Ottův slovník naučný/Čechy/Dějiny právní: organisace samosprávy

Ottův slovník naučný/Čechy
Dějiny právní: organisace zeměpanské správy	Dějiny právní: organisace samosprávy

Údaje o textu
Titulek:	Dějiny právní: organisace samosprávy
Autor:	Jiří Pražák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 563–572. Dostupné online
Licence:	PD old 70

VI. Organisace samosprávy.

Pokud jde o organisaci samosprávy v království Českém, sluší, jakož vůbec v oboru samosprávy, rozeznávati, jaké zájmy lidské společnosti ve správě mají dojíti zastoupení. Jde tu jednak o zájmy místní, a tělesa samosprávy, jimž tyto zájmy jsou střediskem, bývají povýtečně jakožto autonomní označovány; mimo to jde však také o zájmy věcné, které jsou základem další skupiny korporací samosprávných, o nichž pak v dalším odstavci nám bude zmíniti se.

A) Samospráva místní spočívá na samosprávě obcí, jakožto korporací, zastupujících v první řadě zájmy místní. K tomu pak pojí se samospráva obcí »vyššího druhu«, či správněji řečeno samospráva korporací, zastupujících místní zájmy oblastí širších. Těmi pak jsou zde jednak okresy, jednak celá země Česká.

1. Nová organisace obcí stala se zrušením svazku poddanského r. 1848 nezbytnou. Aby se tak stalo aspoň prozatím, než by ústavní cestou, tenkráte zamýšlenou, věc došla konečného svého upravení, bylo dne 17. března 1849 pod č. 170. ř. z. vydáno t. zv. provisorní zřízení obecní, kterýmž měla uskutečnění svého dojíti základní práva, obcím v § 33. ústavy ze dne 4. března 1849 zaručená, totiž právo svobodné volby zástupců, právo rozhodovati o přijmutí nových členů ve svazek obecní, právo spravovati samostatně záležitosti vlastní, uveřejňovati výsledky hospodářství obecního a veřejnost jednání zástupců obecních. V čele tohoto prozatímného zřízení obecního postavena věta, že základem svobodného státu jest obec svobodná. Obvod obce měl se srovnávati s obvodem dosavadních obcí katastrálních, pokud tyto nebyly již dříve fakticky v jednu obec sloučeny, avšak neměla-li některá obec prostředků, aby splnila úkoly jí novým zákonem uložené, měla třeba i proti své vůli býti spojena s některou obcí jinou, ovšem s výhradou jmění svého. Toto zřízení obecní obsahovalo též důležitá nová ustanovení o tom, kterakým způsobem se nabývá domovského práva v obcích, v nichžto svrchu dotčená zásada o volném přijímání ve svazek obecní došla provedení v míře toliko obmezené, ano mimo jiné bylo stanoveno, že přijmutí ve svazek obecní děje se i mlčky tím, že obec tuzemce po 4 léta v obci trpěla buď vůbec bez listu domovského nebo s listem domovským, jehož platnost již pominula. Ostatní ustanovení prozatímného řízení obecního srovnávají se v podstatě s nynějším právem obecním a dlužno toliko po dotknouti, že dotčené zřízení obecní v §§ 142. až 177. též jednalo o zastupitelstvech okresních a krajských, kteráž se měla zříditi, že však tato jeho ustanovení vůbec nedošla provedení. V ostatním platilo obecní zřízení z r. 1849 až do vydání nynějších zřízení obecních, poněvadž k ústavnímu projednávání nového zřízení obecního na základě ústavy z téhož roku vůbec nedošlo, a poněvadž zákon obecní později císařským patentem ze dne 24. dubna 1859 č. 58. ř. z. vyhlášený nikdy platnosti nenabyl, vyjímajíc jeho §§ 32.–51. a 55.–57., které jednaly o právu domovském a dle výslovného určení tam obsaženého ihned platnými se staly.

Po vydání ústavy únorové bylo pomýšleno na nové upravení záležitostí obecních, a poněvadž dle této ústavy příslušelo tak zv. užší říšské radě vytknouti základy organisace obecní a sněmům toliko vyhrazeno bylo usnášeti se na ustanoveních ku bližšímu provedení těchto zásad potřebných, vydán byl předem říšský zákon ze dne 5. března 1862 pod č. 18. ř. z. pro země předlitavské vyhlášený, jímž vytčena byla základní pravidla zřízení obecního. Na základě tohoto zákona byly pak v jednotlivých zemích sněmům učiněny předlohy podrobných zřízení obecních, které, byvše přijaty, byly pak jakožto zemské zákony vyhlášeny. Takovým způsobem došlo i v Čechách k novému zřízení obecnímu, kteréž dne 16. dubna 1864 nabylo sankce vladařovy a bylo pod č. 7. v zemském zákonníku téhož roku vyhlášeno. Toto zřízení obecní, které v podstatě posud jest v platnosti, třeba některá jeho ustanovení později jinými byla nahrazena, neplatí však v celých Čechách, nýbrž vyjmuta jsou z jeho platnosti ona města, která mají svůj zvláštní statut na základě výhrady § 6. prozatímného zřízení obecního z r. 1849 vydaný. Taková města máme však v Čechách pouze dvě, totiž Prahu, jež obdržela statut ze dne 1. května 1850 č. 85. z. z., a Liberec, jenž měl v době vydání zřízení obecního statut ze dne 21. prosince 1850 č. 202. z. z. Statut pražský jest celkem posud v platnosti, kdežto statut liberecký od té doby nahrazen byl novým ze dne 28. června 1889 č. 43. z. z. Hodlajíce vytknouti hlavní body nynější organisace obecní, postoupíme tudíž vhodně tím způsobem, že předem pojednáme o ústavě obcí ve smyslu zřízení ze dne 16. dubna 1864, a že pak vytkneme stručně podstatné úchylky, které platí v oněch dvou městech zvláštním statutem opatřených.

a) Zřízení obecní z r. 1864 rozeznává, jak to bylo učinilo již prozatímné zřízení obecní, jednak samostatný, jednak přenesený obor působnosti obcí. Onen byl definován právě tak, jak se to stalo v prozatím. zřízení obecním a v základních zásadách z r. 1862, v ten smysl, že v sobě zahrnuje vše, co se předem a nejprve dotýče prospěchu obce a v mezích jejích vlastními silami může býti opatřeno a provedeno. Bližší pak vypočtení agend sem náležejících nalézáme v čl. V. základ. zásad a v § 28. česk. zřízení obecního, při čemž ovšem zůstává sporno, vyčerpává-li vypočtení toto předmět zcela, nebo jest li uvedeno toliko za příklad; mimo to postrádá toto vypočtení jednotného hlediska i logické úpravy. Můžeme zde jen tolik podotknouti, že zahrnuje tento samostatný obor obcí jednak agendu hospodářskou, totiž správu jmění obecního a záležitostí ke svazku obecnímu se vztahujících jednak působnost obcí v oboru veřejné správy, ku které náleží hlavně místní policie a některé agendy významu podřízeného, na př. odbývání dobrovolných dražeb movitých věcí a smiřování proucích se stran. Přenesený obor působnosti obcí značí nám záležitosti, kteréž, ač jsou záležitostmi správy státní, přece musí obcí bezplatně býti obstaravány při čemž obec dle povahy věci podrobena jest netoliko dohledu, nýbrž i přímému vlivu správy státní, majíc toliko povinnost, nikoliv právo předsebráti výkony dotčené. Sem náleží na př. intervence při sepisování branců, při sčítání lidu, sestavování listin porotců. doručování výnosů úředních a mn. j. V příčině tohoto přeneseného oboru poukazuje § 29. obec. zříz ke zvláštním předpisům o tom vydaným, vytýká však přece důležitou zásadu, že toliko zákonem a nikoliv pouhým nařízením tento obor na úkor obcí může býti rozšířen. Authentického sebrání dotčených zákonů posud nemáme, čímž se vysvětluje, že předmět ten velmi jest sporný, zejména pokud jde o předpisy starší. Tak na př. pochybno jest, platí li posud § 128. proz. zřízení obec., jímž obcím uložena byla povinnost vybírati daně zeměpanské; správní dvůr soudní vynesl již několik nálezů, jimiž popřel, že cit. § 128. proz. zřízení obec. náleží mezi předpisy v § 29. obec. zříz obsažené, sprostiv tudíž obce povinnosti zmíněné.

Territoriální obvod obcí zahrnuje v Čechách i velkostatky a nebyl obvod obcí již stávajících zřízením obecním z r. 1864 nijak změněn, pro budoucnost však nastala oproti prozatímnému zřízení obecnímu ta důležitá změna, že nelze již obce proti jejich vůli zcela sloučiti, nýbrž nanejvýše donutiti aby vešly ve svazky ke společnému obstarávání některých záležitostí. Rozdělení obcí připouštělo se dle původního znění obec. zřízení jen tenkráte, měla-li čásť, která se měla státi samostatnou, samostatnost již dříve (před r. 1849); od toho však později upuštěno a žádá se nyní toliko v ohledu hmotném, aby každá z budoucích obcí samostatných vládla dostatečnými prostředky, a v ohledu formálním, aby k rozdělení přivolil zemský výbor ve srozumění s místodržitelstvím, ač není-li v době, kdy se o žádosti rozhoduje, shromážděn sněm, v kterémžto případě by potřebí bylo zákona zemského.

Co tkne se objemu obecního svazku v ohledu osobním rozeznáváme v obci jednak občany, t. j. takové osoby, které pojí k obci svazek právní, a přespolní, t. j. takové osoby, které v obci jsou toliko v jakémsi spojení faktickém. Občany opět dělíme na příslušníky obce, t. j. takové osoby, které mají v obci právo domovské, a na společníky obce, t. j. takové osoby, které buď jsou v držení nemovitosti v obvodu obce ležící nebo které mají v obci řádné své bydliště, platíce však zároveň přímou daň ze živnosti samostatně provozované nebo z důchodů. Upravení domovského práva v nynějším zřízení obecním postrádáme, a to proto, že tento předmět dle ústavy zemí předlitavských vyhrazen jest zákonodárství říšskému, kteréž jej posléze upravilo zákonem ze dne 3. pros. 1863 č. 105. ř. z. Od občanů sluší rozeznávati měšťany; ty máme pouze v městech a městysech, a mohou se jimi nyní státi pouze příslušníci obce, a i tito pouze pro osobu svou. Čestné občany nebo čestné měšťany může každá obec jmenovati z rakouských občanů státních; tito měli dle § 10. zříz. obec. všechna práva společníků obce, nikoli však jejich povinnosti. Nyní obmezují se práva jejich na výsadné právo volební, kteréž však co do způsobu jeho vykonávání jest dosti sporné.

Orgány obecní správy jsou jednak výbor nebo zastupitelstvo obecní, jednak představenstvo obecní, v městech namnoze »městská rada« nazvané. Výbor obecní jest orgánem usnášejícím se a kontrolujícím, kdežto představenstvo jest orgánem výkonným, jež zastupuje obec na venek a obstarává vše, což náleží k obyčejné správě a není výslovně výboru vyhrazeno. Výbor skládá se z 8–36 členů volených, což řídí se dle počtu voličů, mimo to má právo virilního hlasu ve výboru každý volič obecní, jenž platí aspoň šestý díl všech daní přímých v obci předepsaných, při čemž požívá ještě té výhody, že může toto právo vykonávati i zmocněncem. Náhradníků jest polovice údů výborových, oni nastupují však jen tenkráte, když některý výbor dodatečně odpadl nebo na čas úřad svůj zastávati nemůže. Představenstvo obecní skládá se ze starosty čili z představeného obce a alespoň ze dvou starších čili radních obecních, nikdy však nesmí býti obecních radních více než obnáší jedna třetina členů výboru. Starosta, jenž vůbec zastupuje obec na venek, předsedá schůzím výboru, repraesentuje a řídí představenstvo obecní a obstarává pravidelně sám agendu přenesené působnosti; obecní radní zastupují ho v tom pořádku, v jakém byli voleni. Ku správě jmění osad nebo částí obce místně oddělených. které mají své samostatné jmění, zřídí se zvláštní zastupitelstvo místní s místním představeným v čele, jehož působnost však přesně se obmezuje na tuto správu; pouze tenkráte. není-li osada ve výboru obecním nikým zastoupena, může představený místní choditi do schůzí výborových, má tam však toliko hlas poradný.

Co do úpravy volebního práva do zastupitelstva obecního sluší rozeznávati dvojí aktivní právo volební, a sice jednak takové, které se zakládá na jistých osobních vlastnostech a přísluší dotčené osobě nehledíc k tomu, platí-li nějakou daň čili nic, a pak právo volební, zakládající se na placení daně přímé. Prvé dotčené volební právo honorací přísluší – pokud nehledíme k občanům čestným – pouze příslušníkům obce, kdežto při právu volebním, jež zakládá se na placení daně, na domovském právu nijak nezáleží. Právo volební na základě osobních vlastností přísluší zejména čestným občanům, pak měšťanům, duchovním, úředníkům státním, zemským a fondovním, důstojníkům mimo službu, doktorům a učitelům. Na základě placení daně volí každý státní občan rakouský, který jest v obci příslušníkem nebo společníkem a platí ze statku nemovitého, ze živnosti průmyslové nebo z příjmů v obci daň přímou. Při tom nezáleží na výši daně placené; to rozhoduje pouze při vřadění do jednotlivých sborů volebních, nikoliv při otázce, má-li kdo vůbec právo volební. Ostatně i z těch, při nichž jinak jsou podmínky volebního práva, vyloučeni jsou ti, kdož nacházejí se ve vyšetřování pro zločin, dále kdož odsouzeni byli pro zločin, pro přestupky krádeže, zpronevěření, účastenství v nich nebo podvodu, pro lichvu nebo zkrácení věřitelů, po jistou dobu (která dle povahy činu jest rozdílná, nejvýše však obnáší 10 let) po ukončení trestu, dále kridatáři po čas trvání konkursu, vojínové v činné službě se nacházející – ač nejde-li o virilistu – konečně kdož déle než rok dluhují dávky obecní nebo opomenuli klásti povinné účty o správě jmění obce nebo některého ústavu obecního. Passivní volební právo, t. j. právo býti volenu do výboru obecního, přísluší jen tomu, kdo sám může voliti, jest mužského pohlaví, dosáhl 24. roku věku svého a požívá plnou měrou práv občanských. Ostatně i z těch, kteří jinak mají náležitosti passivního práva volebního, nemohou býti voleni úředníci představených úřadů politických a úřadů policejních v obci se nacházejících, dále zřízenci obecní, osoby, jež požívají opatření chudých nebo nemají výdělku samostatného, konečně kdož pro přečin disciplinární, ze zištnosti spáchaný, byli sesazeni s nějaké služby veřejné. Volitelnost do představenstva obecního předpokládá mimo to, co se žádá k volitelnosti do výboru obecního, ještě řádné bydlení v obci; dále nemohou býti do představenstva voleni aktivní zřízenci státní, zemští a fondovní, pak duchovní a veřejní učitelové; konečně kdož jsou v prvním a druhém stupni příbuzní nebo sešvakření nemohou býti zároveň členy představenstva obecního. Nikdo nesmí z pravidla odmítnouti volbu naň připadlou, jinak pozbude na 6 let práva voličského a propadne pokutě do 100 zl. Pouze osoby v § 20. zřízení obecního uvedené (duchovní, úředníci, osoby neduživé nebo přes 60 let staré a j.) mohou tak učiniti, aniž by se jim dotčených nepříznivých následků bylo obávati.

Od otázky, komu přísluší právo volební, třeba dle povahy věci přesně lišiti otázku, kterak jest volební právo vykonávati. Ve směru tomto jest ustanoveno, že právnické osoby, pak osoby nezpůsobilé ku právním činům volí svým zákonným zástupcem, že osoby ženské, důstojníci aktivní, jsou-li virilisty v obci, dále spoludržitelé nemovitostí voliti mají zmocněncem, že konečně ti, kdož v záležitostech veřejných jsou nepřítomni, rovněž i držitelé nemovitostí a živností v obci se nacházejících, kteří bydlí v obci jiné, zmocněncem voliti mohou, kdežto ve všech ostatních případech platí pravidlo, že nelze volebního práva jinak než osobně vykonávati. Co do seskupení voličů při volbě snažilo se obecní zřízení přivésti k platnosti zastoupení zájmů aspoň potud, že brání majorisování větších poplatníků přiměřeným upravením sborů voličských; naproti tomu není nijak postaráno o zastoupení místních zájmů uvnitř obce, tak že ovšem snadno státi se může, že některá čásť obce, místně oddělená, v zastupitelstvu obecním vůbec zastoupení nedojde. Sbory voličské máme tři, ač je-li v obci aspoň 30 voličů; je-li voličů aspoň 24, však ne více než 29, utvoří se dva sborové voličtí; není-li konečně ani 24 voličů, dlužno voliti ve sboru jediném. Na každý sbor voličský připadá stejný počet členů výboru a náhradníků, a musí v něm býti aspoň dvakráte tolik voličů, kolik výborů a náhradníků dohromady jím má se voliti. Pro vřaďování do jednotlivých sborů voličských rozhoduje jednak výše daně, a ti, kdož platí dohromady po jedné třetině, resp. polovici daně, tvoří dohromady vždy jeden sbor voličský, jednak důstojnost, ježto zejména honorace při vřadění do sborů voličských požívají výsad potud, že některé (vyšší úředníci, faráři) se vřaďují vždy do sboru prvního, ostatní, platí-li nějakou daň, náležejí do sboru druhého, třeba by dle výše daně té náleželi do sboru třetího. Není-li v některém sboru dosti voličů, musí prvními voliči sboru následujícího na patřičný počet býti doplněn.

Rozeznáváme při volbě trojí stadium, a to předně přípravy k volbě, pak akt samé volby, a konečně ověření voleb. Přípravy záležejí ve sdělávání seznamů voličských, které po 4 neděle k všeobecnému nahlédnutí dlužno vyložiti, jakož i ve vyřízení reklamací, t. j. námitek proti těmto listinám podaných ve lhůtě k tomu určené, kteréžto vyřízení svěřeno zvláštní kommissi, skládající se z představeného a 4 členů, které výbor obecní ze svého středu k tomu konci byl zvolil. Kommisse ta rozhoduje konečně, bylo-li reklamaci místa dáno; nepovolila-li však kommisse změny žádané, může si reklamant stěžovati k politickému úřadu okresnímu a pro případ i dále až k místodržitelství. Volení děje se lístky hlasovacími, při čemž nad správností aktu bdí kommisse volební, skládající se ze starosty nebo některého radního obecního a čtyř voličů, které starosta přivezme za důvěrníky. Politický úřad může k volbě vyslati úředníka k tomu konci, aby bděl nad zachováním zákona a pořádku. O výsledku volby rozhoduje relativní majorita a při rovnosti hlasů los. Ověření voleb konečně děje se v té způsobě, že starosta výsledek oznámí politickému úřadu, který však z povinnosti úřední zakročí jen tenkráte, nedostává-li se některému zvolenému passivního práva volebního; ve všech ostatních případech jest vyčkati námitky účastníků, které sluší podati do 8 dnů starostovi, a o nichž rozhoduje v první a poslední instanci místodržitelství Jakmile pak volba výboru pravoplatně byla vykonána, přikročí se k volbě představenstva obecního, kteréž vykonává výbor postupně ze svého středu absolutní většinou, načež následuje složení slibu se strany členů nového představenstva do rukou okresního hejtmana nebo jeho zástupce. Ode dne složení tohoto slibu čítá se také období volební, jež činí 3 léta; mezery v mezičasí nastalé vyplňují se povoláním náhradníků.

Veřejnost jednání v záležitostech obecních byla jednou z hlavních zásad již ústavou z roku 1849 v prozatímním zřízení obecním vyslovených a byla přijata i v nový řád obecní s tím, že i tenkráte, bylo-li výjimečně usneseno se na sezení tajném, přece nikdy porada o účtech obecních aneb o rozpočtu obecním v sezení tajném vyřízena býti nesmí. Ve schůzích předsedá starosta, a zašlo-li ho něco, nejstarší radní obecní dle pořadu zvolení; předseda hlasuje při volbách, jmenování zřízenců a propůjčování míst, jinak toliko při rovnosti hlasů. Zvláštní majority žádá se při jmenování čestných občanů, jinak stačí svolení absolutní většiny přítomných k platnému usnesení. Co pak týče se toho, kolik členů musí býti přítomno, aby mohlo se státi platné usnesení, tož stačí z pravidla, přítomno li jich více než obnáší polovice členů; jde-li však o usnesení, k němuž třeba jest vyššího stvrzení, nebo jde-li o upravení rozpočtu, zapotřebí přítomnosti dvou třetin členů výboru. Byla-li však schůze po dvakráte marně svolána, stačí kterýkoliv počet přítomných. Týče-li se předmět některého člena výboru, jeho manželky, neb osoby s ním do druhého stupně příbuzné nebo sešvakřené, nesmí dotčený člen v poradě míti účastenství.

Velmi sporna jest nauka o dohledu k obcím. Jsouť totiž obce podrobeny dvojímu dohledu, jednak dohledu úřadů zeměpanských a pak dohledu vyšších orgánů samosprávných, avšak v obojím směru postrádají předpisy zákona žádoucí jasnosti. Co týče se dozoru zeměpanských úřadů, obmezuje se tento v podstatě na kontrolu právní, anoť jím má býti docíleno pouze toho, aby obce z mezí působnosti své nevybočily a ničeho nepodnikaly, což by se příčilo zákonu. Vyloučena tedy naprosto stížnost k zeměpanskému úřadu, běží-li pouze o vhodnost některého usnesení obce, nýbrž stížnost taková připouští se jedině tenkráte, zakládá-li se na tvrzení, že obec překročila svou kompetenci nebo že některým svým usnesením zákon porušila nebo mylně vyložila. Sporno však při tom jest, může-li v takovém případě zakročiti zeměpanský úřad i z povinnosti úřední, aniž některou stranou byla stížnost podána; jest-li pouze proti rozhodnutím představenstva nebo též proti rozhodnutím výboru obecního stížností k zeměpanskému úřadu lze nastoupiti; zda vyloučena jest stížnost k zeměpanskému úřadu tím, že strana mohla si stěžovati též k vyššímu orgánu samosprávnému, nebo že dokonce stížnost v posléze dotčeném směru skutečně také již podala vedlé stížnosti k zeměpanskému úřadu; sporno konečně také, může-li zeměpanský úřad, shledá-li stížnost býti důvodnou, rozhodnutí v odpor vzaté změniti nebo toliko zrušiti, nebo dokonce snad toliko zastaviti. Co pak týče se dohledu vyšších orgánů samosprávných, jest ovšem nepopřeno, že tito orgánové rozhodují o stížnostech podaných do rozhodnutí vynesených orgány obecními v samostatném oboru působnosti obcí, a že těmto orgánům přísluší obmezená moc disciplinární nad představenstvem obecním jakož i dohled na hospodářství obcí, na sporu však zůstává, jak dalece mohou vyšší orgány samosprávné zakročiti i mimo případ podaných stížností z moci úřední a zdali mohou vykonávati dohled na obce i v záležitostech jiných, než hospodářských. V oboru přeneseném ovšem jest obec, nebo vlastně představený obce podroben zcela dohledu zeměpanských úřadů; tyto rozhodují zvláště o všelikých stížnostech oboru toho se týkajících, najmě také o všech stížnostech vedených na trestní nálezy obcí vynesené. Mimo to výjimečně i v samostatném oboru rozhodnutí o některých stížno stech výslovně vyhrazeno jest zěměpanským úřadům, tak zejména rozhodnutí o stížnostech vedených na odepřené vydání listu domovského a na vypovědění z obce. Dále může politický úřad zjednati pomoc na útraty obce, když tato opominula plniti povinnosti jí náležející, nechť si jde o samostatný nebo přenesený obor její působnosti. Konečně může i místodržitelství, dorozuměvši se s výborem okresním, nedbalé členy představenstva obecního sesaditi, ano může i celé zastupitelstvo obecní rozpustiti, v kterémžto případě však budiž do 6 neděl vypsána volba nová. V mezičasí spravují se záležitosti obecní kuratoriem, kteréž zřídí politický úřad okresní, smluviv se o tom dříve s výborem okresním.

Co týče se hospodářské činnosti obce, vyslovuje obecní zřízení vodicí zásadu, že sluší předem základní jmění obce a ústavů obecních zachovati neztenčené, pročež netoliko zapotřebí jest usnesení výboru obecního ke všem úkonům hospodářským, které přesahují meze správy obyčejné, nýbrž dokonce k jistým důležitějším aktům, které by mohly ohrožovati jmění základní, potřebí jest vyššího schválení, a sice zastupitelstva neb aspoň výboru okresního, po případě i samého sněmu. Na uhrazení potřeb obecních mají předem sloužiti důchody tohoto jmění základního, eventuální přebytek dlužno přiraziti ke jmění základnímu, a pouze tenkráte, je-li přebytek trvalý, může se svolením zastupitelstva okresního mezi občany býti rozdělen. Nestačí-li naproti tomu, což ovšem pravidlem, důchody jmění obecního na uhrazení potřeb obecních, dlužno schodek uhraditi příspěvky občanů, kteréžto příspěvky opět mohou býti buď samostatné dávky k účelům obecním, služby k účelům obecním, nebo konečně přirážky k daním zeměpanským ve prospěch obce vybrané. Co do samostatných dávek vytklo zřízení obecní zásadu, že je lze vybírati pouze na základě zvláštního zákona zemského, a tato zásada platí jakožto pravidlo podnes, třeba pozdější zákonodárství ji ve mnohém směru zmírnilo, tak zejména ve prospěch snadnějšího vybírání daně ze psů, samostatných dávek ze spotřeby líhových tekutin (pivního krejcaru), platů za přijetí ve svazek obecní a poplatku za řízení úřední v záležitostech služby zdravotní. Pokud jde o služby k účelům obecním, platí zásada, že dlužno současně za ně určiti peníz, jehož složením lze vyhnouti se osobnímu konání služeb, a tento peníz čítá se do míry přirážek, kteréž vybírati jest dovoleno. Co konečně týče se přirážek, stanovena jest zákonem nejvyšší míra, do které přirážka výborem obecním může býti povolena (do 15%, při odporu virilisty jen do 5%), přirážky míru tu převyšující vyžadují přivolení okresního zastupitelstva, ano převyšují-li další míru (30% přímých, 20% nepřímých daní), svolení zemského výboru nebo dokonce (jsou-li vyšší 50% přímých neb 30% nepřímých daní) i svolení místodržitelství. Jde-li o přirážky za uhrazením nákladu spojeného s výdělkovým podnikem obce, jest potřebí zvláštního hlasování celého občanstva v § 85. zříz. obec. zevrubně upraveného a mimo to schválení sněmu nehledíc ani k výši přirážky, o kterou jde. Výjimečně lze i přirážky svrchu dotčenou míru převyšující vypsati bez vyššího schválení, ano i bez přivolení výboru obecního samého, jde-li totiž o splacení záloh z peněz zemských poskytnutých, o přirážky k účelům školním neb o opatření prostředků na uhrazení závazků obce, pro kteréž hrozí exekuce. Přirážky sluší vypsati na všechny daně v obci předepsané stejnou měrou a připouští se z pravidla toho jen dvojí výjimka: předně lze za zvláštních okolností dle § 80. zříz ob. se svolením zastupitelstva okresního rozvrhnouti přirážky na jednotlivé druhy daní přímých dle rozličných procent, a za druhé zná i náš řád obecní instituci t. zv. výloh zvláštních v ten smysl, že náklady, které se netýkají zajmu celé obce, nýbrž toliko některé třídy občanů, některé místně omezené části obce nebo některých držitelů, tíží jediné ty, již z dotčených ústavů mají prospěch. Tato ustanovení sluší však jakožto výjimečná přísně vykládati a nezáleží zajisté na tom, zda z některé instituce, která dle povahy své slouží zájmům celé obce, některá skupina občanů vzhledem ke skutečným poměrům má třeba větší prospěch než občané ostatní. Od přirážek obecních osvobozeny jsou důchody v § 81. ob. zříz. uvedené, zejména služební příjmy zřízenců státních a s jistými obmezeními důchody správců duchovních a učitelů veřejných. Mezi těmito osvobozenými důchody uvádějí se i příjmy, ze kterých v obci daň předepsána není, čímž ovšem vyslovena pouze zásada z povahy věci vyplývající, že pouze daně v obci předepsané přirážkou mohou býti postiženy. O tom však, kde sluší některou daň předepsati, nemá dle povahy věci zřízení obecní žádných ustanovení, nýbrž v tom rozhodují říšské zákony finanční, jimiž zejména stanoveno jest, ve které obci sluší předepsati daň z podniků železničních (zákon ze dne 8. května 1869 č. 61. ř. z), pak z podniků báňských a průmyslových (zákon ze dne 28. července 1871 č. 91. ř. z.), které se dotýkají při provozování svém více obcí zároveň, aniž však lze zjistiti základ přirážek pro jednotlivé súčastněné obce o sobě. Takto ovšem rozhodují zmíněné finanční zákony zároveň namnoze o základních existenčních podmínkách mnohých obcí českých, což však jest nutným následkem soustavy přirážek, na kteréž pohříchu většina obcí jest odkázána. Z této soustavy vyplývá ostatně ještě další nesrovnalost, že totiž není lze dávkami obecními ve formě přirážek stihnouti podniky státem provozované, z nichž ovšem dle povahy věci daň žádná se nepředpisuje. Takto zejména sestátněním mnohých železnic novější doby některé obce citlivě byly poškozeny; tyto škody však nyní aspoň z části byly odčiněny zákonem ze dne 29. března 1887 č. 33. ř. z., dle něhož se výjimečně též ze sestátněných drah k vůli přirážkám jistá daň předpisuje. Konečně jest ještě, pokud jde o přirážky obecní, k tomu poukázati, že ovšem zřízení obecní připouští možnost, aby obec vybírala přirážku i k zeměpanským daním spotřebním, že však dle výslovného ustanovení čl. 16. základních pravidel a § 86. zříz. obecního taková přirážka smí se jediné vztahovati k tomu, co se v obvodu obce spotřebuje a že jí nesmí stižena býti ani výroba ani obchod. Následkem toho jest vybírání takových přirážek málo praktické, poněvadž předpokládá, má-li se dotčené obmezení přísně provésti, aby hranice obecní bedlivě byly střeženy k vůli náležitému vybírání přirážky resp. vrácení její v případě, když by předmět, z něhož přirážka při výrobě byla zaplacena, později z obvodu obce byl vyvezen. Příslušná opatření způsobují však pravidelně náklad nepoměrný.

Od přirážek k účelům obecním sluší rozeznávati konkurrence k účelům jiným, při nichž obec na základě zvláštních předpisů pouze intervenuje, jako na př. při stavbách kostelních (pokud jde o katolíky), vodních a v jistém směru i školních. Tu platí předem tyto zvláštní předpisy, pouze podpůrně tu zachovati se jest po rozumu dle § 92. ob. zříz. vedlé zřízení obecního, pokud ony předpisy vykazují mezery, aniž by však tím dotčené záležitosti staly se záležitostmi obecními v pravém slova smyslu.

V oboru obecního hospodářství jest dále velmi spornou otázka užívání statku obecního. Ve smyslu § 288. ob. zák. občanského dělíme majetek obce na statek obecní, t. j. na věci, jichž občané užívají, a na jmění obecní, t. j. věci, z jejichž důchodů se uhrazují potřeby obecní. Statek obecní pak opět jest dvojí dle toho, jde-li o užívání obecné, kteréž se může státi neobmezeným počtem osob, aniž by užívání jedněch bylo na úkor stejnému užívání se strany ostatních, jako na př. tomu jest při ulicích, cestách a pod., anebo jde-li o užívání zvláštní, kteréž jest vlastně požíváním, a při kterémž dle povahy věci počet oprávněných jest obmezen, a tudíž třeba jest osoby k dotčenému užívání oprávněné přesně určiti. Do této poslední kategorie statku obecního spadají zejména lesy a pastviny obecní, v příčině kterých se vyvinuly ode dávna zvykem v jednotlivých obcích různé poměry, kteréž obecní zřízení z roku 1864 v § 70. v moci zachovalo, pokud vyhovují zásadám tam blíže naznačeným. K těmto zásadám pojí se četné kontroverse, na jejichž uklizení připravuje zemský výbor obsáhlý návrh zvláštního zákona, jenž však posud k ústavnímu jednání nedozrál. Vždy sluší však na zřeteli míti, že lze užiti § 70. ob. zříz. jen tenkráte, když statek, o jehož užívání jde, jest skutečně vlastnictvím obce, a že oprávnění (pravidelně t. zv. rustikalisté nebo starousedlí) činí své nároky požívací jakožto občané; tvrdí-li naproti tomu starousedlící nebo jiné osoby, posud k výhradnému užívání oprávněné, že jim přísluší vlastnictví statku dotčeného, náleží poměr ten posouditi dle § 12. obec. zříz. jakožto poměr soukromoprávný řádným soudům, kdež pak ovšem žalobcům jest provésti, že užívali onoho statku nikoliv jakožto občané, nýbrž jakožto soukromníci, kterýžto důkaz ovšem dle okolností bude nad míru nesnadným.

Působnost obce v oboru veřejné správy soustřeďuje se hlavně v konání místní policie, t. j. oné části péče o zachování veřejného řádu a o bezpečnost osoby a jmění, která se pohybuje v mezích místním obvodem i zájmy obce stanovených a nepřevyšuje síly obce. Hmotné předpisy, kterých při vykonávání místní policie jest šetřiti, ovšem nejsou obsaženy ve zřízení obecním, nýbrž v zákonech správních vůbec, s nimiž tudíž orgánům obecním důkladně jest se obeznámiti. Toho tím více jest třeba, že dle § 37. ob. zříz. obec, jež by nekonala povinností, jí v tomto oboru náležejících, veškerou škodu z toho vzešlou nahraditi jest povinna. Obci přísluší též vykonávati pravomocnost trestní, dopustil-li se někdo v obvodu místní policií ovládaném přestupku, a sice vykonává tuto pravomocnost trestní, kteráž ovšem spíše náleží v obor působnosti přenesené, starosta obecní společně se dvěma radními obecními. Však tato pravomocnost trestní jest obmezena jednak v ohledu osobním, ježto nálezy, vynesené proti některým osobám v § 65. zř. ob. uvedeným (duchovní, učitelé, aktivní úředníci veřejní, poslanci, virilisté), musí býti potvrzeny zeměpanským úřadem správním; dále obmezena jest i v samém oboru místní policie v ohledu věcném, a sice na ony případy, které nenáležejí ke kompetenci soudů a při nichž aspoň předkem uznati jest toliko na pokutu peněžitou. Konečně jest zde poukázati ještě k výhradě obsažené v závěrečné větě § 28. ob. zříz., dle níž mohou z vyšších příčin státních jisté práce místní policie v té neb oné obci způsobem zákona býti vzneseny na zvláštní orgány zeměpanské. Pokud tato výhrada v Čechách ve skutek byla uvedena, seznali jsme svrchu, když jsme pojednali o organisaci zeměpanských úřadů policejních v Čechách.

Samo sebou se rozumí, že nesmí hospodářská činnost obce s činností její v oboru veřejné správy nikterak býti splétána, nýbrž že dlužno hospodářské úkony od policejních přesně oddělovati. Zejména nesmí obec nikdy policejní moci své užiti k tomu, aby ujednala sobě výhodnější postavení v ohledu hospodářském. Dle toho též posouditi jest velmi spornou otázku, může-li obec tu kterou věc prohlásiti za statek veřejný; výrok takový měl by smysl vždy toliko jakožto výrok v oboru místní policie vynesený, pokud se jím totiž chrání nepřetržité užívání veřejných prostředků kommunikačních. byl by však naprosto pochybený a nenáležel by ani do oboru kompetence obce, kdyby se jím měla rozhodnouti otázka vlastnictví pozemku neb otázka, je-li vlastník pozemku povinen propůjčiti jej zdarma nebo za úplatu veřejnému užívání.

Co konečně týče se otázky, má-li obec moc exekuční, t. j. moc prováděti samostatně, na čem se byla usnesla, vyplývá předem z povahy věci, že nemůže o exekuční moci v pravém slova smyslu býti řeči v oboru hospodářské činnosti, nýbrž že tu obec jako každý jiný subjekt právní obrátiti se musí na příslušné soudy neb úřady správní, jde-li o to, překonati odpor, jenž se klade provedení hospodářských její úkonů. Jinak tomu ovšem, pokud obec jest činnou v oboru veřejné správy; tu nebylo by principiální závady, propůjčiti jí pod dozorem buď vyšších orgánů samosprávných neb úřadů zeměpanských moc exekuční. Posud však naše právo obecní tohoto stanoviska nezaujalo; máť starosta obecní pouze v případech neodkladných obmezenou moc donucovací ve smyslu § 63. zříz. obecn., kdežto ve všech ostatních případech obec, chce-li provésti svá rozhodnutí, obrátiti se musí ve smyslu min. nař. ze dne 20. dub. 1854 č. 96.ř. z. na příslušný úřad politicky, který, neshledá-li závady, exekuci povolí a výkon její třeba obci svěří, jen že pak obec při tomto výkonu činnou jest již v přeneseném a nikoli v samostatném oboru působnosti své.

b) V Praze a v Liberci, kterážto města, jak svrchu uvedeno, zvláštním statutem jsou opatřena a tudíž eximována z platnosti obec. zřízení ze dne 16. dubna 1864, platí tyto pod. statné úchylky: 1. Orgány obecní správy zde jsou sbor obecních starších a rada městská; onen skládá se v Praze z 90, v Liberci ze 45 členů, tato kromě purkmistra v Praze ze 24, v Liberci kromě purkmistra, jeho náměstka a placených referentů ze 6 čl. Oba tyto sbory jsou orgány poradní a usnášející se, a sice jest kompetence jejich upravena v ten způsob, že sluší před radu městskou veškeré usnášení, jež není výslovně vyhrazeno sboru obecních starších. Výkonné funkce obstarávají v Praze starosta, oba jeho náměstkové a placení zřízenci obecní, v Liberci částečně i městská rada. Přenesený obor působnosti obstarává magistrát, jenž se v Praze skládá z placených zřízenců obecních s purkmistrem v čele, kdežto v Liberci městská rada jest zároveň magistrátem, užívajíc toliko názvu tohoto pokud jde o přenesený obor působnosti. 2. Volební právo jest zde podstatně upraveno jinak, a sice: Předem jsou v městech se zvláštním statutem z volebního práva vyloučeny všechny osoby ženského pohlaví, všickni, kdož jsou pod mocí otcovskou, poručnickou neb opatrovnickou, kteří požívají opatření chudých, jsou ve svazku čeledním, nebo živí se mzdou denní nebo týdenní, konečně netoliko ti, kdož dluhují dávky obecní, nýbrž i ti, kdož dluhují daně zeměpanské, a sice v Liberci vůbec, v Praze aspoň potud, pokud na této dani závisí právo volební. Další úchylka jest ta, že se v Praze a v Liberci k právu volebnímu žádá vždy bydlení v okrsku obce, čehož dle obec. zříz. z r. 1864 aspoň při obecních příslušnících a při těch, již drží nemovitost, v obvodu obce ležící, potřebí není. Co do volebního práva t. zv. honorací není rozdílu podstatného, kromě toho, že zde k honoracím čítají se i úředníci obecní a že v Praze úředníci vůbec na základě této vlastnosti volí jen tenkráte, požívají li služného neb výslužného, z něhož se odvádí nejméně 5 zl. r.  m. daně z příjmů. Co do volebního práva, zakládajícího se na placení daně, stačí v Liberci daň kterákoli, kdežto v Praze třeba placení daně aspoň 5 zlatých. Právnické osoby v Liberci vůbec volebního práva nemají; v Praze mají volební právo korporace, avšak jen tenkráte, když podlé svého placení daně náležejí do prvního sboru voličského. K passivnímu volebnímu právu třeba jak v Praze, tak i v Liberci dokonaného 30. roku. 3. Vzhledem k tomu, že ženské, nezletilí, a vůbec osoby k právním činům nezpůsobilé, pak osoby v obci nebydlící a pravidelně i osoby právnické v Praze i v Liberci práva volebního nemají, odpadá ovšem vykonávání volebního práva plnomocníkem nebo zákonným zástupcem, a platí zde zásada, že sluší právo volební vykonávati osobně, bez podstatné výjimky. Ani spoludržitelé nemovitostí nevolí zde společným zmocněncem, nýbrž daň z nemovitosti předepsaná rozdílí se na jednotlivé spoludržitele, a tito volí každý o sobě, pokud ovšem jsou k tomu osobně způsobilí. 4. Upravení sborů voličských, jež jsou i zde vždy tři, děje se pro volbu do sboru obecních starších jakožto sboru základního v Liberci tak, jako dle obec. zříz. z r. 1864, s tou však modifikací, že se při vřadění do jednotlivých sborů připočte muži daň ženy a otci daň nezletilých dítek, pokud trvá správa jmění dle zákona. V Praze však máme v tomto směru některé podstatné úchylky. Předem jest zde rozdělen obvod obce na okresy volební, jelikož každá ze 7 hlavních částí města (Staré město, Nové město, Malá Strana, Hradčany, Josefov, Vyšehrad, Holešovice-Bubny) volí o sobě ve třech sborech přiměřený (dle počtu voličů) počet členů sboru obecních starších. Ze zástupců každé části města připadne na každý ze tří volebních sborů této části počet stejný; ale vždy má na každý z 21 sborů volebních takto utvořených připadnouti aspoň jeden zástupce. Další podstatná úchylka jest ta, že v Praze měřítko, dle něhož se vřaďují voličové do jednotlivých sborů, není relativní, nýbrž absolutní, jsouc určeno sumou daní ciferně naznačenou. Náležejí totiž do prvního sboru ti, kdož platí 100 zl. r. m. a nad to výše daní přímých v Praze předepsaných; druhý sbor obsahuje v sobě voliče, kteří platí 20 zl. r. m. a nad to výše až do 100 zl. přímých daní v obci předepsaných, a honorace v § 38., 2 b) až h) pražského statutu jmenované; třetí sbor pak obsahuje všechny ostatní voliče. 5. Volby se konají v Praze v jednotlivých okresech a v každém okrese volí opět každý sbor v samostatné místnosti. Kommissí volebních jest tolik, kolik jest sborů volebních; členy kommisse povolává v Praze purkmistr, v Liberci sbor obecních starších. Nejdůležitější úchylka však jest ta, že jak v Praze, tak i v Liberci potřebí jest absolutní majority, aby kdo byl zvolen; jest tedy pro případ třeba užší volby, až se dosáhne této majority. 6. Sbor obecních starších volí ze svého středu absolutní většinou purkmistra, náměstky jeho a členy rady městské. Při tom volí v Praze členové sboru obecních starších v jednotlivých okresech volení o sobě poměrnou čásť členů městské rady, při čemž však musí na každý okres připadnouti aspoň jeden člen městské rady. 7. Období volební obnáší, pokud jde o sbor obecních starších, tři léta, avšak každý rok vystupuje zde jedna třetina členů a nahrazuje se novými volbami ve sborech, jichž se týče. Při ročních volbách doplňovacích sluší také předsebráti volby na obsazení míst v mezičasí úmrtím nebo resignací uprázdněných. Členové městské rady volí se v Praze na rok, v Liberci na celý čas, pokud jsou členy sboru obecních starších. Purkmistr volí se vždy na 3 léta a zůstává v úřadě i kdyby v mezičasí naň došlo, aby ze sboru obecních starších vystoupil: náměstkové purkmistrovi naproti tomu volí se pouze na rok. Volba purkmistra má zapotřebí potvrzení Jeho Veličenstva. 9. Sezení sboru obecních starších jsou z pravidla veřejná, nikoli však sezení městské rady. K platnému usnesení stačí v Praze z pravidla ve sboru obecních starších přítomnost 30, v městské radě 12 členů. 10. Odvolání jde v záležitostech přeneseného oboru vždy k příslušnému orgánu zeměpanskému, kdežto v záležitostech samostatného oboru rozhoduje sbor obecních starších o stížnostech vedených na rozhodnutí městské rady. Z rozhodnutí sboru obecních starších pak možno ještě dle čl. 24. a 25. základních pravidel o zřízení obec. z r. 1862 stěžovati si k výboru zemskému král. Českého. Zemská vláda vykonává i oproti městům se zvláštním statutem dohledací právo v ten smysl, aby orgány obec. nepřekročily meze působnosti své a nejednaly proti platným zákonům; může k tomu konci žádati za sdělení usnesení a zastaviti výkon usnesení, kteréž se příčí zákonu. Z důležitých příčin může vláda sbor obecních starších rozpustiti, v Praze jest pak do 4, v Liberci do 6 neděl vypsati volbu novou. 11. Důležitější úkony v oboru správy jmění vyhrazeny jsou sboru obecních starších, a vyhledává se k některým zvláště závažným hospodářským ůkonům přítomnost většího počtu členů a kvalifikovaná majorita; dle okolností třeba jest i svolení zemského výboru nebo dokonce zvláštního zákona zemského. Přirážky k daním přímým a spotřebním mohou býti vybírány do 25%; daň z nájemného připouští se v Praze do 8%, v Liberci do 5%. K vybírání přirážek tuto míru převyšujících potřebí, pokud se týče Prahy, zemského zákona, pokud se týče Liberce, svolení zemského výboru a místodržitelství. Nové dávky musí vždy býti povoleny zvláštním zákonem zemským. 12. Přenesený obor působnosti jest v městech se zvláštním statutem zvláště rozsáhlý; zahrnujeť v sobě celou politickou správu první stolice, pokud není (jak tomu jest v Praze) čásť policejních agend vznesena na zvláštní úřad zeměpanský.

2. Samospráva okresů zakládá se v Čechách na zákoně ze dne 25. čce 1864 č.27. z. z., jímž zřízena byla zde zastupitelstva okr. Poněvadž té doby obvody politických okresů rovnaly se obvodům nynějších okres. soudů, a po redukci politických okresů, která se stala r. 1868, nebylo již snadno sloučiti okresní zastupitelstva již utvořená, máme nyní tu anomalii, že obvody okresních zastupitelstev přizpůsobeny jsou organisaci soudní, nikoli však organisaci politické správy. Obvody okres. zastupitelstev možno měniti pouze zákonem zemským; města Praha a Liberec jsou mimo svazek zastupitelstev těchto, jsouce přímo postavena pod zastupitelstvo zemské. Okresní zastupitelstva skládají se z 18 až 36 členů dle počtu přítomného obyvatelstva okresu, a sice tak, že je-li obyvatelstva méně 20 000 duší, čítá okr. zast. 18 členů, je-li obyvatel do 30.000, 24 členy, je-li obyvatel do 40.000, 30 členů, je li obyvatel přes 40.000, 36 čl. Zastupitelstva jsou složena dle zásady zastoupení zájmů, a to tak, že skládají se: a) ze zástupců volených držiteli statků v desky zemské zapsaných, z nichž se platí ročně daní nejméně 100 zl.: v tuto daň počítají se též veškeré přímé daně z podniků průmyslových nebo báňských na dotčených statcích provozovaných; b) ze zástupců volených těmi, již v okresu z průmyslu, dělání hor neb obchodu a z nemovitostí k těmto závodům náležejících platí daň 100 zl. r. m.; c) ze zástupců volených z měst, městysů a míst průmyslových; d) ze zástupců obcí venkovských. Rozdělení počtu členů na jednotlivé skupiny děje se dle poměru veškeré sumy daní přímých (čítajíc v to i státní přirážky) k sumě daní, které platí ta která skupina, při čemž však skupiny a) a b) nesmí míti více než každá ¼, a kdyby některé z těchto skupin nebylo, zbývající více než ⅓ členů zastupitelstva okresního. Ve třídě a) – b) volí poplatníci sami nebo zmocněnci v jediném sboru volebním; ve třídě b) připouští se však zmocněnec jen tehda, není-li poplatník sám v okrese přítomen. Osoby nezletilé a právnické volí svým zák. zástupcem, zletilé osoby ženské plnomocníkem a spoludržitelé společným zmocněncem. Rovná-li se počet členů na některou z těchto tříd vypadající počtu voličů, nebo je-li dokonce menší, jsou k volbě oprávnění již bez volby členy zastupitelstva a volba koná se pak jen ve příčině zbývajícího snad počtu členů. Ve třídě c) rozdělí se počet členů zastupitelstva na tuto třídu vypadajících na jednotlivá města dle průměru daně, ale vždy tak, aby každá obec měla jednoho zástupce, stačí-li k tomu místa vykázaná. Nestačí-li počet míst, mají obce nejmenší daň platící voliti společného zástupce. Právo voliti ve sborech takto sestavených mají členové zastupitelstev obecních, jichž se týče. Ve třídě d) volí v jediném sboru starostové obecní a po jednom zástupci za každých 500 přítomných obyvatelů, kteréžto zástupce volí výbor obecní ze svého středu. Listiny volební sestavuje co do skupin a) a b) politický úřad okresní. O reklamacích rozhoduje místodržitelství konečně. Ověření voleb děje se okr. zastupitelstvem samým, sestaveným z těch, kterým dal politický úřad certifikáty. Období volební obnáší 3 léta Místodržitelství může okresní zastupitelstvo rozpustiti, a pak sluší do 6 neděl vypsati volby nové. Při doplňovacích volbách nevolí se dle dosavadní praxe noví volitelé. Členové zastupitelstva okresního ze skupin a) a b), kteří v okrese nebydlí, mohou se výjimkou dáti zastupovati v sezení zmocněncem, kterým však býti nemůže, kdo jest již členem zastupitelstva.

Zastupitelstvo okresní rozhoduje záležitosti místní samosprávy jako instance druhá a vykonává dohled k obcím ve smyslu zřízení obecního, též radí a usnáší se o záležitostech týkajících se společných zájmů okresu. Výkonné moci vůbec nemá, pokud nehledíme k ojedinělému případu, o němž zmiňuje se zemský zákon ze dne 2. prosince 1884 o vysazování stromků při silnicích veřejných.

K uhrazení nákladů na záležitosti sobě přikázané může okresní zastupitelstvo, nestačí-li důchody vlastní, rozvrhnouti přirážky k daním přímým do 15%. Přirážky, převyšující 15 proc. přímých daní, může až do 30% těchto daní povoliti zemský výbor. Převyšovala-li by přirážka i tuto míru, rozhoduje o ní zemský výbor v souhlasu s místodržitelstvím. Přirážky k daním nepřímým vyžadovaly by zemského zákona. Náležitostí oněch není však třeba, jde-li o opatření prostředků ke splacení zálohy, kterou byl zemský výbor poskytl okresu na stavbu silnic nebo k podobným účelům. K zápůjčkám převyšujícím 5% daní přímých v okrese předepsaných, dále ku zcizení nebo zastavení kmenového jmění okresu potřebí svolení zemského výboru, k jiným operacím úvěrním třeba zákona zemského.

Zastupitelstvo okresní volí ze svého středu výbor skládající se ze starosty a 6 členů, a sice volí pro každou skupinu zástupcové její jednoho člena, zbytek pak volí se z plného shromáždění. Též výbor volí se na 3 léta. Volba starosty vyžaduje potvrzení Jeho Vel. Výbor okresní jest v záležitostech okresu orgánem správu vedoucím a vykonávajícím. Listiny podepisuje starosta a dva členové výboru okresního. Byla-li by některá věc, ku kteréž dle zřízení obecního potřebí jest svolení zastupitelstva okresního, tak pilna, že by se vyřízení beze škody nedalo odložiti do sejití se zastupitelstva, může věc býti vyřízena výborem okresním, který pak vyřízení zodpoví okres. zastupitelstvu.

Schůze zastupitelstva konají se pravidlem každého čtvrtletí. Místodržitel rozhoduje o stížnostech na usnesení zastupitelstva nebo výboru okresního, jimiž byl zákon porušen nebo mylně vyložen, nebo jimiž sbor vykročil z mezí své příslušnosti. Taková usnesení má ostatně již starosta zastaviti. Jinak rozhoduje o stížnostech na rozhodnutí okresního zastupitelstva nebo výboru zemský výbor.

Okresní zastupitelstvo má též přenesený obor působnosti, jenž upraven jest zvláštními zákony. Tento týká se na př. provádění zákona branného, pronajímání přípřeže, opatřování koní při mobilisaci vojska, opatření při nemocech dobytka apod.

3. Samospráva zemská soustřeďuje se ve výboru zemském, o jehož složení a působnosti pojednáno již ve stati o ústavě zemské pod č. 10. (o výkonné moci). Zde chceme podati přehled agendy zemského výboru dle jednotlivých odborů, kterak se byly do nynější doby ustálily. při čemž ovšem co do podrobnosti časté změny v přikazování jednotlivých záležitostí vzhledem k osobním poměrům ředitelů jednotlivých odborů jsou nevyhnutelny. Vzhledem k počtu přísedících dělí se agenda zemského výboru na osm odborů, z nichž každý přikázán jednomu přísedícímu zemského výboru, jenž řídí práce jeho i přednáší v sezení kusy v tomto odboru spracované. Prvnímu odboru jsou přikázány: fondy nadační hrab. Straky, císaře Leopolda, arcivévodkyně Gisely, Gerstnerovský fond a fond dobrovolníků a vysloužilců; nadace hraběte Straky, císaře Leopolda, arcivévodkyně Gisely, Gerstnerova, vojenská, cvičebných ústavů, ústavů slepců a hluchoněmých; správa statků zemských a statků Strakovských; Strakovská akademie a záležitosti šlechty; Stromovka a fondy výstavní; ústavy cvičební, osobní záležitosti úředníkův a služebníků, vyjímajíc ty, které se týkají osob jmenovaných pro zdravotní ústavy zemské, pro káznice a polepšovací ústavy, pak pro archiv zemský; ředitelství kanceláří; upravení místností sněmovních, správa úředních budov; volební záležitosti držitelů velkých statků; záležitosti honební; záležitosti chudinské; likvidace léčebních nákladů nemocnic mimo Č.; české divadlo zemské; pojišťovací fond císaře Františka Josefa. Druhému odboru přikázány tyto záležitosti: stavby vodní, záležitosti silnic a cest, vyjímajíc ty, které vyhrazeny jsou odboru pátému; mýta; záležitosti meliorační; záležitosti vojska a četnictva, pak domobrany; válečné škody; věci hnanecké a přípřežní. Třetímu odboru přikázáno: systemalie okresních zastupitelstev; záložny a fondy kontribučenské; hypoteční banka; volební záležitosti král hl. města Prahy, pak ostatních měst a míst průmyslových; záležitosti daně pozemkové; policie požární; hranice zemské; záležitosti průmyslové a obchodní; okresní přirážky; stížnosti v záležitostech staveb pozemních a vykonávání stavebního řádu vůbec. Čtvrtý odbor zaměstnává: školství národní; záležitosti škol reálných, živnostenských a průmyslových; fond pro školy normální; dějepis český; české museum, knihovna a archiv zemský. Pátý odbor má tuto agendu; záležitosti zemědělské; hospodářská učiliště; nadace skotoléčitelského ústavu; česká akademie císaře Františka Josefa; zemská výstava, povolení ke stavbám na výstavišti; konservatoř; systemalie zřízení zemského; silnice zemské, traçování silnic, subvence a zálohy na stavby silniční; železnice, poštovní a telegrafní záležitosti; konečně veškeré záležitosti, které nejsou přikázány jiným odborům. Šestému odboru přikázány: obecní záležitosti, vyjímajíc ty, které přikázány jsou odboru 1., 3. a 6.; odvolání z rozhodnutí okresních výborů a zastupitelstev okresních, vyjímajíc ta, která přikázána jsou odborům 1., 2., 3., 4., 5. a 8.; volební záležitosti okresů obcí venkovských; záležitosti desk zemských a knih pozemkových; řád cejchovní; řád čelední; daň ze psů; poplatky za udílení práva měšťanského nebo domovského; obecní přirážky; zemská banka; scelování pozemků. Sedmý odbor připravuje záležitosti zdravotní v obor působnosti zemského výboru spadající, zejména záležitosti ústavů pro choromyslné, porodnice a nalezince, nemocnic a chorobinců, očkování, zemského ústavu ku léčení nemocí očních, likvidace léčebních nákladů nemocnic v Čechách. Osmému odboru konečně přikázáno: fond zemský a veškeré fondy vedlejší, které nejsou přikázány jinému odboru; přirážky zemské; zemské dluhy a zemský úvěr; systemalie pokladny, hudebné; záležitosti fondu propinačního; volební záležitosti komor obchodních a průmyslových; uchování stavebních památek; pracovny donucovací a ústavy polepšovací; fond vyvazovací; fondy hasičské; německé divadlo zemské. Při tom ovšem jest na zřeteli míti, že pouze čásť agend tuto uvedených vskutku spadá úplně do působnosti výboru zemského, a že ve mnohých ze záležitostí dotčených jde pouze o spolupůsobení výboru zemského v činnosti orgánů jiných. Všem odborům společně slouží ovšem úřady výpomocné, zejména podací protokol, registratura a výpravna, účtárna zemská a technický odbor jakož i archiv zemský; rovněž i činnost praesidiální kanceláře, jež po ruce jest nejvyššímu maršálku zemskému, týká se stejnou měrou všech agend výboru zemského, nechť přikázány jsou odboru kterémukoliv. Konceptní síly úřednické přiděleny jsou jednotlivým odborům, konají však mimo to službu jako zapisovatelé ve schůzích sněmu, výboru zemského a jinak.

B) Samospráva, jež zastupuje zájmy věcné, postrádá posud jednotné organisace Celkem můžeme děliti korporace samosprávné sem náležející jednak na takové, jimž střediskem jsou společné zájmy příslušníků určitého povolání životního, a pak na takové, jimiž v jednotlivých oborech správy zájmy lidské společnosti v určitém směru mají dojíti zastoupení. Samosprávné korporace druhu prve dotčeného bývají obyčejně shrnovány pod názvem komor, poněvadž jest působnost jejich ponejvíce (byť i ne výhradně) poradnou. Sem náležejí komory advokátní, notářské, obchodní a živnostenské, pak nejnověji zřízené komor lékařské. Též zemědělská rada pro království České, byť i neměla názvu tohoto, jest podstatně komorou samosprávnou k hájení zájmů zemědělství a živnostních povolání, s ním úzce souvisících. Pokud jde o složení a působnost jednotlivých komor, pojednává se o věcech těchto na místech jiných, k nimž zde toliko se poukazuje.

Samosprávné korporace posléze dotčeného druhu vyskytují se v různých oborech správy, ponejvíce ovšem v oboru správy národohospodářské a sociální. Tam máme družstva vodní, kteráž pojí držitele pozemků určité polohy, mající společný zájem v lepším využitkování některého vodstva nebo v bránění se jemu; společenstva honební, jež pojí držitele pozemků určité osady, pokud není odůvodněno ve prospěch některé osoby právo k samostatnému provozování honitby; společenstva živnostenská ve smyslu živnostenského řádu potud jako nucená sdružení existující, že tam, kde společenstvo již jest, stane se každý živnostník, vyjímajíc továrníky, již samým nastoupením živnosti členem příslušného společenstva. V oboru sociální správy nyní korporací těchto stále přibývá, připomínáme vedlé bratrských pokladen, ve smyslu horních zákonů již dávno zřízených, jen úrazovou pojišťovnu pro království České a pak četné nemocenské pokladny, které děkují svůj původ novému zákonu o nuceném pojišťování zřízenců pro případ nemoci. V oboru správy kultu a vyučování jmenujeme sbory doktorské, druhdy s universitami spojené a od roku 1873 mimo svazek university jako samostatné korporace existující, hlavně však společnosti náboženské, státem uznané, které dle pravého náhledu ve smyslu nynějšího stavu zákonodárství našeho zajisté za veřejné korporace samosprávné jest pokládati. Poněvadž i o všech těchto odborech samosprávných na jiných místech zevrubněji se pojednává, stačilo zde o nich stručně se zmíniti, aby přehled samosprávné organisace v království Českém byl doplněn. Pžk.