Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.

Olomoucké povídky
Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámána a nemohla sebú nikam hnúti, ale úmysl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla.	Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.	Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka.

Údaje o textu
Titulek:	Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil.
Autor:	neznámý
Zdroj:	Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957
Licence:	PD old 140

Mládenec jeden bieše u Paříži v tom městě na učení i dopustil sě jest hřiechóv někakých bohu velmi ohavných, takže pro stud těch hřiechuov žádnému sě knězi nesměl zpoviedati. I poče mysliti o mukách pekelných, zlým lidem kteréž budú dány, a o slávě dobrých lidí, kteráž bude jim dána v nebesiech.

I boje sě náhlé smrti, aby naň nepřipadla, vnitř sě mútieše hryzením svého svědomie a zevnitř třesieše sě na těle. A když ten strach a tu bázeň a stydlivost přemohl, tehdy přišel k svatému jednomu opatu. I kázal jeho k sobě povolati a že pro tu příčinu přišel, chtě sě svých hřiechúov zpoviedati. Kterýžto opat, smilovav sě nad tiem mládencem, i poče jeho zpoviedati.

Ó divná věc toho mládence chtějicieho sě zpoviedati! Inhed panna Maria u boha uprosila jemu také skrúšenie tak, že s pláčem velikým chtě sě zpoviedati svých hřiechóv i počna jakžto praviti, a inhed pro veliký pláč nemohl. A to když uzře ten převor, řekl jest tomu mládenci: »Jdiž a napiš tvé hřiechy na lístku a přines ke mně.« I líbila sě řeč tomu mládenci i odšel a napsal jest ty své hřiechy. A když bylo nazejtřie, přišel opět k tomu převorovi, zkušuje, mohl-li by sě opět zpoviedati. A jakžto prvé, tak i po druhé nemohl jest. A když ten jistý opat jeho cedulku aneb lístek vzal i počel jest čísti ty jeho hřiechy. A když přečite, lekl sě jest převelmi i řekl jest tomu mládenci: »Nejsem já duostojen sám za tvé hřiechy tobě rady dáti. Chceš-li, ať okáži mému vyššiemu otci, svatému Viktorovi?« Neb v ty časy svatý Viktor přebýváše v tom městě. A když ten převor přijide k svatému Viktorovi a podal jemu lístku, i počel všecko pořád rozprávěti. A když ten svatý Viktor otevřel ten lístek, všecky jeho hřiechy nalezl smazané. I řekl tomu převorovi: »Co mám čísti, ano nic nenie napsáno na tomto listu?« A ten převor poče jeho hřiechy opakovati, že sú byly napsány. Tehda oba dva počeli sú sě diviti milosrdenství božiemu velikému, kteréž sě jest stalo nad tiem mládencem. A zavolavše jeho i ukázali sú jemu ten lístek, ano na něm nic psáno nenie. I řekli jsú tomu mládenci, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A když ten lístek ten mládenec skrze jistá znamenie poznal, velikú radostí jest naplněn. A tak sú jemu pokánie žádného nedali za ty jeho hřiechy i počeli sú jeho napo[mí]nati, aby pánu bohu z těch daruov děkoval, že sú jemu hřiechové odpuštěni. A potom aby sě budúcích varoval a pána boha viece nehněval. A tak jest učinil, v dobrém životě trval a na své hřiechy až do smrti plakal a potom sě pánu bohu dostal.