Nový hrabě Monte Kristo/Stisk ruky Kapa Matifua

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Stisk ruky Kapa Matifua
Autor: Jules Verne
Zdroj: Nový hrabě Monte Kristo, Nakladatel Jos. R. Vilímek, Praha 1924, str. 413–420 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70
Překlad: Josef Pachmayer
Licence překlad: PD old 70
Index stran

Hrabě Matyáš Sandorf chtěl, jak známo, zůstati doktorem Antekirttem, ne-li pro Petra, tož aspoň pro ostatní členy své osady. Shodovaloť se s jeho záměry, aby zachoval toto tajemství, až by dílo své úplně dovršil.

Protož, když jméno dcery jeho bylo proneseno náhle paní Bathoryovou, měl dosti nadvlády nad sebou, že pohnutí svého na jevo nedal. Srdce jeho přestalo však na okamžik bíti, a kdyby nebyl měl tolik moci nad sebou samým, byl by klesl na prahu kaple, jako by byl k zemi bleskem sražen.

Dcera jeho tudíž žila!

A milovala Petra i byla jím milována!

A on sám, Matyáš Sandorf, učinil vše, aby přetrhal pásky, vížící milující k sobě! A toto tajemství, jež mu Savu vracelo, nebylo by bývalo nikdy odhaleno, kdyby paní Bathoryová nebyla jako zázrakem opět rozumu nabyla.

Avšak co se událo patnáct let před tím v zámku artenackém?

Nyní bylo vše dostatečně objasněno! Děcko ono, jež bylo zůstalo jedinou dědičkou polovice statků hraběte Matyáše Sandorfa, děcko ono, jehož smrt nemohla býti nikdy nepochybně zjištěna, bylo uneseno a odevzdáno pak zcela do rukou Silase Toronthala! — A nedlouho na to, když bankéř ubytoval se v Dubrovníku, paní Toronthalová musela vychovati Savu Sandorfovu jako svoji dceru.

Takové byly pikle nastrojené Sarkanym a vykonané družkou i spoluvinnicí jeho, Namirou.

Sarkany věděl, že Sava dosazena bude ve vlastnictví značného jmění, jakmile dosáhne věku osmnácti let. Když by se stala chotí jeho, dovedl by již toho, aby uznána byla za dědičku hraběte Matyáše Sandorfa. To mělo býti korunováním bídného díla jeho a takým způsobem stal by se pánem druhé polovice statků artenackých. Nebyl hnusný plán ten dosud uskutečněn? Nepochybně, neboť jakmile byl by sňatek uzavřen, byl by si Sarkany pospíšil, aby nabyl výhod, z něho mu kynoucích.

Jak litoval nyní doktor Antekirtt jednání svého! Nebyl to on, jenž přivedl vše k takovému rozřešení nejdříve tím, že pomoci své Petrovi odepřel a že nechal Sarkanymu od doby té, kdy setkal se s ním v Kotoru, volnost, aby jednal jak mu libo, a konečně i tím, že paní Bathoryové nevrátil syna jejího, kterého byl smrti vyrval?

Skutečně, jak mnohé neštěstí nebylo by se stalo skutkem, kdyby Petr byl dlel podle své matky, když list, adresovaný na paní Bathoryovou, byl jí doručen do bytu v ulici Marinella!

Petr věda, že Sava jest dcerou hraběte Matyáše Sandorfa, byl by ji zajisté dovedl ochrániti před násilím Sarkanya i Silasa Toronthala!

Nyní jednalo se však předem o to: kde jest Sava Sandorfova? Zajisté v moci Sarkanyově!

Avšak na kterém místě ji skrýval? Jak mu ji vyrvati?

V několika nedělích dcera hraběte Matyáše Sandorfa měla dosáhnouti osmnáctého roku — lhůta to určená vládou rakouskou, do níž neměla pozbýti nároků na dědictví po svém otci — a okolnost tato pobádala nepochybně Sarkanya ke krajním prostředkům, by vynutil na ní svolení ke hnusnému sňatku tomu.

V několika okamžicích utvořil si doktor Antekirtt úsudek o těchto věcech. Když byl v duchu přehlédl celou tuto minulost, jak také paní Bathoryová a syn její učinili, pociťoval výčitky, ovšem nezasloužené, kteréž by mu snad vdova Štěpána Bathorya a syn její činiti mohli.

Avšak když by byly věci takového rázu, jak si je dříve, ač klamně, představoval, mohl tehdy připustiti, aby Petr sňatkem spojil se s onou, kteráž pro něj i pro všechny zvala se Savou Toronthalovou?

Nyní bylo však zapotřebí nalézti za každou cenu Sávu, dceru jeho — jejíž jméno ve spojení s jménem hraběnky Rény, choti jeho, dáno bylo yachtě „Savarena“, tak jako jiné yachtě dostalo se jako názvu jména rybáře rovinjského.

Co Savy se týče, nesměl ni jediný den býti ztracen, měla-li býti otci svému šťastně vrácena.

Paní Bathoryová dlela již opět v radnici, když také doktor Antekirtt, provázen jsa Petrem, jenž chvílemi v zoufalství upadal, se tam vrátil, aniž až dosud jediného slova pronesl.

Paní Bathoryová, jsouc velice seslabena účinkem, jakýž na ni měly události na hřbitově, jinak jsouc však vyléčena — zcela vyléčena, seděla ve své komnatě, když doktor Antekirtt a syn její Petr tam vstoupili.

Marie pochopivši, že jest vhodno, aby nechala je o samotě, odebrala se do velké síně radnice.

Doktor Antekirtt přikročiv k vdově a vloživ ruku svoji na rámě Petrovo, pravil:

„Paní Bathoryová! Učinil jsem již syna vašeho svým. Avšak je-li až dosud synem mým jen z přátelství, učiním vše, aby stal se jím i skutečně … láskou otcovskou, totiž by pojal za choť … Savu … dceru mou …“

„Dceru vaši?“ zvolala s úžasem paní Bathoryová vztyčivši se.

„Jsem hrabě Matyáš Sandorf!“

Paní Bathoryová povstala náhle se sedadla, rozpiala ruce a klesla do náručí svého syna. Nemohla-li však mluviti, slyšela aspoň.

V několika slovech sdělil jí Petr vše, co nevěděla, totiž jak hrabě Matyáš Sandorf zachráněn byl oddaností rybáře rovinjského, Ondřeje Ferrata, proč chtěl, aby po patnáct let považován byl za mrtvého, a jak objevil se v Dubrovníku pod jménem doktora Antekirtta. Petr vypravoval též, co učinili Sarkany a Silas Toronthal za tím účelem, aby spiklence terstské prozradili, zmínil se rovněž o zradě, jejíž obětí byli Ladislav Zathmar a otec jeho Štěpán, jakož i o tom, jak doktor Antekirtt unesl jej ze hřbitova dubrovnického, aby přidružil jej k dílu, jež chtěl vykonati.

Dokončil vypravování své tím, že matce své sdělil, že oba bídníci, bankéř Silas Toronthal a Španěl Karpena, jsou již v moci doktora Antekirtta, že však třetí, Sarkany, se jí dosud vymyká — týž Sarkany, jenž chtěl Savu Sandorfovu učiniti ženou svojí!

Zároveň v krátké době jedné hodiny doktor Antekirtt, paní Bathoryová a syn její Petr, kteříž v budoucnosti měli býti vřelou láskou vzájemnou spojeni, uvážili veškeré podrobnosti, týkající se mladé dívky.

Měli za to, že Sarkany nebude se lekati žádného prostředku, by donutil Savu k sňatku, jenž měl mu zajistiti jmění hrabat Sandorfů. Zkoumali proto důkladně tuto situaci. Byly-li záměry Sarkanyovy nyní odhaleny, nebyly dosud zmařeny.

Především bylo proto nutno nalézti Savu, i kdyby měl býti prohledán každý koutek země!

Bylo umluveno, že i na příště toliko paní Bathoryová a Petr mají věděti, že hrabě Matyáš Sandorf skrývá se pod jménem doktora Antekirtta. Odhaliti tajemství toto bylo by tolik, co přiznati, že Sava jest dcerou jeho, v zájmu dalšího pátrání, k němuž mělo se přikročiti, bylo však radno, aby věc tato zůstala tajemnou rouškou zahalena.

„Avšak kde jest Sava? … Kde ji hledati? … Kde ji nalézti?“ tázala se paní Bathoryova.

„Dovíme se toho,“ odvětil Petr, u něhož zoufalství ustoupilo zmužilosti, jež neměla již ochabnouti.

„Ano! … dovíme se toho!…“ odvětil doktor Antekirtt, „a neví-li Silas Toronthal, kam Sarkany se uchýlil, ví aspoň — a musí věděti — kde bídník ten skrývá moji dceru!“

„A ví-li to, musí to prozraditi!“ zvolal Petr Bathory.

„Ano! … musí mluviti!“ doložil doktor Antekirtt.

„Ihned!“

„Okamžitě!“

Doktor Antekirtt, paní Bathoryová a Petr nemohli déle setrvati v takové nejistotě!

Ludvík, jenž dlel s Pointem Pescadem a Kapem Matifuem ve velké síni radnice, kdež i Marie se s nimi setkala, byl ihned povolán. Byl mu dán rozkaz, aby odebral se v průvodu Kapa Matifua do tvrze, a aby přivedl Silase Toronthala.

Čtvrt hodiny na to bankéř opustil kobku, jež mu byla vězením, a kráčel ulicemi artenackými. Kap Matifu držel ho pevně za ruku.

Ludvík, kterého bankéř se tázal, kam jej vedou, nechtěl dáti žádné odpovědi. Protož vzrůstaly v Toronthalovi obavy každým krokem, a sice tím spíše, an nemohl dosud zvěděti, která mocná osoba jej vězní. Bankéř vstoupil do síně v radnici.

Před ním kráčel Ludvík Ferrato; Kap Matifu svíral stále pevně jeho ruku. Silas Toronthal spatřil nejdříve Pointa Pescada, nikoli však paní Bathoryovou nebo syna její, kteří poodstoupili stranou.

Náhle ocitl se však tváří v tvář doktoru Antekirttu, s nímž v Dubrovníku marně se snažil styky zapřísti.

„Vy … vy zde!“ zvolal udiven.

Brána byla již zavřena. (Str. 422.)
Na to, vzpamatovav se poněkud, pravil s nuceným klidem:

„Ach, jest to tedy doktor Antekirtt, jenž mne dal na území francouzském proti všemu právu zatknouti! … On tedy mne vězní proti všemu právu …“

„Avšak nikoli proti spravedlnosti! …“ děl doktor Antekirtt.

„A co jsem vám učinil?“ tázal se bankéř, jemuž přítomnost doktorova dodávala zřejmě jakési důvěry. „Ano, co jsem vám učinil?“

„Mně? … Dovíte se toho!“ odvětil doktor Antekirtt. „Avšak především tažte se, Silase Toronthale, co jste učinil této nešťastné ženě?…“

„Paní Bathoryová!“ zvolal bankéř, ustoupiv zděšen na krok před vdovou, která vystoupila ze svého úkrytu a k němu přikročila.

„A syn její!“ dodal doktor.

„Petr! … Petr Bathory …“ mumlal Silas Toronthal.

Byl by jistě klesl, kdyby Kap Matifu jej nebyl pevně držel a opíral. Tedy Petr Bathory, jejž měl za mrtvého, Petr, jehož pohřeb sám viděl, Petr, jenž pohroben byl na hřbitově dubrovnickém Petr stál před ním, jemu tváří v tvář, jako příšerný zjev, jenž z hrobu vystoupil!

Přítomností jeho byl Silas Toronthal neobyčejně zděšen. Počal pochopovati, že nemůže již uniknouti trestu za své viny!

Cítil, že jest ztracen!

„Kde jest Sava?“ tázal se náhle doktor Antekirtt hlasem hněvem se chvějící…“

„Dcera moje? …“

„Nikoli! … Sava není dcerou vaší! … Sava jest dcerou hraběte Matyáše Sandorfa, kteréhož Sarkany i vy uvedli jste v objetí smrti, když byli jste z bídné ziskuchtivosti udali jej i oba soudruhy jeho, Štěpána Bathorya a Ladislava Zathmara!“

Přímou tou obžalobou bankéř Toronthal byl zničen! Doktor věděl tudíž nejen, že Sava není dcerou jeho, nýbrž věděl též, že jest dcerou hraběte Matyáše Sandorfa! Věděl rovněž, kým a jakým způsobem prozrazeni byli spiklenci terstští! Celá hnusná minulost bouřila se nyní proti Silasu Toronthalovi!

„Kde jest Sava?“ tázal se opět doktor Antekirtt, jenž rozčilení své stěží dovedl již přemáhati: „Kde jest Sava, kterou Sarkany, spoluvinník ve všech zločinech vašich, dal před patnácti lety ze zámku artenackého unésti? … Kde jest Sava, kterou bídník ten skrývá nyní na místě, jež vy zajisté znáte a znáti musíte, aby vynutil na ní svolení k sňatku, jenž ji hnusem musí naplňovati!? … Táži se vás naposled: kde jest Sava?“

Ač vystupování doktora bylo rozhodné a slova jeho hrozivá, Silas Toronthal neodpovídal. Pochopil, že věc tato může mu býti prostředkem záchrany. Tušil, že života jeho bude šetřeno, dokud nezjeví poslední své tajemství, dokud neprozradí úkrytu mladé dívky.

„Slyšte,“ ujal se znova slova doktor Antekirtt, jenž nabýval opět chladnokrevnosti: „Slyšte mne, Silase Toronthale! Snad domníváte se, že jste povinen soudruha svého šetřiti! Snad myslíte, že byste jej uvedl v záhubu, kdybyste promluvil! Nuže, vězte toto: Sarkany, aby si zjistil mlčení vaše, Sarkany, když vás byl zničil, zamýšlel i zavražditi vás úkladně, tak jako byl i Petra Bathorya v Dubrovníku přepadl … Ano! … V okamžiku, když zřízenci moji zmocnili se osoby vaší na cestě do Nizzy, chtěl se již na vás vrhnouti… A nyní, chcete i na dále mlčeti?“

Silas Toronthal, trvaje tvrdošíjně při myšlence, že mlčelivost jeho jej zachrání, neodpovídal.

„Kde jest Sava? … Kde jest Sava?“ zvolal opět doktor Antekirtt, nechávaje se tentokráte hněvem zcela unésti.

„Nevím! … Nic nevím!“ odvětil Silas Toronthal, jsa odhodlán, tajemství zachovati.

Náhle však vzkřikl, svíjeje se bolestí a snaže se marně vymknouti Kapu Matifuovi.

„Milost! … Milost!“ volal.

Kap Matifu, snad nevědomky, stiskl vší silou ruku jeho a drtil ji v ruce svojí.

„Milost!“ opětoval úpěnlivě Silas Toronthal.

„Chcete mluviti?“

„Ano … ano! … Sava … Sava …“ děl bankéř Toronthal, jenž nemohl odpovídati než slovy přerývanými. „Sava … Sava … ukryta … v domě Namiry … vyzvědačky Sarkanyovy … v Tetuanu!“

Kap Matifu pustil ruku Silasa Toronthala, jež sklesla jako bez vlády.

„Odveďte vězně!“ kázal doktor Antekirtt. „Víme, co jsme chtěli zvěděti.“

Ludvík Ferrato vyvedl Silasa Toronthala z radnice a dovedl jej opět do jeho vězení!

Sava v Tetuanu!

Když doktor Antekirtt a Petr Bathory před dvěma měsíci přibyli do Ceuty, aby se zmocnili Španěla Karpeny, byli tudíž vzdáleni jen několik mil od místa, kdež Marokánka mladou dívku skrývala!

„Petře, ještě této noci odjedeme do Tetuanu!“ pravil nyní prostě doktor Antekirtt.