O statcích a pracích nehmotných/32

O statcích a pracích nehmotných František Ladislav Rieger
31	32	33

Údaje o textu
Titulek:	§ 32
Autor:	František Ladislav Rieger
Krátký popis:	O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství
Zdroj:	RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných… Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Fr. Řivnáč 1850
Licence:	PD old 70

Úkolem všeho lidského průmyslu není (jak již praveno) utvořiti uovou hmotu; všecka naše práce záleží v tom, hmoty přírodní sestaviti a silám jich dáti ruch (hnutí), tak aby z jejich vzájemného v sebe působení povstal žádoucí výsledek, jenž může sloužiti potřebám a žádostem lidským. Zásluha naše spočívá jedině v umělém sestavení neb kombinací sil a v udělení ruchu. Tak přemáháme odpor hmoty a tření kol při mlýně buď tíží neb odstředivostí vody, proti proudu řeky postavíme nepronikavost zdi, a tíži i nepohyblivost břemen překonáváme skrze rozpínavost páry.

Podobné je jednání naše při působení v člověka a ducha jeho. My zajisté můžeme utvořiti ducha tak málo jako hmotu: celá naše práce je jen kombinace sil a pudů. Proti pudu bořivosti stavíme cit spravedlnosti, pud k pohodlí přemáháme žádostí zisku — a směr jednotlivosti (individualismus), sobectví a osamělosti pudem rodinním, citem lásky a přátelství, touhou po společnosti.

Tamo je účelem našim opatřiti tělo své vším potřebným, zde přiblížiti duch a k onomu ideálu, v jehož dosažení vidíme povolání člověka. Tam vyrobujeme — zde vzděláváme. Tam je výsledek práce naší užitečnost do věd vložená a bohatství, zde osvěta duchu udělená a — humanita.

To jest hranice ovšem ne dosti určitá moci lidské; co za ní leží je v moci Boží.

Obor naší činnosti obsahuje jen prostoru mezi hmotou a duchem. Jako v člověku samém obě moci se stýkají tak i ve světě jejich poměry padají pod moc a sílu jeho. Tak je postaven člověk mezi hmotou a duchem jako mezi dvěma světy: čím lépe se zrak jeho zostří, na jedné straně dušeslovím a vědami filosofickými, na druhé zase přírodnictvím, tím větší a větší bude okres, jejž na nesmírných těchto globech přehlédne — ale tam kde je vrch obliny jejich, tam je i meze vědy a síly jeho, již věčně nebude moci přestoupiti; oba ty světy najednou přehlednouti může jen ten veliký Nepochopitelný, kterýž obsahuje vesmír!