Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.	Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.	Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Byl jeden člověk na Rýně blízko od Kolína, toho města. A když mnoho peněz vylichvil, s božieho milosrdenstvie skrúšeným srdcem zpoviedal sě, a aby pánu bohu dosti učinil za své hřiechy, úmysl měl, že chce všecko pro pána boha rozdati, což by kolivěk měl. Ale zmienky žádné učinil před knězem, že by chtěl navrátiti, což jest vylichvil. Jemužto kněž řekl jest: »Jdi a vezmi mnoho chleba a zkrájej jej na mnohé almužny tak, že by těmi chleby naplnil truhlu plnú, a zavra ten chléb v truhle až do druhého dne a řka, potom jej chudým rozdáš.« Jenž to i učinil.

A když druhý den byl přivolal toho kněze a otevřev truhlu, nalezl jest toliko žab, kolik jest chlebóv položil. Jemužto jest kněz odpověděl, že pánu bohu »tak jest almužna tvá ohavná a mrzká jakožto tyto žáby i každého, ktož lichví a z oklamánie svého bližnieho rozdávají almužny«.

A když to od kněze uslyše ten jistý lichevník, velmi sě poče třiesti a lekati i vece knězi: »Co učiním za pokánie?« I vece jemu kněz: »Chceš-li za jisté spasen býti, tuto celú noc aby mezi těmi žabami náh ležal.« A on zajisté, ač sě jest toho liknoval učiniti, avšak sě jest mezi těmi žabami náh položil v té truhle, kterúžto truhlu kněz zavřel a odšel. A když druhý den kněz přišel, otevřev tu truhlu a nic v ní nenalezl, jediné kosti bielé toho člověka. A inhed ten kněz poznal, že pán buoh tomu člověku hřiechy odpustil, i vypravoval to mnohým lidem, aby sě toho hřiechu lichevnieho vystřiehali.