Ottův slovník naučný/Čechy/Školy sloužící zvláštním účelům

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Školy sloužící zvláštním účelům
Autor: Karel Stecker, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 205–206. Dostupné online.
Licence: PD old 70
4. Školy sloužící zvláštním účelům.

Z ostatních škol, které slouží zvláštním účelům a z pravidla od soukromých korporací částečně za pomoci státní a zemské jsou vydržovány, uvedeny buďte:

Městská vyšší dívčí škola v Praze založená obcí Pražskou r. 1863 o třech třídách. »Účelem této školy jest, aby nespouštějíc se zřetele povolání ženského pohlaví v domácnosti, v rodině, ve společnosti národní odrostlejší ženské mládeži českoslovanské, která poměry svými k tomu jest vedena, učbou a vychováním podala té míry vzdělání vyššího, které se vyhledává pro společenské vrstvy vzdělanější.« Roku 1870 otevřena při škole této třída 4., 1885 třída 5. a 886 třída 6., 1888 pak zřízena při ní 5třídní přípravka (škola obecná). Ve školním roce 1891/92 působí na ústavě: ředitel. 6 řádných professorů, 1 katecheta, 9 třídních učitelek, 4 výpomocní učitelé, 4 výpomocné učitelky pro ženské práce; na přípravce 1 katecheta a 5 učitelek. Žákyň jest celkem 533 a sice na přípravce 118, v šestitř. vyšší škole 364 a žákyň mimořádných 51.

Podobnému účelu slouží něm. dívčí lyceum v Praze a vyšší dívčí škola jeptišek Nejsv. srdce Ježíšova na Smíchově.

C. k. hornická akademie v Příbrami (srvn. článek Akadémie, str. 602); Akademie malířská v Praze (srv. Akadémie, str. 597).

Konservatoř pražská, zal. roku 1811 »Jednotou pro zvelebení umění hudebního v Čechách«, měla dříve jediný účel, odchovávati umělce na všech nástrojích orchestrálních, vyspělé k dokonalosti virtuosní. S konservatoří spojena byla zároveň škola pěvecká pro zpěv komorní a dramatický. Vyučování nástrojové rozvrženo v 6 ročníků, pěvecké ve 4 ročníky. Přijetí žáků do školy nástrojové dálo se každý 4. rok, do školy pěvecké každý 3. rok. Počet učitelů kolem 15, žáků průměrně kolem 200.

Varhanická škola, vlastně »Ústav pro hudbu církevní«, byla založena roku 1830 »Jednotou přátel hudby církevní v Čechách« s účelem odchovávati varhaníky (kurs původně jednoroční, od r. 1834 dvouroční) a později (od r. 1871) i ředitele kůru (kurs tříroční). S varhanickou školou spojeno povinné učení se všem oborům hudební komposice, vedlé hry partitur, instrumentace a řízení. R. 1890 spojena varhanická škola na podnět ministerstva osvěty s konservatoří, jež mezitím rozšířila se o školu klavírní, takže dnes konservatoř skládá se z 5 oddělení: a) instrumentálního, b) zpěvního, c) klavírního, d) varhanického a e) komposičního. Ústav všecek nově zreorganisován, získány nové věhlasné učitelské síly, učiněno podmínkou přijetí vzdělání, jež poskytuje nižší škola střední atd, aby ústav mohl býti postaven na roveň vysokým školám hudebním cizozemským. Professorský sbor čítá 28 členů vedlé učitelů po. mocných pro předměty nepovinné (frančtinu, vlaštinu a p.). Místnosti jsou v Rudolfinu a v Konviktské ulici (čís. 201. Pro professory trvá řádně upravený fond pensijní. Roční počet žáků průměrně přes 400. Ústav požívá subvence zemské (14.000 zl.), státní (5.400 zl.) vedlé jmění soukromého, movitého i nemovitého a pravidelných příspěvků členských, značného školného a značných darů, jež každoročně poskytuje ústavu Česká spořitelna. Předsedou »Jednoty« té doby jest J. J. princ Ferdinand z Lobkovic, jednatelem JUDr. J. Tragy, jehož zásluhou provedena celá reorganisace ústavu. Str.

Z ústavů vychovávacích a vzdělavacích náležejí sem také Ústav pro hluchoněmé a Klarův ústav pro zaopatření a zaměstnání dospělých slepců v Čechách, oba v Praze.

Vojenské školy v Čechách. V první polovici XIX. století měl skoro každý c. kr. pěší pluk v Čechách se doplňující ve městě neb aspoň v okresu, kde se doplňoval, výchovnu pro malé hochy, většinou na bezplatných místech pro syny vojínů od šikovatele, nadmyslivce, strážmistra, ohňostrůjce dolů, a pokud stačilo místo i pro synky rodičů k vojsku nepříslušících, ty za přiměřený roční plat. Po několikaletém běhu, naučivše se asi tomu, co se učilo ve školách národních a nižších, tehda zv. normálních, a osvojivše si nejnižší vědomosti odborně vojenské, chovanci vytříděni ke svému pluku jako prostí vojáci, nejlepší z nich jako desátníci. Když se na základě tam nabytém vzdělali dále na př. v kadetských setninách, byli z nich, zejména z nadanějších i vynikající důstojníci. Roku 1852 přetvořeno v Rakousku vojenské výchovnictví vůbec, a v Kutné Hoře zřízena nižší výchovna se širším rozvrhem učebním a pro značný počet chovanců. Ta však dlouho nepůsobila, a když opětnými změnami došlo na budování výchoven vojenských v jiných královstvích a zemích našeho mocnářství, brzy zrušena. R. 1869 zařízeny po našem soustátí kadetovky, jedna pěchotní v Praze, umístěná v kasárnech kralodvorských. Velitelem nad 370 chovanci bývá štábní důstojník, učiteli jest 20 důstojníků, 1 vojenský lékař, 2 kněží a 3 ze stavu občanského. Učí se z nauk všeobecných: arithmetice, algebře, měřictví theoretickému a praktickému s příslušným rýsováním, silozpytu, lučbě, zeměpisu, dějepisu, těsnopisu, náboženství a společenskému chování; z nauk vojenských: řádu cvičebnímu a služebnímu, taktice, zbrojeznalství, organisaci vojska, zákopnictví, hradebnictví, válce pevnostní, nauce o pozemí (terrainu, kreslení polohopisnému, zdravotnictví, vojenskému hospodářství a spisovnictví, pak koněznalství[1], z jazyků: češtině, němčině, polštině a frančtině; z umění: kreslení od ruky, hudbě a zpěvu; z tělesných zručností: tělocviku, šermu, jízdě koňmo[1], vozbě[1] a tanci. Vyučovací jazyk jako všude ve vojště řadovém jest ovšem němčina. Po čtyřletém běhu učebním vystupují chovanci teprve nadobro assentovaní v počtu 70–80 v celosti jakožto kadeti, lepší hned jako kadeti zástupci důstojníků, a řídkými výjimkami nejvýtečnější dokonce jako poručíci do pěchoty a do vozatajstva. FM.

  1. a b c Tyto předměty pouze pro mladíky určené do vozatajstva.