Olomoucké povídky/Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.	Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.	Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa…

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Jeden mládenec kanovníkem jsa učiněn kostela pařížského, muž mladý a rozkošný, sa lakotně žív a smilstvu poddán i mnohým jiným hřiechóm jsa nakloněn, a když na něho nemoc veliká připadla, i počal sě zpoviedati svých hřiechóv a na ně plakal a polepšiv života svého a próvod krásný vzav, olejem svatým jsa zmazán, tělo božie přijímal a tak jest i umřel. Jehožto tělo, jakožto muže vzácného a bohatého, s velikú oslavností a chválú světa tohoto jest pochováno. I bieše toho dne veliká jasnost tak, že i povětřie bylo tiché a utěšené. I řekli jsú lidé sami k sobě vespolek: »Mnoho dobrého pán buoh tomuto člověku jest učinil. Ničehož sě jemu nestalo, jehož by na smrti neměl, jakžto i jiní věrní křesťané, neb jest i svátosti kostelnie přijal, povětřie krásné bylo při jeho pohřebu a s velikú slávú jest pochován.«

Tehdy po nemnohých dnech jednomu svému čeledínu ukázal sě pravě, že by byl zatracen. Ale to sě ten jistý čeledín poče diviti pravě jemu: »Však sě zpoviedal i tělo božie přijímal i olejem svatým si zmazán; kterak sě jest tobě to stalo, že si zatracen?« Odpověděl ten člověk: »Jednoho mi sě dobrého nedostávalo, že toto všecko dobré ničehuož mi neprospělo, kterýmžto dobrým byl sem obdařen.« Řekl jest ten čeledín: »I co jest to zajisté, pověz mi!« I řekl: »Ač sem zajisté slíbil na své smrti, že sě chci zdržeti od hřiechuov a přichopiti sě věcí spasitedlných, i řek[l]o mi mé svědomie: ‚Jestliže budeš zdráv, však toho zachovati nebudeš moci, což slibuješ.‘ A že mé srdce viece bylo přichýleno ke zlému nežli k dobrému, i protož sem nezaslúžil hřiechóv odpuštěnie a protož sem musil do pekla jíti.« Protož každý sě boj, aby sě toho pilně varoval, aby v též neupadl jako tento. Zachovajž nás pán buoh, amen!