Přeskočit na obsah

Omladina a pokrokové hnutí/Omladina

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Omladina
Autor: Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj: VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí
Online na Internet Archive
Vydáno: Vlastním nákladem 1902. s. 98 – 112.
Licence: PD old 70
Související: Autor:František Vladimír Lorenc
Související články ve Wikipedii:
Omladina

Nevinné slůvko »Omladina«, za nímž mnohý představuje si po minulých událostech ihned tajný spolek s celým spikleneckým aparátem, mělo docela jiný význam. »Omladina« znamená prostě mládež. V tom smyslu bylo slůvko toto také před vyjimečným stavem pojímáno. Smysl jiný dodán mu později c. k. úřady. Dne 28. září 1891 konána na Kladně, které bylo sopečnou půdou socialismu, důvěrná, na § 2. shrom. zák. svolaná schůze dělnické mládeže. Po řečech Ed. Frolíka. Ant. Hajna. Z. Šturce, Jos. Škáby, F. Vl. Lorence. Anežky Jelenové a Ant. Tilšera přijata následující resoluce:

„Uznávajíce, že veškeré zařízení společenské, má-li míti pevný podklad, musí spočívati na pevných povahách a vzdělaných občanech i občankách, máme především za nutné, aby mládež, naděje budoucnosti, se vzdělávala, povahu přímou a šlechetnou si pěstila, ducha vědomostmi obohacovala a volné myšlení, řízené pouze zákony rozumu a logiky si osvojovala. 2. Uznávajíce politiku za nutnou pro každého člověka svobodymilovného,“ prohlašujeme proto, aby mládež života politického si všímala a činnosti politické se súčastnila. 3. Uznávajíce, že ze všech politických stran strana sociálně demokratická jedině jest způsobilá, urovnati poměry společenské tak. aby zabezpečeny byly potřeby životní a blaho i veškerenstva i jednotlivců, jakož i spravedlivé svobody a práva, hlásíme se ke straně té a jsme pro socialism radikální (rázný). 4. Uznávajíce práva všech národnosti a jazyků, jsme proti veškeré hrdosti národní i proti utiskování národností, chceme ze zásady lidskosti pracovati na poli mezinárodního sbratření. 5. Uznávajíce zásluhy starších bojovníků za idee sociálně demokratické, nechceme od nich se oddělovati, nýbrž boje zároveň s nimi se súčastniti, k čemuž naše organisace užší má býti jen krokem a posilou, nikdy však odlučováním se od nich. 6. Neuznávajíce žádného roztřiďování, které vzešlo ze snahy, panovati nad druhými, neuznáváme ani roztřiďování dle postavení ani dle pohlaví, ani dle věku. 7. Abychom ve vznešený boj sociální byli obrněni důkladně, uznáváme potřebu organisovati se (t. j. sdružovati se), pěstiti vzájemné styky, přímost, lásku a spravedlnost ke všem, poctivost, pevné přesvědčení, které neleká se obětí — vůbec charakter ryzí, pevný. 8. V organisaci místní budiž hleděno, aby mládež scházela se ke schůzím, poradám, rozhovorům, četbám (s výklady), přednáškám, kterých účelem jest vzdělávati se, jakož i aby pěstovala ušlechtilé zábavy. V rozhovorech buďte pronášeny myšlenky a úsudky, kritisovány (posuzovány), odůvodňovány nebo vyvraceny. Dále vady vytýkány, aniž by to bylo bráno ve zlé. poněvadž takým způsobem bude možno poznávati se a napravovati. Dívky ve veškeré jednání buďte uváděny a poučovány a ku samostatnému myšlení vedeny, aby v ničem zn mladíky nezůstaly. 9. Z každé místní organisace buďte posílány zprávy o hnutí na ústřední orgán „Omladina“, který je uveřejní, aby pokračování mládeže bylo viděti. 10. Každá místní organisace vysílej občas své zástupce ke schůzi krajinské (t. j. z okolí blízkého). aby co nejčastěji širší kruh se dorozumíval. Na schůzi krajinské podávány buďte zprávy o vykonaných pracích, posudky a návrhy. Vyžaduje-li toho důležitost, buďte pozváni i zástupci ze širšího okolí. 11. Veškeré záležitosti, týkající se celkové organisace, buďte zasílány na ústřední správu „Omladiny“, která svolá v nejbližší na to době schůzi krajinskou, usnese se na resoluci k věci, a tu rozešle všem organisacím krajinským, aby i ony daly své mínění na jevo; nedocílí-li se souhlasu ihned, jedná se o věci podobným způsobem dále, neboť o celku nesmějí rozhodovati pouzí jednotlivci, nýbrž celek sám. 12. Orgán „Omladina“ je majetkem každého řádného odběratele. Správu říditi bude bezplatně sbor ustanovených vydavatelů, kterýž v listě každého čtvrt roku podá výkaz o stavu finančním, jakož i o stavu listu vůbec. 13. Časopis „Omladina“ vycházej z počátku měsíčně, a požádáno budiž na sjezd zemský vyslanými zástupci, aby byl uznán za list strany sociálně demokratické. Vyjíti má ne až po sjezdě, nýbrž hned, jak peníze dovolí, aby na sjezdě mohlo býti posouzeno, co jest a ne co není."

Nedlouho po této schůzi rozšířeno v několika tisících výtisků veřejné provolání k mladému lidu dělnickému obojího pohlaví, podepsané dvěma muži a dvěma ženami. Dne 29. října 1891 vyšlo již na Smíchově prvé číslo »Omladiny«. jehož redaktorem formálně ustanoven R. Kroutil. Obsahovalo úvodní báseň F. V. Lorence, slova vydavatelstva k čtenářstvu, »Kapitolky o vzdělání« od Ant. Hajna, »Mládež a pokrok« od J. Škáby atd. Upozornění zaslouží důraz, jaký kladl nový časopis na vzdělání. Pod jeho hlavičkou neskvěl se ještě žádný nápis, ač se hlásil k sociální demokracii. Ročníku l. vyšla jako měsíčníku pouze dvě čísla. Po nich přeměnila se »Omladina« ve čtrnáctidenník. Vydavatelství její převzal Fr. Mihule v Praze. Dne 9. února 1892 počala zase číslem L. ročníkem 11. Pod hlavičkou nesla již titulek: »časopis pro mládež dospělejší«.

Jak obsah prvých dvou čísel, tak i obsah dalších vyplněn je ponejvíce pracemi F. Vl. Lorence, jehož osobnost od té chvíle začíná míti na hnutí pokrokovém i sociálně demokratickém vynikající podíl. F. Vl. Lorenc byl velmi nadaný, hloubavý a pilný hoch. Pocházel z chudých rodičů. Otec jeho byl mlynářským dělníkem a měl pouze malou chaloupku ve Zbyslavi u Čáslavi. Již v obecné škole seznav katecheta nadání F. Vl. Lorence a naléhal na otce, aby syna nechal studovat. Otec svolil, spoléhaje na slib, že bude jeho syn velebnými pány ve studiích podporován. F. Vl. Lorenc dán do gymnasia v Kolíně, kde dostával na faře obědy. Běhání do školy as tři hodiny od Zbyslavi vzdálené a neobyčejná pracovitost ve studiích, podlomily mu zdraví. Lékař radil, aby vystoupil ze škol. F. Vl. Lorenc uposlechl. Byl již nějaký čas před tím odběratelem a dopisovatelem Šturcovy »Záře« a svými dopisy ve Zbyslavi beztak ztratil u svých klerikálních »dobrodinců«, kteří za kus chleba chtěli koupiti jeho ducha, veškeru přízeň. Vida. že je tím i existence jeho rodičů ohrožena, sebral se a odejel k zamezení dalších nepříjemností a k zbudování si vlastního bydla do Prahy.

V březnu roku 1891 přišel do bytu V. Šturce mladý, chatrně oděný hoch — byl to Fr. Vl. Lorenc. Nesměle prohlásil, kdo je a žádal o jakékoliv zaměstnání. V. Šturc, seznav žalostnou jeho situaci, nabídl mu, aby zůstal u něho, pokud něco nenajde. F. Vl. Lorenc s radostí přijal tuto nabídku a brzy byl v rodině V. Šturce pokládán téměř za vlastního. Psal do »Záře«, udílel kondice a překládal. S celou silou vrhl se na činnost žurnalistickou i agitační. Bylť nadán neobyčejnou vnímavostí. Velmi rychle učil se cizím jazykům a jejich pomocí seznamoval se s duševní produkcí jiných národů. Překládal obstojně z čínštiny, ruštiny, frančiny, němčiny atd. Ovládal v písmě několik jazyků! Osobně byl člověkem tichým, milým a dobrosrdečným, do značné míry i samotářským. Hospodskému životu se vyhýbal. Mluvil-li, plynula jeho řeč lahodně, a černé, snivé jeho oči zamyšleně hroužily se do neurčita. Měl zanícení a opravdovost kazatele. Proto mládež, po hlubším vzdělání prahnoucí, tolik na něm lpěla a tolik přitažlivosti k němu cítila. Myšlenkově byl však nestálý, vždy hledající a vždy neuspokojený. Usedlejší sociální demokraté pohlíželi na něho z těchto příčin s jakousi nedůvěrou. Taková byla povaha F. Vl. Lorence, nejplodnějšího a nejinteligentnějšího pracovníka mezi dělnickou mládeží.

Ročník I. (II.), vedený formálně Fr. Mihulem jako dříve R. Kroutilem, vyplňoval vlastně F. Vl. Lorenc. Nazvíce jeho vlivem prohlašuje se v čísle 3. časopis »Omladina« za orgán »pokrokové mládeže«, ač ještě nijak nezříkala se příslušenství k sociální demokracii. Vzmáhající se vliv pokrokového studentstva je v ní ustavičně zjevnější. Snad právě proto se obsah »Omladiny prospěšně lišil od jiných časopisů strany. Přečtěme si ku př. články: »Síla a hmota«. »Hledání pravdy «, Sociální otázka naší doby«, »Tolerance«, »O lidstvu a světě«. »O předsudcích«. »Člověk, národ a lidstvo«, »O ženské otázce« a jiné; ze všech vane upřímná touha po důkladnějším poučení a po zdokonalení.

Číslem 4., ročníku I. vystupuje již »Omladina" s reformními názory. Prosakuje jejími řádky nechuť k »autoritářství«, k »samozvanému vůdcovství « atd. Anarchism, pokrokářství i sociální demokratism zápasí a mísí se v jejím obsahu. Číslo toto zpěnilo u »starých«, jak se některým předákům sociální demokracie říkalo, krev. Na jejich žehrání odpovídá však »Omladina«, že si svobodnou kritiku bráti nedá. Krutý zápas počal propukávati. »Omladina.«, přestěhovaná č. 9. a 10.. ročn. I., na Kladno. kde byla pro ni vhodnější půda, za nového redaktora Al. Pospíšila stěžovala si na ty, kteří pod rouškou volnosti chtějí nabyti vlády, neobmezené diktatury a pod rouškou rovnosti zkracují její práva.

Číslem 18. dostala »Omladina« opět nového redaktora a tentokráte toho pravého: F. Vl. Lorence. Hlásí se již otevřeně titulem i obsahem ke hnutí pokrokovému. Nespokojujíc se pouhou činností časopiseckou, počíná její redakce vydávati »Vzdělavací čtení pro lid«, jehož však vyšlo pouze jediné číslo: byl to spisek »Jiří Spero« od Kamilla Flamariona. přeložený F. Vl. Lorencem. Oznámené číslo druhé: »Červený román« od Catulles Mendésa odběratelé již neuzřeli. Vina spadala jak na ně, tak i na nepokojné pozdější doby.

Po sjezdě pokrokové mládeže ve Vídni a po relegaci čtyř jeho delegátů z university »Omladina« píše: »Ve dnech svatodušních poslaly přípisy pokrokovému studentstvu i mládež dělnická, obchodnická a pokroková mládež ženská, prohlašujíce, že úplně sympatisují s pokrokovým programem. Tak už jaksi sjednotili jsme se v jeden celek.« Aby dohodnutí toto bylo úplné, svolán do Kladna na den 7. srpna r. 1892 sjezd mládeže z Čech, Moravy, Slezska a Vídně, k němuž za Časopis českého studentstva dostavil se Ant. Hajn. Omladina obchodnická poslala přátelský připis. Na sjezdě obeslaném delegáty mnoha obcí. zápasily mezi sebou dva proudy: sociálně demokratický a pokrokový. Větší inteligencí nabyli konečné převahy pokrokáři. Po dlouhých debatách, vedených zejména Ant. Hajnem, J. Mužíkem, F. Vl. Lorencem, Ant. Bělehradským atd. přijata za další vodítko resoluce ze dne 28. září 1891. v jistých a sice základních bodech propracovaná. Změny provedeny: v odstavci 5, který potom zněl: »Toužíce, aby poměry společenské byly urovnány tak, aby se dosahovalo většího a většího blaha všeobecného. a jsouce přesvědčeni, že právě proto nutno všímati si záležitostí politických, kulturních i národohospodářských, chceme ve všech těchto oborech činnost svou prováděti, jako strana pokroková:« v odstavci 4., který potom zněl: »Uznávajíce práva všech národností a jazyků, jsme proti každému utlačování národností, i chceme pracovati na poli mezinárodního sbratření. Poněvadž pak, má-li celek býti pevným, musí býti pevný jeho části, budeme hleděti, aby sdružení naše, počínajíc organisacemi místními, postupovalo ke krajinským, zemským a národnostním. a tímto postupem aby stalo se sdružením mezinárodním na zásadách federalismu;« v odstavci 5., který potom zněl: »Poněvadž chceme, aby všecko lidstvo bylo volné, budeme pracovati pro osvobození potlačovaných národů slovanských, pročež sdružení naše má býti sdružením pokrokové mládeže slovanské. Za soudruha a družku vítán každý pracující člověk, ať práce jeho jest hmotná či duševní.« Ostatní odstavce doplněny praktickými i theoretickými požadavky, přejatými z pokrokového programu, vypracovaného na sjezdu ve Vídni, jehož duševní vliv je vůbec na celé této resoluci samořejmý, K cílům svým chtěla pokroková mládež dospívati: výchovou lidu. zvláští, mládeže, agitací slovem i tiskem, působením na sbory zákonodárné, činností v nich a působením na parlamentární zástupce, sdružováním slovanské mládeže a všemi rozumnými prostředky. Za orgány pokrokové mládeže přijaty časopisy: »Omladina«. jakožto časopis hlavně pro mládež dělnickou. »Časopis česk. studentstva« a »Věstník obchodnické omladiny českoslovanské«.

Sjezd na Kladně, jeho průběh a přijaté změny rcsoluce zavdaly některým sociálně demokratickým časopisům i organisacím podnět k vystoupení proti pokrokové omladině dělnické i jejímu listu. Žehráno na to, že zavrhla hainfeldský program a vymkla se z rámce strany, k níž dosud náležela. »Omladina« v č. 16. a 17. ročníku I. však odpovídá: »Strana sociálně demokratická je stranou politicko-hospodářskou. My, jsouce socialisty, vykládáme si otázku sociální za souhrn nesouladů ve společnosti lidské, tedy otázka ta týká se všech částí společnosti lidské.... Pojímajíce otázku sociální takto nejen za otázku chleba a volnosti politické, nýbrž i za otázku duševní a mravní, chceme pracovati na poli hospodářském, politickém i kulturním. V ohledu hospodářském jsme kolektivisty. v politickém autonomisty: poněvadž i sociální demokracie je takovou, nikterak nelze říci, že že jsme ji opustili. My jsme prohlásili, že hospodařsko-politické vyznání naše je: sociální demokracie. Že otázky kulturní si všímáme, nedělí nás od sociální demokracie, neboť my jsme se neprohlásili za zvláštní politickou stranu, nýbrž za sdružení mládeže slovanské, jež se nese v rámci sociální demokracie stejně dobře, jako organisace odborové. Nepovažujete-li tuto za protivnou politické, proč něco takového vidíte v nás? Přibíráte-li do organisace odborové i lidi, kteří nejsou posud sociálními demokraty, proč vytýkáte našemu sdružení, naší organisaci, že děláme podstatně totéž?«

Dále osvědčuje »Omladina« znovu, že se přidržuje hajnfeldského programu, za jehož širší znění pokládá resoluci, přijatou na Kladně. »I my,« píše, »ač máme tytéž zásady, můžeme míti různou taktiku a ehceme-li svobodu svědomí a myšlení, a zabýváme se také věcmi duše a srdce, toť nám nebéře práva, znáti se k téže straně jako Vy.«

Na výtky o kastování se dle stáří a pohlaví a o stydění se za název sociální demokrat »Omladina« odpovídá: »My nevystoupili ze strany sociálně-demokratické, neboť jsme toho ani neprohlásili, ani toho skutky naše neukazují, a sdružení naše co strany pokrokové nevylučuje nás ze strany sociálně-demokratické.«

Pokud byly tyto názory správnými, nechať si jedenkaždý rozsoudí sám. Boje mezi mládeží však neustávaly. Některé schůze vyslovily se pro směr, hájený »Omladinou«, na př. na Letné, v Praze, v Libni, v Poděbradech atd., jiné opět. na př. ve Vídni, v Holešovicích-Bubnech, na Žižkově. v Juliánově atd. vyslovily se proti němu. Jak šlo v zápase tomto do tuhého, uzříme z článku »Proti nám« v čísle 18. ročníku I., v němž redakce své polemiky se sociálně-demokratickými protivníky končí slovy: Naše přátele prosíme, aby v době této, která jest nám kritickou a osudnou, pevně stáli při svém přesvědčení. Nevíme, zda ještě jednou »Omladinu« budeme moci vydati, poněvadž boj proti nám rozzuřil se hrozný, ale když padne, bude ubita jen bídáctvím na jedné a lhostejností na druhé straně.

S největším údivem se však z čísla 19. ročníku l. dovídáme, že vydavatelstvo »Omladiny« sesadilo F. Vl. Lorence, poněvadž »změnou své taktiky vymkl se z rámce hajnfeldského a stranu převzetím jiného jména poškodil a proti bratrským časopisům i starším soudruhům nepřátelsky vystupoval, čímž opět jen rozkol působen.«

Časopis »Omladina« přeměnil se za redakce Fr. Vrabce a spolupracovnictví St. Bělehradského opět v »časopis sociálně-demokratický«. Obsahem byl velice chudý. Útočil bezohledně na pokrokáře, vytýkaje jim. že jsou národní, vzdělání že je dělá aristokratickými, že jsou mezi nimi synkové boháčů a různých veličin atd.

Sesazeni F. Vl. Lorence vzbudilo u jedněch prudké rozhorlení, u druhých radostný souhlas. Na konferenci mládeže v Mostě a současně i v Ml. Boleslavi konané, kde převládal směr pokrokový, usneseno svolati do zmíněných měst na den 2. února 1893 zemské sjezdy českoslovanské mládeže. Protivná strana svolávala sjezd na týž den do Kladna. Spor o to, kdo má větší právo sjezd svolávati, skončen smírným dohodnutím. Po úmluvě veškeré mládeže svolán sjezd všech svářících se odstínů do Kladna. aby se záležitosti »Omladiny« i hnutí mládeže vůbec urovnaly. F. Vl. Lorenc přestěhoval se zatím do Ml. Boleslavi a s dvaceti stejně smýšlejícími organisacemi žádal, aby tam byl přeložen i časopis. Po záporné odpovědi vydal dne 30. prosince 1892 nový čtrnáctidenník »Pokrok«, orgán pokrokové omladiny. Časopisu toho vyšlo pouze 5 čísel a na širší kruhy měl malý vliv. Obíral se spiritismem, magnetismem theosofií a jinými metafysickýnů záhadami, dle toho, jaká četba F. Vl. Lorence, přespříliš různým dojmům knih podléhajícího, zachvátila. »Pokrok« byl mimo »Jednoty«, vydávané I. B. v Krajczů. dokladem o tom, že v myslích některých jednotlivců i náboženský problém žádal objasnění tajuplných záhad, na které positivní věda nedává uspokojivé odpovědi.

Dne 12. a 13. února 1893 došlo za rozháraného stavu ke sjezdu, na který se s plným ohněm mladistvé bojechtivosti chystala mládež z nejvzdálenějších končin. Svolavateli byli: V. Faitl z Mostu a E. Frolík z Kladna. Zastoupeny byly skoro všecky organisace mládeže v Čechách a pět z Moravy. Značný počet účastníků přijel z Prahy.

Skoro vesměs pokrokáři. Na některé z nich (Kloudu, Ant. Hajna, Al. Hajna, Frant. Beka. J. Skábu, Lidušku Hajnovu, Josefa Dutku a Ant. Tůmu) se pamatuji, neboť jsem byl tentokráte sjezdu také přítomen. Sjezd na Kladně byl triumfem výmluvnosti a nepoměrně hlubší intellektuální úrovně řečníků pokrokových. Rokování točilo se skoro výhradně okolo hainfeldského programu. F. Vl. Lorenc postrádal v něm akcentování osobní svobody, federalismu. svéprávnosti národností ve sdružení mezinárodním. otázku ženskou a rolnickou atd. Poukazoval na mnohá nejasná jeho znění u srovnával ho s programem socialistické (pokrokové) mládeže, přijatým posledním sjezdem na Kladně. Po tuhých debatách, ba i útocích na F. Vl. Lorence, přijat jednohlasně program druhý, v němž na návrh V. Šturce vynechána v §. 6. věta prvá: v ní žádáno všeobecné hlasovací právo místo od 21 let již od 20 let.

Oba socialistické směry v mládeži uzavřely tedy kompromis. Měly na dále společně působit jak ve veřejnosti, tak i v redakci »Omladiny«, kamž za pokrokáře zvoleni: J. Dutka, já a. kdosi třetí, na něhož se již nepamatuji; sociální demokraty zastupovali: Fr. Říha. Jan Svoboda a Tilšer. Uspokojeni jeli jsme z Kladna, kde jsme se po sjezdu v přátelském večírku pěkně pobavili. »Omladina« vyšla číslem 1. ročníku lI. dne 15. března 1893 znovu na Smíchově. redakcí F. Vl. Lorence s titulem »Orgán mládeže česko-slovanské«,

Spory uvnitř doutnající propukly ale ve druhém čísle opět s nezkrotnou silou na venek. článek »Pokračuje se«, v němž mluveno s despektem o některých starších sociálních demokratech, o bezmyšlenkovitém mluvení mnohých tak zv. agitátorů, kteří pomíjejí mravních potřeb lidu, o jejich obavách před zavlečením na pole »národní« politiky atd., byl novým válečným signálem k vrhnutí se na sebe. Fr. Říha, sociálně-demokratický delegát, ihned vystoupil s veřejným ohražením z redakce »Omladiny«, v jejímž obsahu čteme již práce pokrokových členů redakce (J. Dutky a A. Prav. Veselého).

F. Vl. Lorenc, rozmrzelý stálými osobními půtkami a neutěšenou hmotnou situací časopisu. přikloňoval se otevřeně k neodvislému socialismu, t. j. k anarchismu. Zajisté i tentokráte četba měla na něho svůj účinek. Ve článku »O našem programu« v čísle 4. ročníku II. již psal: »Poněvadž v časopisech strany sociálně-demokratické prohlášeno bylo, že nás — omladinu — nepovažují za svou, za část organisace strany sociálně-demokratické, jsem toho náhledu, že netřeba nám vtírati se jim anebo prositi za připuštění.«

Skok F. Vl. Lorence k anarclmmu byl i v řadách pokrokových uvítán s nespokojeností, zvyšovanou ještě hrozně nepořádným vydáváním »Omladiny«. Radili jsme se, co učiniti. Na podnět J. Škáby dali jsme se do vyjednávání s F. Vl. Lorencem. aby »Omladmu«, která již po čtvrtém čísle nevyšla, vůbec dále nevydával a raději překládal pro Pokrokové Listy, jichž založení měli jsme v úmyslu. Slibovali jsme mu platiti za jeho práci, bez ohledu na její množství, týdně 5 zlatých. Zbytek, k výživě potřebný, měl si vydělávati psaním do jiných našich časopisů. F. Vl. Lorenc souhlasil, a »Omladinu«, k jejíž zvláštnosti náleželo, že byla za svého vycházení pouze jednou konfiskována, zastavil. Pokroková mládež činila na to přípravy k vydání nového listu.