Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.

Olomoucké povídky
Tuto sě (píše) o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.	Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo.	Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě [píše] o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Jeden muž velmi v poctivosti mějieše pannu Mariji, avšak sě bieše dopustil jednoho hřiechu převelmi těžkého tak, že sě jest toho hřiechu nesměl pro velikú hanbu zpoviedati.

A když tomu mnohý čas pominul, jsa hnut ku pokání, i hledáše tajného miesta i vyznal sě pánu bohu svých hřiechóv řka: »Pane bože, milostiv buď mně hřiešnému. Já sem nebožtík hřiešný takový hřiech učinil, že sem sě jeho žádnému nesměl vyznati pro veliký stud. A v tom hřiechu dávám sě vinen tobě, bohu mému samému, a prosím tvé svaté milosti, aby mi ráčil ten hřiech odpustiti. A rač mi dáti milost a želenie takového hřiechu, abych mohl tiem hřiechem viece tvé svaté milosti nehněvati.« A když ty věci rozjímaje pravieše, ukázal sě jemu ďábel v zpuosobě kněžské a řekl: »Co myslíš a co rozjímáš v srdci svém?« Jemužto odpověděl: »Já sem mnoho časuov tajil takového hřiechu, neb sem sě jeho styděl zpoviedati.« Jemužto ďábel odpověděl a řka: »Já sem z božieho milosrdenstvie přišel k tobě, aby sě mně, knězi, zpoviedal.« A inhed jest vyznal ten hřiech. Řekl jest ďábel: »Aj, dávámť tobě za pokánie, aby sě toho hřiechu nikdy viece nevyznával ani sě zpoviedal a za to měl u plně, že jest tobě ten hřiech odpuštěn.« Kterýžto inhed jemu slíbil, že to chce učiniti.

A když muž přicházieše ku poslední hodině svého života, tehdy světí andělé vadiechu sě s ďáblem o duši jeho. A praviechu ďáblové: »Psáno jest zajisté, že pán buoh řekl jest: „Kterakéhož tě naleznu, takéhož tě súditi budu“, a podlé té řeči tento muž jistý jest náš, neb v hřiechu smrtedlném nalezen jest.« A inhed vzemši duši toho člověka, počeli sú ji nésti do pekla s radostí velikú. A když sú přišli až k vratóm pekelným, potkala je předuostojná panna Marija a řekla jest jim: »Neb ste lstívě oklamali jeho, aby sě nevyznával ani zpoviedal toho hřiechu smrtedlného, kterýmžto hřiechem hněval jest mého syna milého, i protož přikazujiť vám skrze ukrutný, strašlivý i hrozný den súdný, abyšte jeho duši zasě k jeho tělu navrátili, aby toho hřiechu, kteréhož skrze vaši lest sě jest nezpoviedal, ani za ten hřiech dosti učinil, aby jeho duše jsúci zasě v tělo navrácena, i mohl by on svój život opraviti.« Kteřížto ďáblové bez prodlenie jeho duši sú pustili k jeho tělu a inhed jest počal žív býti. A potom sě jest s pravú věrú toho hřiechu zpoviedal a spravedlivě pánu bohu za ten hřiech dosti učinil. A to rozpravenie proto jest psáno, abychom slúžili rádi našie milé panně Mariji. A vězte, že každému člověku, kto jí věrně slúží a ji miluje, žeť ona s pilností každému spomóže. Prosmež i my, ať by nám spomohla!