Omladina a pokrokové hnutí/Proces „Omladiny“

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Před přelíčením	Proces „Omladiny“	Druhé přelíčení

Údaje o textu
Titulek:	Proces „Omladiny“
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 294 – 304.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Zahájení přelíčení očekáváno s napjetím všude: v Novoměstské trestnici i venku. Takový proces tu ještě nebyl!... Před soudem mělo státi 76 osob, obžalovaných z nejtěžších a nejzáhadnějších zločinů. Proto kupilo se mnohohlavé obecenstvo ve všech ulicích kolem c. k. zemského soudu. Policie s nasazenými bodáky udržovala pořádek. Obžalovaní vcházeli do porotní síně klidně a vesele. Někteří z cely, jiní ze svobody. Vyjimečný soud byl již pohotově; skládal se z rady Krčmáře, předsedy, rady Hoffmanna, rady Patery, rady Marouschka, adjunkta Maresche a adjunkta Feyrera. Náhradníky byli: rada Trautenberg a adjunkt Barnáš. Obžalované hájili: dr. K. Baxa, dr. K. Černohorský, dr. J. Schmaus, dr. A. Just, dr. J. Kliment, dr. A. Stránský a dr. Š. Žalud.

Hned prvního dne strhla se šarvátka: advokáti i obžalovaní žádali, aby se přelíčení konalo v prostornější a zdravější místnosti a aby byli připuštěni veškeří důvěrníci, kteří jim dle zákona náleží. Ant. Hajn protestoval současně proti připojení svých tiskových věcí k procesu »Omladiny«, s nímž nemají nic společného. Veřejný žalobce Lorenc vysloval se proti všem těmto námitkám. Soud po krátké poradě je také zamítl. (Hluk a odpor.) Dr. Stránský žádal, aby se přelíčení konalo jako veřejné: »Činnost obžalovaných byla jen výrazem oné všeobecné nespokojenosti našeho národa. Kdybych byl povolán hájiti politický program těchto lidí, pak bych se musil přimlouvati za tajné líčení, poněvadž tímto činem se dělá reklama tomuto proudu. A tomu obžaloba nechce! Veřejnost, když se dozví, že to není než nový politický proud, který není nezákonným, když se dozví veřejnost, že se jedná o politickou stranu, která měla za účel provésti sloučení dvou velkých myšlének, a sice národnosti a socialismu, když se to veřejnost dozví, myslím, že bude veřejný pořádek spíše zachován, než kdyby se to nedozvěděla.« Soud se však vzdor této a ostatním řečem obhajců usnesl, aby přelíčení bylo tajné. Obžalovaný Václav Čížek: Zákon stanoví, aby byli přítomni za každého obžalovaného tři důvěrníci. Nebude-li v tomto ohledu nám vyhověno, nebudeme vypovídati. — Předseda: Ano, zákon to stanoví, ale není tu místa. Nebudete-li vypovídati, vaše škoda. — Václav Čížek: Na tom nám nesejde — beztoho by to nebylo nic platno. Vždyť máte rozsudky již připravené. — Předseda řečníka ostře kárá. Obžalovaní projevují souhlas s Václavem Čížkem. Teprve po mnohých výbuších nespokojenosti spor tento urovnán. Připuštěno tolik důvěrníků, kolik se jich do soudní síně vešlo.

Třetího dne vznikla však nová aféra. Předseda počal vyslýchati obžalované po jednom. Proti tomu opřeli se tito jednomyslně a vzkázali z vazby, že nebnde-li se výslech díti u přítomnosti všech, nebudou vypovídati. Předseda ustoupil tedy od svého prvotního úmyslu a soudní síň se znova naplnila. Následoval výslech jednotlivců. Nebudu o něm referovati: kdo by si přál bližší zprávy, nechť si přečte Al. Hajnem a JUC. Ant. Čížkem vydanou knížku »Proces s tak zvanou Omladinou.« Přidržím se jenom důležitějších momentů. Průběhem dalšího přelíčení vyšlo na jevo, že obžalovaní přiznávají se k různému politickému přesvědčení a všichni do jednoho popírají jsoucnost tajného spolku »Omladiny«. Správně prohlásil obžalovaný Rybák: »Kdyby byla bývala »Omladina« tajný spolek, nebyla by zapisovala jména, nebyla by psala presenční listiny a vše dala policii do rukou.«

Při výslechu R. Feyfara došlo ke konfliktu předsedy s obžalovaným, který tvrdil, že vytloukl »Hlasu Národa« okna proto, že by bylo hloupé, vésti s ním polemiku. (Veselost.) Předseda nařídil odvedení Fejfara. Obžalovaní vstávají a rozhořčeně křičí: »Jdeme všichni!« Dr. Just ujímá se nejapným způsobem R. Fejfara, který se jeho obhajoby hned na to zříká. Předseda, vida nezbytí, ponechává R. Fejfara v soudní síni.

Obžalovaný zloděj Legner, do procesu »Omladiny« úmyslně vmísený, při svém výslechu praví: »Já nikdy o žádné tajné společnosti ve svém životě neslyšel, až teprve na policii. Ano, já jsem na policii mluvil o věcech smyšlených. Obžalovaný Novák, 15letý hoch, prohlašuje všecky své protokoly za vynucené: »Pan Olič mne celého spletl, že jsem nevěděl, co mluvím. ani kde jsem a kdyby býval chtěl, abych se přiznal, že jsem někoho zabil, byl bych to dal do protokolu také.« Zajímavá byla obhajovací řeč dra Rašína. Popíral existenci tajného spolku »Omladiny« a dokazoval konfusnost Mrvových »prstů« a »palců«. Příčinu nynějšího procesu shledával v rostoucí nepohodlnosti pokrokového hnutí, které si vzalo za úkol studovati otázku sociální a spojiti ji s otázkou národnostní... Bylo to hnutí, které znamenalo že myšlenky socialismu, který se rozpoutal Evropou, musí býti také u nás známy, že musíme býti tam, kde je spravedlnost a pravda. My jsme vyšli v otázce sociální z kritiky programu hajnfeldského a pokud se týče otázky národnostní, vyšli jsme z programu mladočeského. Ale veliká strana — jakou je mladočeská — může v sobě zahrnovat ty, kteří se v jednotlivostech liší, a musí býti liberální i k odchylnému mínění. A proto já stojím ve straně mladočeské, ovšem na levém jejím křídle, na křídle radikálním, kteráž radikálnost jeví se nejen co se týče taktiky, ale i co se týče programu, poněvadž náš program jde hlouběji ku změně společnosti než u mladočechů.« S řečí dra Rašína nebyla spokojena část dělnické mládeže. Stanovisko jeho k mladočechům se jí rozhodně nezamlouvalo.

Ant. Hajn při svém výslechu vykládal, jakého druhu byly důvěrné schůze dle § 2., na které měli lidé všech možných stran přístup. I číšníci a hostinští, shromážděné obsluhující, věděli, oč se jednalo. Mnohé z nich ohlašovány i v časopisech. Proto nemohlo se na těchto schůzích díti naprosto nic nezákonného a tajuplného. O myšlenkovém proudění ve straně pravil: »Stranu pokroková blíží se v praktické činnosti k t. zv. státnímu socialismu, část její hlásí se však ku theorii kolektivismu.«

Výslech svědků, jichž předvoláno přes 160, přinesl mnohé důležité momenty. Poměr svědků k obžalovaným nebyl ovšem příznivý. Obžalovaní, kde mohli, uráželi je, když odcházeli, syčeli za nimi, a některé, kteří se jim přiblížili, i nepozorovaně kopli. Týkalo se to nejvíce udavačů: Horiny, Konvalinky atd., kterým se u výslechu udělalo až špatně. Po baronovi Trautenbergovi pokřikováno za jeho horlivost v zakročování: baron policajt. Předseda marně napomínal. Na svědka Kaisra, který přišel spitý denuncovat obžalovaného Šulce, voláno: »Ať neupadnou, člověče!« — Kaiser odpovídal: »No, upadnu-li. budu ležet; oni mě nezdvihnou!«

Při výslechu komisaře Oliče vyšlo na jevo, že sepsal s Legnerem protokol, v němž pravil: »Z toho jsem se dověděl o existenci tajného spolku!« Prolhaný zloděj byl mu tedy věrohodným svědkem v »Omladině«!... Pozoruhodným faktem bylo, že 9 obžalovaných vinilo komisaře Oliče z nezákonného způsobu vyšetřování. Státní zástupce vyhradil si za to právo k jejich stihám pro utrhám na cti. Obžalovaný Rybák vstává: »Pan státní zástupce zapomněl ještě na mne.« — Státní zástupce, červenaje se zlostí, rozšířil žalobu i na Rybáka. Škoda, že nebyl přelíčení přítomen i Mrva; byl by se v záplavě otázek jistě divně kroutil.

Třináctého dne navrhli obhajci dodatečné vyslechnutí některých svědků. Soud téměř veškeré tyto návrhy zamítl. Obžalovaný V. Čížek (rozzuřen): »Naše návrhy se zamítají, návrhům veřejného žalobce se vyhovuje, jsme tady proto zbyteční. Naše námaha je marna. Rozsudky jsou již nadiktované.« — Státní zástupce: »Rozšiřuji žalobu na V. Čížka pro urážku soudu dle § 487. tr. z. — Soud vyloučil na to V. Čížka na týden z osobní účasti při přelíčení. (Nepokoj.) V. Čížek se podrobuje.

Dvacátý třetí den uzavřen výslech svědků, vyčerpána soudní akta, jichž bylo přes 1000 a průvodní řízení prohlášeno za skončené. Obžalovaní vyzváni, aby se vrátili do svých cel. Nikdo se však ani nehýbal. Obžalovaný Vajgert: »Na rozkaz pana přednosty soudu nebylo našim příbuzným dovoleno, aby nás v neděli, jako bývalo jindy, navštívili. Žádáme proto na panu presidentu přelíčení, aby nám dal slib, že se zasadí u presidenta o odvolání tohoto zákazu, jinak neručíme za pořádek a neopustíme tohoto sálu.« Předseda Krčmář: »Já nic neslibuji. Vyzývám obžalované, aby se nechali odvésti.« Obžalovaní zůstávají seděti. Většina volá: »My tu setrváme, dokud nepřijde pan dvorní rada.« Předseda (ve velkém vzrušení): »Vyzývám obžalované naposledy, aby se vzdálili. Jinak užiji zákona a každý přičti si následky sám.« Hrobové ticho. Obžalovaní konečně opouštějí porotní síň, ale zůstávají státi v čekárně. Oddělení stráže s nasazenými bodáky za nesmírného křiku, soptění a zlořečení žene vyšetřované, »Rudý prapor« v pravém slova smyslu řvoucí, do cel. Jednotlivci, mezi nimiž vyniká V. Čížek, rozhalují košile, nastavují prsa a volají v děsném vzteku: »Bodněte! Vrahové!« . . . Chodbou ozývají se nejhorší nadávky, které neustávají, ani když vyšetřovanci vehnáni byli již do cel. Z direk ve dveřích ještě zní rozhorlené: »Vrahové!«... V následující vteřině vylezli všichni »Omladináři, sesíleni udivenými odsouzenci na mříže, rozbili veškeré skleněné nádobí a hulákali nejdivočejší výkřiky. Dlouho to trvalo, než se všeobecné pobouření utišilo...

Návštěvy přece nepovoleny. Dvacátý čtvrtý den očekáván byl proto s velikým napjetím. Policie obsadila soudní síň. Za každou lavicí blýskalo se několik bodáků. Obhajci dali nepokrytě výraz své nevoli. Sotva přivedeni byli obžalovaní, rámus započal: »Pod ochranou bodáků nebudeme se hájiti!« voláno ze všech stran. Předseda žádal obžalované, aby se posadili. Obžalovaní neposlechli. Předseda: »Budete snad věděti, že soudu musíte být poslušní.« — Hlasy: »Bodáků!« — Předseda: »Vy tedy neposlechnete?« — Škába: »Podle toho.« — Předseda: »Dejte to do protokolu« atd. Obžalovaní odcházejí do předsíně poradit se s obhajci; při té příležitosti rozbili ze zlosti skleněné dvéře. Po svém návratu trvají opět na tom, že se nebudou pod ochranou bodáků hájiti. (Hádka a vřava.) Soud se usnáší, že nemůže přání obžalovaných za odvolání stráže vyhověti. Obžalovaní v nejvyšší míře podrážděni pronášejí prudké řeči a vzdávají se svých obhajců. Předseda: »Přejete si jiné obhajce?« — Obžalovaní: »Ne!« — V. Čížek: »Činím návrh v zájmu veřejnosti, aby slavný soud přečetl rozsudek, má-li jej po ruce, ihned.« — Předseda za všeobecného rozkladu odročuje přelíčení na príští den. Obžalovaní, bouřlivě rokujíce, odcházejí do svých cel.

Soudní síň následujícího dne byla prázdná. Veškeří obvinění, nalézající se ve vazbě, byli pro »neslušné chování, z jednací síně po celou dobu závěrečného líčení vyloučeni. Poněvadž se vzdali obhajců, byl jim dán zástupce ex offo adjunkt Barnáš. Obžalovaní vyslali však k němu deputaci, že si jeho hájení nepřejí. Pro výstupy v soudní síni bylo jich několik potrestáno. Státní návladní ujal se slova a mluvil v úplně prázdné soudní síni, jako by stál před obecenstvem. Hájil žalobu v celé šíři a přičítal »Omladinářům« i zavraždění R. Mrvy... Adjunkt Barnáš dosti obratně vyvracel žalobu! Do soudní síně dostavili se zatím někteří z obžalovaných, kteří porušili tím solidaritu. Byli to: Nechvíle, Pokorný, Stern, Šerák, Trnka a Rambousek. Po replikách a duplikách státního zástupce i adjunkta Barnáše prohlásil předseda Krčmář přelíčení za skončené. Rozsudek měl býti vynesen za čtyři dny. Ve vazbě i venku očekáván byl s nedočkavým napjetím.

Večer před rozsudkem vylezl JUC. Ant. Čížek na mříže a pronesl několik krásných slov na rozloučenou k těm, o kterých jsme se domnívali, že půjdou domů. »Přilnuli jsme tolik jeden k druhému.« — pravil burácejícím a rozechvělým hlasem — »že se s bolestí rozejdeme. Mějte se dobře, hoši, kteří přijdete na svobodu a nezapomínejte... Zůstaňte věrni tomu, co nás pojilo...« Ohromný potlesk byl mu výmluvnou odpovědí. Nikdo z nás ani z daleka netušil, jak se budoucnost v náš neprospěch utváří.

Po Praze i v Novoměstské trestnici kolovaly zatím nejrůznější pověsti o výších trestů. V den rozsudku, 14. února, tísnily se na Karlově náměstí, ve Vodičkově a Spálené ulici obrovské zástupy obecenstva. Policie vyrukovala v plném počtu a uzavřela soudní budovu kordonem. V porotní síni bylo nabito; pouze obžalovaní, nacházející se ve vazbě, scházeli. Za hrobového ticha a patrného rozechvění shromážděných jal se předseda čísti rozsudek. Sotva vyslovil o prvním obžalovaném, že byl uznán vinným z tajného spolčování, všichni »Omladináři« odešli... Předseda četl však dále:

Antonín Holzbach odsouzen na 13 měsíců do žaláře, J. Ziegloscr na 8 roků, Boř. Vajgert na 5 roků, V. Čížek na 6 roků, A. P. Veselý na 7 měsíců, Fr. Duda na 13 měsíců, J. Dutka na 13 měsíců, B. Šticha na 5 roků, F. Šulc na 2 l/2 roku, J. Heller na 13 měsíců, F. Synáček na 6 roků, A. Pospíšil na íj roky, H. Hradec na 5 roků, F. Kuneš na 3 1/2 roku, J. Mayer na 2 roky, F. Šrekr na 14 měsíců, E. Rudolf na 2 roky, A. Rybák na 2 roky, R. Fejfar na 14 měsíců, Al. Tuček na 14 měsíců, Fr. Stačina na 16 měsíců, J. Prkno na 16 měsíců, J. Vainer na 13 měsíců, J. Kott na 14 měsíců, J. Miňovský na 13 měsíců, F. Legner na 18 měsíců, J. Šerák na 18 měsíců, J. Škába na 2 roky, K. St. Sokol na 2 1/2 roku, J. Novák na 15 měsíců, St. K. Neumann na 14 měsíců, E. Kasík na 14 měsíců, K. Kukla na 16 měsíců, Fr. Modráček na 18 měsíců, J. Veselý na 14 měsíců, J. Peroutka na 13 měsíců, J. Hlad na 14 měsíců, A. Ott na 14 měsíců, J. Svoboda na 15 měsíců, B. Beršík na 14 měsíců, Ant. Hajn na 18 měsíců, dr. Al. Rašín na 2 roky, G. Nechvíle na 14 dní, K. Rambousek na 3 neděle, Fr. Nedvěd na 13 měsíců, J. Zettl na 14 dní, J. Havránek na 13 měsíců. E. Hoch (který si vypůjčil od JUC. Ant. Čížka peníze a ujel) na 14 měsíců, E. Baladrán na 18 měsíců, V. Parma na 13 měsíců, L. Danko na 6 neděl, L. Telčer na l měsíc, J. Poici na 14 dnů, Fr. Kučera, J. Špringr, A. Valtner, K. Chalupecký, K. Javůrek, J. Lešner, Ed. Pokorný vesměs na l měsíc, Fr. Toužil na l týden. B. Heřman na l měsíc, V. Trnka, který za krátko zemřel, na 6 neděl, J. Sekyrka na 14 dní, J. Bartoš na 6 neděl, J. Blažek na 14 dní, J. Vondruška na l měsíc, J. Stern na 14 dní. Odsouzeno celkem 68 obžalovaných na 96 let, 2 měsíce, 28 dní.

Osvobozeni byli: F. Říha, F. Adam, O. Koblasa, D. Maulini, V. Šaroch. J. Jelínek, A. Kalina a R. Malina.

Krutý tento rozsudek každému, kdo měl trochu citu, rval srdce v těle. Naříkali rodiče, naříkali přátelé. Nehovořilo se o ničem jiném než o »Omladině«. Uvěznění ve vazbě zvěděli svůj trpký los až odpoledne, kdy obdrželi pašovanou »Političku«. Jeden za druhým lezl na mříže a tázal se, je-li to možno... Ten večer bylo v Novoměstské trestnici nezvykle smutno... Ti hoši, z nichž dosud hrdina každý, do posledního okamžiku tvrdí a nepoddajní, skrytě kropili tuto noc své podušky, vstávajíce ráno s teskným úsměvem a se zarudlýma očima...