také dle jakosti požívaných nápojů líhových. Nejzhoubněji účinkují líhoviny pálené, zvláště kořalky jedovatými líhy (přiboudlinou) znečištěné; nejjedovatější jest amyl, jenž i v nejmenších částech zdraví lidskému jest velmi škodlivý. – Nezměrné jest zlo, které z opilství vzchází. Opilec propadá nezbytně chronickému a-u, který jej posléze na těle a na duchu zhubí a zničí; neboť, jak jest alkohol v malých dávkách cennou požitinou, jíž se úkonnost těla mírně povzbuzuje a rozkladu bílkovin uspořuje, tak jest potměšilým a zhoubným jedem, požíváno-li ho častěji a habituelně ve větších dávkách; brzo se dostavuje tělesná sešlost s hojnými chorobami, porušená duševní činnost, morální sešlost a předčasná smrť. Úmrtnost alkoholiků jest rozhodně větší než u lidí střídmých, a to z těchto příčin: 1. Velký počet alkoholiků podléhá a-u samému. 2. Největší počet alkoholiků podléhá různým nahodilým nemocem, neboť tělo jejich pozbylo resistence, tudíž jest nemocnost větší a průběh zhoubnější. Kdo by neznal, jak zhoubně probíhají u alkoholiků záněty plic, jak mnohdy poměrně nepatrné porušení zdraví stává se jim nebezpečným a smrtonosným, jak četných obětí si vyžadují mezi opilci epidemie, za nichž jest rozhodně úmrtnost alkoholiků větší než u střídmých. Dr. Baer tvrdí, že jest téměř 1/5 všech předčasných úmrtí zaviněna a-em. Dle zpráv liverpoolského spolku střídmosti z r. 1882 umírá následkem a-u průměrně ročně v Anglii 50.000, ve Francii 15.000, v Německu 40.000, na Rusi 100.000, v Belgii 7000 osob atd. A-em zahynulo v Anglii v l. 1847 až 1874 22.733, ve Francii ve 13 létech 3554, v Bavořích v l. 186 73 597, v Berlíně v l. 1835–76 1438, ve Švýcarsku v l. 1877–82 průměrně ročně 254 osob. Ve veřejných nemocnicích na Rusi bylo léčeno v l. 1876–80 5203 alkoholiků, z nichž zemřelo 1041. V r. 1870 zemřelo ve Spoj. Obcích 2351 osob otrávením; mezi nimi bylo 1410 (60%) alkoholiků. V l. 1840–78 v N.-Yorku připadlo na alkoholiky 33% všech úmrtí. V rakouských nemocnicích zemřelo v l. 1874–80 průměrně ročně 208.836 (v Čechách 42.143, v Dol. Rakousích 57.944 atd.) chorých, mezi nimiž bylo 845 (v Čechách 92, v Dol. Rakousích 408 atd.) alkoholiků. V nemocnicích vídeňských vzrostl počet alkoholiků v l. 1876–79 z 259 na 1036. Při choleře, jež v l. 1848–49 v Glasgowě řádila, zemřelo 91,2% ochuravělých opilců a toliko 19,2% střídmých. R. 1873 zemřelo na choleru v naší polovici říše 107.007, v Haliči, kde jest pití kořalky nejrozšířenější, 91.308 osob. 3. Nemalý počet opilců hyne následkem nahodilých úrazů v opilství, a posléze bývají 4. velmi často spáchány od alkoholiků sebevraždy buď v opilství nebo ve zbědované duševní náladě po opilosti, aneb v porušení duševním z chronického a-u. V Prusku bylo v l. 1849–75 mezi 21.001 sebevrahy 1787 (8,5%) opilců. R. 1877 bylo spácháno sebevražd z opilství v Čechách 969, na Moravě 325, ve Slezsku 123. Dr. Schoefl připisuje (r. 1888) ⅓ sebevražd na Moravě spáchaných opilství. V opilství přihází se poměrně také nejvíce smrtelných úrazů. Ačkoliv jest to společnosti k velké škodě, když pozbývá takto předčasně sil pracovních, není to ještě nejhorší pohroma; ale jiné mnohonásobné, mnohem horší celé společnosti hrozící zlo přináší a. Opilství jest hlavní příčinou úžasně se šířících chorob duševních. Dle zpráv vynikajících lékařů zbláznilo se ve státech civilisovaných 20–40% mužských z opilství. V Anglii připisují 25%, v Německu 33%, v některých státech severoamerických i 50% duševních chorob a-u. V nizozemských blázincích bylo v l. 1844–74 mezi 22.927 choromyslnými 2125 opilců. V l. 1876–80 bylo v Rakousku léčeno průměrně ročně 9305 bláznů, mezi nimi 970 alkoholiků (v Čechách mezi 2358 blázny 416 alkoholiků). Z bláznů ošetřovaných v l. 1871–82 ve vídeňských blázincích zbláznilo se 25,3% mužských a 2,7% ženských z opilství. R. 1885 bylo na psychiatrické klinice ve Vídni léčeno 1795 choromyslných, z nichž bylo 417 alkoholiků. Téhož roku bylo na Moravě vyšetřeno, že 30% choromyslných ochuravělo následkem opilství. R. 1886 bylo v mužském oddělení vídeňského blázince nově přijato 497 bláznů, z nichž se zbláznilo 31,2% následkem chronického a-u; při 14% bylo opilství spolu také příčinou ochuravění. V r. 1882 bylo ve všech blázincích rakouských 5695 mužských bláznů, mezi nimi 12,8% alkoholiků. V rodinách opilců rodí se poměrně třikráte tolik mrtvých dítek jako v rodinách jiných. Potomstvo opilců jest slabé a choré, shledáváme u dětí alkoholiků mnohem častěji vrozenou slabost, úbyt, křivici a. j. konstitucionální nemoci; velmi často bývají postiženy nemocmi mozku a čivů, propadají blbosti a choromyslnosti, a nezřídka nalézáme u nich vedlé známek tělesné zvrhlosti i také mravní zvrhlost a náklonnost k činům trestným. Ku další zpustlosti mravní přispívá pak zanedbané vychování a zlý příklad. V r. 1884 bylo v 8 polepšovnách švýcarských 45% chlapců a 50% uvězněných dívek, jejichž rodiče byli opilci.

Tak má a. v zápětí znenáhla se vyvíjející zvrhlost potomstva, které průběhem času v příštích generacích vždy více přibývá a která vede k degeneraci a zpustnutí obyvatelstva celých krajů a zemí.

A-em hynou domorodé kmeny Indiánův aj., může-li zhoubám této hlízy odolati přílišným pracováním a nedostatečným vyživováním schátralý lid náš?

V kterých krajinách kořaleční mor řádí, tam ubývá stále mladíků k vojenské službě schopných. V Rakousku bývá ročně přes 700.000 19–22letých rekrutů prohlíženo, z 1000 rekrutů bylo odvedeno průměrně r. 1870 293, r. 1880 toliko 162, v Haliči, kde jest pití kořalky nejvíce rozšířeno, toliko 126.

Ve Francii připisují střízliví posuzovatelé poměrů tamějších neštěstí zbraní francouzských v poslední válce s Německem demoralisaci a sešlosti francouzské armády, po výtce přílišným pitím líhovin u vojště francouzském zaviněné. Opilství skracuje i věk. Dle Neisona žije opilec po 20. roce průměrně toliko 15,6 let, střídmý 44,2 let, po 30. roce opilec 13,8 let, střídmý 36,5 let. Dle zpráv anglických pojišťoven na život umírá poměrně k obecné úmrtnosti alkoholiků ve stáří 20–50 let čtyřnásob více. Židé, kteří se pití kořalky úzkostlivě vystříhají, jsou průměrně 36 let živi, obecný průměr stáří křesťanů jest 26 let. A., nouze, tuláctví, nevědomost a zločinnost jsou nerozlučny. V Anglii připisují a-u 90%, v Paříži a v Genevě 80%, v Německu 75–90% schudnutí. Ve Švýcarsku v některých kantonech 25%, v Dánsku 30% z veřejných ústavů podporovaných chudých zchudlo následkem opilství. Živnostenský inspektor pro Halič ve své zprávě za r. 1884 touží na soustavné svádění dělnictva k pití kořalky a dokazuje, že toliko nesmírné pití kořalky jest příčinou nezměrné hmotné bídy dělnictva haličského. Šířením a-u v dělnictvu hyne také průmysl, jestiť intelligentní, spolehlivé dělnictvo přední zárukou dobré práce, proto demoralisace a degenerace dělnictva a-em ohrožuje zdárný vývoj a rozkvět veškeré výroby. A. podrývá spokojenost rodinnou. V Dánsku bylo v l. 1871–75 20,0%, v l. 1876–80 24,6%, vl. 1871–80 22,6% sňatků následkem opilství rozvedeno. Rovněž vede k duševní zpustlosti; v krajích, v nichž jest nejvíce kořalen a alkoholiků, jest nejméně škol a nejvíce analfabetů. Dle zpráv haličského výboru zemského umělo r. 1878 v Haliči z 5912 obecních starostů toliko 13,3% čísti a psáti, 6,01% toliko čísti a 80,23% neuměli ani čísti, ani psáti. Ze 311.701 členův obecních rad bylo 88,8% analfabetů. Ve lvovské věznici bylo r. 1879 84,42% mužských a 89,62% ženských vězňův analfabetů. V státních vězeních v naší polovici říše bylo r. 1879 mezi mužskými vězni 31,52%, mezi ženskými 49,77% analfabetů. V Poznaňsku umí sotva polovice voličů, z 1000 rekrutů sotva 110 dobře čísti. Dle pozorování při 32.837 vězních ve 120 německých věznicích r. 1874 provedeného bylo spácháno 13.706 (41,7%) zločinů v opilství, a to 46% vražd, 63% zabití, 74% těžkých, 63% lehkých poranění, 77% přečinů proti mravnosti atd. Dle úředních zpráv jest v Anglii 1/5-¾ vězňův opilcův. V l. 1876–80 bylo za vraždu a zabití odsouzeno v Čechách 435, na Moravě 242, v Haliči 696, v celé polovici říše 2742 zločinců, z nich bylo 978 (v Čechách 103, na Moravě 74, v Haliči 264) opilců. Otázka a-u, obmezování a vyhlazování nemírného pití líhovin, stává se tím důležitější, čím více se spotřeba líhovin vzmáhá. Ještě v XVI. stol. byly líhoviny toliko lékem, teprve roku 1678 počal obecný prodej kořalek. V naší době se a. šíří netoliko v chudých krajinách a v dělnictvu, ale proniká již do zámožných měst a do vyšších vrstev společnosti (v newyorském asylu pro alkoholiky bylo r. 1868 mezi 2153 alkoholiky 1300 dcer bohatých rodin), a také dítky v nejútlejším věku nejsou před touto zkázou uchráněny. Ve Spoj. Obcích severoamer. bylo spotřebováno v létech 1860–72 za 6780.161.805 dol., ročně za 521,550,908 dol. líhovin (veškerá mzda továr. dělníků v těchto státech činila r. 1870 775,584,343 dol.). V Rakousku a v Uhrách spotřebuje průměrně 1 obyv. ročně 6,5 lit. líhu neb 13 lit. 50% kořalky, spotřebuje se tedy v naší říši při 22 mil. obyv. 1,430.000 hl líhu neb 2,860.000hl kořalky, jež stojí (1 lit. kořalky po 20 kr.) 57,200.000 zl. Obecnou příčinou šíření a-u jest nedokonalé, špatné vychovávání a vzdělávání, jakož i hmotná bída a nouze dělnictva, jemuž se nedostává při nízkých (hladových) mzdách prostředků ke slušné výživě. K rozšíření a-u valně přispívá mylné, na slovo vzatými autoritami, jakož i zkušeností vyvrácené domnění, že pálené líhoviny sílí, zemdlenéno občerstvují a zahřívají atd. »Rozčilování kořalkou nahrazuje toliko zdánlivě nedostatek tělesné síly na útraty těla.« (Liebig.)

O válečných výpravách Angličanů v Africe proti Kafrům a Ašantům, v Kanadě, v Indii a j. bylo četnými zkouškami dokázáno, že vojáci v míru i ve válce, v každém podnebí a v každém počasí nejvíce vydrží a snesou, nepožívají-li vůbec líhovin. A. rozšiřuje se lácí líhovin a sváděním k jejich požívání. Čím více kořalen, tím více kořalečníků. Kořalen přibývá tím více, čím výnosnější jest obchod s kořalkou. Spolková rada švýcarská vypočítala v poselství ze dne 8. října 1886 o zavedení líhového monopolu, že prodej kořalky na drobno vynáší 650%. Říšská vláda německá v předloze o monopolu líhovém, již podala r. 1887 říšskému sněmu německému, vypočítala, že výčepníci kořalky při 1 hl líhu vydělají 35 zl. Bismarck pak na říšském sněmě dokazoval, že se vydělává při likérech 1000–3000%, při obyčejné kořalce 230%. Boj proti a-u jest úkolem pravé humanity a důležitou povinností moderního státu. V zápase proti a-u jsou prostředky profylaktické důležitější a účinnější než přímé vyhlazování a potlačování této hlízy. Nejdůležitějším profylaktickým prostředkem jest povznesení mravního vychování a obecného vzdělání lidu, náležité opatření opuštěné a zpustlé mládeže, jakož i zvelebení domácnosti a rodinného života dělnictva. V boji proti a-u připadá učiteli a knězi, škole a církvi úkol veledůležitý. Boj proti a-u jest po drahná desítiletí ve Spoj. Obcích severoamer. nejpopulárnějším úkolem veřejné správy a spolků svépomocných. V Evropě ve směru tomto nejdále dospělo Švédsko a Norsko, jakož i Nizozemsko. Blahodárně osvědčují se v tomto zápase spolky střídmosti ve Spoj. Obcích již od r. 1808, v Anglii od r. 1829 zakládané. V sev. Americe bylo r. 1829 přes 1000 spolků střídmosti, jež obrátily (dle Tynga) v 10 létech přes 3 mil. lidí od opilství. V Anglii jest 24 velkých jednot spolků střídmosti o 4,5 mil. členů. P. Mathew, kterýž organisoval boj proti a-u v Irsku, přijal v l. 1838–56 slib střídmosti od 1 mil. občanů. Slib naprostého vystříhání se pití líhovin složilo v Anglii 5 mil., ve Švédsku 60.000, v Dánsku 30.000 obyv. atd. V Rakousku byl zahájen boj proti a-u zákonem proti opilství ze dne 19. čce 1877, kterýž platí toliko v Haliči a v Bukovině a zákonem o zvláštní dani z kořalen ze dne 23. čna 1881. Po usnesení některých sněmů zemských učinila vláda r. 1887 říšské radě předlohu zákona proti opilství, jenž má platiti v celé polovici říše.

R. 1884 ve Vídni založen rakouský spolek proti opilství, nenalezl však horlivého účastenství. Zakládání spolků střídmosti ujímá se v Čechách zvláště zemědělská rada. Příležitost dělá pijáka. Proto spolky střídmosti snaží se především obmeziti počet kořalen, zameziti prodávání kořalky na nádražích, v neděli a ve svátek a j. V mnohých státech severoamerických, zejména v Maině, Iowě, Vermontě, Rhode Islandu, Kansasu a v Georgii, jest výroba i prodej líhovin úplně zakázán, v ostatních státech agitace k témuž cíli se nesoucí stále se vzmáhá. Ve státech, v nichž se a. s největší přísností potlačuje, obecný blahobyt i mravnost nejutěšeněji rozkvétají. Hlavně tímto obmezováním výčepu klesla ve Spoj. Obcích spotřeba líhu v l. 1870–80 průměrně na 1 obyv. se 7,84 na 4,79 litru. Ve Švédsku počaly se již r. 1855 ujímati obmezování výčepu kořalek spolky dobročinné, jejichž organisace byla dovršena r. 1865 založením jednoty göteborské, kteráž pronajala od obce göteborské veškeré kořalny a obrací veškerý čistý zisk k účelům obecně prospěšným neb dobročinným. Závody společnosti této jsou prostranné, světlé, vůbec úpravné, čepuje se v nich kromě čisté kořalky také laciné pivo, prodává se káva, čaj a různé pokrmy vesměs toliko za hotové. Veškeří zřízenci společnosti jsou stále placeni a nesmějí vůbec k pití líhovin pobádati. Společnost tato převzala v Göteborce 72 závody a redukovala je na 19. Zakládá čítárny a knihovny pro lid a j. Roku 1879 odvedla k účelům dobročinným 100.000 zl. Ve Švédsku jest 89 měst, a v 10 létech po založení této jednoty byly již v 58 městech podobné spolky zřízeny. Stockholmská společnost (zal. r. 1877) najala 291 kořalen a odvedla r. 1878 městu 803745, r. 1882 1,413.374 korun, z toho připadalo průměrně na 1 obyv. 3 zl. až 4 zl. 50 kr. Soustava göteborská působí ve Švédsku velmi blahodárně. Především působením göteborských společností klesla spotřeba pálených líhovin ve Švédsku v l. 1830–35, 1852–54 a 1870–76 při 1 obyv. s 42 na 21 a na 10 lit., v novější době na 9 lit., v Norsku v l. 1871–75, 1880 s 5,7 na 3 lit. ročně. Za opilství bylo v Göteborce potrestáno r. 1855 3431, r. 1880 2001 osob, ačkoliv současně vzrostlo obyvatelstvo tohoto města z 33.000 na 70.000. V r. 1865 připadalo v Göteborce 1 onemocnění z opilství na 390, r. 1882 na 1230 obyv.

Soustava tato byla zavedena také v Norsku zákonem ze dne 3. kv. 1871. Prvá společnost dle této soustavy byla založena r. 1872 v Christianii. Anglickým zákonem z r. 1872 obmezen jest počet kořalen dle počtu obyvatelstva, a to v městech v poměru 1:1600 2:3000, 3:4000 atd., na venkově v poměru 1:900, 2:1200, 3:1800 atd. Více kořalen smí obecní úřady povoliti, usnesou-li se na tom ¾ všech členův obce ku hlasování oprávněných. Také v Nizozemsku jest po zákoně ze dne 28. čna 1881 počet kořalen dle počtu obyvatelstva ustanoven; 1 kořalna připadá v obcích o méně než 10.0000byv. průměrně na 250 obyv., v obcích s 10.000 až 20.000 obyv. na 300, s 20000–50.000 obyv. na 400 a v obcích větších na 500 obyv. Povolení ke zřízení kořalny udílí se na rok, výčep kořalky jest úplně oddělen od obchodu s jiným zbožím atd. Rakouská vláda pojala teprve do osnovy zákona proti opilství (r. 1887) obmezení počtu kořalen dle počtu obyvatelstva, v obcích nečítajících 500 obyv. má býti 1, v obcích větších vždy na 500 obyv. 1 kořalna. Ustanovení nepřestupného počtu kořalen poměrně k počtu obyvatelstva obcí jest také účinným prostředkem proti zneužívání práva k udílení těchto koncessí, jež jest v naší polovici říše upraveno zákonem ze dne 23. čna 1881 a novellou k živnost. řádu ze dne 15. bř. 1883. Při povolování kořalen sluší míti pilný zřetel netoliko k potřebě a k místnosti, ale především k zachovalosti a také ku vzdělání toho, kdo žádá za koncessi.

Prodej líhovin v obchodech se zbožím smíšeným a j. budiž úplně zakázán, poněvadž svádí ku pití kořalky také lepší lidi, kteří se štítí obyčejné kořalny navštěvovati. Ve Švédsku a v Nizozemsku nesmějí v takových závodech líhoviny ani zdarma býti dávány. – Při obecné branné povinnosti jest naléhavou potřebou, aby bylo také při vojště pití kořalky úplně zamezeno. Zlý zvyk odměňovati dělníky neb čeledíny za zvláštní práci kořalkou demoralisuje a měl by býti odklizen. Při pracích veřejných vůbec nebudiž dělnictvu kořalka prodávána. Živnostenští inspektoři důrazně se přimlouvají, aby prodávání kořalky také v továrních kantinách, zvláště v závodech, v kterýchž se pomocí strojů pracuje, přísně bylo zakázáno.

Lehkomyslné utrácení za líhoviny budiž vykořeňováno podněcováním a usnadňováním spořivosti: zakládáním spolků vzájemně výpomocných a záložních, zvláště dělnických. – Zemědělská rada pro král. České. jakož i živnostenští inspektoři opětně dovodili, že nejúčinnějším prostředkem proti a-u jest usnadnění lepší výživy nižších a chudších tříd, a to zakládáním společných kuchyní při továrnách a obecních kuchyní v městech průmyslových, podporováním zřizování potravních spolkův, opatřováním laciných a dobrých potravin, lacinou dopravou těchto potravin dělnickým spolkům po drahách. V Anglii jest již přes 158 spolků, jež zřídily přes 3000 kaváren pro lid-Takové kavárny výborně se osvědčují při vyhlazování a-u a také ve Švédsku, v Nizozemsku, ve Švýcarsku a j. valně se rozmnožují. Dělník dobře vyživovaný, jakož i dělník těšící se spořádané domácnosti vystříhá se kořalen a toulání po krčmách. Proto jest opatřování zdravých a přiměřených bytů pro dělnictvo, ochrana rodinného života dělníkova obmezením denní práce, vůbec obmezením práce žen a dítek v továrnách, zavedením nedělního klidu atd. při obecné národohospodářské a sociálně politické důležitosti také vydatným prostředkem k vyhlazování moru kořalečního. Vláda belgická zahájila roku 1886 reformy sociálně politické obmezením práce dítek a žen v dolech a zákonem proti opilství. Nedělní klid pouze tehdáž povede k mravnímu povznesení dělnictva, bude-li v neděli a ve svátek prodávání líhovin zakázáno a bude-li také o ušlechtilou zábavu dělníků v ty dni postaráno v dělnických besedách, čítárnách a j. spolcích vzdělávacích. Účinným prostředkem proti a-u vůbec jest přesný policejní dozor ke kořalnám, obmezování prodeje kořalek pozdním otvíráním a časným zavíráním kořalen atd.

Na vyhlazení zhoub a-u nestačí toliko obmezování nemírného pití líhovin, ale také zamezování prodeje falšovaných, lidskému zdraví škodlivých nápojů, zvláště kořalek, musí býti zákonem zapověděno a přísnými tresty stíháno. Dr. Baer na tom trvá, aby byl prodej kořalky i toliko 0,3% přiboudliny obsahující úplně zakázán.

Rakouská vláda předložila říšské radě v měsíci únoru 1888 osnovu zákona o stíhání prodeje falšovaných neb nezdravých nápojův a potravin a j. Poněvadž pití líhovin tak náramně jest rozšířeno, že sotva bude kdy úplně vykořeněno, proto jest v boji proti a-u důležito, aby líhoviny zdraví škodlivé (kořalky) byly alespoň nahrazovány méně škodlivými (pivem, moštem a j.). Proto musíme toužiti, aby politika finanční čelila ke zdražování líhovin pálených (především státními a zemskými daněmi ze spotřeby pálených líhovin, zaváděním kořalečního krejcaru a j.), a aby nepřekážela výrobě laciných líhovin kysaných, zvláště pivu.

Soukromé i obecné zájmy hospodářské a éthické vyžadují toho, aby byl uvyklý opilec zbaven práv občanských, jakož i čestných práv politických. aby bylo opilství, zvláště když veřejné pohoršení dává, jako skutek nemravný přísně po zákonu trestním stíháno, jakož i aby přestalo býti opití při skutcích trestních okolností zmírňující.

Opilci propadají přísným trestům ve státu massachusettském (pokuta do 10 doll., vězení i do 1 roku), v Maině (30 dní), v Yorku, Illinoisu a j. odsouzením do asylu atd., v Anglii (20 zl., 4 neděle), ve Francii (80 zl., poměrné vězení, ztráta volebního práva do 2 let a j.); v Dánsku (odsouzení do káznice až na 1 rok, ztráta volebního práva), ve Švédsku (20 říš. doll.), na Rusi (nejméně 7 dní, 25 rub.), v Nizozemsku (12 zl. hol., 21 den, po případě nucená práce v robotárně do 1 roku), v Německu (6 neděl, nucená práce do 2 let) atd. V osnově zákona proti opilství navrhuje vláda rakouská, aby opilci byli trestáni vězením do 1 měsíce nebo pokutou do 50 zl.

Opilství není zmírňující okolností při souzení zločinců ve Švédsku, v Nizozemku a j. Ano na Rusi stíhá se zločin v opilství spáchaný tresty nejvyššími. Mimo přísné trestání opilců jest důležito obmezování opilství také nepřímými tresty; zvláště pak trestáním svádění k opilství atd. Téměř ve všech státech severoamerických jest zakázáno prodávati líhoviny osobám neplnoletým, známým pijanům neb lidem již opilým. Prodávání líhovin z veřejných ústavů podporovaným chudým propadá v Novém Yorku pokutě 25 doll. neb 60 dní vězení. V některých státech severoamer. odpovídá výčepník také za veškeré následky opilství, k němuž byl svedl; přišel-li opilec k úrazu, musí dáti rodině náhradu škody atd., a jest také trestán, spáchal-li opilec zločin. Ve Francii propadá hostinský, který opilým líhoviny naléval, týmž pokutám jako opilci. Ve Švédsku, v některých kantonech švýcarských, v mnohých státech severoamer. a j. nemohou býti dluhy za kořalku učiněné soudně vymáhány. Zamezením pití na úvěr a lehkovážné opíjení se valně jest obmezeno, protože pití na dluh k nemírnosti nejvíce svádí.

Také v Rakousku ustanoveno jest v zákoně proti opilství ze dne 19. července 1877 trestání opilcův i hostinských, kteří k opilství úmyslně svádějí, opilým neb nedospělým kořalku nalévají (pokuta do 50 a do 200 zl., vězení do 1 i do 2 měsícův). V osnově nového obecného zákona proti opilství stanoví se tyto tresty na 50 zl. pokuty a vězení do 1 měsíce. Po zákoně z roku 1877 nemohou býti pohledávky za líhoviny, vzešly-li dříve, než byl dlužník starší dluh zaplatil, soudně vymáhány. Také toto ustanovení pojato jest v osnovu nového zákona proti opilství.

Literatura: Dr. Baer, Der Alkoholismus, seine Verbreitung und Wirkung (1878); Týž, Die Trunksucht (1884); A. Lammers, Bekämpfung der Trunksucht (1881); týž, Umwandlung der Schänken (1884); Dr. Martius, Der Kampfgegen d. Alkoholismus (1884); G.Bunge, Die Alkoholfrage (e (1887); Wissenschaftliche Beiträge zum Kampf gegen den Alkoholismus (red. P. Pieper); Mittheilungen des österr. Vereins gegen Trunksucht (red. dr. Proskovec); Congrès internat. pour l'etude des questions relatives à l'alcoolisme, tenu à Paris (1879); Úřední publikace spolkové rady švýcarské o au a o monopolu líhovin; Karel Adámek, Kořaleční mor (I. a II. vyd. r. 1884); Jos. Koněrza, Pryč s kořalkou (1885). Ak.

2) A. se stanoviska lékařského. Líh požitý proudí nějakou dobu v krvi a bývá pak z malé části vyloučen ledvinami a plícemi, kdežto větší čásť pozvolně spaluje se kyslíkem v kyselinu uhličitou a vodu. Dokud v těle trvá, jeví jako všechny anaesthesující hmoty velký účinek na středy čivové, v prvé řadě na mozek, budě nejprve velké podráždění, později značnou depressi. V tomto působení většího množství líhu spočívá náhlá otrava, prudký a., opojení, opilost, která při té okolnosti, že líh rozředěný požit a časem zvrácen bývá, zpravidla končí vyhojením. Opakuje-li se otrava mírnějšího stupně častěji, nebo bývá-li ze zvyku den co den požito poměrně většího množství alkoholu nežli do nejbližšího požití může býti učiněno neškodným, přesycuje se organismus pozvolně líhem a následkem toho jest porušení útrobných zábyvů a pak jisté anatomické změny, z nichž vyplývají další trvalé úkazy chorobné – souhrn veškerých těchto příznaků jest pak vleklý a. Příznaky prudkého a-u jsou v přímém poměru ke množství líhu v nápoji, citlivosti osoby, k lačnosti žaludku a z části i ke znečištění nápoje. Při něm běží hlavně o kombinaci úkazů čivových a trati zažívací, jež podlé stupně, po který opojení dospívá, seřaďují se rozmanitým způsobem. V prvém období (podráždění) jest život duševní nápadně čilý: mysl pojímá bystře, myšlénky se rychle střídají, výraz obličeje se obživuje, projevy radosti a zármutku, hněvu a přátelství se stíhají; ovšem jest při tom pozornost méně trvalá a dojmy smyslové těkavější. Pohyby jsou prudké, síla svalová vzrůstá, srdce bije živěji, dýchání jest rychlejší. Avšak tento čilý duševní život pozvolně ochabuje (období depresse): hlava se stává těžkou, myšlénky jsou nesouvislé, proud řeči vázne, jazyk blábolí, veškeré pohyby (zejména chůze) jsou nejisté, nastává vysílení. Obličej dříve zardělý bledne a pokrývá se studeným potem; pak dostavují se těžkosti od žaludku, zvrácení, hryzení a průjem, posléz upadá piják ve tvrdý spánek, z kterého za živé transspirace se probouzí, pociťuje po několik hodin prudkou bolesť hlavy a řadu obtíží žaludkových, jimž lid uštědřil dosti triviální pojmenování. Avšak opojení za okolností bývá i bezprostřední příčinou smrti: opilec upadá ve stav paralytický zvaný koma, z kterého jej více nelze vytrhnouti – dokonalá obrna svalová, anaesthesie pokožky, značná zsinalost a i křečové záchvaty hlásají blízkou smrť.

Vleklý a. Příznaky jeho projevují se rovněž jako při opojení převahou na středech čivových a orgánech zažívacích, zaviněny jsouce dílem vleklým zánětem pojiva, dílem tukovou zvrhlostí prvků dužninových. Žádný orgán není uchráněn před vlivem alkoholu, a tím sobě vysvětlíme také zvláštní sešlost tělesní, kachexii, která označuje poslední období vleklé otravy líhem. Změny anatomické nemají však nic zvláštního do sebe, rovněž i chorobné úkazy a. provázející, vyjmouc snad blouznění opilců (delirium tremens). Víno a pivo budí řídčeji tyto změny; spíše kořalka a rozličné druhy pálených líhovin. Příznaky dostavují se při nedostatečné výživě těla snadněji. Naznačíme nejdůležitější z těchto zjevů: jsou to katarrhy sliznice zažívacích ústrojí od hltanu až po střevo, mezi nimiž převládá hlavně katarrh žaludkový s ranním dávením hlenu; katarrhy ústrojí dýchacích, prozrazující se chraptivostí a stálým chrchláním. Játra jsou překrvena, buňky jejich mají mnoho tuku. Alkohol jest mocným dráždidlem srdečním a odtud obvyklé stesky na bušení srdce, krátký dech, jež s počátku jsou pomíjejícím úkazem, ale později trvale se uhošťují, jelikož sval a nitroblány srdeční, arterie srdce vyživující, i veškerá soustava tepenná doznaly trvalých zánětlivých změn. Vleklý zánět jater a ledvin bývají pak pozdějšími úkazy vleklého a-u. Ale již před tím vyskytují se na čivstvu rozmanité úkazy dotýkající se citu, hybnosti smyslů i duševního žití. Nejprvějším úkazem je třesení horních končetin a rukou a později i celého těla a jazyka, jež z rána při lačném žaludku jsouc patrnější, za dne se uskrovňuje, když nemocný požil obvyklé dávky alkoholu. Mezi úkazy porušené citlivosti shledáváme anaesthesii pokožky místní i polostrannou, hyperaesthesii, brnění, mravenčení; alkoholikové stěžují sobě na bolesti hlavy a závrati. Zrak, sluch, časem i čich jsou oslabeny. Spánek jest neklidný a rušen divokými sny. Mnozí trpí za dne hallucinacemi nebo rozličnými illusemi. V pozdějším průběhu vleklého a-u jsou dosti časty záchvaty šílenosti, známé pod jménem blouznění opilců, jež v žití chorého značí zvláštní bouřlivou episodu. Podobný záchvat se dostavuje, když organismus líhem přesycen jest, po hnutí mysli, při počátku prudké nemoci, na př. zánětu plic, nebo po zranění. Záchvat počíná rozdrážděním duševním, velkým neklidem mysli, hallucinacemi a vidinami trudného rázu: noční dobou stejný neklid, při tom divoké sny. Alkoholik vidí kolem sebe rozličné nestvůry, dravá zvířata, myši, brouky v nekonečném množství a mní se býti pronásledován. Pak propukne bouřlivé delirium a skutečné zuření, v němž své okolí ohrožuje a puzen bývá k násilným činům: veškeré pohyby jsou nesrovnalé, údy a končetiny, jež se nápadně chvějí a třesou, v stálém neklidu. Po celou dobu, co záchvat trvá (3–5 dnů), nemocný nespí; posléze se utiší, upadá v hluboký spánek, z kterého za hojné transspirace polepšen se probouzí. Vlivem alkoholu připravují se posléz i trvalé anatomické změny v mozku a jeho plenách, jež život duševní pozvolně přivádějí v dokonalý úpadek. Jsou to vleklý zánět plen a kůry mozkové, změkčení, atrofie a haemorrhagie dužniny mozkové; jimi pak se vysvětlují pozdější nezhojitelné úkazy a-u: epileptoidní záchvaty, blbost, povšechná postupná obrna, pošetilost, záchvaty manie, která alkoholika časem pudí až k sebevraždě.

Všechny dosud vypočítané změny kombinují se nejrozmanitějším způsobem, a proto u každého alkoholika shledáváme jinou skupinu příznaků. Chorobné úkazy staví se ve své nahotě teprve v pozdější době, po létech; do té doby zdá se býti alkoholik přiměřeně zdráv, dobře živen a jen cvičené oko pozoruje bouřliváčky. Pak blíží se úpadek organismu, jejž více krýti nelze; ale vzrůstající slabost alkoholik instinktivně poopravuje dráždidlem, kterému byl uvykl a které okamžikem energii sil budíc zároveň je podrývá; bez něho nedovede obstáti, a jelikož dřívější množství nestačí, sahá k líhovinám sehnanějším. Konec opilců jest trudný; mnohá oběť a-u ocitne se v blázinci, jiná končí sebevraždou; jiní zhynou v dokonalé tělesné sešlosti po mnohých útrapách – a ještě na nich lpí kletba; neboť potomstvo na duchu sešlé a na těle zchátralé pyká za hříchy otců. Srv. Absinthismus. Mx.

A. v soudním lékařství. Otrava líhem, která jest buď náhlá (alkoholismus acutus) nebo vleklá (a. chronicus), zaměstnává soudce a soudního lékaře ve dvojím směru: buď má býti zjištěno porušení zdraví, z požití líhu vzešlé, nebo má býti rozhodnuto, zdali jest někomu přičítati trestný čin v a-u spáchaný nebo ne; v prvním případě jde větším dílem jen o a. náhlý. Alkohol jest velmi mocný omamovací jed; větší dávky byvše najednou neb krátce po sobě požity ničí zdraví i život. Jako každého jiného jedu může býti i alkoholu užito k sebevraždě i ke vraždě, avšak případy těchto zúmyslných otrav bývají velmi řídké, obzvláště otrav vražedných, kteréž možno provésti jen na dětech a osobách bezvědomých. Nejčastěji jde o otravy nahodilé neb otravy, které mají původ svů v nemírném pijáctví, v surových žertech a nesmyslných sázkách.

Otravná dávka smrtelná závisí na koncentraci a druhu alkoholu, na věku, soustavě těla, návyku a jiných individuálních poměrech osoby, a posléze i na některých zevních okolnostech. Zřídka kdy bývá použito líhu sehnaného, větším dílem různých kořalek a likérů, v nichž jest líh obsažen ve větší nebo menší koncentraci: tak bývá v kořalce 30–40%, v rumu, likéru benediktinském, curaçau, absinthu a arraku 50–60%, v cognaku až 69% líhu. Jak nestejně zhoubně působí jednotlivé druhy alkoholu, dokázal Dujardin-Beaumetz zjistiv svými pokusy, že potřebí k otravě psa na 1 kg tělesné váhy alkoholu aethylového (t. j. našeho obyčejného líhu) 5–6 gr alkoholu propylového pouze 3 gr, alk. butylového pouze 1,7 gr a alk. amylového pouze 1,5 gr. Z této zkušenosti patrno, že jsou alkoholy tím zhoubnější, čím více mají atomů uhlíku, jediné vyjmouti sluší alkohol methylový.

Jak působí věk, návyk a jiné individuální okolnosti, jest všeobecně známo; jsou případy známy, v nichž jedna nebo několik lžiček líhu nebo silné líhoviny stačily ke smrtelné otravě dítka, a jiné, v nichž dospělí, líhovinám zvyklí, i 500 gr rumu (= prům. 250 gr líhu) požili, aniž smrť nastala. Příznaky otravné dostavují se dle toho, jak byl líh koncentrován, dle množství nápoje vypitého, dle doby, za niž jistého množství líhovin požito bylo, a dle osobních okolností, za ¼ hodiny, nejdéle za hodinu, a smrť nastává průběhem několika hodin. Jakost příznaků otravných závisí na množství a koncentraci líhu: bylo-li užito líhu čistého nebo valně sehnaného, dostavují se vždy příznaky od podráždění a zleptání sliznice ústrojí zažívacího jako u jedů ostrých; působíť zajisté líh sehnaný leptavě, srážeje bílkoviny a umrtvuje srážením tkaň sliznice. ovšem ne v tom rozsahu jako jedy leptavé.

Jak alkohol v těle působí a jakým změnám v krvi propadá, není ještě s jistotou rozhodnuto. Někteří badatelé tvrdí, že alkohol okysličením v krvi přeměňuje se v kyselinu octovou a aldehyd, čemuž by zdánlivě nasvědčovala i zkušenost Nenckiho a Siebera i Simanovského, kteří našli, že ubývá ve tkaních atomistického kyslíku o 50–75%. Než sám Simanovski soudí, že ztrátu tu není přičítati na vrub okysličování, ale že závisí na odmírání protoplasmy. Není pochybnosti, že alkohol v krvi shoří, se okysličí – dle Bodländera 95%, než můžeme dle zkušeností Jailleta, Montaltiho a jiných, jimž se vždy podařilo vydestillovati z útrob otrávených, obzvláště z mozku, větší množství alkoholu, souditi, že působí v krvi a do středů čivových alkohol sám a ne produkty oxydační. Hayem shledal při rapidním zavádění alkoholu i rozsáhlé změny v červených krevinkách, jichž as dvě třetiny nabyly útvaru malinovitého a buď pozbyly haemoglobinu, nebo se v nich haemoglobin srazil ve žluté, amorfní shluky; zaváděn-li líh do živé krve v malém množství a nenáhle, pozoroval Hayem, že se nápadně zmožily bílé krevinky a krev se srážela. Anatomicky nepodařilo se posud na mrtvolách otrávených dokázati takovéto změny v krvi. Známky na mrtvole nejsou nikterak význačné, leč užito-li sehnaného líhu, při čemž shledáme známky poleptání. Obyčejný nález záleží ve větší krevnatosti sliznice žaludkové a známkách, které připomínají na anatomický nález při smrti udušením: téměř nikdy neschází značné zbubření plic. Obyčejně shledáváme v těle, obzvláště v žaludku, ale i v plících a mozku, patrný zápach po alkoholu.

Lučební důkaz alkoholu možno podati jen ohledáním destillátu obsahu žaludkového; chceme-li obsah destillovati, nutno jej dříve neutralisovati dle potřeby buď přidáním kyseliny sírové nebo uhličitanu sodnatého. S prvními částkami překapané tekutiny konáme pak význačné pokusy; nejvíce se užívá těchto: 1. Zkouška aetherová záleží v tom, že přidáme k destillátu dvojnásobné množství sehnané kyseliny sírové a smíšeninu zahříváme, při čemž se dostaví, je-li v destillátu alkohol, význačný zápach po aetheru. 2. Zkouška aldehydová. Přidáme-li k destillátu smíšeninu roztoku chromanu draselnatého a rozředěné kyseliny sírové a zahřejeme-li jej, nastává za přítomnosti alkoholu zelené zbarvení tekutiny a význačný zápach po aldehydu. 3. Zkouška jodoformová. K destillátu lehce ohřátému přidáme několik kapek roztoku jodu a jodidu draselnatého, odbarvíme smíšeninu opatrně nějakou kapkou louhu draselnatého a zahříváme směs, při čemž se usazuje, je-li tu alkohol, jodoform ve způsobě světle žluté hlaťové sraženiny, a projevuje se svým význačným zápachem.

Jak může býti opilostí i chronickým a-em porušena příčetnost člověka, o tom viz článek Příčetnost.

Zbývá ještě dodati několik slov, jak jest přispěti otrávenému, dokud lékař nepřijde. Zhoubný jest zvyk zakopávati otráveného do hnoje, nebo pokrývati jej čerstvě nakopanou zemí, jak se v některých krajinách děje, když se v někom »kořalka vzejme«, neboť tím se dýchání bez toho obtížné tím více utíží. Otrávenému jest uvolniti oděv jej tísnící, vysvléci, uložiti do postele s hlavou vyvýšenou, na hlavu přikládati ledové náčinky, na končetiny pak a břich ohřáté pleny nebo houně; dostavuje-li se vrhnutí, což se velmi často stává, jest nemocného na bok obraceti, aby vydávenina nemohla do hrtanu vniknouti; vnitřně poslouží odvar silné černé kávy, kterýž jest však velmi opatrně podávati, aby tekutina za bezvědomosti a necitlivosti patra i hltanu nevtékala do hrtanu a průdušnice. Rg.