O statcích a pracích nehmotných/31

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: § 31
Autor: František Ladislav Rieger
Krátký popis: O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství
Zdroj: RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných…
Online na Internet Archive
Vydáno: Praha, Fr. Řivnáč 1850
Licence: PD old 70

Pohledněme na vznešený chrám gotický, mezi jehožto štíhlým sloupením jakoby v šeru posvátného háje cit zbožnosti ducha našeho se zmocňuje, jehožto vysoká táhlá věž, outlé oblouky a ztepilé jehlance k nebi se vypínati zdají, jako ke cti a chvále Boží! Sterá řemesla a tisíceré ruce musely se spojiti, aby mohl utvořen býti se vším příslušenstvím, se vší svou ozdobou — ve vší velebnosti své, v niž se zraku udivenému představuje. Zdaliž myslíte, že jej postavily jediné ty ruce, kteréž tesaly kamení a železo k němu kovaly, a ten, v jehož hlavě první obraz vznešeného díla toho se zrodil, na jehož slovo mohutné ty oudy k celku se pojily, pod jehož zrakem ze země vyrůstal tento div lidské síly, tato pýcha lidského uměni, jako vyrůstá stoletá doubrava pod okem Hospodinovým — ten by byl za nic ve všem tom?

Vstoupněte do rozsáhlé fabriky: spatříte tu nesčíslné stroje, kola a kliky, nohy a ramena, prsty a zuby divných forem, vše se to točí, pohybuje, chodí, sem a tam sahá, stoupá a sestavuje, až člověka nezkušeného hrůza pojímá, aby tito v pravdě živí tvorové jemu neznámé povahy na něho se nevyřítili — a spolu úžas nad smělostí člověka, kterýž se odvážil, drzí rukou takořka do oboru tvorce sáhnouti, mrtvou hmotu opatřiti životem, citem a činností, kázav ji, vyvésti díla s čistotou, jemnosti a pravidelností, jakéž sám člověk dělník není schopen. Haldy tovarů jsou výsledkem jich práce a tisíce lidí opatřují se vším šatstvem i nářadím, a ten, jenž všecky tyto stroje vymyslil, jehož slovena v život vstoupily, na jehož pokynutí se hýbají, pracují a se staví — ten by byl nepřispěl k náramné jich výrobě, jediné proto, že rukou svých ke hmotě nepřiložil? Nezřídka slýchá se vytýkati fabrikám novějším, že člověka snižují k nástroji, že z něho dělají stroj podřízený jinému stroji slepému. Dejme tomu. Vy ale přiznáváte, že jsou výrobní dělníci ve fabrikách, a učencům, kteříž stroje ty vymyslili aneb řídí, to odpíráte? Když teda dělník ve fabrice je pouhým strojem — kdo vlastně vyrobuje? zdaž stroj aneb ten který jím vládne? A řekneteli, že pracuje jediné dělník-stroj, teda musíte též vysloviti, že na poli pracuje motyka a ten, kterýž ji vede, že je zahaleč. Ti, kteříž výrobnost prací postřednich průmyslu upírají, podobají se dětem, kteréž se domýšlejí, že jsou to samojediné větve stromu, kteréž ovoce nosí a listí, kmen a koření jeho že v tom nemají žádného účastenství.