Ottův slovník naučný/Čechy/Dějiny obchodu: poštovnictví v Čechách

Ottův slovník naučný/Čechy
Dějiny obchodu: kommunikace	Poštovnictví v Čechách	Dějiny válečnictví

Údaje o textu
Titulek:	Poštovnictví v Čechách
Autor:	Josef Svátek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 437–438. Dostupné online
Licence:	PD old 70

3. Poštovnictví v Čechách.

Již v nejstarších dobách měl knížecí dvůr v Praze pravidelné listovní spojení se dvory panovníků sousedních, pak s papežskou stolicí v Římě, se kterou též biskupové pražský a olomúcký zvláštními posly spojení udržovali. Zemská vláda v Praze měla dále k udržování styků s úřady župními stálé posly, kteříž byli zváni »půhončími« a rovněž v každém sídle župy byli poslové cúdařův a županů, již obsílky lidem donášeli. V Praze již ve XII. stol. činí se zmínka o obecních »poslech«, listy a obsílky roznášejících, kteří mimo mzdu dostávali od obce též šaty stejného střihu, počátek to stejnokroje v Čechách. Úřadové církevní, biskupové a opatové klášterní užívali k roznášení listův obyčejně mnichů žebravých, kteří donášeli na cestách svých také listy soukromníků, začež se jim buď nějakého daru nebo zaopatření na cestě dostávalo. Ve XIII. stol. vedlo zakládání silnic k hojnějším stykům obchodním a proto vyvíjelo se i spojení listovní víc a více. Za posledních Přemyslovců měli četní obchodníci a jednatelé italští, němečtí a nizozemští v Praze svá skladiště, cizí peněžníci své směnárny, což předpokládá pravidelné poštovní spojení s městy a zeměmi, s nimiž se Praha v obchodním spojení nalézala. Kancelář královská za Jana Lucemburského vysílala dvakráte týdně posly k úřadům krajským v Čechách a do ostatních zemí koruny České, a touže dobou mělo pražské bratrstvo kupecké své zvláštní posly poštovní, kteří do Vídně, Lince, Vratislavi, Krakova, Řezna atd. s listy chodili, kdežto odtamtud tamní poslové do Prahy přicházeli. Též cechové řemeslničtí vydržovali si již v té době své posly a zejména řezníci, za příčinou obchodu s masem a s dobytkem daleko po zemi chodíce, brávali s sebou psaní do jiných měst, z čehož jim hojný užitek vycházel. Za Karla IV. měla Praha jakožto sídelní město říše Římskoněmecké již pravidelné poštovní spojení se všemi přednějšími městy v Evropě, města pražská a dvůr arcibiskupský vydržovaly si celé řady poslů k roznášení listův a jiných zásilek. Rozsáhlé toto spojení poštovní, které i za Václava IV. dále se rozvíjelo, vzalo za své v buuřích husitských, kdy zase každý jednotlivec musil si zasílání svých listů sám obstarávati, kdežto úřady městské a zemské jen dle případných potřeb listy a rozkazy své po zemi rozesílaly.

Teprve za klidných dob krále Vladislava Jagelłonce zaváděno opět pravidelné spojení s úřady krajskými a s předními městy v přivtělených zemích; vlastní státní poštu v Čechách zavedl však král Ferdinand I., jenž ještě před svým zvolením za krále českého zřídil z Lince poštu do Prahy, která sem dvakrát týdně dojížděla. R. 1527 zřídil panovník tento v Praze úřad »poštmistra«, jímž jmenoval Ambrože z Thurn-Taxisu, který v několika létech poštovní síť po všech zemích českých zřídil, do Vídně pak dvakráte týdně poštu z Prahy vysílal. V první době sloužila však pošta tato pouze státním účelům a teprve za Maximiliána II. obstarávali poštmistři státní též dopravu listů soukromých, a za Rudolfa lI. počala státní pošta též osoby za určitý poplatek dopravovati. Již tehdáž bývaly na státní poště soukromé listy tajně otvírány a tím učiněn počátek tak zv. »černého kabinetu«, na nějž si sám arcikníže Matiáš roku 1578 stěžoval. Tehdejší poplatek za dopravování listů státní poštou činil 3 kr. za míli, a šlo-li psaní přes hranice zemské, 5 kr. Poštmistr pražský dostával s počátku služné 800 zl. rýnských, později jen 40 zl. rýnských měsíčně, poněvadž mu pak i doprava soukromých listů hojný užitek přinášela. Poslové poštovní dostávali měsíční mzdu 2 zl. 40 kr., na každého koně bral poštmistr, pokud koně stáli, 12 kr., a když byli na cestě, 15 kr. vedlé měsíčního příplatku 3 zl. na každého koně. Jako do měst českých jezdila za Rudolfa II. z Prahy pravidelná pošta též do měst říšských, do Benátek, do Říma, do Paříže, do Brusselu a do Londýna; ale cizí vyslanci, tehdáž u cís. dvora v Praze sídlící, užívali svých vlastních poslů jízdních, aniť státní poště nedůvěřovali. Sídlo své měl tehdáž poštovní úřad pražský na náměstí Malostranském v domě »U kříže« (nyní dům p. Pecolda), odkud veškeré poštovní vozy vyjížděly.

Za války třicítileté pokleslo zase poštovní spojení toto a vyjížděli z Prahy již jen jízdní poslové poštovní, kteří majíce 8 zl. měsíční mzdy dávali si na každé stanici průvodní list podpisovati, zda tam v určitou hodinu dorazili. Povlovně byly zase nové poštovní směry zřizovány a činily od r. 1630 ruční výlohy na poštu v Čechách 4000 zl., ač král. komora i tuto sumu často nepořádně vyplácela. Teprve když po válce počalo se státní pošty opět hojněji od soukromníkův užívati, vzrůstaly též důchody poštovní, neboť platilo se potom již porta za každý list 8 kr. (4 kr. v místě odeslání a 4 kr. tam, kde list dodán byl); při zásilkách poštovních stála doprava za každou libru 18 kr. za každou stanici a při dopravě osob jízdní poštou platilo se již od r. 1623 při jednom koni půl říšského tolaru a při páru koní říšský tolar za osobu a za každou poštu (2 míle). Ve 2. pol. XVII. stol., kdy byl poštovní úřad pražský přenesen z domu »U kříže« do prostrannějšího domu na druhém Maltézském náměstí (kdež dosud »U staré pošty« slove), činil roční výdej na poštu 5580 zl., příjem však přes 30.000 zl. Z přebytku toho zakládaly se nové pošty v zemi a zavádělo se rozsáhlejší spojení s cizinou, tak že v té době měla Praha opět pravidelné spojení poštovní se všemi hlavními městy v Evropě. Do Prahy přijížděly pošty říšská a slezská, pak vídeňská a drážďanská vždy dvakrát týdně a tolikráte též každá z nich odtud odjížděla. Poštovní úřad čítal tehdáž šest úředníkův, a sice: vrchního poštmistra, kontrolora a čtyři officiály; poslíčkové dostávali ročně jen 100 zl. mzdy do hromady. R. 1723 přesídlil se poštovní úřad ze »Staré pošty« do nárožního domu proti kostelu maltézskému (nyní č. p. 482.) a r. 1742 do paláce Lichtenšteinského na Vlaském placu, kdež byl personál r. 1771 již na 22 osob rozmnožen.

Již z toho jest viděti, kterak se poštovní agenda stále vzmáhala, tak že další tři »malé pošty« v Starém a Novém městě pražském zřízeny býti musily. V každé čtvrti městské byl ustanoven poštovní poslíček, jenž denně po ulicích chodil a klapačkou oznamoval, že se mu mohou psaní odevzdávati, pročež se tomu »klapačková pošta« říkalo. Také Židovské město mělo svého poslíčka, jenž od každého psaní po 1 kr. dostával. V květnu r. 1792 byl poštovní úřad z paláce Lichtenšteinského přeložen do zrušeného kostela sv. Maří Magdaleny na Újezdě (nyní kasárny četnické), ale když i tamní místnosti již nestačovaly a obchod na Starém i v Novém městě pražském vždy více se vzmáhal, přesídlila se celá pošta z Malé Strany do celnice na Josefském náměstí, načež r. 1850 poštovní úřad byl znova zřízen a dán mu název »poštovního ředitelství pro Č.«, které pak r. 1869 z celnice do bývalé abaldy v Jindřišské ulici se přesídlilo. Na místě staré budovy tamní byl v l. 1871–74 vystavěn pro účely poštovního a s ním spojeného telegrafního úřadu nynější velkolepý palác, který již obrovskou rozlohou svojí svědčí o mohutném rozvoji dnešního poštovnictví v Čechách Svk.