Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.	Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.	Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Jedna žena zápalem a libostí smilstva jsúci zapálena proti synu svému vlastniemu, jehožto tak velmi zamilovala, až s ním i počala a počevši i porodila syna.

Tehdy bázní velikú pro tak veliký hřiech jsúci přestrašena a bojéci sě, by jí náhlá smrt nepřišla a potom aby na věky nebyla zatracena, a protož myslila převelmi velikým myšlením, aby sě mohla s některým múdrým knězem o ten hřiech poraditi, kteraké by pokánie za ten hřiech měla přijieti. I stalo sě jest, že jest šla, došla s velikú prací i s tiem dietětem a ukázala sě jest před papežem Innocenciem, a to s tak velikým pláčem a křikem činieci zpověď, ano všickni lidé slyšie, takže sú sě lidé velmi ulekli toho jejieho křiku. A vida papež té ženy skrúšenie a tak veliký pláč, počal jest mysliti, právě-li by sě chtěla káti. I přikázal jí, aby v takovém rúšě tu před lidmi sě okázala, v kterakém jest s synem svým přebývala, když jest hřěšila. Tehdy ona odváživši sě hanby věčné, pro kterýžto hřiech měla muky na věky u pekle trpěti, inhed jest vyšla a rúcho s sebe složila. Jedno v jedné košili přišla do kostela k svatému Petru a tak sě jest ukázala, že jest hotova byla učiniti, což by jí koli za ten hřiech bylo uloženo. A když tomu porozoměl ten papež Innocencius, že sě ta žena dala před ním u velikú pokoru, nižádného jí pokánie za ten hřiech neuloživ, přede všemi lidmi řekl jest: »Odpuštěn jest tobě ten hřiech, jdiž u pokoji!«, nižádného jí pokánie neostaviv.

A když takovú věc uslyšal jeden z kardinálóv i z zákonníkóv o něm, jako onen zákonník, ješto reptáše proti pánu bohu, ješto hřiechy lidem odpúštěl, též tento proti tomu papeži reptáše pravě, že by neprávě hřiechy odpúštěl a pro takový veliký hřiech že nenie dosti učiněno tak malé pokánie. K němužto papež odpověděl: »Jestižeť sem já jí v tom neprávě učinil, ďábel ať inhed v mé tělo vstúpí. Pakli ty mě neprávě súdíš, staň sě tobě též.« A inhed jest ďábel toho kardinála počel trápiti a skrze jeho trápenie pán buoh té ženě hřiechy odpustil. A když ten div na sobě učiněný ten jistý kardinál uzřel, od toho času prosil lidi, aby sě zaň modlili. A když sú sě zaň lidé pánu bohu modlili, inhed jest ďábel z něho vystúpil. A on, klek nábožně na kolenú, zaslíbil pánu bohu, že nikdy nemiení sě jeho svaté milosti protiviti ani odporen býti.

A protož nižádný zúfati nemá, by byl najvětčí hřiešník, že bude-li sě věrně a právě a spravedlivě svých hřiechuov káti, že sě nad ním milý pán buoh smiluje, zde dá milost a po smrti věčnú radost, [k] kteréžto radosti dopomáhej nám ten milý Ježíš, přietel najmilejší, amen.