Ottův slovník naučný/Čejka Jan Josef

Ottův slovník naučný
Čejka	Čejka Jan Josef	Čejka z Olbramovic

Údaje o textu
Titulek:	Čejka Jan Josef
Autor:	Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 573. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Josef Čejka

Čejka Jan Josef, lékař český (* 7. bř. 1812 v Rokycanech – † 25. pros. 1862 v Praze). Studoval s vyznamenáním na gymnasiu plzeňském a za studií filosofických tamtéž počal pěstiti s velikou horlivostí studie aesthetické. Láska k umění, zvláště hudebnímu, provázela ho odtud celým životem a harmonie obecného vzdělání s odborným věděním, jak u Č-ky se jevila, ode všech současníků s obdivem byla uznávána. R. 1831 vstoupil Č. na universitu pražskou a absolvovav studia lékařská, byl r. 1837 na doktora povýšen na základě dissertace Observationes de valor diagnostico auscultationis et percussionis. V l. 1838–41 byl sekundárním lékařem ve všeobecné nemocnici pražské, r. 1842 šel do Vídně k Rokitanskému a Škodovi studovat zejména chorobozpytné pitvy a fysikální diagnostiky. Roku 1843 byl jmenován epidemijním lékařem v trestnici pražské, kdež kurděje se rozmohly a ze 777 trestanců 397 zachvátily. Epidemii tu popsal Č. ve 2. díle »Vierteljahrschrift f. prakt. Heilkunde«. Roku 1846 uchýlil se Č. opět do Vídně a studoval u Hebry choroby kožní. Dosáhnuv pak »oddělení« čítající 8 postelí ve všeob. nemocnici pražské, počal r. 1848 přednášeti o témž předmětu. Avšak hnutí politické r. 1848 přerušilo tyto skrovně navštěvované přednášky. Č. súčastnil se ruchu politického, zejména i sjezdu slovanského, byl zvolen do sněmu a pak i do říšské rady, avšak po vypuknutí revoluce uchýlil se do Vídně a politiky vzdal se nadobro. V prosinci 1848, když Hamerník byl dostal řádnou kliniku, jmenován Č. supplentem na »oddělení prsním«. Přednášky jeho o chorobách vnitřních byly hojně navštěvovány, ježto Č. vynikal ostrovtipem diagnostickým, vzděláním přísně anatomickým a snažením nejmodernějším. R. 1851 jmenován byl mimoř. professorem a r. 1854 převzal mimo oddělení prsní i správu oddělení příjičných. Od r. 1859–61 byl děkanem kollegia doktorského a veškerou energií pracoval o zřízení spolku ku podpoře vdov a sirotků lékařských, jemuž později veškeré jmění své odkázal. Dlouhá léta stižen byv tuberkulosou plic stranil se Č. od r. 1851 veřejného života a žil po většině studiím linguistickým, aesthetickým a hudbě, až r. 1862 zemřel po záchvatu náhlého chrlení krve. — Mimo uvedené práce vědecké vydal Č. ještě následující práce vědecké: Ueber das Nonnengeräusch (Prager Vierteljschr. 1850, sv. 26., 27.); Beiderseitige Lähmung des Musculus serratus magnus (t., sv. 27.). Po smrti jeho uveřejněny tamtéž Bemerkungen zur Diagnostik der Brustkrankheiten (1863). V 1. ročníku Čas. č. lék. uveřejnil Č. O nedostatečnosti chlopní v srdečnici a v »ČČM.« 1848, 1851, 1853 a v »Živě« 1858 vydával sbírky české lékařské terminologie. Mimo to Č. byl činným v oboru literatury a umění. Překládal z angličiny, španělštiny, frančiny, polštiny, z jihoslovanských jazykův i němčiny. Přeložil i některá z dramat Shakespearových a s Nebeským vydal Kytici z romancí španělských (1862). Dle Draškoviče sepsal Starší dějepis a literární obnova národu ilirského. Sepsal mimo to několik theoretických děl o hudbě, sestavil hudební terminologii, vzdělal Píčovu nauku o harmonii a v rukopise zůstavil i školu klavírní a houslovou. Na dům v Myslíkově ulici, v němž Č. bydlil, zasazena r. 1872 pamětní deska. Peč.