Přeskočit na obsah

Omladina a pokrokové hnutí/Pokrokové hnutí a dělnictvo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pokrokové hnutí a dělnictvo
Autor: Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj: VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí
Online na Internet Archive
Vydáno: Vlastním nákladem 1902. s. 89 – 97.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Omladina

Nedůvěra k inteligenci, která často dělnictvo zklamala nebo táhla na cesty neproletářské, byla pojednou valně otřesena. Do starého, za petrolejnické hnízdo rozkřičeného »Politického klubu dělnického v Čechách« u Pštrossů, počala docházeti mimo dělnictva v obvyklé soboty také hrstka pokrokového studentstva a brala horlivě podíl na jeho vnitřním životě i debatách. Rozhovory točily se ovšem zejména okolo kolektivismu, svéprávnosti národů, socialismu, státního práva, hospodářského, politického a kulturního postavení dělnictva, přítomných jeho útrap atd. Dělnictvo spřátelilo se znenáhla se svými hosty a vidělo v nich budoucí spolubojovníky. Nevěřících Tomášů, namnoze oprávněných, ovšem nescházelo.

Vzájemná součinnost tím však netrpěla, nýbrž rostla. J. V. Klofáč na př. přednášel »O významu peněz«, »O nutnosti všestranného vzdělání«, Ant. Hajn četl část »Dějin sociálního hnutí v XIX. století« od Limanovského atd. Na venkově přednášeli pokrokoví studenti v ».Dělnické Besedě« v Libni, ve Vršovicích, ve Slaném, na Kladně, v Kročehlavech. v Novém Bydžově a jinde.

Tyto styky s dělnictvem bylo lze pozorovati i na »Čas. čes. stud.«, který již ve II. ročníku psal: »Staré dráhy se bortí, poměry kvapem se mění, přes nerozřešenou ještě otázku národnostní domáhá se již otázka sociální slyšení — a u nás stále slovo vázáno a každé volnější hnutí stiháno. « Zprávy »Č. č. stud.« byly proto rozmnoženy o rubriky, v nichž dělnické hnutí sledováno se vřelým zájmem. V Německém Brodě měl J. V. Klofáč prohlídku a vyšetřování, protože prý podněcoval k »nezákonným« skutkům, stávkám a jiným zbujnickým krokům. (Vyšetřování později zastaveno.)

Nové proudy vjížděly do studentstva plnými plachtami. S potěšením konstatována účast studentstva ve Lvově na 1. květnu a na hnutí socialistickém. »Č. č. stud.« psal: »Budeme lidu vysvětlovati, co je vlastně tak zvané hnutí dělnické, čeho chtějí dělníci dosíci 1. májem, že dělníci nejsou lenoši, kteří by rádi za nejmenší práci dostali největší plat, že touží po rovném postavení s jinými vrstvami a po možnosti vzdělání. Budeme stýkati se s dělníky a tovaryši, vésti je k ušlechtilému životu, půjčovati jim knihy, povzbuzovati je. aby společně odebírali časopisy, knihy a se vzdělávali, aby zakládali si mezi sebou vzdělavací spolky, pamatujíce, že stanou se co nejdříve samostatnými občany.« Hle, jak obrovský byl vliv tiše ku předu postupující sociální demokracie na jistou část pokrokového studentstva!

Podobné výlevy ozývaly se i jinde. J. V. Klofáč na sjezdě »Sázavana« s nadšením volal: »Přijdou záhy dnové, kdy se všemi spravedlivými a pokrokovými lidmi se spojíme a budeme žádati pro všecky bez rozdílu pohlaví od věku 21. roku udělení práva hlasovacího.« Ant. Kalina, nynější zemský poslanec, vytýkal studentům, že se až dosud málo starali o ženy a dělníky. Dr. Al. Rašín v dopise k Ant. Hajnovi žádal dokonce Marxův »Kapitál«. že by z něho překládal.

Na den sv. Štěpána zakázána v Německém Brodě vlastnoručním výnosem hejtmana Frenzla důvěrná schůze, ve které chtěl J. V. Klofáč objasniti stanovisko pokrokového studentstva k sociální otázce. Obecenstvo varováno zvláštním fermanem před rocením a výtržnostmi. J. V. Klofáčovi oznámeno, že se tato záležitost odevzdává trestnímu soudu. Bylo to již pro tuto příčinu podruhé ... Na Žižkově zakázána přednáška J. Škáby »O vývinu socialismu«.

I k literární součinnosti pokrokového studentstva s dělnictvem došlo. Společně s »Politickým klubem dělnictva v čechách« vydány Limanovského známé »Dějiny sociálního hnutí v XlX. století«. Každá z obou súčastněných stran měla hraditi jistou část nákladu. Akce tato zavdala však podnět k hořkosti mezi mnohými pokrokáři a sociálními demokraty, pro domnělé nebo skutečné nedodržení podmínek.

Jako u nás, i v Haliči sbližovalo se studentstvo s dělnictvem: ustavení sociálně-demokratické strany na sjezdě ve Lvově vítal jménem rusínsko-ukrajinské radikální strany Ivan Franko, jménem studentstva a inteligentního proletariátu doktor A. Breiter. Program rusínsko-ukrajinské (pokrokové) radikální strany otiskly dokonce tři sociálnědemokratické časopisy (»Nový Věk Svobody«, »Rovnost«, »Hlas Lidu«.).

Dne 1. února 1891 položilo pokrokové studentstvo společně s dělnictvem na hrob Augustina Smetany dva věnce s nápisem: »Velkému bojovníku pravdy — studentstvo«, a »Svobodnému mysliteli — socialisté čeští«.

V poměru pokrokářů k sociální demokracii nebyla však jednomyslnost. Někteří chovali se k ní nevšímavě, jiní přátelsky a opět jiní dosti nepřátelsky. Spolek »Krakonoš« na př. v zaslání, Petrem Jandačem podepsaném, pral vášnivě do internacionálních čili jak zaměňoval beznárodních sociálních demokratů. Zaslání toto stálo »Krakonoše« existenci. C. k. úřady ve známé zaslepenosti viděly v něm vměšování se do politiky a chytání se socialismu a spolek rozpustily.

Výtkou nenárodního smýšlení nebyl ušetřen ani »Č. č. stud.« Odpůrci jeho (p. Bičík a spol.) v resoluci ze dne 23. února 1891 jasně vinili ho z této dle jejich názorů opovržlivé vlastnosti. »Čas. č. stud.« však jim odsekl: »Směr náš původcové resoluce nazvali »re vera jen socialistickým«. Budiž! Takovými socialisty budou za nějako a dobu i ti páni, kteří nyní výstražně a na odstrašenou nás tak nazývají.«

Přede dnem 1. května vystoupil »Čas. č. stud.« bezohledně proti úmyslu profesorů, v tento den na universitě čísti, ač se nikdy jindy tak nedálo. K veřejnosti vyčítavě volal: »Dělník je odstrčen. Kde se jedná o rozdělování práv, nezná ho nikdo. Ukládají mu za to dvojnásob práce. A to jest nespravedlivé, nechceme-li říci, že kruté! Proč tak jednáte s dělnictvem? či nejsou to lidé jako vy, či nekonají svých povinností? či nejsou vašimi bratry, členy téhož národa, nemají týchž potřeb, týchž pocitů, týchž tužeb a týchž pudů jako vy?« — — — »My studenti cítíme s dělníky! . . . Známe jejich stav a jejich smutné poměry nejsou nám neznámy. Volají-li oni po všeobecném právu hlasovacím, my jejich hlas sesilujeme, volají-li, aby s jejich rukou byla sňata pouta. my voláme s nimi. A voláme k mladočeské straně důrazně: .Působtež, aby dělnictvu se dostalo všech občanských práv, působtež, aby práce nestala se mu smrtonosným břemenem, aby mzda byla v poměru s námahou, působtež, aby tak značná část národa nehynula na duchu i na těle!«

Volání toto vyznělo na prázdno. U rozhodujících kruhů nebylo dobré vůle je vyslechnouti a splniti. Pokrokové studentstvo podjalo'se tedy práce samo. Ant. Hajn pomáhal při stilisaci resoluce za všeobecné hlasovací právo. J. V. Klofáč vystupoval již takřka jako sociální demokrat. Vydavatelstvo »Č. č. stud.« oznámilo, že získalo právo k překladu Beblovy »Ženy«, kterou ještě v přítomném roce vydá. Také několik archů jejích uzřelo překladem K. St. Sokola světlo světa, ale k dokončení jejímu nedošlo. Příčinou bylo pozdější ochlazení poměru značné části pokrokového studenstva, K. St. Sokola nevyjímaje, k socialismu. První sjezd pokrokového studentstva měl však na své straně zájem třídy dělnické. Klerikální »Čech« ulekl se proto »socialistů na universitě«.

Mimo sociální demokracie měli největší zásluhy o fedrování sociální otázky realisté. Důkazů nacházíme v »Čase« hojnost. Profesor Masaryk na př. i na říšské radě vysvětloval překážky, jaké kladou c. k. úřady studiu sociálních problémů; »...kdosi z venkova, chtěje studovat sociální otázku, dal si poslati z Prahy dotyčnou literaturu. To zpozorovala policie a on byl dán pod policejní dozor! . . . «

Styky sociální demokracie s pokrokovými studenty, a důvěra. jaká v ně skládána, charakterizují nejlépe slova soudruha J. Steinera na sjezdě ve Vídni: »I studentstvo českoslovanské připojilo se jaksi k sociální demokracii, vlastně k hnutí dělnickému a souhlasí s prostředky a programem sjezdu hajnfeldského.« Poměr obou k sobě. vzdor vzájemné kritičnosti, stával se tužším a tužším. K. St. Sokol. J. V. Klofáč a Ant. Hajn dali se i zapsati za členy »Politického klubu dělnictva v Čechách«. Ve článku »Otázka mezinárodnosti a národnosti v našem dělnicivu« v »Čas. č. stud.« Ant. Hajn nejen ukazoval na mnohé domnělé nebo skutečné vady sociální demokracie, ale ve mnohém ji i obhajoval. Na sjezdě sociálních demokratů ZE západních čech odůvodňoval J. Škába, delegát strany pokrokové, potřebu přijati tento její širší program než je sociálně-demokratický. Vyslovoval se pro společný postup s jinými stranami ve stejných otázkách.

Sjezdu socialistických studentů v Bruselu zaslán pokrokovým studentstvem bratrský připis, který však nedošel. Policie byla tím znepokojena a slídila. Marně. Vyšetřováním nedocílila ničeho. Ministerstvo vyučování, nelibě nesoucí rozšiřování socialismu mezi studentstvem, žádalo prostřednictvím c. k. místodržitelství oba rektoráty v Praze, aby zakročily proti socialistickému hnutí ve studentstvu a vymohly na něm slib. že se nesúčastní socialistických shromáždění, nebude sbírati peníze na socialistické účely atd.

Za těchto okolností došlo k II. sjezdu pokrokové mládeže ve Vídni, jemuž již projevila své sympathie i mládež dělnická, ženská a obchodnická. »Č. č. stud.« o tomto zjevu psal: »Že projevila s naším programem souhlas omladina dělnická, jest přirozené. Vždyť je dělnictvo jediná třída, u které došel náš program z počátku uznání a právě s dělnictvem bylo naše spojení nejtěsnější.« Druhý pokrokový sjezd, jak známo, přijal poprvé do programu kolektivism, pro který následovala uvedená již relegace R. Raula, A. Dutky. Al. Hajna a P. Jandače. Dělnictvo nesvobodomyslný skutek akademického senátu uvítalo naprostou nevolí. Relegovaným dávána na jevo účast telegramy, sbírkami i dopisy (ze Slaného, z Vršovic, z Prahy atd.), v nichž voláno »Na zdar!« spojem »poctivých dělníků hlavou s poctivými dělníky rukou«. Tak mnohý doufal, že opuštěné dělnictvo získá v pokrokovém studentstvu vzdělanou, zásadní a obětavou inteligenci! »Č. č. stud.« přičinil se všemožně, názory tyto udržovati. Rozhořčeně odbyl prof. Bráfa pro jeho výrok o jedné části studentstva, která béře myšlenky socialismu za své, »stávajíc se jejich hlasatelem — pomáhajíc těm, již v sobotu probíjí svou mzdu a v neděli hlásají socialism.« Čtvrtý jeho ročník vyslovuje se již pro kolektivism (č. 10. a č. 17.), ovšem s doložením, že ve straně jsou mnozí, kteří s ním nesouhlasí.

Akademický senát ani po relegaci neustal v persekvování studentů, jichž duševní snahy byly socialismu blízké. Dne 13. května 1892. udělil Fr. Soukupovi, posluchači práv. důtku za to, že v dělnickém spolku v Senci řekl. že Kristus byl prvním socialistou. Nález odůvodnil tvrzením, že se podobnými výroky vzbuzuje v občanstvu pohoršení!... Tatáž slova nalézáme však i v katolických »Christlieh-sociale Blatter«, které r. 1872 napsaly: »Kristus dojista byl nejlepší a nejsvětější socialista všech věků!« Fr. Soukupa důtka ovšem nenapravila. Přispíval dále s H. Kosterkou. dr. Mokrým, Fr. Hlaváčkem atd. do sociálně-demokratické »Záře« a chodil na dělnické schůze.

Na 1. května 1892 přinášel proletariátu českému pozdrav jménem pokrokového studentstva Jaroslav Rozvoda. Mnozí jiní (Ant. Čížek, Alb. Dutka, Ant. Hajn atd.) manifestovali osobní přítomností svou přízeň k dělnickým snahám. Ve slavnostním listě tohoto roku je mimo práce prof. Masaryka i literární příspěvek J. Pelcla a Ant. Hajna.

Blízký poměr pokrokového studentstva k sociální demokracii, v jistých otázkách se rozcházející (stanovisko k třídnímu boji. k národnostnímu zápasu, k inteligenci atd.), sledován byl německými sociálními demokraty s netajenými obavami. Časopisy »Arbeiter-Zeitung«, »Gesellschafter« a jiné, bedlivě pozorující vývoj obou hnutí, přes svou chvilkovou přízeň k pokrokovému studentstvu, měly české sociální demokracii ve zlé, »že se dala do vleku energické a schopně pokrokové mládeži, která dostala tak »Zář«. »Svobodu« a »Omladinu« do svých rukou, ačkoliv skrývá pod socialistickým pláštíkem maloměšťáckou čamaru.« Pokud byly obavy jejich, ve studentstvu hořkost působící, správnými, seznáme v dalším.