Čejka z Olbramovic, jméno starožitné rodiny vladycké v Čechách, která původ svůj odvozovala od knížete Vlastislava a na štítě nosila orlici (vyobr. 952.), tak jako Dvořečtí z Olbramovic, páni z Kolovrat a j. Předek jejejich Petr Č. držel r. 1450 s jednotou poděbradskou, Mareš Č. byl r. 1471 purkrabím na Zelené Hoře. Potomci jejich velmi se rozhojnili zůstávajíce dílem ve vladyckém, dílem v panském, někteří i hrabském stavu. Pošlost panská a hraběcí má za předky bratří Jana, Petra a Jiříka. Jan (1525–1543) dostal se skrze manželku Markétu z Nalžov v držení Svojšína. O potomcích jeho není nic známo. Od bratří jeho pocházejí pošlosti Němčická a Osecká. A. Petr (1524–1545) skoupil díly bratří svých na statku Němčickém. Kromě dcery Mandalény měl syna Jana, jenž koupil r. 1579 Mlynařovice a ok. r. 1589 Dlouhou Ves, ale za to některé vesnice odprodal. Syny měl čtyři. Jiřík, nejstarší, byl rytířem řádu sv. Jana a oddělil se od otce r. 1602. Druhý Petr dostal r. 1602 od otce za díl pro sebe a bratra Václava Dlouhou Ves, z níž vzal si Vatětice s vesnicemi a statek ten r. 1634 prodal (manželka Anna ze Stropčic). Václav (1602–1622) seděl na Dlouhé Vsi, již prodal, a nejmladší syn Jan Adam dědil po otci Němčíce a znám byl za protireformace jako horlivý vyznavač náboženství katolického. Zemřel r. 1635 nezůstaviv z manželky své Apolony z Chuděnic potomků; statek pak Němčický, který měl býti rodu zachován, prodán pro dluhy (1636). Petr měl dva syny, Jana Jáchyma a Mikuláše Jetřicha. Onen byl r. 1620 při vzdání města Sušice zajat, ale na milost přijat. S první manželkou Sidonií z Říčan držel (1634–1644) Vatětice, s druhou manž. Johankou ze Rzavého koupil (1646) Veselí, kteréž zase prodal syn jeho Jan Jiří (1669), koupil za to Životice a Podhůří. Zemřel r. 1682 zůstaviv vdovu Evu Polyxenu z Renšperka a dítky Leopolda Ferdinanda (1682–1700), Annu, Maximilianu, Barboru, Evu a Mabku. Statek Podhůří prodán r. 1691 od poručenstva a nedlouho potom upadla tato větev v takovou chudobu, že nelze pozdější její rozrození stopovati. Dotčený Mikuláš Jetřich, druhý syn Petrův, koupil r. 1628 Vrhaveč a ujal Dlouhou Ves; onen prodal r. 1635, tuto zadlužil, tak že byla po smrti jeho prodána. Z dvojího manželství (1. s Eliškou Myslíkovnou z Hyršova, 2. s Marií roz. Eckstädter v. Brandstädt, vd. 1641) zůstavil syny Jana Sigmunda a Frant. Sezemu a dcery Markétu a Kateřinu (1650), o nichž nic známo není. — B. Jiřík (1525–1564) koupil ok. r. 1534 statek Osek v Prachensku a později některé vesnice a býval hejtmanem krajským. Syny měl tři, Marše, Albrechta a Václava. Mareš (1576–1615) vešel v držení statku Brloha (manž. Dorota z Řeneč), jejž zůstavil synům Vilémovi a Adamovi Markvartovi a dcerám Apoloně a Evě Kateřině. Onen dostav za díl Osek, súčastnil se povstání, padl při vzetí města Písku (1620?) a propadl všechen svůj statek. Bratr jeho Adam seděl na dvoře v Rovném (1617–1629), kterýž zůstavil synu svému Janovi Adamovi (1622–1631); avšak později (1649) seděl tu Jindřich Č., který měl také dvůr v Řepici. Z bratří Maršových seděl Albrecht (1576–1583) v Rovném a Václav (1576–1595) držel Osek a koupil r. 1595 Kbelnici. Tento měl syny Jiříka (1593 až 1623, manž. Aléna z Modliškovic, vd. 1601) a Zdeňka, z nichž tento seděl s manž. Alénou z Byšic na Osece, a proto že ještě po r. 1620 odporoval, všechen statek propadl. Z této pošlosti pocházel také Václav Č., jenž prodal r. 1649 Malou Turnou, a Jáchym Zdeněk, jenž držel r. 1676–1680 Řesanice a do r. 1686 v Rovném seděl. S manž. Alénou Anežkou z Přichovic měl tři syny a dceru Kateřinu Judyt (vd. Güglerovu, 1686–1692 na Rovném). Nejstarší syn Václav Jáchym stal se velkým mistrem převorství svatojanského v Čechách, povýšen byl r. 1712 do stavu panského, r. 1748 do stavu hrabského a zemřel r. 1754 dne 5. čce 86letý. Třetí syn František držel dvůr výsadní v Řepici a druhý Jáchym († 1738) zůstavil s manž. Benediktou z Bynu tři syny a dceru Terezii († 1789, manž. v. Umwerth), na něž r. 1748 také povýšení do stavu hrabského rozšířeno. Nejstarší Jáchym vstoupil do řádu theatinů, byl pak proboštem na Svaté Hoře a opatem v Rosenfeldu a zemřel r. 1814. Bratr jeho Jan Václav Michal (manž. Valburga hr. z Valsdorfu, vd. 1749) byl c. k. kom. a radou zemského soudu a pánem na Šternberce († asi 1789). Třetí syn František († 1793) byl c. k. kom. radou komorního soudu, hejtmanem kraje berounského a od r. 1766 pánem na Zbraslavicích (manž. Marie Anna ze Salcu, vd. 1755). Oba měli děti, Jan Michal syna Prokopa a dcery Valburgu (m. Frant. Jos. svob. pán Schröfl), Kajetánu a Antonii, František Josefa (* 1763), Benediktu (* 1757), Marii (* 1765) a Aloisii. V l. 1800–26 dopisoval si s hrab. Černínem Karel hrabě Č., pán vysoce vzdělaný, jenž pěkné básně německé skládal. Ač nelze pochybovati, že potomci této hraběcí větve žijí. přece o nich známosti není. — C) V 1. pol. XVI. stol. žili bratří Jan, Burjan a Petr, od nichž se zase dvě větve obrodily. a) Jan (1525) dostal se po r. 1544 v držení Kácova a zemřel r. 1559 zůstaviv z manželky Johanky z Lípy syna a dcery Elišku (m. Jan Chobotský z Ostředka), Dorotu (vd. Chobotskou), Kateřinu a Mandalénu. Václav starší, syn jeho, držel Kácov a Jemniště; toto zapsal r. 1582 manželce své Mandaléně ze Solopisk. Jako otec jeho tak i on kupoval všelijaké malé statky. Zemřel před r. 1607, zůstaviv kromě dcery Johanky (m. Jan Jiří z Říčan) syna Karla staršího, jenž také přikupoval vesnice, ale r. 1623 polovici jmění svého propadl († 1627). Druhé polovice jemu zanechané se vdova Johanka z Harasova (vd. 1610) ještě r. 1634 marně domáhala. Karlův bratr Jan mladší držel statek Losiny a skrze manželku svou Mandalénu z Černožic dostal se v držení panství Ratajského; zůstavil dceru Veroniku, vd. Hrzánovu, která Rataje prodala. — b) Ze větve Jedlčanské, pocházející od Burjana (1525 až 1564) a Jiříka (1534), připomínají se synové Burjanovi Václav mladší (1574–1581 na Jedlčanech), Čeněk a Matiáš, též jiný Jiřík (1571–1597), který držel s manž. Johankou z Pašiněvsi dvorce na rozličných místech a r. 1589 statek Bukovinu, Adam (1571–1597), který byl úředníkem na Kácově (manž. Markéta z Adlar), konečně bratří Filip (1604 až 1615) a Jan, z nichž onen seděl napřed na Jindicích, potom na Březince (manž. Anežka Hoštická). tento na Pulici a Borotíně a byl purkrabím zemským na Moravě. Filipovi synové byli Jan Jiří, Jeronym a Václav (1615–1622, m. Kateřina z Nebovid). Z téže pošlosti pocházel snad i Tyburcí (1615 až 1628), jenž býval ve službách císařských a r. 1620 statek Ptický koupil. — D. Jiná pošlost rodu toho pocházela od Viléma Č-ky, který se dostal skrze manželku svou Alžbětu z Hradešína ve spoludržení Lešan (1544–1563). Ze synů jeho držel starší Pavel, jinak Karel, Lešany, jež r. 1578 s bratrem prodal, mladší Jeronym dostal se skrze manž. svou Marii Karykovnu z Řezna ve spoludržení statků Chval a Počernic, držel též Tvořešovice (1590) a zemřel r. 1609. Syn jeho Rudolf (* 1605 – † 1669) koupil r. 1631 statek Dolany u Klatov, jejž zase r. 1640 prodal, a byl v l. 1661–1668 místopísařem král. Českého Syny měl dva a oba měli potomky. a) Jeden syn Jaroslav Bořivoj († r. 1669) měl za manželku Marii Julii z Binaga a kromě tří dcer syna Jana Rudolfa († 12. dub. 1692), jenž držel Ovesnou a Podolnou Lhotu a ženat byl s Kateř. Veron. Č-kovnou z O. S ní měl dvě dcery a syna Jana Kryštofa († 1742), jenž držel Nový Čestín. Týž zplodil s manž. Marií Klárou Lažanskou syna Prokopa. b) Ferd. Rudolf, druhý syn Rudolfův († 1705), c. k. nejvyšší, měl manž. Marii Markétu v. d. Cron, dvě dcery a syny Rudolfa a Ferdinanda, z nichž tento byl hejtmanem v c. k. vojště, onen pak s manž. Františkou z Reicenšteina zplodil syna Leopolda († 1752). Tento měl manž. Marii Juliánu Č-kovnu z O. a syny Jana Kazimíra (theatina), Jana Václava († 1786), Jáchyma (theatina) a Jana, z nichž dva měli potomky, zejména Jan syny Karla (ve vojště) a Jana. O pozdějších osudech této pošlosti není nic známo. Některé členy rodiny této ani nelze do vývodu vpraviti, jako na př. Karla Ludvíka († 1699), jenž měl Markvartice a Daňoves (m. Anna Dorota Měděncovna z Ratibořic), a dceru Kateřinu Viktorii (m. Jan Rudolf Č. z O., 1680), Ferdinanda Frant. Karla, místopurkrabí († 1712, manž. 1. Lidmila z Nyštic, 2. Anna Terezie z Ottenfeldu), Václava (1714), Karla (1714), Ladislava (1786) a syna jeho Jana (ve vojště). Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Čejkové z Olbramovic 