Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal.	Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.	Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Panna jedna byla u vlasti francúské šlechetná a nábožná velmi. Ta když jedné chvíle na den matky božie očištěnie sama jediná v své nemoci ležieše a sama v sobě jsúci zamúcena řekla jest: »Aj, sama ležím jediná a ráda bych tento slavný den panně Mariji poslúžila, jakožto obyčej mají posluhovati věrní křesťané, i nemohu.« A když takové věci na své mysli přemietáše, tehda dušě jejie božskú mocí byla z těla jejieho vystúpila a od svatého anděla do nebeského Jeruzaléma jest přinesena, kdežto viděla jest procesí převelmi krásnú toho města drahého Jeruzaléma, ano zvláště řádové andělští, patricharchy, proroci, apoštolé, mučedlníci, zpovědlníci, svaté panny i jiné věrní všickni v tom nebeském Jeruzalémě dva a dva v té procesí kráčiechu, zapálené sviece v svých rukú nesúce. Příhodné zpievanie tomu svátku zpieváchu i takovéž stánie, jakož obyčej jej na tomto světě učiniti, zachováváchu.

A anjel zajisté vuodce té jisté panny, vzav svieci jiné panně, kterážto mějieše býti tovariška jejie, podal této jisté panně — a ta sviece osviecena bieše. I bieše zajisté taká okrasa v těch svatých a taká sláva, že by žádný jazyk toho nemohl vypraviti. Syn zajisté drahé panny Marie, jsa oblečen v rúcho najduostojnějšie, najpoctivějšie miesto mějieše i s svú milú matkú předrahú pannú, jehožto krásě vešken sbor nebeského Jeruzaléma diviše sě na něho patřiece. Kteřížto duostojní kuorové andělští po třetiem stání patřiece na drahého pána i na jeho milú matku, začeli sú antifonu, ješto piesnička slóve takto dnes předuostojná: »Panna Maria děťátko Ježíše obětovala jest do chrámu.« I vešli sú [do] chrámu zlatem i drahými perlami udělaného a inhed potom všickni počeli sú mši převelmi duostojně a krásně zpievati. A když sú Kyrielejson dozpievali, tehda Kristus, najduostojněší biskup, začal jest: »Chvála na výsosti bohu« a svatý Štěpán, předuostojný boží mučedlník, epištolu četl jest čtenie. Zajisté svatý Jan, jsa oblečen v přečistú dialmatiku, jáhnem té mše předuostojně byl jest. A když jest čtenie dokonal pán Kristus, k řádu svému sě navrátil a od těch, kteřížto sú ty sviece obětovali, přijal jest.

Tehda ta dřéveřečená panna, čijíci sě navrátiti k tělu svému, skrze ducha svú také svieci chtějieše s jinými ofěrovati a také přikázaním anděla svého nechtieše jie s sebú na zemi nésti. To vida anděl tu svieci, kterúž ji bieše dal, zlámal polovice sviece svrchní a zpodnie jí nechal.

A tak jsúci k tělu svému navrácena, polovici té sviece v své ruce zavřenu jest nalezla. A tak v té svieci mnohé moci pán buoh na tomto světě ukazoval, uzdravuje mnohé nemocné. A tak bieše to viděnie té panně od pána boha ukázané zjeveno, že sě sama počela tomu vidění diviti. A když sú sě jie tázali, jaké by to jejie viděnie bylo, odpověděla jest ono slovo svatého Pavla apoštola: »Buďto že sem v těle byla, buďto kromě těla, pán buoh vie. Ale toto viem, že když sem ležala na svém loži, jsúci velikú nemocí poražena, a již sem bohdá učiněna zdráva od pána boha.«