Ottův slovník naučný/Čechy/Podnebí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čechy (Podnebí)
Autor: František Augustin
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 91–96. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Podnebí Česka
6. Podnebí

Polohou svou ve středu Evropy náležejí Č. do přechodního oboru podnebního od okeánického podnebí západoevropského ke kontinentálnímu východoevropskému. V tomto oboru jsou však Č. zvláštním samostatným krajem, odloučeným od sousedních zemí pohraničnými pásy horskými a vyznamenávajícím se následkem horopisné mnohotvárnosti země velkou růzností a rozmanitostí úkazů vzduchových. Poměry podnební mění se zde hlavně horopisným rozčleněním země, šířka a délka zeměpisná účinkuje menší měrou na podnebí než nadmořská výška. Teploty ubývá v Čechách na 100 m výšky nadmořské v zimě o 0,44° C na jaře a v létě 0,70°, na podzim a v průměru celoročním o 0,61°, kdežto Č. severní jsou v téže nadmořské výšce dobou zimní chladnější pouze o 0,2°, v ostatních dobách a v průměru celoročním o 0,5° než Č. jižní. Při rozdílech výškových stačí ke snížení prostřední teploty o 1° C v zimě 230 m, na jaře a v létě 144 m, na podzim a v průměru celoročním 164 m. Nejteplejší jest nížina na severu a ve středu Čech s prům. teplotou v lednu –2,0°, v červenci 19,0°, celoroční 8,5°; nejdrsnější podnebí mají horská pásma na pokraji země, kde ve výši 1000 m vykazuje leden prům. teplotu –5,6°, červenec 13,4° a celý rok pouze 3,8° C. V prostředních patrech od 400–600 m shledáváme celkem lednovou teplotu –3° až –4°, červencovou od 18° do 16°, celoroční od 7,5° do 6°. Isothermy t. j. čáry spojující místa stejné průměrné teploty uvedené na hladinu moře mají v Čechách průběh celkem od záp. k vých., oddělujíce sev. Č. od Čech středních a jižních jako isotherma –1° C v lednu, isotherma 10° v dubnu, v říjnu a celoroční, isotherma 20° v červenci. S nadmořskou výškou mění se též délka doby, po kterou se teplota udržuje v jistých mezích, tím způsobem, že se trvání zimy s průměrnou denní teplotou pod 0° do výšky prodlužuje na újmu ostatních dob ročních. V nejnižších polohách zůstává za normálních poměrů průměrná teplota pod 0° po 2½ měsíce, od začátku prosince do polovice února, průměrná teplota nad 10° čili doba vegetační udržuje se 5 ½ měsíce, od konce dubna do začátku října, a průměrná teplota letní nad 15° trvá přes 3 měsíce, od konce května do 10. září. Ve středních polohách prodlužuje se trvání zimy s teplotou pod 0° z 89 dní ve výši 400 m na 106 dní ve výši 600 m a trvání doby vegetační nad 10° se skracuje z 153 na 135 a trvání letní doby s teplotou 15° z 87 na 65 dní. Ve vyšších polohách nad 1000 m udržuje se zima již po 140 dní neboli 4½ měsíce, doba vegetační pouze po 3 měsíce a průměrná letní teplota 15° nevyskytuje se již ani v nejteplejším měsíci červenci. V nejvyšších polohách Krkonošů připadá na zimu téměř půl roku, od konce října do pol. dubna, a v červenci nedosahuje prům. teplota ani hodnoty 10° C. – Roční proměna teploty čili rozdíl mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem jest největší v nižších polohách a stává se pravidelně do výše vždy na 200 m 0 0,5° menší, tak že shledáváme ve výši 200 m proměnu 21°, ve výši 600 m 20°, ve výši 1000 m 19° a nejmenší proměnu na Sněžce 17,5°. Nízké a prostřední polohy Čech mají výstřednější poměry teploty než polohy vyšší, protože mívají poměrně chladnější zimu a mnohem teplejší léto než polohy horské V oněch vystupuje teploměr v létě často na 30° až 35° a klesá za tuhých zim na –30° až –35° kdežto ve vyšších polohách Šumavy a Krkonošů bylo pozorováno maximum teploty 23° až 29° a minimum –25° C. Vyšší polohy horské vykazují v krajných případech mrazy mírnější než polohy nižší, mrazy bývají však na výšinách trvalejší než v nížinách. Bez pohraničných hor, chránících zemi před mořskými větry, bylo by podnebí Čech méně kontinentální, v zimě vlažnější a mírnější, v létě naopak chladnější; roční proměna teploty byla by menší. Zvláště oblaky přispívají k zmírnění extremů teploty; při obloze jasné po celý rok byla by v Čechách zima o 5° chladnější a o 2 měsíce delší, léto naopak při volném oteplování země paprsky slunečními bylo by celkem o 2° teplejší; roční proměna teploty činila by v nižších polohách až 30° C. – Teplota v průběhu ročním mění se nejrychleji v měsících jarních z března na duben a v měsících podzimních z října na listopad o 4–6° a nejzdlouhavěji v měsících letních a zimních. Teplota stoupá od nejnižší své hodnoty v první polovici ledna (10.–15.) až k nejvyšší hodnotě koncem července (25.) zdlouhavěji a nepravidelněji, nežli klesá k hodnotě nejnižší, jelikož přibývání teploty trvá skoro o měsíc déle než ubývání a jelikož bývá často přerušováno tak zvanými »návraty zimy«, které se téměř pravidelně dostavují ve všech měsících jarních a před kterými nás nechrání ani teplota vysoká. Nejznámější z těchto návratů zimy jsou mrazy květnové, »ledoví muži«, přicházející od severu koncem první pol. května (od 12.–14.) a jsoucí ve spojení s rychlým oteplováním pevniny na jihovýchodě Evropy. Poněvadž se zima vrací a prodlužuje často daleko do jara, bývá v Čechách podzim značně teplejší než jaro, zvláště ve vyšších polohách nad 700 m více než o 1° C.

Na horopisných poměrech země závisí nejen rozdělení teploty, nýbrž i rozdělení vodních srážek. V chladných polohách horských srážejí se páry vodní častěji a hojněji než v teplých polohách nižších. Hory Č. obkličující jsou sídlem častých mlh, oblaků, hojných dešťů a sněhů. Na Sněžce jest relativní vlhkost vzduchu celkem o 11% větší než v Praze; rozdíly vlhkosti bývají značné, zvláště v teplejší době roční (až 20%), v době chladnější od listopadu do března naproti tomu nepatrné, protože se v této době vrstva vzduchu parami stále nasycena udržuje ve výši poměrně malé. Jako relativní vlhkost jest též množství oblaků na horách kolem Čech celkem o 10% větší (70%), než v rovinách uvnitř země (60%). Počet dní se srážkami vodními bývá na Sněžce do roka 180, z čehož připadá na dni se sněhem 86, dní s mlhou 265; v Praze naproti tomu jest dní se srážkami 140, se sněhem 22, s mlhou 170. Počet dní se sněhem se do výšky nejen zvětšuje, nýbrž prodlužuje se též doba, po kterou sníh pokrývá zemi. Ve výši 600 m udržuje se sněžná pokryvka asi po 80 dní, ve výši 1300 m naproti tomu již po 200 dní. – Na horopisném rozčlenění země závisí též hojnost bouřek a zvláštní rozmanitost výstředních vodních úkazů ve vzduchu, jako lijáků, krupobití, průtrží mračen atd. Č. bývají dosti často navštěvovány živelnými pohromami. Dní s bouřkou počítá se do roka 16–22; v horách bývá počet bouřek poněkud větší než na rovinách. zvláště vznikají tam lokální bouřky letní. Deště spadává při velkých lijácích 150–200 mm za 24 hodin; při delším trvání deště začátkem září 1890 bylo pozorováno ve 4 dnech na některých místech v již. Čechách až 250 mm. Povodně bývají dosti časté, protože nevznikají pouze z letních lijáků, nýbrž z tání sněhu v zimě a na jaře. V l. 1826–90 rozvodnila se v Praze Vltava do výše 200 cm 25kráte, do výše přes 300 cm 5kráte a přes 400 cm 3kráte.

Rozdělení ročního množství srážek vodních na jednotlivé krajiny v Čechách lze sledovati na základě výpočtů a dešťopisné mapy prof. Studničky, sestrojené z výsledků pozorování více než 700 stanic v l. 1873–1886. Dle toho jsou rozdíly v hojnosti srážek na různých místech velmi značné; kdežto některé krajiny ve středních a severozápadních Čechách vykazují do roka sotva 50 cm srážek vodních, honosí se vyšší části Šumavy a Krkonošů množstvím 120–150 cm. Závislost hojnosti srážek na horopisném rozčlenění země jest patrná, přibýváť skoro pravidelně s nadmořskou výškou hojnosti srážek od nejnižších částí středních Čech směrem ku hranicím zemským. Mapa dešťopisná podobá se značně mapě horopisné, nebo isohyety čili čáry spojující místa stejného ročního množství srážek vodních řídí se hlavně průběhem isohyps č. čar spojujících místa stejné výše nad mořem, s tím pouze rozdílem, že jsou isohyety pošinuty proti jihozápadu, odkudž nejhojnější deště u nás přicházejí. Isohyeta 70 cm oddělující krajiny hojného deště na pokraji země od suššího vnitrozemí sahá nejdále do země v předhorách krkonošských až k Jičínu a Bělé, v Krušných horách až k Falknovu, na Šumavě k Velharticům a Vimperku, v Českomoravské vysočině na Sázavě až ke Světlé a na Doubravce až k Ronovu a dostává se ke hranicím zemským nad Ohří, u Domažlic, u Rožmberka a u Hradce Jindřichova. Pás nejhojnějšího deště objímající zemi není tudíž souvislý, nýbrž na naznačených místech přerušený. Šířka jeho se mění dle směru a dle rozlohy pásem horských; jest největší v Sudetách a nejmenší v Krušných horách a v Českém lese. Mimo to vyskytují se ještě uvnitř Čech osamělé ostrovy hojnějšího deště ohraničené isohyetou 70 cm jako v Blánském lese, na hřbetě Svidníka, v Doupovských horách a v Brdech. Isohyeta 80 a 100 cm omezuje již jen vyšší horská patra na sever. a jihozápad. pomezí Čech a isohyeta 120 cm na Šumavě prameniště Otavy a Vltavy, pohraničné části Jizerských hor a Krkonošů. Č. bez pokrajných hor lze rozděliti ve dvě části nestejně ovlažované: v čásť západní, sahající za Vltavu a na Labi až za Jizeru s prům. ročním množstvím srážek vodních 50–60 cm, a v čásť východní s množstvím srážek 60–70 cm. Isohyeta 60 cm, ohraničující území s menším množstvím srážek vodních než 60 cm, dotýká se na severu Čech Kadaně, Ústí n. L. a Ml. Boleslavi, na jihu táhne se jižně od Písku na pravém břehu Otavy směrem severozáp. rovnoběžně s hranicemi zemskými až k Výrovu. V naznačeném území vyskytují se pouze dva ostrovy s většími srážkami, Džbán a Brdy, a tři ostrovy s menším množstvím srážek vodních než 50 cm a to na střední Vltavě v okolí Kamýka, pak na dolní Vltavě na severu Prahy a na Labi při ústí Ohře. Tyto krajiny náležejí k nejsušším částem střední Evropy. Příčinou pozoruhodného sucha v západních a středních Čechách jsou hradby horské na severozápadě a na západě Čech stojící po příč v cestě mořským větrům a odnímající jim přicházejícím do Čech velkou čásť vláhy. Vítr vanoucí s chladných hor do teplejších nížin stává se sušším a na srážky méně vydatným. Ve vých. Čechách jsou severozápadní, záp. a jihozápadní větry deštivější než v Čechách záp., protože se vystupováním přes vyvýšený terrain opět ochlazují. Proto ve vých. Čechách účinkují hory na hojnost deště mnohem dále do země než v západních Čechách, nalézajících se v tak zvaném stínu dešťovém. Obor s poměrně malou roční výškou deště do 60 cm zaujímá prostoru celkem 15.854 km2, z čehož připadá na výšku pod 50 cm 738 km2; největší prostor (18.720 km2) zaujímá vrstva deště od 60–70 cm; isohyetou 70–80 cm omezena jest plocha 10.923 km2, isohyetou 80–100 cm plocha 4450 km2, isohyetou 100–120 cm plocha 1333 km2 a isohyetou 120–150 cm pouze plocha 676 km2.

Příčinou hojných dešťů a sněhů ve vyšších patrech horských jest nízká teplota, působící rychlé srážení páry vodní, jež tam bývá přinášena výstupnými proudy vzduchovými. V Čechách roste roční množství srážek vodních od nižších vrstev k vyšším celkem dosti pravidelně o 69 mm na 100 m nadmořské výšky.

Dle výpočtů prof. Studničky odpovídá nadmořské výšce 203 m 551 mm, výšce 468 m 643 mm, výšce 755 m 914 mm, výšce 985 m 1090 mm ročního množství srážek vodních. Jelikož průměrného množství srážek přibývá v poměru k rostoucí výšce nadmořské v míře se zmenšující, jsou rozdíly mezi množstvím srážek a nadmořskou výškou v nižších polohách značně větší než ve vyšších. Množství srážek na určitém místě není však podmíněno pouze poměrem mezi převládajícím větrem a polohou místa, nýbrž do jisté míry též lesnatostí krajiny. Tím, že bývá les zvláště dobou letní chladnější, udržuje se tam větší poměrná vlhkost, srážejí se vodní páry hojněji a častěji než v teplejších krajinách bezlesých a zmirňují se výstřední úkazy bouřkové v létě. Mnohá místa s malou nadmořskou výškou zvláště v sev. Čechách děkují své neobyčejné množství srážek vodních rozsáhlým lesům okolním.

Rozdělení deště na jednotlivé doby roční jest polnímu hospodářství velmi příznivé. Připadáť ve stř. Čechách, kde polní hospodářství nejvíce prospívá, z ročního množství vodních srážek na zimu 15%, na jaro 25%, na léto 40%, na podzim 20%. V teplejší době roční od dubna do září spadává zvláště v nižších polohách až dvakráte tolik vody než v chladné době od října do dubna. Č. náležejí do oboru letních bouřkových dešťů; největší množství srážek připadá na červen nebo červenec, kdy spadává nejen nejvíce vody (15%), ale kdy zároveň nejčastěji pršívá s pravděpodobností 0,50. Nejchudšími na déšť bývají leden a únor, poměrně nejsuššími září a říjen s pravděpodobností 0,33, takže na 100 dní zářijových připadá jen 33 dní s deštěm. Za suchého a slunečného počasí podzimního dozrávají a sklízejí se plodiny polní a zahradní. Ve vyšších polohách horských jsou srážky vodní stejnoměrněji rozděleny na roční doby než v polohách nižších. Vyšší patra horská mají po celý rok hojnost srážek i není zde takových rozdílů mezi srážkami letními a zimními jako v nížinách. Zvláště na pokrajných horách kolem Čech spadává v zimě veliké množství sněhu, jenž řeky naše vodou hojně zásobuje a při rychlém tání snadno rozvodňuje. Dle Hanna připadá z ročního množství srážek v Rudohorách na zimu 22%, na léto 30%, v Krkonoších na zimu 20%, na léto 31%, ve vyšších částech Šumavy na zimu 25%, na léto 28%, kdežto ve středních Čechách shledává se v zimě pouze 15% a v létě 40%.

Roční množství srážek vodních připadající na celé Č. dle pozorování 25letého v l. 1876–90 celkem 68 cm jest poněkud velké, jelikož v době této převládalo mokro. Množství srážek jest rok od roku velmi kolísavé; tak na př. r. 1877 spadlo celkem 58 cm, r. 1890 však 85 cm. takže rozdíl mezi největším a nejmenším ročním množstvím činí 27 cm čili 40% úhrnného dlouholetého množství. Ve stř. Čechách, na srážky vodní poněkud chudých, vyskytují se výstřednější poměry deště; množství vody spadlé vletech nejsušších bývá o třetinu menší než v letech normálních a o polovinu menší než v letech nejmokřejších. Jakési pravidelné střídání mokrých let se suchými pozoruje se dle mnoholetého měření deště v Praze od r. 1806 tím způsobem, že suchá léta měla převahu nad mokrými v l. 1806–1826 a v l. 1856–1876, kdežto v obdobích 1827–55 a 1877–90 ustoupila letům mokrým. Zvláště značné rozdíly v hojnosti deště objevily se mezi poslední dobou sucha a poslední dobou mokra. Po dlouhém suchu, téměř 20 let převládavším v l. 1856–76 s nejmenším množstvím deště v l. 1861–65, panuje od r. 1877 většinou mokro, které v l. 1886–90 dostoupilo nejvýše. – Celkové množství vody odpovídající výšce 68 cm jest 35 km3. Z tohoto množství odchází za hranice zemské asi 10 km3 čili 29%. Poměr odtoku k padajícím srážkám není však ve všech dobách ročních stejný. Ze srážek v pololetí od listopadu do dubna prochází Labem u Děčína 50%, ze srážek letních od května do října pouze 14%. Řeky naše bývají zásobovány hlavně srážkami zimními, deště letní ztrácejí se za normálních poměrů z větší části vypařováním, zvlažováním rostlin a půdy. Následkem toho bývají u nás též povodně sněhové mnohem častější než dešťové; v Praze na Vltavě pochází velká voda nad 2 m ze tří čtvrtin ze sněhu.

Tlak barometrický mění se ze všech úkazů vzduchových nejpravidelněji s nadmořskou výškou, takže lze přesně ustanoviti normální hodnotu tlakoměrnou rozličným polohám příslušnou. Tlaku s rostoucí výškou ubývá: Praha ve výši 200 m má prům. roční hodnotu tlaku 744 mm, o 118 mm vyšší než Sněžka ve výši 1600 m 626 mm. V Praze vystoupil nejvýše tlakoměr na 769,5 mm a klesl nejníže na 713,2 mm, na Sněžce pozorovány byly ovšem za kratší dobu výstřední hodnoty tlakoměrné 647 mm a 600 mm. V nižších polohách dosahuje průměrný tlak nejvyšší hodnoty v měsících zimních a nejmenší na jaře; ve vyšších polohách vyskytuje se souhlasně s teplotou vzduchu nejvyšší tlak v létě, nejnižší v zimě. Zeměpisné rozdělení tlaku ustanovuje se na mapách isobarami, čarami spojujícími místa stejného tlaku barometrického, uvedeného na hladinu moře. Dle rozdělení tlaku ve střední Evropě, vyšetřeného z četných pozorování Hannem, nalézají se Č. v zimě mezi isobarou 765,5 mm a 763,5 mm, na jaře mezi isobarou 761–5 mm a 761 mm, v létě mezi isobarou 762 mm a 761,5 mm a na podzim mezi isobarou 763 mm a 762 mm. Tlak normálný příslušný Čechám ve výši hladiny mořské jest 762,5 mm.

Na rozdělení tlaku závisí hlavně směr i síla větru, nebo vítr věje od vyššího tlaku k nižšímu tím rychleji, čím větší jsou rozdíly tlakoměrné, gradienty. Rozdělením tlaku barom. podmíněno jest převládání určitých směrů větru v různých dobách ročních. Koncem léta a na podzim, kdy rozkládá se nad Čechami obyčejně vysoký tlak vzduchu, dostavují se často mírné a suché kontinentální větry od východu a jihovýchodu. V zimě řídí se směr větru vysokým tlakem v jihozápadní Evropě a v Alpách a nízkým tlakem nad Atlant. okeánem a v sev. Evropě. Vítr přicházívá nejčastěji od jihu, jihozápadu a západu a bývá při větších rozdílech tlakoměrných silnější než na podzim. Seslabením maxima alpského a sesílením maxima jihozápadního dostavují se začátkem jara a v březnu často bouřlivé a teplé větry západní, urychlující tání sněhu, v ostatních dvou jarních měsících v dubnu a květnu při opačném rozdělení tlaku barometrického věje též vítr z opačné strany než v zimě, od východu a od severu. V létě snížením tlaku nad pevninou evropskou zvláště na východě a na jihovýchodě a zvýšením tlaku nad Atlant. okeánem nabývají rozhodné převahy nad ostatními směry deštivé větry severozápadní a západní. Za normálních poměrů vystřídává se vítr v Čechách pravidelně s roční dobou. Vítr sev. a severozáp., vějící nejčastěji v době nejdelšího dne, jest u nás větrem letním, vítr jižní a jihozáp., dostavující se zhusta v době nejkratšího dne, větrem zimním, vítr východ větrem jarním a podzimním: vítr západní věje nejčastěji koncem zimy (v únoru a březnu) a pak uprostřed léta (v čvci). Rozdělení směru větru jest zde v každém pololetí jiné; v letním pololetí převládají proudy polární, v pololetí zimním proudy aequatoriální. Na jaře a v létě vítr, přicházející od severu a z moře, seslabuje účinek insolace na teplotu vzduchu, na podzim a v zimě bývá zde větry rovníkovými účinek insolace na teplotu zvýšen. Chladna jarní a letní nalézají se v těsném spojení s maximy hojnosti směru sev., severozáp. a záp. Tak dostavují se suchá chladna květnová v průvodu větru sev. a mokrá chladna červnová a červencová bývají způsobena rozhojněním se větru severozáp. a záp. Vítr jižní a jihozáp. činí naše zimy mírnými tím, že přivádí sem teplý a vlhký vzduch mořský a ve spojení s oblaky chrání povrch zemský od přílišného ochlazení. Bez teplých větrů a bez oblaků byla by zima u nás velmi tuhá, nejméně o 5° C chladnější; přívalem vzduchu mořského i tuhé zimy náhle mizejí a vystupuje teplota značně nad bod mrazu. – Pokud směr větru není rušen místními poměry, vystřídá se během roku po celých Čechách i v polohách vyšších stejným způsobem; rozdíly vyskytují se směrem do výšky v síle větru; na horách bývají proudy vzduchové mnohem silnější než polohách nízkých. Síla větru určená v ročním průměru na Sněžce dle stupnice desítidílné obnáší 4,5 proti 2,5 v Praze; dní s vichřicí počítá se do roka na Sněžce 130, v Praze sotva 20. Vichřice vyskytují se nejčastěji v zimě a na jaře a bývají většinou původu atlantského; místní jsou pouze bouřkové vichřice letní.

Přihlížíme-li pouze k povšechnému rázu podnebních poměrů, pokud jsou závislé na horopisném rozčlenění, můžeme rozděliti Č. celkem na 7 okresů podnebních a sice na 4 horské okresy pohraničné a na 3 okresy vnitřní, obsahující roviny a kotliny na Labi, Berounce a na Vltavě.

Okres krušnohorský zahrnuje mimo horský hřbet jdoucí od jihozáp. k severových. též horní údolí Ohře s horami Tepelskými a Doupovskými. Podnebí této horské části sev.-záp. Čech jest drsné, vlhké a ve vyšších polohách větrné. Teplota jest nízká i v krytém údolí Ohře, neboť má Cheb (462 m) v lednu –3,0° C, v červenci 17,4°, za rok 7,1°. Roční proměna teploty jest 20,4°. Nejvyšší pozorovaná teplota za dobu 30 let byla 34° a nejnižší –26°. Zima s prům. teplotou pod 0° trvá 95 dní, doba vegetační s teplotou nad 10° po 150 a teplota letní nad 15° po 80 dní. V Kadani při teplotě o ½° vyšší jest zima o 14 dní kratší; doba vegetační a doba letní o 7 dní delší než v Chebu. – V Tepelských horách mají Karlovy Vary (405 m) prům. teplotu lednovou –2,7°, červencovou 17,0° , celoroční 7,0°, Marianské Lázně (624 m) –3,8°, 15,6°, 5,6°; roční proměna jest celkem 19,5°. Velmi chladné jsou Marianské Lázně zvláště v zimě, jež trvá po 120 dní. Na teplotu nad 10° připadá 129 dní, z čehož jsou pouze 42 dni s teplotou nad 15° Karlovy Vary mají při přiměřeně nižší poloze zimu o 1° teplejší a o měsíc kratší, dobu vegetační a dobu letní o 20 až 30 dní delší Na Krušných horách shledáváme ve výši 600 m teplotu v lednu –3,1°, v červenci 15,9°, roční 6 1°; ve výši 800 m –3,7°, 14,5°, 4,9°; ve výši 1000 m –4,3°, 13,3°, 3,9°; roční proměna teploty zmenšuje se z 19° na 17,6° a bývá výstřednější na svazích jižních než na severních. Vyšší patro krušnohorské jest nejstudenější obývanou krajinou v Čechách; tuhá a sněživá zima panuje tam 4 až 5 měsíců, mrazy dostavují se již v září a mizejí až v květnu; doba s teplotou nad 10° trvá pouze 116 dní a jelikož isotherma 15° sahá pouze do výše 750 m, jsou vyšší patra v létě bez této teploty. Naproti tomu mají jižní podhoří krušnohorská ve výši 320 m velmi značnou teplotu; na př. vykazuje Hor. Litvínov (306 m) v lednu –2,2°, v červenci 18,5°, celoroční 8,2°; počet ledových dní 80, s teplotou nad 10° 161, z nichž 96 dní má teplotu nad 15°. – Srážek vodních padá všude velmi hojně; v Tepelských horách, v údolí Ohře a na úpatí Krušných hor sahá roční množství srážek do výše 60–70 cm, v Doupovských horách až do výše 80 cm a zvětšuje se na svazích krušnohorských rychle ze 70 na 80–100, a v některých částech horského hřbetu až na 120 cm. Srážek padává sice méně hojně v zimě než v létě, avšak rozdíly mezi množstvím srážek letních a zimních nebývají tak velké jako ve středních Čechách. Počet dní s bouřkou jest 18–20, poněkud větší než na Šumavě. Déšť a bouřku v létě přináší sem zvláště vítr jihových. a východní, kdežto vítr severní a sevorozápadní bývá poměrně suchý.

Sudetský okres obsahuje mimo horské hřbety pohraničné: Lužické hory, Ještěd, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, též pahorkatiny a hornatiny uvnitř země připojující se k naznačeným horstvům. Podnební ráz rozsáhlé této horské krajiny jest určen nízkou teplotou, značnou oblačností a deštivostí. Ke snížení teploty vedlé nadmořské výšky přispívají severní poloha, poměr pásem horských k panujícím větrům, rozsáhlé komplexy lesní, časté a hojné srážky. Jizerské hory a Krkonoše jsou v téže výši chladnější než Rudohoří, zvláště v létě; shledáváme v patře 800 m teplotu –4,9°, 14,3°, 4,6°, počet dní s teplo tou pod 0° 126, nad 10° 117, v patře 1000 m –5,7°, 12,9°, 3,4°, pod 0° 142 a nad 10° 94 dní. Isotherma 15° C sahá pouze do výše 700 m. Nejchladnějším bodem v Čechách jest Sněžka s teplotou v lednu –8,3°, v červenci 8,9°, celoroční 0°. Zima s teplotou prům. pod 0° trvá přes půl roku od 18. října do 22. dubna, teplota letní nedosahuje hodnoty 10° C. Dlouhé zimy bývají též velmi sněživé, následkem čehož hromadí se na horách vysoko a rozsáhlé závěje; na jaře a na podzim valívají se opět sněhové laviny s příkrých strání. Jaro a léto bývá krátké, chladné a deštivé; na Sněžce dostavují se jednotlivé mrazy a sněhy i v nejteplejších měsících letních; podzim honosí se počasím poněkud mírnějším a stálejším. Vlastní jsou Krkonošům silné větry, husté mlhy, hojné deště a pak též zvláštní přeludy vzduchové. Horské hřbety na západě a na východě Krkonošů mají za příčinou menší nadmořské výšky podnebí méně drsné. Kladský Sněžník (1217 m) vykazuje teplotu –5,5°, 12,3°, 2,4° C, 157 dní pod 0° 76 dní nad 10°. Hornatiny východní jsou v zimě chladnější než západní. Liberec (378 m) má teplotu –2,9°, 16.9°, 7.1°, Žamberk (468 m) naproti tomu –3,8°, 16,5°, 6,4°. Nejteplejší jsou jižní předhory sudetské s teplotou ve výši 300 m –2,7°, 17.8°, 7,6°, s počtem dní pod 0° 87, nad 10° 164, nad 15° 91. Místní rozdíly v teplotě v téže nadmořské výši vyskytují se dosti značné. Jičín (280 m) na př. vykazuje teplotu –2.7°, 18,9°, 17,9°, kdežto Čes. Lípa (256 m) s teplotou –2,6°, 17,8°, 7,6° jest v červenci až o 1,1° chladnější; poměrně nízkou teplotu vykazuje též Bělá (304 m) –2 9°, 17,6°, 7,3°. Roční proměna teploty jest v předhorách daleko větší (21°) než v horních patrech horských (18°–17° C). – Vegetace v Sudetských horách jest velmi bujná následkem hojných srážek vodních; lesy sahají do výše 1200 m, kleč do výše 1500 m. Příčinou hojných srážek jest ochlazování vlhkých západ. a jihozáp. větrů, vystupujících po svazích horských do výše. Sudety jsou ze všech horstev českých na srážky vodní nejbohatší. Na pokraji předhor dosahuje roční výška 60–70 cm, ve vyšších částech 70–80cm; výška 80–100cm pozoruje se v horách Lužických a Orlických; ve vyšších patrech hor Jizerských a Krkonošských vystupuje roční výška na 100–120 cm, ve vyšších patrech pohraničných na 120 až 150 cm. Počet dní s deštěm do roka jest 150 až 170, dní s bouřkou 18–22. Rozdělení směru větru shledáváme i ve vyšších patrech Sudet jako v ostatních Čechách; také na Sněžce mají v letním pololetí směry polární převahu nad rovníkovými a v zimním pololetí obráceně směry rovníkové nad polárními jako ve střed. Čechách. V některých krajinách vyskytují se zvláštní místní větry, jako v Liberecku vítr jihových. a v Orlických horách vítr východní, známý jménem »polák«.

Okres polabský obsahuje nížiny, roviny a sousední pahorkatiny rozprostírající se nad Labem, nad dolní Vltavou od Prahy k Mělníku, nad dolní Ohří a nad Bělou. Tyto krajiny jsou nejúrodnější v Čechách a známy pěstováním vinné révy, chmele, cukrovky, ovoce atd. Naproti tomu jsou zde větší komplexy lesní velmi vzácné; dle prof. Kořistky zaujímá půda lesní v české nížině pouze 15,2% celé plochy. Podnebí této krajiny liší se od podnebí ostatních krajin v Čechách větší teplotou, stejnoměrnějším rozdělením teploty, vlhkosti vzdušné a srážek vodních, menším množstvím oblaků a dešťů a silnějším prouděním vzduchu. Roviny a nížiny na úpatí pásem horských, z větší části bezlesé, k severu pohraničními horstvy chráněné a vyslunné jsou nejteplejší v Čechách; zima jest zde mírná, krátká a bez větších sněhů, léto poměrně teplé, suché a poněkud delší než v polohách vyšších. Jaro jest poměrně méně chladné než v ostatních krajinách, dostavuje se též dříve. avšak nebývá ani zde bez pozdních mrazů. – Rozdělení teploty jest velmi stejnoměrné. Průměrná teplota ledna jest celkem –2,2°, v Praze a v Ústí n. L. –1,6°, v Josefově –2,9° C. Malé rozdíly vyskytují se též v teplotě července; Praha, Roudnice, Litoměřice, Lovosice vykazují v tomto měsíci 19,5°, města na vých. Polabí 19,0°, města v severozáp. části jako Ústí n. L., Teplice, Louny 18,6°. Průměrná teplota roční jest nejvyšší na čáře od Prahy k Lovosicům 8,9°, v Teplici 8,6°, v Ústí n. L., v Čáslavi 8,4°, v Josefově 8,2°, v Lounech 8,1°. Roční proměna teploty jest značná 20°–22°. Teplota vybíhá snadno do velkých extrémů; za tuhé zimy klesá teploměr až na –30°, mnohem níže než na horách, za horkého léta vystupuje snadno na 35°. – Srážky vodní nebývají ani tak hojné ani tak časté jako v severnějších krajinách hornatých; ve východ. části Polabí až k Jizeře spadává do roka 60–70 cm, v ostatní části 50–60 cm; na Vltavě sev. od Prahy a na Labi při ústí Ohře nedosahuje roční výška srážek 50 cm. Nejvíce srážek připadá na léto (40%), nejméně na zimu (15%). Dní se srážkami čítá se do roka 130–150, z čehož 36–46 dní se sněhem a 14–18 dní s bouřkou. V rovině vyskytují se bouřky častěji v průvodu barom. minima, kdežto v horách převládají většinou bouřky lokální. Obloha jest celkem z 60% pokryta oblaky, nejvíce v listop. 75%, nejméně v září 48%. Dní s oblohou úplně pokrytou jest v Praze 61 do roka, skoro 3kráte tolik než dní úplně jasných. Absolutní vlhkost vzduchu má Praha celkem 6,9 mm, v lednu 3,8 mm, v čvci 10,8 mm, relat. vlhkost 74,4%, největší v lednu 85%, nejmenší v čvci 65%. Nad povrchem rovným bývá proudění vzduchu silnější než nad povrchem nerovným; v zimě v české nížině silný vítr odnáší sníh, v létě opět půdu vysušuje. Z větrů jsou nejčastější západ. se 24%, pak přicházejí jihozáp. se 16%, jižní se 14%, severozáp. s 12½% a severní s 11½% všech osmi hlavních směrů. Rozdělení na roční doby jest jako v ostatních Čechách.

Okres Berounky jest zvláštní celek, mající tvar rozsáhlé kotliny od západu k vých. se zužující, ohraničené Českým lesem, Šumavou, pohořím Brdským, Doupovským, Tepelskými vrchy a Džbánem. Ačkoliv v naznačeném území nalézají se rozsáhlé lesy, jest přece půda většinou suchá a na prameny chudá. Poříčí Berounky nachází se v tak zvaném stínu deště a má proto malé roční množství srážek vodních 50–60 cm. Větší deštivost počíná teprve v horách samých anebo v podhorských pláních. Podnebí jest jinak mírné, nejteplejší jest pánev plzeňská a údolí Berounky. Plzeň (324 m) vykazuje prům. teplotu –2,1°, 18,7°, 8,3°, počet dní pod 0° 74, nad 10° 164 a nad 15° 99 jako v české nížině; místa ve vyšších polohách jako Klatovy, Nepomuky, Merklín mají zimu o 14 dní delší, dobu vegetační o 14 dní kratší než Plzeň a prům. teplotu –2,8°, 17,8°, 7,5°. V údolí Berounky má Karlštein teplotu stejně vysokou s Prahou, Křivoklát jest naproti tomu zvláště působením lesů značně chladnější. V Brdech má Příbram (503 m) prům. teplotu –3,0°, 17,8°, 7,2°, počet dní pod 0° 95, nad 10° 149, nad 15° 85. Roční proměna teploty 21° jest o něco menší než v české nížině; krajní extrémy dosahují však stejného stupně. V poříčí Berounky pozorovány byly velké průtrže mračen jako v květnu r. 1872 a r. 1889, kteréhož roku na Přešticku (v poříčí Úhlavy) spadlo 16. květ. 180–200 mm vody za 2½ hodiny.

Okres vltavský obsahuje roviny na jihu Čech budějovickou, třeboňskou, střední a dolní čásť údolí Otavy a údolí Vltavy až ku Praze s okolními krajinami. V území tom vyskytují se velké lesy, četné rybníky a rozsáhlé rašeliny. Sev. čásť území na Otavě a na Vltavě jest suchá jako v okrese berounském s ročním množstvím srážek vodních 50–60 cm, v okolí Kamýka s množstvím srážek dosahujícím sotva 50 cm; na jižnějších rovinách naproti tomu vystupuje na 60–70 cm. Hlavní větry deštivé jsou jihozáp., severozáp. a severní. Teplota na rovinách jest následkem jižní polohy poměrně vysoká, zvláště v létě. Shledáváme v poloze 420 m prům. teplotu –3,1°, 18,1°, 7,7°, počet dní pod 0° 85, nad 10° 156 a nad 15° 94. V Hluboké a v Třeboni dosahuje prům. roční teplota až 8°, v údolí Otavy naproti tomu jest poněkud nižší teplota. Písek (387 m) –2,9°, 17,4°, 7,7°. Rozdíl mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem jest značný 21°–22°. Absol. maxima teploty dosahují 35°, absol. minima klesají na –30° C.

Okres Českomoravské vysočiny, zaujímající jihových. čásť Čech, počíná od střední Vltavy a hořejšího Labe a sahá až ke hranicím českomoravským. Podnebí má tato vysočina při poměrně malé nadmořské výšce drsné, vlhké a větrné. V nižších polohách vykazuje leden prům. teplotu –3°, ve vyšších –4°, minima teploty pozorována byla v Táboře –30°, v Něm. Brodě –32,5°. V červenci má Tábor (489 m) teplotu značně vyšší 18,1° než Něm. Brod (425 m) 17,2° a než Polička (564 m) 16,8°. Maxima pozorována byla 30° až 34°. Celoroční normální teplota v Poličce jest 6,5°, v Něm. Brodě 7,1°, v Táboře 7,3°. Počet dní s teplotou pod 0° jest ve výši 457 m 96, nad 10° 152, nad 15° 84. Roční množství srážek v nižších polohách dosahuje 60–70 cm, ve vyšších polohách 70–80 cm; dní se srážkami počítá se do roka 160, dní s bouřkou 18–20 V zimě padává mnoho sněhu, na podzim nastávají husté večerní a noční mlhy zvláště v okolí velkých rybníků. Panující jsou větry jihozápadní, západní a severozápadní, ale bývají často velmi prudké.

Okres šumavský obsahuje Český les, Šumavu a Novohradské hory, pohraniční pásma horská pokrytá z větší části lesem, prostírajícím se všude u velkých souvislých rozlohách. Podnebí jest drsné, vlhké a deštivé. Teplota jest na Šumavě následkem jižní polohy v zimě o ½°, v létě až o 1° vyšší než v Krkonoších. Místa v údolích jako Krumlov, Prachatice ve výši nad 500 m mají prům. teplotu –3,2°, 17,1° 7,0°, počet dní pod 0° 92, nad 10° 149, nad 15° 76; Vimperk (760 m) –3,7°, 15,2°, 5,6°; počet dní pod 0° 115, nad 10° 129, nad 15° 31; Eisenštein (790 m) jest poměrně chladnější s teplotou –4,2°, 14,8°, 5,1° s počtem dní pod 0° 126, nad 10° 112; Sv. Tomáš (960 m) má teplotu nepoměrně vyšší –4,6°, 14,8°, 4,7° s počtem dní pod 0° 128, nad 10° 115 než Goldbrunn (1060 m) –5,8°, 12,5°, 3,1° s počtem dní pod 0° 145 a nad 10° 83. V Novohradských horách přísluší výšce 680 m teplota –4°, 15,8°, 5,9° C. Srážky na Šumavě padají hojné na prameništi Vltavy a Otavy až do výše 150 cm, avšak pás hojných dešťů nesahá následkem zvláštního poměru k panujícím větrům tak daleko do země jako v Krkonoších. Rozdělení srážek vodních na roční doby ve vyšších patrech Šumavy odchyluje se od rozdělení v ostatní části tím, že připadá na chladnější pololetí větší množství než na pololetí teplejší. Počet dní s deštěm vyskytuje se do roka 170–180, dní s bouřkou 12–16. Deště přinášejí nejčastěji vítr jihozáp., záp. a severozáp. Při značné relativní vlhkosti vzduchu vyskytují se časté a husté mlhy. Sníh zůstává ležeti ve středních polohách do konce dubna, ve vysokých až do konce května. Ag.